Konspirace vzniká velice snadno: poskládají se dohromady kousky, které spolu zdánlivě (a většinou i fakticky) nesouvisí a hle, „holá pravda“ je na světě. Náš mozek není spokojený, dokud se nenalezne nějaké racionální zdůvodnění (ne nadarmo si říkáme homo sapiens), protože nemá rád náhodu. Náhoda se totiž nedá kontrolovat, a pokud nejsme schopni něco kontrolovat, jsme z toho velice nesví.
A nyní je docela dobré být trochu nesvůj ze Středního východu. Ne, že by se mezi tou hromadou událostí, které tato oblast každý den plodí, dala nalézt nějaká souvislost (kromě toho, že proběhlo zemětřesení, které sebou logicky nese otřesy). Nicméně i nesouvisející události mohou začít působit společně a jejich působení může mít katastrofální důsledky. Jistě, opět v tom sehrává roli náhoda, těžko se dá výsledek předvídat a velice těžko zdůvodnit (i zpětně), ale…
Zástupci Organizace spojených národů minulý týden konstatovali, že v Sýrii probíhá občanská válka. Od března si střety protivládních a vládních sil vyžádaly na čtyři tisíce mrtvých (většinou při tom, když vládní síly dobývají civilní objekty). Liga arabských států se už pár týdnů snaží přimět Damašek, aby nechal civilisty nepokoji, a používá k tomu metody, které jsme my, Evropané používali s různým úspěchem v posledních dvaceti letech – vyjádření znepokojení, snaha o zprostředkování, snaha o vyslání pozorovatelů (které obvykle žádná země nechce dobrovolně přijmout), sankce a pak, když už selže všechno, letecké útoky a napjaté vyčkávání, jak to dopadne.
Liga arabských států je odhodlána zpřísnit sankce proti Sýrii, pokud nebude souhlasit s tím, že se v zemi budou prohánět pozorovatelé. Souhlasit měla syrská vláda do neděle a nic. Bude souhlasit, nebude souhlasit… Každopádně se zdá, že Liga arabských států je mnohem odhodlanější, než byla na začátku letošního roku v případě Libye. Tentokrát se možná dočkáme i mocných arabských letectev, která budou dohlížet na bezletovou zónu nad Sýrií. Asi už tento postup nebude nikdo blokovat a zákaz užívání telefonů iPhone nepomůže.
In a statement apparently issued by the customs department of the Syrian finance ministry and seen by Lebanese and German media, the authorities „warn anyone against using the iPhone in Syria“.
Rusko je jednou ze zemí, která je proti jakémukoli vměšování se do „syrských záležitostí“ a vývoj chce sledovat zblízka. Do oblasti totiž míří skupina válečných plavidel vedených letadlovou lodí Admirál Kuzněcov. Sice je prý tato cesta již rok plánovaná, ale velice se v tuto chvíli hodí.
Apart from Syria, the aircraft carrier and its escort ships are set to visit the Lebanese capital, Beirut, Genoa in Italy and Cyprus, says the former Chief of Naval Staff, Admiral Viktor Kravchenko. Nevertheless, he added that the presence of a military force other than NATO’s is very useful for this region, because “it will prevent the outbreak of an armed conflict,” Izvestia quoted Kravchenko as saying.
Velice zvláštní hra s otevřeným koncem se odehrává v Íránu. Před třemi týdny došlo k výbuchu na hlavním íránském raketovém testovacím zařízení, což prý způsobí zdržení programu. Několik týdnů poté otřásl výbuch městem Isfahan, nedaleko kterého se nachází továrna na úpravu uranu. Stejně jako v prvním případě íránská vláda potvrdila, že šlo o náhodu. Okamžitě poté se však vyrojily spekulace, že za výbuchy stojí Izrael, nebo nějaká velmoc ze Západu. Může je mít ovšem na svědomí i vnitřní opozice, nebo jde skutečně o náhodu.
Každopádně zvláštní je, že si íránští radikální „studenti“ hned poté „našli“ oběť a vtrhli na britskou ambasádu. Zdemolovali ji, zdemolovali britsko-íránské diplomatické vztahy a vlastně vztahy většiny zemí Evropské unie a Teheránu. Ale asi to byl záměr. Ze strany Íránců na odvedení pozornosti a pro evropské představitele to také může být výhodné, alespoň mají důvod k omezování styků a čas k přípravě na nejhorší. Bez zajímavosti není, že tím to všechno neskončilo, protože o víkendu vybuchla bomba necelých padesát metrů od britského velvyslanectví v Bahrajnu. Stejně tak jako se hovoří o válce Západu proti Íránu, hovoří se i o „agresi“ Íránu proti zájmům Západu. Byla doba, kdy se podobnému stavu říkalo phoney war. Ale kdo ví…
Mezitím padla kuvajtská vláda. Demonstranti požadovali její odchod kvůli obviněním z korupce. Žalobce totiž od září vyšetřuje patnáct provládních členů parlamentu, kteří měli přijmout úplatky ve výši 350 milionů dolarů. V Egyptě proběhly první demokratické volby od pádu autokrata Husního Mubaraka. Podle očekávání vše převálcovala strana Svobody a spravedlnosti, která by měla získat okolo 40 procent křesel v parlamentu. Tato strana je vlastně muslimské bratrstvo, z čehož rozhodně nemají radost Izraelci, protože to nepřináší velkou jistotu stability, respektive jistotu, že budou dodržovány dohodnuté závazky.
Some Egyptians took to social media sites to express alarm at the prospect of an Islamist-dominated parliament. But experts in political Islam, such as Khalil al-Anani, a political researcher at Durham University, argued the Islamists are not a monolithic bloc and fear of them mainly stems from the legacy of Hosni Mubarak, who used the „scarecrow“ of religious politics to justify his own repressive rule.
Je pravda, že nejsou islamisté jako islamisté, byť jsme si je v posledních deseti letech navykli házet do jednoho pytle od východu na západ, od severu na jih. Je to podobné, jako když například pro průměrného Američana (ale i Brita) je vše od Vídně na východ „wild wild east“. A marně se tomu už léta člověk brání… Další islamisté vyhráli na konci listopadu ve volbách v Maroku. Tentokrát jde o Stranu spravedlnosti a rozvoje. Nemusí to také nic znamenat…
A zpráv z oblasti je mnohem, mnohem víc. Třeba spolu vůbec nesouvisí, ale co když se slijí v jednu řeku, jejíž tok se dá jen těžko předvídat?
