O tom, že se v Asii děje cosi, co připomíná závody ve zbrojení, se hovoří a píše už dlouho. Stále se ovšem objevují pochybnosti, jestli tomu skutečně tak je, jestli to není výkyv, nebo jestli nejde o něco zcela jiného. Podle jiných zase to, co odehrává v Asii, neodpovídá definici závodů ve zbrojení, která dle jednoho slovníku zní:

…the continuing competitive attempt by two or more nations each to have available to it more and more powerful weapons than the other(s)…

Jistě, možná to, co se odehrává v Asii, není podle definice zcela ono, protože modernizuje Čína a ostatní se snaží držet krok, ale přesto, efekt je stejný – dovozy zbraní ve srovnání se zbytkem světa rostou. Prokazuje to i březnová publikace Stockholm International Peace Research Institute (SIPRI) s názvem Trends in International Arms Transfers, 2011.

Celosvětově obchod se zbraněmi vzrostl v letech 2007-2011 oproti periodě 2002-2006 o 24 procent. Na prvním místě exportéra, respektive importéra se nic nezměnilo. Největším exportérem jsou Spojené státy, největším importérem je Indie. Největších pět dovozců zbraní bylo v letech 2007-2011:

1. Indie
2. Jižní Korea
3. Pákistán
4. Čína
5. Singapur

Zajímavá je i tabulka, kdo jsou hlavní dodavatelé zbraní do těchto zemí.

Do Asie celkově směřovalo 44 procent zbraní. Na druhém místě je Evropa, pak Střední východ, Ameriky a Afrika. Čína je až na čtvrtém místě dovozců zbraní, což ovšem nesvědčí o tom, že výše uvedená premisa týkající se závodů ve zbrojení je chybná, ale o tom, že čínský obranný průmysl sílí, takže je schopen více a více uspokojovat domácí poptávku a zároveň i vyvážet. Oproti letům 2002-2006 vzrostl v období 2007-2011 čínský export o 95 procent.

Most of China’s exports went to other states in Asia and Oceania (73 per cent of the volume of exports), followed by the Middle East (12 per cent), Africa (9 per cent) and South America (6 per cent). The increase in the volume of China’s exports is largely a result of Pakistan importing more arms. Pakistan has a long-term military relationship with China and during 2007–11 it received 64 per cent of the volume of Chinese exports. This included 50 JF-17 combat aircraft, 3 F-22P (Zulfiquar) frigates and 203 MBT-2000 tanks.

Čína a Asie obecně se staly významnou oblastí, se kterou je nutné počítat. Administrativa Baracka Obamy považuje přesun pozornosti do Asie za jeden z nejdůležitějších úkolů v oblasti zahraniční politiky. USA například plánují další prohlubování vojenské spolupráce s Austrálií a s dalšími zeměmi v regionu tak, aby byla jednak zadržována Čína a za druhé, aby měly Spojené státy v případě nutnosti možnosti flexibilně reagovat.

The U.S. government is finalizing a deal to station four warships in Singapore and has opened negotiations with the Philippines about boosting its military presence there. To a lesser degree, the Pentagon is also seeking to upgrade military relations with Thailand, Vietnam, Malaysia, Indonesia and Brunei.
Although U.S. officials say the regional pivot is not aimed at any single country, analysts said it is a clear response to a rising China, whose growing military strength and assertive territorial claims have pushed other Asian nations to reach out to Washington.

Ale zpátky k SIPRI a ke zbrojení. „Skokanem období“ by se dala nazvat Venezuela, jejíž dovoz vzrostl v letech 2007-2011 o 555 procent ve srovnání s obdobím 2002-2006. Šlo především o import ruských tanků a systémů země-vzduch. Venezuela poskočila ze 46. místa na 15. A konečně, investory může utěšit, že největší evropský dovozce zbraní Řecko nepodepsal v roce 2011 žádnou smlouvu na pořízení nějakých významnějších vojenských systémů. Navíc poklesl ze 4. na 10. místo na světě v žebříčku největších dovozců. Další rána pro Řeckou hrdost…