Green-on-blue incidenty, tedy útoky při kterých zaútočí Afghánci v uniformě na spojenecké vojáky, byly v poslední době na vzestupu. Porozumět jim se dá ovšem pouze v kontextu. Jsem tedy rád, že se do toho někdo pustil. Ústav pro studium války na svých stránkách vytvořil interaktivní mapu doprovozenou tabulkami a grafy, která se snaží fenomén green-on-blue vysvětlovat na datech.

Byť máme, jako obvykle, tendenci vnímat tyto útoky jako novinku, jako cosi unikátního, z dat vyplývá, že letos je sice green-on-blue incidentů nejvíce, ale z hlediska počtu obětí byl horší rok 2010. Letos byl vrchol útoků v době ramadánu, zatímco v předchozích letech nikoli. Na první pohled se jen těžko hledá kauzalita, protože většina útoků se neodehrává ani ve stejném ročním období. Určujícími faktory jsou tedy spíše schopnost infiltrace a příležitost, což ovšem prevenci příliš nepomůže. Každopádně důsledkem je vzrůstající nedůvěra mezi koaličními silami a příslušníky afghánských bezpečnostních složek a neochota společně operovat. Tedy přesný opak toho, co by se mělo odehrávat a přesně to, co chtějí povstalci. Nejnebezpečnějšími provinciemi jsou nepřekvapivě Kandahár a Hílmand.

There are two main narratives purporting to explain why green-on-blue attacks happen and why they are happening more frequently: grievances and infiltration. Grievance-based insider attacks occur because of cultural misunderstandings between foreign and Afghan troops, low morale, and revenge for perceived insults or provocations. Attacks caused by insurgent initiative are pre-planned violence organized by groups like the Quetta Shura Taliban or their Haqqani Network associates who have infiltrated the ANSF or influenced existing members to execute attacks.
The Pentagon believes that the vast majority of green-on-blue attacks are grievance-based rather than a result of infiltration, and on August 23, 2012 Gen. John Allen estimated that 25% of the attacks come from Taliban infiltration.

Výborný článek o green-on-blue se v září objevil na stránkách Střediska pro strategická a mezinárodní studia. Anthony Cordesman se v něm oprávněně poměrně kriticky dívá na zavádějící informování a analyzování těchto útoků. Podle něj jsou pouze symptomem a dokazují, že Tranzice v Afghánistánu se proměnila v politickou opotřebovací válku (political war of attrition). Podle Cordesmana je jedním z problémů definice trendu, který v Afghánistánu probíhá.

Simply focusing on green on blue killings does not even put the problems in this one aspect of the war in context. A detailed examination of unclassified casualty reporting shows that the official statistics and media coverage of such incidents has been very limited and makes it impossible to put the overall problems in green on blue tensions and transition in perspective. ISAF makes a major and hopelessly undefined distinction between killings due to the Taliban/infiltration and killings due to personal disputes and other reasons.
So far, however, the United States and ISAF don’t seem to be able to agree on how to define this or to provide any meaningful data on the overall nature of the problem—a fact largely ignored by what might politely be described as an analytically illiterate media.

Důležité je také si uvědomit, že tato povstalecká taktika není vůbec nová a dá se nalézt v mnoha konfliktech. Dříve se jí ovšem neříkalo green-on-blue, ale označovala se prostě jako infiltrace. Ve Vietnamu se odehrávala v masovějším měřítku než v Afghánistánu či v Iráku. Například v roce 1968 v Da Nangu se členové Vietkongu převlékli za příslušníky jihovietnamské armády a policie a během překvapivého útoku obsadili některá zařízení. Výstižně popsal situaci v jihovietnamských silách Fredrik Logevall v recenzním eseji v New York Review of Books. Myslím, že jeho popis docela pasuje i na příslušníky afghánských bezpečnostních složek.

I remembered American soldiers in Vietnam wishing that either the Vietcong or Hanoi’s regulars were on their side rather than the Army of the Republic of [South] Vietnam (ARVN). They were notorious for knowing about upcoming ambushes and melting away just before they were sprung, or standing back on sentry duty to allow enemy soldiers to infiltrate American camps where they caused havoc before disappearing into the night.