fbpx

Romney je (bohužel) borec

Velitel letadlové lodi USS John F. Kennedy kapitán Dennis E. Fitzpatrick provedl v roce 2005 tehdejšího guvernéra Mitta Romneyho po palubě; Foto photographer's Mate 3rd Class Joe Dye, U.S. Navy

Mitt Romney se při své cestě po Evropě ukázal jako správný republikánský kandidát posledních let. Vizuálně autenticky americký a zoufale neobratný. Ve stylu Mirka Topolánka, chlapa s gulemi, stihnul urazit všechny důležité mezinárodní partnery, které potkal. Proč tak zřetelně připomíná Bushe mladšího?

Z republikánovy komunikační neohrabanosti lze vinit jeho tým poradců, případný prezident USA přeci nemůže být expertem na všechno. Nicméně slova o slabé připravenosti Londýna na Olympiádu, veřejné přiznání schůzky s šéfem britské kontrarozvědky, označení Ruska za nepřítele číslo jedna a hulvátské chování v Izraeli jsou ukázkovou neohrabaností, kterou si praktikující politik nesmi dovolit ani opilý. Jenže ano, vyprázdněnost a zapouzdřenou politických stran nepřivádí do centra dění talentované veřejné činitele, ale byznysmeny.

Obchodníci, kteří mají velice malé či žádné zkušenosti z vrcholné politiky neznají základní pravidla a praxi fungování v ústavních funkcích, a proto dělají elementární chyby. Romneyho rétorické přestřely mohou sloužit jako vtipná srpnová anekdota, avšak zřetelně ilustrují nepopiratelný fakt – bývalý guvernér jednoho federálního státu netuší o zahraniční politice téměř nic.

Když by se nám toto tvrzení zdálo moc hrubé, můžeme jej omluvit tím, že je přeci manažer, který postaví americkou ekonomiku na nohy a na zahraniční politiku bude mít tým poradců. Jenže jakých poradců? Těch, kteří mu evidentně doporučili výše uvedená prohlášení? Je obecně známo, že se George W. Bush obklopil týmem lidí, kteří jej v zahraničních krocích, jemně řečeno, manipulovali. Když sotva víte, kde je Izrael, těžko můžete tušit něco o jeho hlavním městě, geopolitických problémech oblasti či íránském jaderném programu.

Zdokumentovaný je vliv Bushova viceprezidenta Dicka Chenneyho či ministra obrany Donalda Rumsfelda na vylhanou invazi do Iráku, mučení vězňů na Guantánámu či falšování informací americké rozvědky. Kam tyto kroky USA ve světovém měřítku dovedly, je evidentní. Afghánistán se do několika měsíců po odchodu západních sil stane Talibanistánem a Irák bude dál divokým koněm regionu, akorát bez Saddáma, o žádném demokratizačním efektu nemůže být krom oficiálních textů řeč.

V současné době neexistuje nic, co by svět přesvědčilo, že Romney v jestřábích zahraničněpolitických rozhodnutích jiný než Texasan Bush. Zoufalost valné většiny dřívějších republikánských protikandidátů jen dokresluje obrázek (vnímaný světem jako stereotyp o americké nevzdělanosti mimo hranice jejich kontinentu) – jeden kandidát se bál Číny, která by získala jaderné zbraně (již je pět dekád vlastní) či si na dnešní mapě pletli Rusko se Sovětským svazem.

Pokud si Američané zvolí manažera, který jim slíbí postavení domácí ekonomiky na nohy, zvolí si zároveň i politika středního formátu, který má pořád vnitřní pocit, že zuří studená válka. Jeho volební heslo Believe in America je pro prodavače z Clevelandu sice stejně líbivé jako putinovské navracení mezinárodní váhy ovdovělému Rusku pro ruského vojáka – avšak pokud si Mitt Romney neudělá pořádek ve svých poradcích pro mezinárodní otázky, může se jeho prezidentství stát stejně hořkým jako osm Bushových let v Bílém domě.

Obamův pragmatický a analytický styl vyvažování velmocí s Indií, přesun pozornosti do Asie, restart vztahů s Ruskem a zdrženlivý postup na Blízkém východě se zdá být cestou, jak konkurovat ekonomickému nástupu Číny. Romneyho neodhadnutelné charisma neřízené střely může kartami pěkně zamíchat, což ve výsledku pocítí hlavně střední a malé státy stojící mezi strategickým trojúhelníkem – USA, Ruskem a Čínou.

Další americký prezident bude v zahraniční politice stát před rozhodnutím, jak se postavit asertivnějšímu Rusku, vyvažovat s Čínou a řešit evergreen na Blízkém Východě, kde se mezitím narodilo několik dětských demokracií.  Jak by se Mitt Romney zachoval směrem k Iránu, Sýrii, Rusku či Pákistánu, zůstává otázkou. Snad ne tak, jako jeho republikánští spolukandidáti či jestřáb Bush.

13 comments
Profilový obrázek
Jakub Janda
ADMINISTRATOR
PROFILE

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

13 Comments

  • Profilový obrázek
    Jan Schneider
    18. 8. 2012, 15:02

    Znamenitý, poučený, věcný, jadrný a šťavnatý komentář. Díky!

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Dušan Rovenský
    18. 8. 2012, 18:39

    Po přečtení článku jsem si vzpoměl hned na „hokejovou mámu z Aljašky“ Sarah Palinovou nebo republikánského viceprezidenta Dana Qayla, který nevěděl ani jak napsat slovo „potato“ (brambora): http://abcnews.go.com/Archives/video/june-15-1992-dan-quayle-misspells-potato-10952070 . Tak mě napadá, co musí vlastně takový prezidentský kandidát ve Spojených státech znát, když nemůže svůj případný úspěch či neúspěch stavět na svých geopolitických, ekonomických či sociálních vědomostech? Stačí osobní známost s pár průmyslovými a mediálními magnáty, co podpoří jeho kampaň?

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Jakub Janda
    18. 8. 2012, 19:59

    Bojím se, že víceméně to lze shrnout do tohoto komentáře. Nemůžete být ale takový střelec, že zapomenete, která ministerstva chcete zrušit (republikán Rick Perry), či se zamotat do obvinění ze znásilnění (republikán Cain) anebo, promiňte, ale být hloupý jako aljašské iglů (Sarah Palin).

    Vzniklo na to dost studií (profil kandidáta na amerického prezidenta), doporučuji.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Jan Schneider
    20. 8. 2012, 1:07

    Přednost americké demokracie mi kdysi kdosi ilustroval tak, že „prezidentem se tam může stát každý“. Nenašel jsem jiný protiargument, než „a to je právě to, co mě na americké demokracii děsí“. Ostatně, „Byl jsem při tom“ (http://www.csfd.cz/film/21144-byl-jsem-pri-tom/ ) je z tohoto pohledu spíše k zamyšlení, než ke smíchu …

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Bohuslav Pernica
    20. 8. 2012, 7:18

    V tom případě už chápu výklad Nosovova Neználka, že jde o analogii s komunismem. Tam se vůdcem stát každý nemůže. Vůdce musí být vzdělaný, s všeobecným rozhledem, takový Všeználek.

    REPLY

Nejnovější komentáře