fbpx

Malé spory mohou přerůst ve velké

První čínsko-japonská válka (1894/189), Kobayashi Sojiro; Walters Art Museum

Americký ministr obrany Leon Panetta zahájil svou asijskou cestu ve chvíli, kdy stoupají nacionalistické vášně v Číně kvůli „sporu“ o ostrovy s Japonskem. Panetta varoval, že podobné roztržky mohou velice snadno přerůst v ozbrojený konflikt. Důvod současných vášní je přitom relativně banální – japonská vláda odkoupila od soukromníků několik ostrůvků, na které si mimochodem činí nárok i Tchaj-wan. Paradoxně Japonci zřejmě chtěli koupí ostrůvků dosáhnout pravého opaku než vyvolávání vášní – zabránění výstavbě, která by způsobila výbuch stoprocentně.

Byť se dá očekávat, že se vášně záhy uklidní, nebude žádným překvapením, pokud v budoucnosti něco podobného ve válku přeroste. Tento týden vyšel v National Interest komentář Rajana Menona s názvem Worry about Asia, Not Europe. Menon tvrdí, že samozřejmě má Evropa problémy, ale co se týče rizika ozbrojeného konfliktu, vévodí Asie.

Europe’s welfare state was never perfect—what is?—and faces big challenges (especially given Europe’s aging population), but it bears no resemblance to the caricatures penned by some American pundits. It has provided millions a decent life and basic necessities. Taxes are high, but social services are extensive.
Is Europe a failure compared to other places? One way to answer this question is to look east—to the Far East, an economic dynamo.

Ve východní Asii stále vyvolávají vážně „duchové“ druhé světové války. V Evropě „duchové“ hrůz 2. světové války mají spíše tlumící tendenci – už nikdy více. A jedním ze způsobů jak se vyvarovat opakování utrpení je potlačování nacionalismu. V Asii je tomu zdá se naopak. Důkazem mohou být i výše zmíněné – nikterak ojedinělé – spory o ostrůvky.

Ultimately, the tub-thumping over maritime rocks is less about sea-lanes, fishing grounds and energy deposits than about fear, anger and suspicion—and as it was once in Europe, all these anxieties are rooted in the past.
True, East Asia’s dense trade ties demonstrate the gains from win-win interactions, but the region lacks counterparts to the EU or NATO that can promote joint problem solving and shared security. And despite East Asia’s many achievements (China’s spectacular growth rates; South Korea’s emergence as a world-class economic power and a democracy; Japan’s military minimalism) the region has multiple sources of instability and conflict.

Situaci by rozhodně nenapomohlo zhoršení ekonomik v oblasti. Věštit budoucnost není příliš jistá disciplína, nicméně objevují se signály, že dochází ke zpomalování největší ekonomiky v Asii. Posledních třicet let rostla čínská ekonomika závratným tempem deset procent. Letošní prognóza je 7,5 procenta. Za toto číslo by byla vděčná lecjaká země na světě, ale z pohledu Číny jde o varovný signál. Navíc, zpomaluje i průmyslová výroba a klesá i poptávka v Číně – snižuje se japonský a jihokorejský export. A konečně, obavy vzbuzuje i dluhová exploze.

From the beginning of 2009 to the end of June this year, Chinese banks have issued roughly 35 trillion yuan ($5.4 trillion) in new loans, equal to 73 percent of China’s GDP in 2011. About two-thirds of these loans were made in 2009 and 2010, as part of Beijing’s stimulus package.  Unlike deficit-financed stimulus packages in the West, China’s colossal stimulus package of 2009 was funded mainly by bank credit (at least 60 percent, to be exact), not government borrowing.

Díky vládním injekcím se podařilo udržet čínskou ekonomiku v růstu i v době recese, cena ovšem může být vysoká. Ke kolapsu nedojde zítra a těžko říct, jestli k němu vůbec dojde. Nicméně pokud se tak stane, bude to tak velký třesk, že jej uslyšíme i v postmoderní Evropě.

Profilový obrázek
František Šulc
ADMINISTRATOR
PROFILE

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

Nejnovější komentáře