Jmenuje se „robojelly“, není zdaleka dokonalý (kdo ale je) a jeho tvůrci doufají, že jednou by mohl pomáhat třeba při podmořských záchranných operacích. Ale asi nejzajímavější je, že je poháněný vodíkem, který získává z okolí, což může teoreticky znamenat, že mu nikdy nedojde palivo.

A jellyfish moves using circular muscles in the inside of its umbrella-like bell. As they contract, the bell closes in on itself and ejects water to propel itself forward. When the muscles relax, the bell regains its original shape.
To replicate this, the vehicle uses shape memory alloys – materials that „remember“ their original shape. These are wrapped in carbon nanotubes – tiny „straws“ of pure carbon that are renowned for their electrical properties – and coated with a platinum black powder.
The robot is powered by heat-producing chemical reactions between the oxygen and hydrogen in water and the platinum on its surface. The heat from the reactions is transferred to the artificial muscles of the robot, and reshapes them.

Robotickou medúzu vyvinul tým z americké vysoké školy Virginia Tech, který chce svůj výtvor ještě vylepšovat. Například tak, aby se jednotlivé „zvonovinové“ segmenty medúzy otevíraly a zavíraly zvlášť (v jiném rytmu), než všechny najednou. To by umožnilo jemnější ovládání robota.

A kdo výzkum platí? Úřad pro námořní výzkum, který pracuje primárně pro námořnictvo a námořní pěchotu, a který má po světě pět poboček. Jedna z nich je v Praze.