Havranovo oko vidí daleko

Už na začátku roku 2005 byl nejmenší bezpilotní průzkumný prostředek s názvem RQ-11 Raven velice oceňovaný veliteli v Iráku. Raven nahradil ve výzbroji FQM-151 Pointer, který sloužil již v první válce v zálivu v roce 1991 (první kusy byly dodávány od roku 1988). Mimochodem, v té době byla slavná Sojka ještě snem, který se v následujících letech začal zhmotňovat, ale příliš pozdě na to, aby zachytil vývoj.

Raven je skutečně velice malý – rozpětí křídel má 140 cm, jeho délka je 91,5 centimetru a váha i s kamerami je 1,9 kg. Vypouštěn je z ruky a může létat ve výškách 46 až 305 metrů nad zemským povrchem. Dolet má deset kilometrů a ve vzduchu vydrží 60-90 minut. Jde o velice dobrý taktický prostředek, který umožňuje vojákům sledovat okolí a v kombinaci s dalšími zdroji informací může poskytnout velice dobrý obraz o situaci na bojišti.

Několik těchto letounů má ve výzbroji i Armáda ČR a mimo jiné je využívá v Afghánistánu. Systém se vejde do několika kufříků, takže se dá snadno přenášet, rozkládat a skládat. Má několik kamer a je schopný operovat ve dne i v noci. Řízený může být manuálně, nebo létá autonomně. K úspěchu Raven, který je vyroben z kompozitního kevlaru, předurčila i velice nízká cena – cca 250 tisíc dolarů za celý systém (několik letounů a vybavení).

První „ostrý“ let bezpilotního průzkumného prostředku RQ-11 Raven na území Afghánistánu byl proveden před více než rokem, krátce po svém zavedení do struktur 102. průzkumného praporu a vyškolení obsluh. Přes počáteční mírnou nedůvěru ve schopnosti Havrana v náročných a specifických podmínkách a obavy z bezpečnostních rizik pro jednotku v případě pádu letounu a jeho dohledávání, se podařilo tento typ bezpilotního prostředku zavést do sestav jednotek plnících úkoly v terénu a přizpůsobit jejich taktiku.

Hlavními úkoly UAV RQ-11 Raven jsou zejména plnění úkolů force protection (ochrany) jednotek, základen a stanovišť na předpokládaných směrech nebo prostorech působení sil nepřítele. Velmi účelné, ale složité vzhledem ke koordinaci, je využití UAV při ochraně pěší jednotky za přesunu a zaujímání pozorovacích nebo palebných stanovišť. Efektivně, s minimálním rizikem, poskytuje obraz o bezpečnostní situaci v prostorech, které jsou mimo dosah pozorování nebo za snížených viditelnostních podmínek.

Úroveň vycvičenosti obsluhy je klíčová při plánování misí (letů) a vyhodnocování informací ze získaných obrazových materiálů. Vyžaduje dlouhodobé zkušenosti a znalosti specifik operačního prostředí (teplota, nadmořská výška, meteo podmínky atd.). Vzhledem k určení Havrana, není přirozeně technická dokonalost obrazových výstupů ani zdaleka na úrovni operačních bezpilotních prostředků.

The Raven three different cameras that attach to the nose of the plane, an electrical optical camera that sends data either through a nose camera or a side camera, an infrared camera in the nose, and a side-mounted IR camera. The IR technology is still too big to fit into the nose section of the plane. The camera does not have a zoom and is unable to lock on a target but provides enough resolution to show someone carrying a weapon. The Raven has about 45 to 60 minutes of flight time on a battery. The kit comes with spare batteries and a charger that plugs into a Humvee so they can land it, pop in a spare battery and get it back in the air.

Stroje samozřejmě nevydrží vše. Opakovaná přistání na kamení mohou být tvrdá, čímž trpí minimálně trup letounu. Operátoři tak musejí neustále opravovat jednotlivé součásti, dokupovat je a nahrazovat, či jsou letouny posílány na větší opravy k odborníkům. Jedním ze způsobů, jak Raven šetřit, je chytat jej při přistání do ruky. Byť se to zdá jednoduché, není tomu tak a vyžaduje to značný cvik. Ne vždy se ovšem zachycení povede a ne vždy se akce vydaří bez toho, aby operátor neměl nějaký šrám, či naražený prst.