Slovenské vojenské dilemy súčasnosti
Slovensko a Česko má okrem dlhej spoločnej histórie aj veľa spoločných znakov a charakteristík, ktoré budú ešte dlho prepájať tieto dva národy. Jedným takýmto spoločným znakom je vzťah verejnosti a politikov k armáde.
V roku 2010 po parlamentných voľbách nastúpil v Prahe na post ministra obrany Alexandr Vondra a v Bratislave zasadol na rovnaké kreslo Ľubomír Galko. Obaja začali prakticky v rovnakom čase rozbiehať práce na Bielych knihách. Úspešnejší z tejto dvojice je Alexandr Vondra, ktorý v apríli 2011 predstavil finálnu verziu tejto publikácie a táto bola v druhej polovice rovnakého mesiaca schválená. Slovensko na svoju Bielu knihu stále čaká a po odvolaní Ľubomíra Galka a nástupe Martina Glváča nie je isté či sa jej dočká. Toto všetko som už spomenul na svojom slovenskom blogu, no v posledných dňoch sa objavuje aj ďalší rozmer prečo Slovensko aj Česko potrebujú Bielu knihu.
Týmto rozmerom je diskusia o potrebnosti či nepotrebnosti vševojskovej armády. Na On War | On Peace sa o tomto diskutovalo, ale jednalo sa o diskusiu sústredenú na Armádu ČR a jednotlivé jej prvky a zložky. Pri absencii podobného diskusného priestoru ako sú tieto stránky na Slovensku, využijem teda tento priestor a predstavím niektoré svoje názory na to, prečo Slovensko potrebuje vševojskovú armádu.
Suverenita
Pri klasickom chápaní štátu ako politickej jednotky, vymedzujeme štát pomocou štyroch atribútov – obyvateľstva, územia, zvrchovanosti štátnej moci a suverenity štátu. Bez akéhokoľvek z týchto atribútov by sme nemohli hovoriť o štáte. Ak teda potrebujeme zachovať suverenitu štátu a celistvosť jeho územia potrebujeme ozbrojenú zložku, ktorá je toto schopná zaistiť a touto zložkou je armáda.
Pri pohľade na mapu strednej Európy so zacielením na Slovensko je jasné, že až na 98 km dlhú hranicu s Ukrajinou a 107 km dlhú hranicu s Rakúskom je Slovensko obklopené štátmi NATO, ktoré mu dokážu (aspoň teoreticky) prísť na pomoc v súlade s Článkom 5 Washingtonskej zmluvy. Ukrajina prostredníctvom svojho prezidenta Viktora Janukovyča deklarovala, že sa nebude uchádzať o členstvo v NATO a Rakúsko je krajina, ktorá dlhodobo udržiava neutralitu.
Základná otázka, s ktorou operujú všetci zástancovia špecializovaného vzoru ozbrojených síl teda znie: Ak sme obklopení spojencami pripravenými prísť nám na pomoc prečo potrebujeme vlastnú armádu? Odpoveď je jednoduchá: Aby sme sa nemuseli slepo spoliehať na pomoc iných štátov, ktoré majú vlastnú agendu a aby sme aj my dokázali plniť záväzky vyplývajúce z členstva v NATO, EU a iných medzinárodných organizáciách.
Ak sa zhodneme na tomto dvojitom zakotvení potreby samotnej existencie ozbrojených síl potom začne vyvstávať otázka o tom aké majú byť tieto ozbrojené sily. S tým, že si stále udržiavame v mysli iba ochranu a obranu suverenity, môžeme so značnou istotou povedať, že ozbrojené sily v tomto prípade môžu mať značne obmedzenú mobilitu ale musia disponovať veľkou silou.
Princíp obmedzenej mobility chápem ako protiklad k ľahkým a rýchlo nasaditeľným silám (napríklad 82. výsadková divízia US Army alebo 3. brigáda Commando Royal Marine Corps). Takéto ozbrojené sily musia byť schopné brániť suverenitu štátu po určitú dobu kým sa im nedostane pomoci a podpory od spojeneckých armád.
Medzinárodné záväzky
Záver predchádzajúceho odseku jasne určil prečo je potrebné, aby štát disponoval ozbrojenými silami a aký typ ozbrojených síl je potrebné mať pre obranu štátnej suverenity. Druhou úlohou ozbrojených síl je byť efektívnym nástrojom zahraničnej politiky štátu. Vo svetle záväzkov Slovenskej republiky vidím túto úlohu v následujúcich typoch aktivít:
- nasadenie bojového zväzku do operácie vysokej intenzity a veľkého rozsahu v súlade s Článkom 5 Severoatlantickej zmluvy,
- nasadenie bojovej jednotky alebo jednotky bojovej podpory do operácie NATO (príp. EU, OBSE, OSN).
Tieto dva záväzky si vyžadujú dobre vybavené a kvalitne pripravené ozbrojené sily schopné pôsobiť v spolupráci s jednotkami ostatných aliančných partnerov – kvalitatívny rozmer, ktorý nikdy nesmie byť podcenený. Je teda identifikovaný ako kvantitatívny tak aj kvalitatívny rozmer a oba tieto aspekty, ak budú úspešne aplikované, sú základom pre efektívne nasaditeľné jednotky ozbrojených síl.
Predchádzajúci odsek na jednu stranu identifikoval reálne nároky na ozbrojené sily v oblasti nasaditeľnosti, ale zároveň i poskytol pomyslenú politickú muníciu odporcom takéhoto konceptu. Je preto potrebné, aby boli jasne prezentované argumenty pre podporu existencie takýchto schopností v rámci ozbrojených síl.
Prvým zásadným argumentom je fakt, že v ozbrojených silách existuje možnosť (a je výhodné ju využívať) vzájomnej relatívnej zameniteľnosti. Čo sa tým myslí? V zásade ide o stav kedy sú jednotky primárne určené pre pôsobenie pri obrane štátu nasadzované do zahraničných operácií (napríklad čata bojovej podpory PRT Lógar vybavená KBVP Pandur II) aby získali skúsenosti. A aj naopak kedy by prápor ľahkej pechoty bol nasadený ako doplnok mechanizovaného brigádneho bojového tímu v operácii vysokej intenzity. Ďalšie príklady by bolo možné nájsť veľmi ľahko – stačí sa iba zamyslieť. V zásade ide o maximalizáciu možností pri minimalizácii nárokov a nákladov.
Ako ďalej?
Pri uvedomení si faktu, že súčasná finančná kríza bude ešte niekoľko rokov tvrdo doliehať na štátny rozpočet je potrebné hľadať také riešenia, ktoré budú postavené na určitom systéme a budú implementované rozhodne a efektívne. Rovnako ako všade inde, aj tu platí pravidlo, že nie dobré rozhodnutie je lepšie ako žiadne rozhodnutie. Ak by sme sa vyhýbali reforme armády, potom by sme iba naďalej vyhadzovali financie prakticky von z okna bez žiadneho hmatateľného výsledku.
Jediným výsledkom by bola degradácia ozbrojených síl a napĺňanie finančných záujmov a ambícií niekoľko málo ľudí vhodne umiestnených na dôležitých miestach. Možno to bude znieť prehnane, ale takéto správanie je hazardovanie s národnou bezpečnosťou a ak by som spravil ešte krok ďalej, mohlo by byť označené za vlastizradu. A to je obvinenie, ktoré nechce mať žiaden politik na svojom „tričku“.
Politické manévre budú vždy súčasťou diania na ministerstve obrany, to je skutočnosť s ktorou nikto nič nespraví aj keby veľmi chcel. Podstatné je, aby tieto manévre neboli obmedzené iba na malý okruh ľudí postihnutých elitárskym syndrómom. Slovensko potrebuje okrem svojej Bielej knihy aj svoj On War | On Peace portál a to viac ako inokedy. Potrebujeme, aby sa odborná verejnosť mala možnosť vyjadriť k otázkam obrany našej vlasti a musíme zabrániť, aby hlas odborníkov, ktorí nenosia uniformu bol počuť. Až potom bude možné rozmýšľať o nákupe nových obrnených transportérov, o reorganizácii mechanizovaných práporov a o modernizácii lietadiel MiG-29.
Pisete o vsevojskovej armade, nikde ale nevidim Vasu predstavu o jej podobe…co si pod danym pojmom predstavujete? Ma Slovensko v sucasnej dobe vsevojskovou armadou? Dakujem.
Em: Tento clanok bol zamyslany ako akysi uvod do dalsich clankov, ktore budu v nasledujucich dnoch nasledovat. Ale vdaka za upozornenie, obcas toho mam tolko, ze by som aj zabudol. Urcite sa mojej predstavy o vsevojskovej armade dockate
To Ondrej: s Bílou knihou nespěchejte, tak aby to s ní nakonec nedopadlo tak jak v u nás na západ od řeky Moravy…..
Jak to dopadlo s Bílou knihou na západ od řeky Moravy?
umm.. psal jsem zde příspěvek ohledně vlastizrady a poslanecké imunity.. pokud byl redigován, prosím redaktora, aby mne kontaktoval na email. děkuji.
Ptal jsem se na to, zda na Slovensku existuje poslanecká imunita, která by obvinění a trestní stíhání poslanců za vlastizradu znemožňovala.
@Bohuslav.. Bílá kniha se stala roztomilou ozdobou knihoven, přičemž její diskutabilní výstupy měly být aplikovány v září, později k lednu. Původně to vypadalo že 2011, ale realita je jiná.
Které diskutabilní vstupy myslíte? Rozhodnutí o Těchonínu (polovina 2012), rozhodnutí o opuštění schopnosti Mi-24/35 (nejsou a nebudou peníze na nalétání potřebného počtu hodin), rozhodnutí o koncepci nadzvukového letectva, modernizace/nahrazení BVP-1 (do roku 2013)?
Já bych chybu nehledal v BKO jako takové, ale v tom co (ne)následovalo. Je to rok od schválení BKO a místo krizoveho managementu, kde se termíný měří týdny, maximálně měsící, se znovu začalo politikařit a švejkovat. Průtahy při schvalování koncepce PVO, nebo tanečky kolem Přerova jsou jen jedním z mnoha.
No, ale to není problém analytického materiálu. Ať je klidně třeba 7 letišť, ale ať jsou na to peníze v rozpočtu. Jak říká jeden můj známý: „Tady máte 25 lido a postavte mi z toho spartakiádní padesátku.“ Tohle řešení funguje jen opravdu jen na papíře…
pomineme-li tolik diskutované rušení základen, tak třeba „přizpůsobení systému vzdělávání atd“ nebo „aktualizace záměru PVO po roce 2015“
Když vezmeme do úvahy to, že do roku 2015 je podepsán pronájem gripenů a technickou životnost „tří prstů smrti“, pak mi to nepřipadá přemrštěný požadavek. Tzv. nulové řešení, když by nadzvuk třeba padl za oběť úsporám, může být vyrovnáno třeba tím, že nás Slováci ochrání jejich „dvacatděvinamy“. Chtělo by to ovšem slovenskou BKO. Pokud si vzpomínám, těch migů měla federace 20 a dělily se v poměru 1:1. Slovensko další letadla do počtu 20 dostalo z deblokace ruského dluhu. Federálním letounům sice brzo končí životnost a slovenský vojenský rozpočet nemá na to, aby létal všechny stroje, ale to neznamená, že by třeba Slovaci nemohli létat Air Policing z předsunuté základny v Čáslavi.:-) Myslím, že by Fico mohl mít tu odvahu požádat o „federální“ pooling/sharing. Konečně, už se oprášil projekt společné jaderné eletrárny v Jaslovských Bohunicích. Slováci by konečně museli létat svoje stroje. Rozdíl by byl „jen“ v ceně letové hodiny: Gripen 2000-4000 USD, Mig-29 5500 USD.
Ad Honza
Nevim jaký příspěvek máte na mysli. Žádný komentář jsem neupravoval, ani není „ve frontě“, protože by jej editorský systém považoval za možný spam. Klidně mi napiště prostřednictvím e-mailové adresy v kontaktu.
to B.P.
V podstatě máte pravdu. NATINADS či spíše AIR POLICING lze zajistit jedním střediskem CRC s multinárodní směnou složenou z příslušníků OS SR i AČR.
Pokud mám provnotat obě CRC vhodnější se jeví lokalita v ČR.
OH (Ostrá hotovost) může působit z LKCV a současně i LZSL. Aktivovat patřičnou podle prostoru působnosti.
Srovnávat MiG-29 s JAS-39 je zbytečné.
MiG 29 bych rozhodně nezatracoval. Je velký rozdíl mezi MiG-29A nebo SMT či OVP. Je to stíhač který byl vyvinut v 70tých letech přesto 4 generace.
Navíc „vector thrust engine“ také není k zahození.
je tam velký prostor pro modernizaci z důvodu interoperability se systémy NATO. Pro účely a použití
ČR+SR jsou dostačující.
MiG -29 je jednoúčelový stroj. Suchoje jsou „multirole jets“ proto mají dnes přednost ve VVS RF.
Špičkové útvary již dávno nejsou vyzbrojeny MiGy-29.
L-39 Albatros by měli být vyřazeny a pro výcvikové
účely upravit L-159.
Plánované vyřazení Mi24/35 z výzbroje je obyčejný diletantismus. Nic jiného.
PVO AČR je na kolenou. Doslova! Vyřazením 2K12 (SA-6) nebude mít AČR komplet středního dosahu. Slabinou tohoto systému i přes pokusy a ne právě levné o modernizaci, nedokáže působit proti více než jednomu cíli současně.
Navíc RL (SURN) vzhledem k jeho neustálému vyzařování je optimálním cílem pro střely HARM.
„zlatý“ povelový systém SA-2 Volchov.
modeláři podobnému říkají systém „BANG-BANG“
Záměrně jsem volil provokativní tón. Budu se jej držet i teď. V 90. letech jsme se snažili držet co nejblíže limitu KOSE v bojových letounech. To za cenu toho, že letouny byly spíše „kulisami“. Dohnaly nás peníze. Jestliže máte armádu spotřebovávající, i přes obrovský počet vojáků základní služby (80 %), 5 % HDP, a redukujete výdaje na 2 % a méně procent HDP při přechodu na světové ceny vstupů pro letectvo (cca náhlý trojnásobný růst cen), nemůžete počítat s tím, že udržíte původní letectvo v provozu. Něco podobného se odehrává i v případě bojových vrtulníků. Tady jsme ovšem před doplněním jejich flotily z deblokace ruského dluhu měli možnost volby nějaké dlouhodobé strategie udržování a hlavně používání této schopnosti. Všimněte si, že konflikt v AFG ale nepřinesl poptávku po bojových vrtulnících, ale po těch dopravních. Ty jsou mimo jiné velmi dobře využitelné pro nevojenské nasazení na území ČR. V tomto ohledu není vyřazení Mi-24/35 ničím jiným, než Sophiinou volbou odehrávající se na pozadí peněz, kterou jsme si dříve prošli v jiných částech letectva.
Pokud jde o NATINADS a společné projekty, jde o věc myšlení. Kritériem by měla být větší efektivnost zdrojů, přitom je jedno, jestli z nápadem příjdou Češi nebo Slováci. Vždy se to musí hodit do nějakého plánu a propočítat. Bohužel, mně to ale občas připadá, že místo svěžího inovativního přístupu překonávajícího zažité stereotypy a přinášející nějakou strukturální změnu vedoucí k lepším kvalitativním i kvantitativním charakteristikám celku, volíme tzv. kvantitativní inovaci. – Někde něco nahradíme stejnou věcí (reprodukce), nebo něco zmenšíme. Ale tahle logika není šťastná. Je to jako kdybychom stále zmenšovali velkokapacitní rypadlo v hnědouhelném dolu, ale od určitého okamžiku sice máte pěknou kopii, takřka angličák, ale nedává to smysl; blbě se s tím těží uhlí a hlavně v nákladových relacích, které z toho činní „ekonomickou hříčku“. – Vypadá to jako původní rypadlo, ale už to nevytěží tolik a výkon stojí strašné peníze.
Láďo, nejsem odborník na PVO, ale i Volchov/Dvina vyzařuje při zjišťování cílů a navádění rakety – pokud samosebou neletí pasivně za rušičem. wiki Dvina.
Co se týče Mi-24, tyhle vrtulníky jsou sexy na přehlídky, protože i 23 let po revoluci jsme pořád v očích Západu postkomunistickou zemí a k tomu image prostě Ingoty patří. Bez zásadní modernizace výzbroje, optoelektroniky, radiovybavení a výcviku s nimi ale můžete leda strašit domorodce.. domorodce na Libavé. Všimněte si prosím, že naše osádky stále létají s vlastními GPS.
Ano ŘNRL S-75 vyzařuje, velice krátké navigační pulsy, kdežto SA-6 SURN vyzařuje kontinuálně. (v podstatě žárovka) to je značně demaskující.
To se stalo osudné řadě osádek SA-6 v Jugoslávii 99.
Jakási mobilta SA-6 byl snad jediný důvod pro jeho udržení ve výzbroji PLRV.
Jakási mobilita je ale i u systému SA-3 GOA. (S-125 Něva) kde se dá zvládnoout demontáž kompletu a naložení i dříve než za 4 hodiny. Srbové to stíhali rekordně. Modernizované verze jsou ovšem velice mobilní a zjevně předčí SA-6.
Taktika PLRV dnes vyžaduje rychlé přemístění (udržovat kontinuálně aktuální RL informaci, provést odpálení nejlépe „za pochodu“ a změnit stanoviště)
přitom je požadavkem vyzařovat VF energii
co nejkratší dobu a minimální nutný VF výkon.
To BP. Nelze efektivní armádu měřit jen cenou za výcvik a provozování techniky.
PLRV, letectvo, spoj. vojsko, RTV vždy používali drahou techniku, provozně nákladnou.
Armáda bez těchto složek nemůže obstát v konfliktu.
V AČR je evidentní snaha ze strany MO tyto „provozně nákladné složky“ zlikvidovat či znebojeschopnit.
To co jsem viděl bylo kolikrát hraničící s vlastizradou.
Samozřejmě šetřit se musí, jen mám zkušenost, že náčelník finanční služby dnes znamená více než velitel útvaru.
at Láďa: Přiznám se, že Vaší argumentaci nerozumím. Zbraňové systémy jsou považovány za účelová zařízení. Buď je mám pro účely vojenské operace, nebo pro alternativní účel. SA-6 měl sloužit pro přikrytí divize. Alternativně byla jeho část rozmístěna na palpostu a doplňoval systém PVOS. Když se kouknu do různých dokumentů, deklarujeme naši pozemní PVO jako ochranu ODOS. Z toho, co popisujete, vyplývá, že by se těch několik kousku mělo v rekordních časech pohybovat mezi množinou těchto objektů po celém území ČR. Tohle operační řešení při množství a roztýlení těchto objektů nemůže fungovat. – Velkokapacitní rypadlo je zmenšeno na velikost angličáku…
MO může hrát jen takovou muziku, na kterou má peníze. U Ondráše jsem zmiňoval petici na jeho záchranu. Proč tedy někdo neuspořádá petici za záchranu SA-6, nepošle ji do Parlamentu a pak se třeba najdou peníze?:-)
Ostatní druhy vojska už dávno umřely (ani parte vám neposlaly) nebo jsou před klinickou smrtí (váš druh vojska). Případně jsou redukované bez vody- a jídla atd …. (hned si nevzpomenu které)
Tak vítejte do záhrobí PLRV . Je nás tu dost nebude se se nudit …
Ondráš žije!
Ondáš, UNOB, střední zbytečná škola v Moravské Třebové , ASC Dukla a další přísavky v této armádě určitě přežijí nepotřebné bojové součásti jako jsou dělostřelci,rakeťáci, vrtulníkáři….. :-D to je prostě fakt tak to tak berte.
Add 16)
Pokud existovala petice za ZACHOVÁNÍ Ondráše, nebylo by možné uspořádat petici za jeho zrušení/převedení mimo resort? Nemyslím to jako vtip, ale smrtelně vážně. Troufnu si říci, že v počtu podpisů by trumfla tu první (mezi vojáky na 100%).
Ad Ivo: To je zajímavý nápad. Minimálně z toho pohledu, že si nepamatuji žádnou petici za zrušení nebo zbourání nečeho. Na druhou stranu tu také může přijít nějaký návrh od skupiny Peačata na útěku, že v rámci rušení ministerstev by se mohlo spojit ministerstvo obrany s ministerstvem kultury a vytvořit ministerstvo obrany kultury, nebo ministerstvo kultury obrany…
pane Pernica, musím uznat, že když se utvoří „flame war“, tak obdivuji váš kultivovaný a trefný humor…zvláště jako správný britofil, je toto můj šálek čaje…
Nevím to jistě ale odhaduji že podpis na petici za Ondráše má následující kategorie .
A) Neuvěřitelná skutečnost .Pokud jde o podpisu skutečných vojáků.
B) Starší ročníky těsně po tom kulturním zážitku …. od 60 let více a vnučka co má ráda tanec….
To B.P.
Vykládáte si to špatně. Dnešní moderní systémy PVO(S) musí být mobilní, schopny rychlého přesunu.Takový je dnes vývoj.
Je to z důvodu maskování, snížení ztrát, přesuny do palpostů směrem k očekávanému náletovému směru.
Teoreticky pokud očekávám náletový směr ze severu, nebudu provádět přesuny v jižních oblastech státu.:-))) Přesouvání od objektu k objektu je s tím množstvím co má AČR k dispozici holý nesmysl.
to víme nejenom my dva.
Stejně tak nejenom my dva víme, že PVO(S) v AČR „to má spočítané“
To Honza:
„Co se týče Mi-24, tyhle vrtulníky jsou sexy na přehlídky, protože i 23 let po revoluci jsme pořád v očích Západu postkomunistickou zemí a k tomu image prostě Ingoty patří. Bez zásadní modernizace výzbroje, optoelektroniky, radiovybavení a výcviku s nimi ale můžete leda strašit domorodce.. domorodce na Libavé. Všimněte si prosím, že naše osádky stále létají s vlastními GPS.“
—————
Nemusíme chodit daleko do historie.
JAS-39 a jejich baltská mise. pokud máte bezvadně zpracované mapy pobaltí v digitální podobě a pronajímatel vám nepovolí jejich nahrání do palubního počítače, létáte naslepo.
Potom se velmi těžce provádí TS když si nejste jistý vlastní pozicí, zda jste již nad mezinárodními vodami či ve vzdušném prostoru Litvy.
Letadla VVS RF takový problém s přesným zjištěním vlastní pozice neměly. A velmi si to hlídaly.
Faktem je, že SIGINT a ELINT JAS 39 provedli zřejmě dokonale.
Láďo, z kterého směru očekáváme ohrožení? Vzpomínám si šílení po září 2001 a mediální scénář s dopravním letadlem padajícím na elektrárnu. Jak jsem se koukal na mapu leteckých koridorů, létá to u nás od severu na jih a obráceně, ze západu na východ a obráceně. Tady si myslím, že žádný rychlý přesun nepomůže. Vzhledem kombinaci pásů a kol u celého KUBu a průchodnosti naší silniční sítě, by se KUB kvůli potřebné rychlosti přesunu musel navagónovat posunovat po republice jako velmi rychlý obrněný vlak.
Co se týká protiletadlových systémů,tak si myslím,že vhodnější bylo zachovat systémy OSA AKM a Kub vyřadit.OSA sice nemá takový dosah jako KUB,ale je modernější,mobilnější a vhodnější na modernizaci.
Podle tohohle článku http://www.novinky.cz/domaci/266376-experti-vnitra-navrhuji-redukci-ministerstev-ze-14-na-9.html to vypadá, že tu budeme mít ministerstvo bezpečnosti. Zajímalo by mě, jestli ty hasiče a policisty budeme vykazovat jako paramilitární složky a jestli se tudíž budou počítat do vojenských výdajů. To bychom rázem měli výdaje na obranu větší než 2 % HDP. Taky by měl zajímalo, jak jeden ministr bude stíhat mezinárodní zasedání jak ve vnitřní bezpečnosti, tak ve vnější bezpečnosti a jak si dámové a páni poradí s postavením GIPS vůči vojákům. Taky by mě zajímalo, jestli pohltí obrana vnitro, nebo obráceně, tj. čí předpisy budou přejaty do systému? No a kolik vysokých státních škol a kolik zpravodajských služeb po této fůzi zůstane na světě. No, a to nejzajímavější bude, v jakém časovém horizontu se strukturální změny mají uskutečnit. Vzhledem k tomu, že to nepůjde jen prostým přepsáním komptenčního zákona, tak snad za 5 až 8 let by to mohlo být hotovo…
Otázka zní: Co se tím ušetří? Nebo jde spíše o koncentraci státní moci proti které v normálních demokratických zemích liberální pravicové strany vždy vystupují a vystupovaly? Z politického hlediska tedy hodnotím tento návrh za extrémistický…
Mimochodem, název „ministerstvo bezpečnosti“ mi zní tak trochu jako „ministerstvo lásky“ z Orwellova románu 1984.
Ono to tu už bylo v roce 1950-1953 jako ministerstvo národní bezpečnosti: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ministerstvo_n%C3%A1rodn%C3%AD_bezpe%C4%8Dnosti_(%C4%8Ceskoslovensko). Problémem byla právě přílišná koncetrace moci na jednom místě. Závěr: Nápad je to hezký, takový věcně veřejný, velmi populistický. Konečně pro někoho může být dělo jako dělo (vodní).
Dnes na tiskové konferenci premiéra Nečase a Fica po společném zasedání vlád padla mimo jiné možnost poolingu vojenských kapacit.
Ač bych byl zatím docela opatrný, určitý potenciál by tu byl. Pokud by například došlo k akvizici Grippenů ze strany slovenské armády, vytvoření zóny Grippen by bylo logickým vyústěním. Společný air policing by byl efektivní způsob jak vyřešit pokles vojenských rozpočtů obou zemí.
Dokud však bude mít Slovensko Mig-29, jsem trochu skeptický. Pokud odhlédnu od air policingu, limitující faktor č. 1 pro efektivní spolupráci v oblasti obranné politiky je jednoznačně pokles finančních prostředků. V tomto se v regionu zcela vymyká jen Polsko.
ad Ivo – Je velmi hezke, ze se premieri Necas a Fico na tomto shodli. Kazdopadne situace je takova, ze pooling se bude zamerovat na jine schopnosti nez je letectvo. Pri vycleneni 0,74% HDP pro obranu na rok 2013 neni nejmensi sance jak ziskat potrebne zdroje pro nakup Gripenu pro Vzdusne sily.
Pokud by Slovensko chtelo zacit setrit zdroje, aby melo finance na nakup novych stihacich/viceucelovych stroju potom musi zacit jinde nez u VzS.
Díky za dopřesnění, věděl jsem, že finanční situace OSSR je špatná, ale netušil jsem jak moc. Tak se trochu obávám, že si od toho obě strany slibují finanční úspory, ale někdo přeci jen bude muset nakonec zaplatit účet…