Jak vyplývá ze smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii, Česká republika se zavázala respektovat smlouvy, na kterých bylo založeno Evropské společenství, jestliže nebudou dále změněny a nahrazeny jinými smlouvami, například Lisabonskou smlouvou. Jednou z takových smluv byl Pakt stability a růstu spojovaný se vstupem členských zemí do hospodářské a měnové unie ukládající signatářským zemím o dosažení a udržování konvergenčních kritérií pro účast v této unii, tedy pro používání společné evropské měny Euro. Lisabonská smlouva v čl. 126 hovoří o tom, že:

1. Členské státy se vyvarují nadměrných schodků veřejných financí.
2. Komise sleduje vývoj rozpočtové situace a výši veřejného dluhu v členských státech, aby bylo možno zjistit závažné chyby. Zkoumá zejména dodržování rozpočtové kázně na základě těchto dvou kritérií:a) zda poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k hrubému domácímu produktu nepřekračuje referenční hodnotu, ledaže by:
— buď poměr podstatně a nepřetržitě klesal a dosáhl úrovně, která se blíží referenční hodnotě,
— nebo by překročení referenční hodnoty bylo pouze výjimečné a dočasné a poměr zůstával blízko k referenční hodnotě;
b) zda poměr veřejného dluhu k hrubému domácímu produktu nepřekračuje referenční hodnotu, ledaže se poměr dostatečně snižuje a blíží se uspokojivým tempem k referenční hodnotě.

Přičemž referenční hodnoty stanovuje Protokol o postupu při nadměrném schodku na hodnotách:

– 3 % pro poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k hrubému domácímu produktu v tržních cenách,
– 60 % pro poměr veřejného dluhu k hrubému domácímu produktu v tržních cenách.

Evropská komise sleduje jednotlivé členské státy a státy nesplňující některé ze sledovaných kritérií mají povinnost zpracovávat a předkládat konvergenční program. Konvergenční program platný pro Českou republiku je přístupný na stránkách MFČR. Vzhledem k tomu, že svévolné odchýlení od schváleného konvergenčního programu může být spojeno se sankcemi, určuje tento dokument zásadní omezení pro sestavení státního rozpočtu.

Jak si lze uvědomit z výše uvedeného grafu, Česká republika má problém s dodržením kritéria deficitu veřejných financí. V případě veřejného dluhu se nachází zhruba na 2/3 povolené hodnoty jeho procentního poměru vůči hrubému domácímu produktu (HDP). Česká republika se však může této limitní hodnotě relativně rychle přiblížit, jestliže dojde k zastavení hospodářského růstu a budou tu nadále existovat vysoké rozpočtové schodky.

Současný konvergenční program předpokládá pro rok 2011 schodek 4,2 % HDP, pro rok 2012 3,5 % HDP, pro rok 2013 2,9 % HDP a pro rok 2014 1,9 % HDP. Průměrný schodek českých veřejných financí za roky 1995 až 2010 činil zhruba 4 % HDP. Pokud bychom přepočetli tento poměr na absolutní hodnotu HDP roku 2008 (153 mld. Kč), kdy se dosáhla historicky nejvyšší hodnota produktu, a výše HDP by se v důsledku finanční krize zastavila na této hodnotě a veřejný dluh by zároveň dál od roku 2012 narůstal průměrným tempem 4 % HDP, potom by při tomto scénáři veřejný dluh dosáhl referenční hodnoty 60 % HDP zhruba v roce 2016. Při tempu nárůstu dluhu 3 % hodnoty HDP roku 2008 (115 mld. Kč) se dosažení referenční hodnoty odsouvá do roku 2018. Naopak při propadu růstu HDP může být dosaženo maximálního podílu veřejného dluhu na HDP ještě rychleji.

Takový vývoj může být pro armádu smrtelný. Nejenom že tu existuje jev „investičního hrbu“ koncentrovaného do období kolem roku 2015, jak je indikován Bílou knihou o obraně, je tu také nastavení priorit veřejné politiky v neprospěch obrany. Česká republika je kvůli potřebě vyčerpat co nejvíce prostředků z evropských fondů do konce roku 2013 nucena k fiskální expanzi. Další prostředky z evropských fondů budou až v roce 2014. Evropské peníze lze však získat jen na principu spolufinancování a takto prostředky potřebné pro kofinancování získáváme už několik let na vrb zadlužení veřejných rozpočtů.

Bezpochyby Česká republika bude mít v následujícím období vyšší důvěru investorů, než státy s rozvrácenými veřejnými financemi. Proto si bude moci půjčovat relativně jednodušeji a za nižších nákladů. Na druhou stranu se v okamžiku vyčerpání prostoru, který zbývá k dosažení referenční hodnoty veřejného dluhu k HDP, konvergenční program stane automaticky tvrdší, než je dnes. V tomto světle se nezdá příliš pravděpodobným, že by bylo možné počítat se zvyšováním vojenských výdajů na hodnotu 2 % HDP. Úspěchem bude jejich oscilace mezi 1 až 1,5 % HDP. V logice dokumentů předcházejících Bílé knize o obraně se tak dosažení cílových operačních schopností v současných politicko-vojenských ambicích odkládá na nekonečno.