Ve výborné knize The Political Mind: A Cognitive Scientist’s Guide to Your Brain and Its Politics pojednávající zjednodušeně řečeno o rozumu, mozku a politice napsal lingvista George Lakoff jednu pěknou větu:

You can’t understand twenty-first-century politics with an eighteen-century brain.

Šlo mu o to vyjádřit, že osvícenská představa o rozumu obecně a samozřejmě i o rozumu v politice, na které byly založeny Spojené státy, nesouhlasí s tím, jak mozek ve skutečnosti funguje a jak se tedy chovají lidé, respektive politici. Je nutné zapomenout na to, že rozum je vědomý, že jej všichni používáme stejně, že je logický a prostý emocí a že je schopný být hodnotově neutrální. A toto zapomenutí, tvrdí Lakoff, je velice dobrý začátek pro pochopení politiky 21. století (jeho argumentace je mnohem propracovanější a rozvinutější, ale tento text není recenze na Political Mind).

Vzpomněl jsem si na Lakoffovu větu, když jsem četl zprávu, že Izraelci chystají odvetu po hackerském útoku, který údajně přišel ze Saúdské Arábie. Jakýsi hacker, který je podle svých slov Saúd, dokázal získat informace o 400 tisících Izraelcích a v pátek zveřejnil 25 tisíc čísel kreditních karet Izraelců. Redaktoři listu Haaretz po pachateli pátrali a údajně jej byli schopni kontaktovat e-mailem. Prý nejde o Saúda, ale o devatenáctiletého občana Spojených arabských emirátů, který žije v Mexiku.

Ať je to Saúd, nebo občan Spojených arabských emirátů důležitější je, že jde o další z řady případů poměrně závažných narušení bezpečnosti státu. Podle informací z bank finanční ztráty nejsou veliké, ale o to hackerovi nejspíše ani nešlo. Izraelští představitelé zareagovali okamžitě a přirovnali útok k terorismu.

Such cyber-attacks are „a breach of sovereignty comparable to a terrorist operation, and must be treated as such“, Deputy Foreign Minister Danny Ayalon said during a speech at a community center. „Israel has active capabilities for striking at those who are trying to harm it, and no agency or hacker will be immune from retaliatory action,“ he said, without elaborating.

Před několika týdny se hackerské skupině AntiSec (frakce Anonymous) podařilo ukrást e-mailové adresy a další osobní údaje bývalého amerického viceprezidenta Dana Quayleho, bývalého ministra zahraničí Henryho Kissingera a dalších stovek až tisíců lidí ze zpravodajských služeb a z ozbrojených sil. Hackeři dokázali obejít bezpečnostní ochranu dosti významné společnosti Stratfor, která připravuje ceněné analýzy týkající amerických domácích i mezinárodních záležitostí, včetně bezpečnostních.

Na webové stránce Stratforu byla ještě v neděli jen informace o útoku a o tom, že se společnost snaží zhodnotit jeho rozsah a proto zatím nespouští své stránky. Do nepovolaných rukou se tak dostaly informace o 860 tisících předplatitelích – 75 tisíc z nich bylo zveřejněno na internetu i s adresami a čísly kreditních karet.

„The exposure is huge,“ said John Bumgarner, who analyzed the release for the U.S. Cyber Consequences Unit, an independent, nonprofit research institute. „We can assume that a foreign intelligence service has already taken advantage of this information.“
Bumgarner said the Stratfor data included 19,000 email addresses from the „.mil“ domain, meaning members of the military. He also found 212 email addresses from the FBI; 71 from the Defense Intelligence Agency, the Pentagon’s spying arm; 29 from the National Security Agency, which conducts global eavesdropping and cyber espionage; and 24 from the CIA.
Bumgarner said he used off-the-shelf software to crack many of the Stratfor passwords. One intelligence officer used „intel“ as a password, and a Navy SEAL officer used „frogman1,“ he said.

Podobných útoků přibývá a není možné polemizovat s tím, že jsou stále nebezpečnější a nebezpečnější. Většina lidí má pořád asi největší strach z toho, že jim někdo prostřednictvím podobného útoku vybere peníze z kreditní karty. Proto má tendenci vnímat informace o útocích proti velkým společnostem či státům do jisté míry jako sci-fi. O kybernetické bezpečnosti se hodně mluví a dělá se i řada věcí, to je pravda, ale ti, kteří tuto bezpečnost narušují, jsou stále hodně napřed. A k obvyklé otázce koho trestat se navíc přidává ještě jedna: jak?

Vsadím se, že když přemýšlíme o ohrožení státu a jeho funkčnosti, většina z nás má v myslích primárně obrazy útočících tanků a pěchoty a padajících bomb z letadel. A přitom jsme svědky probíhající kybernetické války, která sice možná může připomínat „Podivnou válku“, což ovšem neznamená, že není. Parafráze na větu George Lakoffa by mohla znít asi takhle:

Těžko se podaří vyhrát kybernetickou válku 21. století s mozky nastavenými na druhou polovinu století dvacátého.