V roce 1962 se ocitly na Kubě sovětské rakety. Americké území bylo náhle přímo a relativně snadno ohrozitelné jadernými hlavicemi. Kubánská raketová krize byla na světě. Budování odpalovacích ramp bylo pro tehdejší administrativu prezidenta Johna Fitzeralda Kennedyho překvapením. Vypořádání s ním přivedlo svět na práh jaderné války.

Píše se rok 2012. Před několika dny se otevřel na Bahamách nový stadion za 35 milionů amerických dolarů. Společenství Dominika má novou základní školu, stadion a opravenou nemocnici. Stát Antigua a Barbuda dostal novou elektrárnu a kriketový stadion. Člověk může blahopřát těmto zemím k rozvoji, ale asi jenom do chvíle, než se dozví, že tento rozvoj je placen čínskými penězi.

…planting a flag so close to the United States has generated intense vetting — and some raised eyebrows — among diplomats, economists and investors…
Most analysts do not see a security threat, noting that the Chinese are not building bases or forging any military ties that could invoke fears of another Cuban missile crisis. But they do see an emerging superpower securing economic inroads and political support from a bloc of developing countries with anemic budgets that once counted almost exclusively on the United States, Canada and Europe.

Loni čínská vláda oznámila, že karibským státům půjčí 6,3 miliardy dolarů. Je to docela hodně peněz, které tyto státečky dostávají výměnou za to, že jsou neloajální k Tchajwanu. Jde o obdobu „diplomacie dělových člunů“ (gunboat diplomacy), i když dělové čluny nejsou zatím na dohled. Při četbě podobných článků si člověk vzpomene nejenom na Kubánskou raketovou krizi, ale především na Monroeovu doktrínu, která vycházela z proslovu prezidenta Jamese Monroea před Kongresem 2. prosince 1823. Jejími pilíři bylo několik věcí:

1. The Western Hemisphere was no longer open for colonization;
2. The political system of the Americas was different from Europe;
3. The United States would regard any interference in Western hemispheric affairs as a threat to its security;
4. The United States would refrain from participation in European wars and would not disturb existing colonies in the Western Hemisphere.

To, co dlouho respektovaly evropské mocnosti je ovšem minulostí a pro rozpínající Čínu neplatí. Ostatně v odhadování jejích dalších kroků také Američané nejsou příliš dobří. Alespoň podle zprávy Kongresu Indigenous Weapons Development in China’s Military Modernization, ve které se mimo jiné praví, že některé klíčové okamžiky rozvoje čínských ozbrojených sil nebyly zavčasu rozpoznány.

Judging from the public statements of U.S. officials and reports from U.S. government agencies, the modernization and advancement of Chinese military weapons systems over the past decade have consistently developed faster than both U.S. officials and analysts outside of government expected. U.S. officials and analysts have expressed “surprise” at the speed with which China was able to develop indigenous military technology or weapons systems.

V této souvislosti doporučuji výborný článek v Economistu The dragon’s new teeth, který sumarizuje trendy v modernizaci čínských ozbrojených sil. Čínské námořnictvo například začíná ohrožovat schopnost projektovat americkou moc v Pacifiku. Na druhou stranu nejde o nikterak aktuální hrozbu, protože technologická propast mezi Spojenými státy a Čínou je stále velká a zacelovat se bude několik desítek let. Větší problém ovšem mají ostatní země v Asii.

A konečně, není od věci si přečíst provokativní esej The Lost Decade od Angela Codevilla, který vyšel v Clarmont Review of Books. Nezabývá se zdaleka pouze Čínou. Dochází k tomu, že „válka proti terorismu“ je ztracená a Amerika mnohem slabší než předtím. Podle mého soudu se jedná o příliš přísné hodnocení, nicméně je hodné zamyšlení. Intimně se totiž dotýká i Evropanů, byť to není hlavní myšlenkou textu.