Rakousko bývá v Čechách, na Moravě i ve Slezsku obvykle vojensky vysmíváno, a to s odkazem na naši společnou před československou minulost karikovanou v Haškově Dobrém vojáku Švejkovi. Ti, kdo však sledují dění v Rakouskou pozorněji musí rakouský Bundesheer do určité míry obdivovat. Není to proto, že výdaje našeho jižního neutrálního souseda na obranu jsou podfinancované a rakouské spolkové vojsko se musí chovat velmi úsporně, nýbrž spíše proto, že Bundesheer je daleko více než naše armáda integrován do civilní společnosti.

Důsledkem je to, že různá vojenská občanská sdružení, jako je např. Die Österreichische Offiziersgesellschaft, Österreichische Unteroffiziersgesellschaft či Österreichische Gesellschaft für Landesverteidigung und Sicherheitspolitik hrají důležitou roli při formulování a obhajobě rakouské vojenské politiky, protože je jejich slovo vidět v médiích. V Rakousku jsou tudíž vojáci větší vlivovou skupinou, než je tomu u nás.

Nemám tím na mysli účast rakouské armády na natáčení filmu Andrease Prochaskyho Der erste Tag, který demonstruje veřejnosti připravenost vojenských sil na boj se zákeřným neviditelným protivníkem snášejícím se do rakouského prostoru z území jeho severního souseda a jehož zdrojem je jaderná elektrárna Dukovany. Film vznikl v roce 2008 a lze jej shlédnout na youtube. Má spíše na mysli prostor v denících, jako je například Der Standard, který má na svých internetových stránkách rubriku věnovanou zprávám z vojenského prostředí a civilní služby.

Diskuse zde probíhající je v mnohém poučná i pro dění u nás. Jak to totiž vypadá, tak si rakouská veřejnost teprve nedávno uvědomila, že ačkoliv je Spolková republika Rakousko stále formálně neutrální, není ve středoevropském regionu již vůbec nikdo, kdo by ji chtěl nějak vojensky napadnout, nebo vojensky využít její území.

Zde mě zaujal ironický komentář Vyhráli jsme z loňského února pocházející z pera nadporučíka v záloze a již ve výslužbě Christiana Edera. Autor v něm popisuje rakouskou vojenskou doktrínu z doby studené války, která fungovala jen díky existenci protivníka. Po rozpadu Jugoslávie i vstupu do Evropské unie a nutnosti hlídat schengenskou hranici přežil (mlhavý) obraz nepřítele ohrožujícího rakouskou státnost i po roce 2000. A tak, i když vojenské výdaje byly redukovány pod 1 % HDP, Rakousko díky existenci branné povinnosti odmítalo redukovat své struktury i počty zbraní. K tomu dochází nyní.

Bundesheer plánuje redukovat 2/3 těžkých zbraní a proto již letos na nich omezuje výcvik. Je to důsledek dalších úsporných opatření, kdy se do roku 2016 má uspořit 600 milionů eur. V rámci nich například ministerstvo obrany uvažuje také o zvýšení nájmu zemědělské půdy ve výcvikových prostorech. Uspořeno má být 2100 pracovních míst, přitom v centrále to má být 15 % stavů. Nemá být ale zastaven nábor. Počítá se s rekrutací 50 profesionálních důstojníků, 200 poddůstojníků a 350 vojáků s omezeným služebním kontraktem. Tyto úspory lze s pohledu českých zkušeností považovat za další krok k zastavení základní vojenské služby, vždyť rakouské ministerstvo obrany počítá s omezením využití vojáků základní služby jako „hospodářských pomocníků“ a jejich činnost by měly nahrazovat firmy.