Nedávno zde jeden diskutující zpochybnil existenci institutu vedoucího praporčíka a vedoucí praporčíky nazval zbytečnými. Chtěl jsem na daný komentář reagovat v diskuzi pod článkem, ale zjistil jsem, že by má odpověď vydala na celý článek a že si vyžaduje šířeji pojatou odpověď. Takže tady je.

Historické ohlédnutí
V roce 1999 se ČR stala členem NATO. To sebou přineslo naše intenzivnější zapojení do společných operací a výcviku. Při různě intenzivní spolupráci a výměně zkušeností a informací s armádami různých států NATO došlo k bližšímu seznámení naší vojenské veřejnosti s institutem vedoucích a také vrchních praporčíků.

Byť jsou vedoucí a vrchní praporčíci spojeni zejména s ozbrojenými silami vycházejícími z britské nebo americké tradice s dlouhým historickým vývojem, vedení Armády České republiky usoudilo, že zavedení takovéto funkce by bylo přínosem i pro nás a v roce 2003 byl ustanoven do funkce první vrchní praporčík AČR (tehdy hlavní praporčík), který dostal za úkol realizovat zavedení vedoucích a vrchních praporčíků do AČR. Po jeho nástupu do funkce byly zavedeny funkce vrchních praporčíků i u velitelství, brigád a praporů a po profesionalizaci AČR v roce 2005 i funkce vedoucích praporčíků u většiny rot útvarů AČR.

Akceptace
Zcela pochopitelně se změna zavedených pořádků a odklon od tehdy zavedených velitelských struktur promítla v odlišném stupni akceptace vedoucích praporčíků. A to nejenom u důstojnického sboru, ale překvapivě i u sboru praporčického. U důstojnického sboru je to zpravidla problém důstojníků vyšších hodností, nebo nižších hodností s delší délkou služby, kteří vyrostli v armádě postavené na důstojnících vykonávajících všechny rozhodující funkce, takže nebyli nuceni blízce spolupracovat s příslušníky praporčického sboru při řízení jednotek. U praporčického sboru se jedná o podobný problém v trošku jiném balení. Jistá část příslušníků praporčického sboru s delší dobou služby velice nese nelibě skutečnost, že je ve velení rot další prvek – praporčík, se kterým se musejí naučit vycházet, kterého musejí respektovat a který je v rámci plnění svých povinností řídí.

Tento problém může být překonán v zásadě dvěma způsoby. Přizpůsobením se důstojníkům a praporčíkům s negativním přístupem k novému trendu nebo jejich postupným odchodem do civilu. Já osobně sázím na to druhé a pokládám to za přirozenou součást dokončení procesu profesionalizace armády.

Existují i jiné faktory, které ovlivňují stupeň akceptace vedoucích praporčíků. Svoji roli hraje také druh vojska, u kterého jsou vedoucí praporčíci zavedeni. Nejméně problémů s chápáním jejich rolí je u bojových brigád pozemního vojska společně s jejich podpůrnými brigádami a nejvíce problémů přetrvává u leteckých a některých zabezpečovacích útvarů (pokud jsou tam vůbec zavedeny).

Způsob provádění jejich výběru a řiditelnost jejich kariér
Jedná se o problém způsobu řízení kariér našich vojáků – tedy problém neexistence objektivního a efektivního kariérního řádu. V současné době je výběr k obsazení funkce vedoucích praporčíků plně v rukách velitelů. Současná právní úprava je taková, že vedoucí praporčíky si vybírají u praporů a personálně je ustanovují do funkcí velitelé brigád, kteří mají podle RMO č. 23/2008 (Působnost služebních orgánů v personální práci) pravomoc ustanovovat do funkcí vojáky až do hodnosti nadporučík. V tomto směru je tedy míč zejména na straně velitelů.

Nicméně abych byl férový, musím konstatovat, že kromě velitelů mají možnost ovlivnit výběr i vrchní praporčíci praporů a brigád. Někteří se angažují více, jiní méně. Je nutné si ovšem uvědomit, že celý systém se nachází teprve na začátku, že se vrchní praporčíci pohybují v prostředí, které jim není legislativně nakloněné a že je jejich činnost v této oblasti limitována tím, co jim umožní velitelé – tedy jak moc jsou velitelé schopni využívat jejich potenciál a delegovat na ně jisté pravomoci při řízení a rozvoji praporčického sboru (včetně výběrů vedoucích praporčíků).

Aktuální personální praxe mnoha velitelů a zcela jasně zřetelné problémy, které z toho vyplývají, třeba i v případě výběru a ustanovování praporčíků do funkcí vedoucích praporčíků, mne přivedly k poměrně rezolutnímu závěru, že RMO č. 23/2008 je v současné podobě přežitkem a je zapotřebí, aby velitelé přišli o část svých personálních pravomocí, případně aby byla přijata nová filozofie v provádění výběru a ustanovování do funkcí. V tomto směru velice vítám změny připravované v souvislosti s připravovaným kariérním řádem (existence komisí ke jmenování do vyšších hodností).

V souvislosti s výběry bych rád připomněl skutečnost, že v okamžiku když jsem převzal funkci vrchního praporčíka AČR, jsem veřejně prohlásil, že se budu snažit optimalizovat provádění výběrů vrchních praporčíků. Dovolte mi lehce modifikovat toto předsevzetí a rozšířit jej i na vedoucí praporčíky. Aktuálně, do konce roku 2012, bych rád připravil materiál pro velení AČR, kterým se provádění výběru vedoucích i vrchních praporčíků dají mantinely. Nebudu zastírat, že nejsem zastáncem toho, aby se vedoucí nebo i vrchní praporčíci volili a tak pravděpodobný směr, kterým se vydám při zpracování návrhu, bude systém výběrové komise s bodovým hodnocením kandidátů.

Co se komisí do budoucna týká, je nutné si uvědomit, že navrhovaný služební zákon zavádí komise pro jmenování do vyšší hodnosti. Tato komise bude moci za určitých podmínek rozhodovat na základě určitého nastavení systému o jmenování vojáků v hodnosti rotmistr do hodnosti nadrotmistr a podle dikce návrhu zákona bude zároveň rozhodovat o zařazení takového vojáka na funkci. V tomto případě, může rozhodnout o zařazení vojáka na funkci vedoucího praporčíka. To bude čistý vertikální kariérní postup vojáka a neměl by s ním být problém.

Ten nastává v okamžiku horizontálního kariérního posunu vojáka. Jak jistě víte, budou rozlišovány dvě rozhodné doby. Rozhodná doba výkonu služby v hodnosti a rozhodná doba výkonu služby ve služebním zařazení. Z logiky věci bude rozhodná doba služby v hodnosti delší než rozhodná doba služby ve služebním zařazení. Ta bude jakousi podmnožinou rozhodné doby služby v hodnosti a umím si v rámci fungování kariérního řádu představit klidně i tři takové podmnožiny. Jedna z nich bude představovat službu vojáka ve funkci velitelské, jedna štábní a jedna instruktorské. Co to znamená v praxi? Voják, například v hodnosti nadrotmistra, se tedy může v této hodnosti horizontálně kariérně posunovat bez toho, aby byl nutný zásah povyšovací komise (například po povýšení rotmistra do hodnosti nadrotmistra 2-3 roky instruktor, následně 2-3 štáb praporu nebo brigády a na závěr se na další 2-3 roky může stát vedoucím praporčíkem).

Jak bude tedy rozhodnuto v případě výběrů vojáků v hodnosti nadrotmistr k obsazení funkce vedoucího praporčíka? Podle současného RMO č. 23/2008? Děkuji, nechci. Domnívám se, že nejvhodnějším způsobem řešení systém komisí s bodovým hodnocením kandidátů na základě předem stanovených, pokud možno co nejobjektivnějších kritérií. V případě složení komise, stanovení kritérií a závazností doporučení komise se ještě povedou diskuze, ale pakliže někdo nepřijde s lepším řešením, bude toto směr, kudy se výběry vedoucích praporčíků vydají nejenom v roce 2013, ale i s platností nového služebního zákona.

Profil vedoucího praporčíka
K tomu, aby mohla probíhat nějaká diskuze na téma vedoucích praporčíků, je nutné stanovit nějakou obecnou definici a profil vedoucího praporčíka.

Já osobně chápu vedoucího praporčíka (za optimálních podmínek) jako nejzkušenějšího vojáka roty, který tvoří spojovací můstek mezi velením roty (důstojníky) a příslušníky mužstva, poddůstojníky a praporčíky roty. Je zástupcem těchto sborů ve velení roty. Působí jako vzor pro mužstvo, poddůstojníky a praporčíky roty. Ideálně má za sebou 10-20 let služby v AČR, je odborníkem na výcvik jednotlivce a taktiku malých jednotek (týmy, družstva, čety) a zná a ovládá taktiku své roty.

V případě vyřazení důstojníků roty je schopen převzít velení a udržet kontinuitu velení v operacích i v mírovém životě roty do doby převzetí velení určeným důstojníkem. Je odpovědný za řízení administrativy a všestranného zabezpečení činnosti roty. Velitel roty na něj deleguje část svých pravomocí, které vedoucí praporčík potřebuje k výkonu své funkce a za jejichž výkon je mu vedoucí praporčík zodpovědný. Při jejich realizování součinní se ZVR, VČ, ZVČ a vrchním praporčíkem praporu.

Možný profil:

• hodnost – nadrotmistr;
• kvalifikační předpoklad-úplné střední vzdělání s maturitou;
• vojenský kariérový kurz – praporčický kurz;
• jazykové vzdělání – anglický jazyk STANAG 6001 2,2,1,1;
• praxe – podle zákona č.221/1999 alespoň 7,5 roku (nejkratší doba výkonu služby v hodnosti-optimálně spíše 10 let výkonu služby), předchozí výkon funkce zástupce velitele čety, velitele družstva, pracovníka štábu praporu nebo brigády;
• další požadavky-výkon funkce instruktora, kurz vedoucího praporčíka, nasazení v zahraniční operaci.

Dovolte mi jednu poznámku k profilu vedoucího praporčíka. Letos byla schválena koncepce přípravy personálu rezortu MO na období 2012-2018. V této koncepci jsme pro každého vojáka v hodnosti rotmistr, nadrotmistr a praporčík stanovili kvalifikačním požadavkem praporčický kurz s novými cíly přípravy. Tento kurz má nově vytvářet kompetence pro nižší stupeň řízení umožňující prakticky aplikovat zásady přípravy a řízení bojové činnosti a výcviku na stupni četa a rota a pro výkon funkcí na systemizovaných místech ve štábech praporů a brigád.

Z toho je jasně vidět, že se přijímají opatření k tomu, aby mohli praporčíci dosáhnout vyššího standardu připravenosti pro výkon praporčických funkcí (zahrnuje i vedoucí praporčíky). Současně s tím se stanovením nových cílů naplňuje výše uvedená varianta profilu vedoucího praporčíka a to zcela ve smyslu definice, kterou uvádí pro příslušníky praporčického sboru Bílá kniha o obraně:

…Praporčíci tvoří střední úroveň řízení jednotek, štábů… Klíčovými úkoly příslušníků tohoto sboru jsou velení a vedení na středním stupni-ZVČ, vedoucí a vrchní praporčík… Mohou být zařazeni i na funkce ve vyšších štábech… Mezi základní charakteristiky jejich činnosti patří samostatnost, iniciativa, uplatňování získaných znalostí a zkušeností a odpovědnost.

Povinnosti vedoucích praporčíků
Bohužel, i po téměř 9 letech stále ještě nemáme kodifikované povinnosti vedoucích praporčíků na celoarmádně závazné úrovni. Tuto problematiku v současnosti řeší předpis Vševojsk-1-1. Proto jsem si pro rok 2012 stanovil řešení tohoto problému jako prioritu. Dnes je situace taková, že povinnosti vedoucích praporčíků by měly vyjít v novelizovaném Vševojsk-1-1 s platností od ledna 2013. Při příležitosti řešení této problematiky jsem nedávno navrhl řediteli SRDS MO, který je za tuto oblast odpovědný, aby došlo k rozšíření platnosti Vševojsk-1-1 z pozemních sil na celou AČR, tak, aby byli pokryti vedoucí praporčíci u celé AČR a nejenom u pozemních sil. Návrh byl akceptovaný a měl by být realizován.

Nicméně protože jsem zde nastínil variantu možného profilu vedoucího praporčíka roty, je nutné, abych tento profil doplnil i nějakou variantou možných služebních povinností pro Vševojsk-1-1.

Možné povinnosti vedoucího praporčíka
Vedoucí praporčík roty (baterie) je přímo podřízen veliteli roty a je nadřízen všem příslušníkům hodnostního sboru praporčíků, poddůstojníků a mužstva roty (baterie). Je metodicky řízen vrchním praporčíkem praporu.

Vedoucí praporčík roty (baterie) je odpovědný zejména za:

1. připravenost, organizovanost, kázeň, morální stav, vnější vzhled a vojenské vystupování příslušníků hodnostního sboru praporčíků, poddůstojníků a mužstva roty (baterie) a jejich profesní růst.

Vedoucí praporčík roty (baterie) je zejména povinen:

1. posilovat, podporovat a doplňovat velení a řízení roty (baterie);
2. osobně realizovat a navrhovat opatření ke zvýšení kázně, morálního stavu, fyzické zdatnosti, vycvičenosti, vnějšího vzhledu a vojenského vystupování příslušníků hodnostního sboru praporčíků, poddůstojníků a mužstva roty (baterie) a opatření k jejich profesnímu růstu;
3. prosazovat efektivní formy a metody výcviku roty (baterie);
4. mít přehled:
   – o počtech osob, výzbroje, techniky a materiálu roty (baterie);
   – o činnosti roty;
5. znát výzbroj a techniku včetně munice a materiálu roty (baterie) a prosazovat stanovená opatření k jejich správnému používání, údržbě a ukládání;
6. podílet se na:
   – plánování, koordinování, zabezpečování jednotnosti a vysoké úrovně výcviku prováděného u roty (baterie);
   – organizaci a řízení zaměstnání k zjištění úrovně a stavu vycvičenosti roty (baterie);
   – prevenci sociálně nežádoucích jevů u roty (baterie);
7. znát:
   – odborné a morální kvality příslušníků hodnostního sboru praporčíků, poddůstojníků a mužstva roty (baterie);
   – skutečný stav vycvičenosti jednotlivců a družstev roty (baterie).
8. navrhovat:
   – personální opatření pro příslušníky hodnostního sboru praporčíků, poddůstojníků a mužstva roty (baterie) k efektivnímu řízení jejich kariér;
   – příslušníky hodnostního sboru praporčíků, poddůstojníků a mužstva roty (baterie) k získání (udělení) třídních specializací;
9. provádět poradenskou činnost a pomáhat řešit potřeby příslušníků roty (baterie) v rozsahu svých kompetencí;
10. dbát na dodržování kázně u příslušníků hodnostního sboru praporčíků, poddůstojníků a mužstva roty (baterie);
11. upevňovat a rozvíjet tradice roty (baterie), zasazovat se o zvýšení prestiže roty (baterie);
12. prosazovat opatření k dodržování zásad bezpečnosti práce, ochrany zdraví a zásad ochrany životního prostředí u roty (baterie);
13. zajišťovat přípravu a provádění slavnostních, smutečních a pietních aktů u jednotky;
14. v bojové činnosti poskytovat podklady pro rozhodování velitele.