Tento článek byl publikován v časopise ATM č. 5/2012 a za svolení k jeho reprodukci na On War | On Peace děkuji šefredaktorovi ATM Michalovi Zdobinskému.

V listopadu 2011 přesáhl národní dluh Spojených států hranici 15 bilionů dolarů, přičemž jen o pár měsíců později, v únoru 2012, již atakoval hodnotu 15,4 bilionů dolarů. Celou značně nepříznivou hospodářskou situaci komplikuje fakt, že americký rozpočet se i v příštích letech bude vyznačovat vysokým deficitem (přestože se u něj předpokládá pokles z jednoho bilionu p. a. v minulých letech na přibližně 600 – 775 miliard p. a.). Spojené státy se tak v současné době ocitnuly ve značně nepříjemné situaci – v posledních 10 letech se de facto vyčerpaly v tzv. celosvětové válce proti terorismu (někdy také posměšně nazývané „nekonečná válka“) a nyní nadchází doba, kdy musí být přijata zásadní restriktivní opatření. Z výše uvedených důvodů americký Kongres ve spolupráci s prezidentem Barackem Obamou prosadil legislativu, která omezuje výdajovou stránku státního rozpočtu. V návaznosti na ni sestavilo ministerstvo obrany svůj rozpočet tak, aby v letech 2012 – 2021 snížilo své výdaje přinejmenším o 487 miliard dolarů (viz ATM 3/2012).

Plná polovina této částky bude ušetřena v oblasti modernizace a akvizic (další polovina v oblasti mandatorních výdajů – zejména platů, sociálních benefitů a výsluh). Zatímco na rok 2012 bylo v oblasti modernizace a nákupu výzbroje, techniky a materiálu vyčleněno celkem 203,8 miliard dolarů, tak na rok 2013 bude tato částka snížena na 178,8 miliard dolarů (tedy přibližně o 12%).

Jako důležité aspekty nové americké strategie jsou deklarovány odklon od dlouhodobých stabilizačních operací, zvýšení důležitosti bezpečnostní situace v oblasti Jihovýchodní Asie a Tichomoří na úkor evropských záležitostí, pokračování ve vývoji obrany před balistickými střelami (tzv. „protiraketové obrany“) a zamezení dalšího šíření zbraní hromadného ničení. Přesto se jisté rozpočtové škrty nevyhnou ani těmto prioritám a budou se prolínat všemi složkami amerických ozbrojených sil. Mezi nejvýznamnější budou, mimo jiné, patřit zpomalení nákupu bojových letounů vyvíjených v rámci programu Joint Strike Fighter (tímto krokem Pentagon v letech 2013 – 2017 ušetří více než 15 miliard dolarů) či některá omezení v oblasti protiraketové obrany – snížení plánovaného počtu mobilních radiolokátorů AN/TPY-2 a protiraketových řízených střel systému Terminal High Altitude Area Defense (THAAD) nebo definitivní ukončení mnohaletého vývoje zkušebního protiraketového prostředku YAL-1 Airborne Laser Testbed (ALTB).

Nemalé úspory by měly přinést i další dvě plánované fáze rušení a reorganizace vojenských základen (tzv. Base Realignment and Closure, nebo-li BRAC), ke kterým by mělo dojít v letech 2013 a 2015. Nejvýznamnější redukci počtu amerických vojenských zařízení lze očekávat zejména v Německu, Koreji a Japonsku. Při poslední fázi BRAC, která proběhla v roce 2005, bylo zrušeno celkem 11 základen a 387 dislokačních míst, přičemž dalších 53 základen bylo reorganizováno či redislokováno. Celkově v roce 2013 plánuje Pentagon vydat na výstavbu a údržbu vojenské infrastruktury částku 3,6 miliard dolarů, což bude suma o 32% nižší než letos.

Připravované dramatické škrty nemohou pochopitelně zůstat bez odezvy americké odborné veřejnosti a médií. Již nyní zaznívají varovné hlasy zejména z politické i bezpečnostní sféry, které upozorňují na skutečnost, že se ozbrojené síly Spojených států, na základě avizovaných úsporných opatření, mohou v blízké budoucnosti ocitnout v podobné situaci jako např. po ukončení války v Koreji nebo Vietnamu – kdy byly tvořeny jen nebojeschopnou „prázdnou slupkou“. Již velmi blízká budoucnost ukáže, zda jsou tyto obavy opodstatněné či nikoli.

U.S. Army
S nadcházejícím snižováním početního stavu U.S. Army (dále pouze USA), jenž by měl do roku 2017 klesnout z 560 200 na přibližně 490 000 vojáků v činné službě, lze očekávat zrušení přinejmenším osmi brigádních bojových uskupení ze současných 45. Neméně závažným faktorem, se kterým se v současnosti USA potýká, je snížená zdravotní klasifikace velkého množství vojáků v činné službě (až 15% z celkového početního stavu) a záloze (až 30% z celkového početního stavu). Tato neutěšená situace je dalším mementem „nekonečné války“ – ke konci roku 2011 se, v důsledku válečných zranění, léčilo přibližně 40 000 vojáků v armádních nemocničních zařízeních. Tato skutečnost, spojená s již zmiňovanými plánovanými redukcemi personálu, může negativně ovlivnit budoucí schopnost Spojených států vést expediční operace, stejně tak jako odčerpávat významné množství finančních prostředků z již tak napjatého obranného rozpočtu.

Nadcházející rozpočtové škrty se velmi silně dotknou zejména amerických pozemních sil rozmístěných na území Evropy, neboť budou zrušena dvě brigádní bojová uskupení ze čtyř, která se zde nachází (první 170. brigádní bojové uskupení v roce 2013 a druhé 172. brigádní bojové uskupení o rok později). Obdobná opatření se dotknou i zabezpečovacích jednotek, které tyto bojové prvky podporují. V Evropě tak po roce 2014 zůstane pouze 2. obrněný průzkumný pluk v Německu a 173. výsadkové brigádní bojové uskupení v Itálii, což nepochybně povede k dalšímu oslabování euroatlantických bezpečnostních vazeb.

Jistou kompenzací by však měla být skutečnost, že jedno z brigádních bojových uskupení rozmístěných na území Spojených států bude vyčleněno pro Síly rychlé reakce NATO (NATO Response Force, nebo-li NRF) a vždy jeden z jeho praporů bude v pravidelných rotacích provádět společný výcvik s evropskými spojenci v Joint Multinational Readiness Center (JMRC) v německém Hohenfelsu.

Ušetřena „osekávání“ rozpočtu nezůstane ani oblast akvizic nové techniky. Program Ground Combat Vehicle (GCV), v jehož rámci je, mimo jiné, vyvíjeno nové bojové vozidlo pěchoty (jako náhrada za řadu M2/M3 Bradley), bude opožděn přibližně o jeden rok. Tím by mělo dojít k uvolnění části alokovaných finančních prostředků na jiné, neméně důležité zbrojní programy. Jedním z nich je i plánovaný nákup lehkých víceúčelových vozidel, jež mají být zavedena v rámci programu Joint Light Tactical Vehicle (JLTV) a která by měla postupně nahradit vozidla HMMWV.

Další „obětí“ rozpočtových škrtů by se měla stát modernizace bojových vrtulníků AH-64D Longbow Apache na standard Block III (tzv. AB3), která bude opožděna o tři až pět let. Pentagon plánuje, že USA převezme na 690 strojů v této modifikaci, přičemž první sériové kusy zařadí do služby již na přelomu let 2012 a 2013. Program měl být původně ukončen v roce 2026 (nyní se tento termín prodlužuje do horizontu let 2029 – 2031), po modernizaci více než 640 starších strojů (tzv. AB3A) a výrobě zbývajících přibližně 50 (tzv. AB3B) nových strojů.

Značně redukovány budou finanční prostředky (původně se jednalo o 8,3 miliard dolarů) vyčleněné na program Joint Air-to-Ground Munition (JAGM), v jehož rámci mělo dojít k náhradě zastarávajících PTŘS AGM-114 Hellfire, AGM-65 Maverick a BGM-71 TOW novým jednotným typem řízené střely. Levnější alternativou celkové náhrady (původně se plánoval nákup 20 000 kusů JAGM pro USA a dalších 15 000 kusů pro USN a USMC) těchto zbraní tak zůstane jejich pokračující pravidelná modernizace.

K částečnému vyvážení snižovaného početního stavu USA by mělo dojít posílením v oblasti bezosádkových prostředků – v roce 2013 plánuje tato složka nakoupit 19 kusů bezpilotních letounů MQ-1C Gray Eagle. Stejně tak budou pokračovat i akvizice bezpilotních letounů RQ-11 Raven, kterých bude v příštím roce do výzbroje USA dodáno na 234 kusů.

Pokračovat bude i zavádění kolových obrněných transportérů řady Stryker, přičemž v roce 2012 se bude jednat o 100 vozidel a v roce 2013 o dalších 58 (v modifikaci pro radiační, chemický a biologický průzkum M1135 Stryker NBCRV).

U.S. Navy
Organizační struktura U.S. Navy (dále pouze USN) by měla v roce 2017 zahrnovat o 16 plavidel méně (285 místo 301), než se původně předpokládalo. Přesto si USN plánuje až do roku 2017 ponechat celkem 11 letadlových lodí a 10 námořních leteckých křídel. O několik let dříve bude vyřazeno z výzbroje sedm raketových křižníků třídy Ticonderoga (USS Cowpens [CG-63], USS Anzio [CG-68], USS Vicksburg [CG-69] a USS Port Royal [CG-73] v roce 2013 a další tři v roce 2014) vybavených integrovaným systémem protivzdušné obrany Aegis a dvě výsadková doková plavidla třídy Whidbey Island (obě v roce 2014).

Dále bude do roku 2017 postaveno o dvě hlídková plavidla třídy Freedom / Independence (v programu Littorial Combat Ships [LCS]) méně, než bylo původně plánováno (16 místo 18), stejně tak jako se zdrží výstavba jaderných útočných ponorek třídy Virginia. Vývoj plavidel, která mají nahradit jaderné balistické ponorky třídy Ohio bude opožděn o dva roky a alokované finance budou přesunuty na úpravu jednoho vrtulníkového dokového plavidla třídy Austin (USS Ponce [LPD-15], které mělo být vyřazeno v letošním roce) na modulární transportní plavidlo Afloat Forward Staging Base (AFSB). Stavba první z 12 plánovaných ponorek (dříve označovaných jako SSBN [X]) tak bude zahájena až v roce 2021, přičemž bude USN usilovat o další snížení nákladů na celý projekt (z 73,3 miliard na 65,3 miliard dolarů). Taktéž budou částečně redukovány finanční prostředky vyčleněné na nákup nového vrtulníkového útočného plavidla třídy America, čímž dojde k odsunutí jeho zařazení do služby až na rok 2017.

Značné množství finančních prostředků bude ušetřeno nákupem pouze 10 rychlých transportních plavidel třídy Spearhead (známých spíše jako Joint High Speed Vessel [JHSV]) místo plánovaných 18 a úplným zrušením programu vývoje nového bezpilotního letounu Medium Range Maritime Unmanned Aerial System (MRMUAS). Zrušený program MRMUAS bude částečně kompenzován modernizací stávajících bezosádkových vzdušných prostředků MQ-8B Fire Scout na standard MQ-8C.

Výše uvedené škrty a odklady by neměly mít žádný vliv na výstavbu letadlové lodě třídy Gerald R. Ford, která bude zavedena v roce 2013. Stejně tak se redukce finančních prostředků nedotkne ani plánovaného nákupu letounů MV-22 Osprey, kterých by do roku 2017 mělo sloužit v rámci USN na 50 kusů.

V průběhu let 2012 – 2017 by mělo být do výzbroje USN zařazeno celkem 974 nových letounů a bezosádkových vzdušných prostředků – z toho 44 (místo původně plánovaných 98) bojových letounů F-35C Lightning II. Dále se ve výše uvedeném modernizačním „balíku“ bude nacházet i 94 kusů námořních hlídkových letounů P-8A Poseidon, které by postupně měly nahradit dosluhující stroje P-3C Orion.

Početní stav USN by měl do roku 2017 klesnout o přibližně 9200 námořníků v činné službě (z 322 000 na 312 800 osob).

U.S. Air Force
U.S. Air Force (dále pouze USAF) plánuje zachovat až do roku 2017 současný počet strategických bombardérů (20 kusů B-2A Spirit, 68 kusů B-1B Lancer a 94 kusů B-52H Stratofortress), přičemž na vývoj nového typu bude vyčleněno pouhých 300 milionů dolarů. V období let 2012 – 2017 by mělo dojít k redukci počtu mezikontinentálních balistických střel a nákupu 184 kusů bojových letounů F-35A Lightning II (místo původně plánovaných 283). Celkem by mělo USAF v letech 2012 – 2017 zařadit do služby na 642 kusů všech typů letounů (včetně bezpilotních).

V organizační struktuře USAF bude zrušena jedna letka vyzbrojená letouny F-15C Eagle (24 strojů známé 65. výcvikové letky „Aggressors“ z nevadské letecké základny Nellis bude předáno jiným jednotkám), jedna letka letounů F-16C Fighting Falcon (21 strojů) ve standardu Block 30 a dalších pět letek bitevníků A-10 Thunderbolt II (celkem 102 strojů). Nadále tak zůstane zachováno celkem 53 bojových a výcvikových letek (ze současných 60).

Dále bude vyřazeno na 27 dopravních letounů C-5A Galaxy (čímž ve službě zůstane 52 strojů C-5M a zbývajících 24 starších C-5A) a 65 dopravních letounů C-130 Hercules (ve starších modifikacích E a H, čímž ve službě zůstane celkem 318 Heculesů). Flotila dopravních letounů C-17 Globemaster III zůstane zachována v současném rozsahu 222 strojů.

Vyšší přepravní schopnosti v rámci USAF bude v dlouhodobém horizontu znamenat zavedení padesátky strojů CV-22 Osprey, jenž budou k roku 2017 zařazeny do služby v řadách velitelství speciálních operací AFSOC (USAF Special Operations Command).

Podle prohlášení Pentagonu nikdy nedošlo k původně očekávaným úsporám v provozních nákladech, ke kterým mělo dojít po zavedení středních dopravních letounů C-27J Spartan. Z tohoto důvodu bude jejich další provoz postupně utlumen a většinu jejich úkolů opět převezmou starší, avšak osvědčené Herculesy. Je velmi pravděpodobné, že všech 38 Spartanů bude následně definitivně vyřazeno a odprodáno.

Počínaje rokem 2012 dojde k ukončení výroby (po dodání celkem 21 kusů) bezpilotních letounů RQ-4B Global Hawk ve standardu Block 30 a k přechodu produkce na standard Block 40 (jichž bylo v současné době objednáno celkem 11 kusů). K dalšímu snížení počtu prostředků vzdušného průzkumu dojde vyřazením 11 strojů RC-26B Metroliner a jednoho neprovozuschopného E-8C Joint STARS.

Jedním ze zrušených výzbrojních programů bude i vývoj kombinované PLŘS/PRLŘS Joint Dual-Role Air Dominance Missile (JDRADM), která měla kompletně nahradit dva typy letecké munice – střely AIM-120 AMRAAM a AGM-88 HARM.

Bezpilotní letouny MQ-1 Predator (jejichž produkce byla ukončena počátkem roku 2011, po dodání celkem 268 kusů) a MQ-9 Reaper (jichž byla v současné době dodána přibližně čtvrtina z celkem 400 objednaných strojů), intenzivně nasazené v rámci celosvětové války proti terorismu, jsou Pentagonem hodnoceny jako velice úspěšné. Na základě tohoto kladného posudku bylo rozhodnuto, že tyto stroje zůstanou v aktivní službě déle, než se původně plánovalo – daleko za horizont roku 2017.

Finanční prostředky vyčleněné na nákup vesmírných družic budou sníženy přibližně o 22% (z 10,2 miliard na 8 miliard dolarů) a dojde k ukončení některých vývojových programů. Jednou z obětí finanční krize se tak stane např. program vývoje systému meteorologických družic Defense Weather Satellite System (DWSS), jenž měl být plně zprovozněn v roce 2018.

Početní stav USAF by měl do roku 2017 klesnout o přibližně 3900 příslušníků v činné službě (z 333 200 na 329 300 osob).

U.S. Marine Corps
V souladu s novou obrannou strategií Spojených států si U.S. Marine Corps (dále pouze USMC) zachová silnou přítomnost zejména v oblasti Jihovýchodní Asie a Tichomoří. Přesto se expediční schopnosti USMC nevyhnou relativně značné redukci, když do roku 2017 dojde postupně ke zrušení čtyř pěších praporů (ze současných 27), dvou tankových rot (ze současných 10), tří obrněných průzkumných rot (ze současných 15) a řady dalších jednotek. Škrty postihnou i leteckou složku USMC – ze současných 70 letek jich po roce 2017 zůstane zachováno jen 58. Naopak k navýšení počtů o přibližně 820 osob by mělo dojít v podřízenosti velitelství speciálních operací MARSOC (USMC Special Operations Command) a oblasti kybernetické obrany o 250 technických specialistů. Celkem by měl početní stav USMC do roku 2017 klesnout o přibližně 18 000 námořních pěšáků (z 200 000 na 182 000 osob). V souladu s novou „asijskou a tichomořskou“ strategickou orientací však personální škrty nebudou rovnoměrné, ale budou se koncentrovat především na východní pobřeží kontinentálních Spojených států – např. na Havajských ostrovech dojde k redukci o pouhých 200 „mariňáků“.

V oblasti akvizic dojde ke zpomalení zavádění bojových letounů F-35B Lightning II do služby. V letech 2012 – 2017 tak bude nakoupeno pouhých 47 kusů těchto strojů. Naopak nákup letounů MV-22 Osprey bude probíhat v nezměněné míře, přičemž do roku 2017 by jich mělo v řadách USMC sloužit celkem 358.

V oblasti nákupu nových vozidel bude, ve spolupráci s USA, nadále probíhat společný program JLTV. Z důvodu snižování nákladů budou výcvikové aktivity „mariňáků“ v mnohem větší míře než doposud probíhat na simulačních technologiích.