fbpx

Budoucnost malých jednotek

Po nějaké době se mi dostal do rukou článek The Infantry Squad: Decisive Force Now and in the Future z pera generálmajora US Army Roberta B. Browna, který byl publikován v listopadovém/prosincovém čísle časopisu Military Review v roce 2011. Generál Brown v tomto článku představuje značně futuristickou a plně digitální podobu malé jednotky, kterou by bylo možné nazvat jako „super-družstvo“.

Je přitom celkem zajímavé, že tento článek byl publikován jen o dvě čísla později po článku generálmajora Michaela S. Tuckera a majora Jasona P. Conroye Maintaining the Combat Edge, o kterém se psalo i zde na OWOP. V tomto článku autoři varovali před přílišným soustředěním se na protipovstalecké operace a ztrátu schopností vést klasické konvenční operace. A zmíním zde ještě jeden text z Military Review, tentokrát z čísla květen/červen 2010, který byl napsán generálporučíkem Michaelem A. Vanem a plukovníkem Robertem Toguchim. Článek se jmenuje Achieving Excellence in Small-Unit Performance.

Základními tezemi článku generála Browna jsou čtyři potřeby budoucího pěšího družstva. Těmito potřebami jsou:

  1. Přístup ke kompletní velitelské síti a síti zpravodajských informací;
  2. organický a externí přístup (na požádání) k informacím podporujícím situační povědomí;
  3. snížení nákladu jednotlivých vojáků a zlepšení robotických doplňků;
  4. návrh systému, který bude založen na lidském rozměru.

Na základě těchto potřeb je poté popsána (až příliš detailně) nutnost začlenit pěší družstva do různých sítí, které poskytnou družstvu množství informací. Celkově se generál Brown snaží prosadit sedm kritických oblastí, na které je potřebné soustředit pozornost pro dosažení dominance pěšího družstva na bojišti budoucnosti. Těch sedm oblastí je: dominance pozorování; nadvláda v boji zblízka; vědomá přítomnost; udržitelná připravenost jednotek pomocí výcviku; mobilita; obranyschopnost; a lidská dimenze.

Popisovat zde každou z těchto oblastí by bylo plýtvání časem a prostorem a odklánění pozornosti od té části, kterou považuji za nejdůležitější. A nebojím se to přiznat, od té části, která mě značně znepokojuje. Ve svém článku se generál Brown prakticky poddal představě budoucího konfliktu jako protipovstaleckého boje v řídce osídleném prostředí. Kolem této představy poté soustředil veškeré své návrhy a doporučení. Dle mého je právě to jednostranné přesvědčení o určité podobě budoucího bojiště prvním velkým pochybením, které přináší tento článek. Druhým velkým pochybením je soustředění veškeré snahy na pěší družstva.

Střelecké družstvo (Infantry Branch) pozemního vojska USA je jednotkou, která je – díky svým dvěma čtyřčlenným palebným týmům – schopná základní kombinace palby a manévru. I tak je, ale devět osob příliš málo a jejich povinnosti a úkoly natolik rozsáhlé, že by přidání dalšího vybavení jen ztížilo jejich působení na bojišti. Je pravda co píše generál Brown, že současná generace vojáků je více zvyklá na sociální sítě a že předávání informací pomocí textových zpráv je pro ně přirozenější než pomocí hlasu přes radiostanici. Problém by ovšem nemusel být na úrovni jednotlivých vojáků, ale na úrovni jejich velitelů. Velitel družstva by sice měl pomoc svých dvou velitelů týmů, ale pořád by musel projít devět textových hlášení za celé družstvo. Pokud by se k tomu přidal ještě prvek z kategorie „dominance pozorování“ v podobě malého UAV, které by řídil právě velitel družstva, potom se míra zahlcení informacemi ještě zvětší. Mám tedy pocit, že – jak praví lidové rčení – „tudy cesta nevede“.

Možným řešením tohoto problému je přenesení míry začlenění do sítě o jednu (četa) nebo dvě (rota) úrovně výše. V případě roty by nešlo o nic nového, přidělení organického UAV prvku bylo diskutováno už asi před dvěma roky na fóru Small Wars Journal. Rota by v tomto případě rovněž disponovala (nebo mohla disponovat) i dostatečným množstvím osob pro adekvátní využívání prostředků poskytovaných zapojením do velitelsko-informační sítě. Právě zde vidím nejlepší způsob využití nové podoby hardware, který navrhuje generál Brown. Menší, lépe ovladatelný, přenosný a s delší výdrží.

Druhým aspektem, který bych chtěl komentovat je ono skálopevné přesvědčení generála Browna o nevyhnutné podobnosti budoucích konfliktů s tím, který v současnosti probíhá v Afghánistánu. Geografická specifika Afghánistánu jsou v světovém měřítku unikátní, což ostatně platí téměř o každém území na Zemi. Proto není možné vytvářet prognostické modely pro budoucí konflikty na základě poznatků z aktuálně probíhajícího konfliktu. Porovnání vývoje v Iráku a v Afghánistánu na to jasně ukazuje. A stejně jako geografické prvky, budou se lišit i demografická specifika. Kde by střelecké družstvo posílené o jeden kulometný tým (z organického družstva zbraní nadřízené čety) a o jeden nebo dva mini UAV bylo schopné relativně efektivně kontrolovat menší vesnici v odlehlém údolí, tam není možné očekávat že by to stejné družstvo bylo schopné kontrolovat vesnici v Sierra Leone.

Zde je právě jednoduchá krása tvrzení generálmajora Tuckera a majora Conroye, které naznačuje potřebu jednotného základního výcviku, který bude neustále platný. Výcviku v konvenčním boji. Právě tento výcvik poskytuje nezbytné základní pozadí pro jakýkoliv specifický mission-oriented výcvik jakým je příprava na protipovstalecké operace. Základní zaměření na konvenční operace přináší řešení i pro problémy, které by nastaly specializací vybavení, poskytování bojové i zpravodajské (a jiné nebojové) podpory.

Závěrem je tedy možné jasně napsat, že i když článek generála Browna přináší některé zajímavé a použitelné podněty, tak tyto bude možné aplikovat do praxe pouze po zvolení určitého kompromisu.

17 comments

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

17 Comments

  • Profilový obrázek
    RebelMe
    4. 7. 2012, 14:39

    Hodně mě zarazilo, že by Brown navrhoval takový nesmysl jako předávání hlášení textově místo hlasově, jenže když jsem nahlédl do originálního článku tak vidím, že to myslel jinak a Ondrej Rajkovic ho špatně pochopil. Brown podle mě neříká, že by vojáci měli komunikovat textovými zprávami. Jemu jde o to, že existují obavy, že vojáci, kteří v rádiu slyší každého člena družstva apod. se mohou cítit zahlceni nepodstatnými informacemi, což sníží jejich efektivitu na bojišti – tyto obavy pak Brown vyvrací právě argumentem, že dnešní vojáci jsou na toto zahlcení zvyklí ze sociálních sítí a dovedou si z proudu informací vybírat to pro sebe relevantní.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Ivo
    5. 7. 2012, 8:11

    Super článek, souhlas snad se všemi tezemi autora. Jen několik poznámek:

    1. Snaha o vymaxování schopností družstva se čas od času objeví, aby to zase utichlo. V podmínkách AČR je třeba si uvědomit, že pěší družstvo má od 5 (lehké prapory) přes 6 (výsadkový prapor) po 9 (mechanizované prapory) vojáků. Zkuste se pro sebe zamyslet jaké SAMOSTATNÉ úkoly je tak malá jednotka schopna plnit. Moc jich asi nebude, většina z nich bude statického charakteru. Zbytek plní v sestavě čety. Schopnosti a ambice českých pěších družstev bych přirovnal spíše k americkým palebným týmům než pěším družstvům.

    2. Snaha o jejich maximální samostanost vede nutně ke zvyšování celkové nesené hmotnosti družstva čímž dochází ke omezení schopnosti manévru – což je jeho hlavní úkol dle METL…

    Při jednom rozhovoru s jedním z generálů AČR od něj zazněla zajímavá myšlenka, která mi utkvěla v hlavě. Zatížení vybavením jednotek v boji se snižuje a zvyšuje jako sinusoida podle zkušenosti jejich velitelů. Vidím to sám na svém příkladě, ale i svých bývalých podřízených. Nezkušený velitel se připraví na každou možnou eventualitu, takže má 2x tolik zdrojů do radiostanic, 1200 nábojů na každý kulomet, 12 zásobníků do samopalu aby pak v přestřelce nepoužil ani 1/10 z toho. Zkušený dokáže lépe zvážit rizika a podle toho se zařídit. Jenže pak odejde výš a jede se zase na novo.

    3. Jen tak na okraj, když už jsme tady u těch organizačních struktur. Je mi jasné, že v dnešní době, kdy se bojuje spíše o záchranu útvarů to asi není na pořadu dne, ale stálo by za to se zamyslet nad organizační strukturou lehkých motorizovaných praporů (už samotný název je již dnes bohužel oxymoron).

    Družstva po pěti lidech, 1x rota na Tatrách, 1x rota na Ivecách, 1x rota na Pandurech. Skáče 1. pěší rota, ale už ne rota zbraní (přičemž 1. pr nemá ŽADNÉ těžké zbraně)… Jaké doktrinální úkoly dle METL by tato jednotka V SÍLE PRAPORU mohla plnit, to vážně nevím. Staly se z nich zálohy velitele brigády pro všechno, což je myslím škoda.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Bark
    5. 7. 2012, 10:57

    Jsem asi možná konzervativní a proto se dnešním vojákům budu zdát směšný, ale nad tímto lze jen kroutit hlavou.

    Vždy platí – čem menše znaješ, těm lučšej. Ne, že byste neměl mít informace, ale měl byste jich mít PŘIMĚŘENÉ množství, aby se dal splnit rozkaz. Nikdy nesmí dojít k zahlcením informacemi. Velitel musí vědět jen to, co potřebuje nezbytně k plnění daného úkolu. Vojáci pak mají sdělovat veliteli jen to, co by mohlo změnit operační postup.

    Je to jednoduché – i sebeschopnější velitel ve vojsku není žádný informační génius (většinou to je naopak), aby dokázal filtrovat relevatní informace on-line a ve stressu.

    Daní dnešní generace při *potlačovat šum* je pro změnu neschopnost delšího soustředění. Takže to k ničemu není.

    Pokud mu do hlavy budou proudit informace o tom, co dělá každý z jeho lidí a k tomu ještě informace z velení a průzkumu, výsledek může být je jediný – naprostý OPAK samostatnosti jednotky a jejích vojáků.

    Pro samé operativní vyhodnocování informací pak mohou zapomenout v boji to hlavní – střílet po nepříteli.

    Můj názor je ten, že dobře vycvičená jednotka musí umět jednat bez balastní komunikace a musí mít protololy, jak jednat bez relevatních informací. I to se totiž stává.

    Je všal VELMI dobré, když mohou velitel a vojáci tyto informace dostat – ale když je POTŘEBUJÍ. Ne, když si někdo někde myslí, že by je MOHLI potřebovat a otravovat je, když jim jde o život či splnění rozkazu.

    Znáte metodu NORIMBERSKÝCH TRYCHTÝŘŮ ? Někdy je mi těch amerických vojáků v poli líto. Já bych asi na jejich místě mnohdy simuloval technický výpadek a spolehl se na iniciativu svých vojáků.

    Ona to není tak moc stará myšlenka, udělat z vojáka jen nástroj. Jistě znáte starý sci-fi film Aliens. Tam je to dovedeno ad absurdum. Namísto efektivity velení došlo k omezení iniciativy a podcenění taktického plánu.

    Jinak s *Ivo* souhlasím. Zkušený velitel si vybaví jednotku podle úkolu a jejich vycvičenosti. I nejlepším jednotkám se stává, že se spolehnou na jakousi universalitu a pak toho olitují – namátkou třeba operace SAS za první války v Zálivu, kdy se ani jeden neobtěžoval si zjistit, jaké je podnebí v severním Iráku.

    Já nevím, ale kromě cvičení v *plné polní* bylo dobrým zvykem vykopnout dvakrát ročně např. průzkumníky na pár dní do terénu jen s nožem bez jakékoliv další výstroje. A dostali nějaký jednoduchý, ale reálný úkol. Pak se teprve projeví, jak na tom jednotla je.

    Kromě výcviku se vším je také potřeba cvičit s minimem a *překonávat, adaptovat se a improvizovat*.

    Mě se totiž také zdá, že přetížení vojáků při akci je naprosto nesmyslné – nemluvím samozřejmě o výcviku, tak bych i pár šutrů do batohu přidal…

    Jak ale čtu Ivův příspěvek, tak se mi zdá, že situace je ještě tristnější, než jsem si myslel.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Honza
    5. 7. 2012, 12:06

    a pak jim spadne server…
    nebo robota po cestě k několik kilometrů vzdálené léčke čtyř insurgentů ukradne smečka místních dětí…

    opravdu nechápu jak mohly vést úspěšný protipovstalecký boj Jihoafričané, Portugalci, Belgičané atd, bez gadgetů, internetu a robotů.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    RepelMe
    5. 7. 2012, 15:39

    Muze nekdo rict, proc nejdou pridavat komentare pod nejkomentovanejsi prispevek o truhle plne tajemství?

    REPLY

Nejnovější komentáře