fbpx

Doba Alexandra Vondry; 2. část – Bílá kniha

Adresář s názvem „White Papers“ má 1,14 GB dat. Je v něm historie vzniku Bílé knihy o obraně (pro níž se záhy vžila zkratka BKO), onoho dokumentu, o němž jsem slíbil napsat v první části seriálu, podklady sloužící pracovním skupinám i komisi pro rozhodování o definitivní podobě „knihy“, koncepční dokumenty jak české, tak zahraniční a podobně. K úkolu připravit Bílou knihu jsme se snažili přistoupit, jak nejzodpovědněji šlo, i když asi některé věci šlo udělat organizačně trochu jinak, jak se ukazovalo později.

Alexandr Vondra přicházel na ministerstvo ve chvíli, kdy došlo k synergii několika negativních trendů:

  • začal se projevovat efekt vstupu do Severoatlantické aliance a profesionalizace ozbrojených sil – obrana České republiky se v myslích nemalé části obyvatelstva přenesla na někoho jiného (NATO a pouze profesionály). Tím se oslabovala vazba mezi společností, která si vojáky zřizuje a platí kvůli zajištění vlastní bezpečnosti a vojáky, kteří začali cítit, že se posouvají na okraj zájmu, byť odvádějí práci, jak nejlépe dovedou;
  • 11. září 2001 bylo vykládáno jako zahájení války, střetu civilizací, nicméně jelikož se v Česku přímo nic neodehrálo, pocit ohrožení byl oslaben a rozhodně se nedal srovnat s pocitem ohrožení v jiných spojeneckých zemích (Spojené státy, Británie či Francie);
  • operace v Iráku a později v Afghánistánu se staly předmětem ideologických a politických sporů rozdělujících společnost. V důsledku toho v České republice neuspěla substituce „blízké obrany“ za „vzdálenou obranu“, takže nasazení vojáků v zahraničí bylo přes veškerou snahu viděno spíše jako negativní stránka spojenectví, cosi zbytečného, než jako cosi vitálního a spojeného přímo s obranou země. Výkřiky o „žoldácích“, „okupantech“ a podobně vojáky v zahraničí roztrpčovaly a prohlubovaly jejich nedůvěru ve společnost a v politiku (i když zaznívaly z úst několika málo lidí). Negativní dopad měly hysterické debaty při (ne)schvalování zahraničních misí v prosinci 2008 a v lednu 2009;
  • upozorňování a podezření na možná korupční chování, zpochybňování každého rozhodnutí především v oblasti akvizic a pochybnosti o tom, že je nějaký jasný směr vedlo k pochybnostem o účelnosti vydávaných prostředků na obranu. Vzhledem k tomu, že velká část společnosti nevidí vojáka jak je rok dlouhý (výsledkem je otázka: proč mám platit něco, co neexistuje?) a má, s výjimkou přírodních katastrof (což ovšem není primární funkce armády) minimální pocit ohrožení je snadné obětovat výdaje na obranu ve prospěch čehokoli jiného, viditelnějšího (například školství, sociální výdaje atd.);
  • kvůli ekonomické krizi se zvýšil tlak na restrikci v oblasti veřejných výdajů a samozřejmě obranný rozpočet byl, i z výše uvedených důvodů, jako první na ráně (stačí vzpomenout na, až populistické, volání po drastických škrtech v obranném rozpočtu bez jakékoli analýzy jen na základě pocitu, slučování ministerstev obrany a vnitra atd. atp.) Finanční problém v obranné oblasti byl ovšem mnohem hlubší. Od dob ministra Tvrdíka byla struktura resortu ministerstva obrany nastavena na dvě procenta HDP (letos by to v absolutní částce činilo okolo 70, 75 miliard korun) ovšem tuto metu se podařilo dosáhnout naposledy v roce 2003 (v roce 2012 vydáváme cca 1,1 % HDP). Celkové výdaje kapitoly 307 se až do roku 2009 pohybovaly mezi 50-55 miliardami korun a pak nastal pokles až na dnešních lehce přes 42 miliard. Významné je, že v jiném ukazateli – podílu výdajů kapitoly MO na státním rozpočtu – dochází ovšem ke kontinuálnímu poklesu už od roku 2004 (z 6,48 % v roce 2003 na 3,72 % v roce 2011). Nedostatek zdrojů je tak dlouhodobě řešen odkládáním potřeb a miniaturizací struktury, což ovšem k větším úsporám nemůže vést. Vojáci ztratili víru v to, že někdo je schopen, či ochoten situaci řešit.

Výše uvedené jsou dle mého soudu hlavní momenty, které se sešly v jednu chvíli, a bylo nutné na ně reagovat (bylo jich samozřejmě více, například stárnutí ozbrojených sil, zastavená rekrutace atd., ale ty uvedené jsou dominantní). Bílá kniha měla být návrhem odpovědí – nikoli všelékem. Na její struktuře i na definování toho, čím by měla být, se začalo pracovat již na konci července 2010. Komise byla vytvořena během srpna a poprvé se sešla na konci měsíce. V jejím čele stanul tehdejší náměstek generálního tajemníka NATO a bývalý ministr obrany Jiří Šedivý, který se v listopadu 2010 stal 1. náměstkem Alexandra Vondry.

Nastoupil jsem 1. září 2010 a připevnil si na zeď v kanceláři ohromný kus balicího papíru, který jsem popsal – byl na něm harmonogram, schůzky komise, struktura a seznam jednotlivých pracovních komisí, které řešily části Bílé knihy a další poznámky. Polepil jsem jej barevnými papírky. Stal jsem se tajemníkem komise a s nadsázkou jsem říkal, že byť jsem se na počátku 90. let živil jako produkční, tohle byl „můj nejsložitější biják“. Poměrně rychle jsme vytvořili strukturu dokumentu, shodli se na zásadách, domluvili se na způsobu práce, ale samozřejmě to, co se odehrávalo v následujících měsících, nebylo prosto úprav původního plánu. Původně jsme chtěli práce ukončit tak, aby schvalovací proces proběhl v dubnu 2011. Nakonec se to podařilo o měsíc později.

Komise se scházela jednou za několik týdnů, mezitím pracovaly jednotlivé pracovní skupiny složené ze zástupců resortu i z odborníků zvenčí – akademiků, úředníků a podobně. Například kapitola Strategické prostředí vznikala ve spolupráci s akademiky i se zástupci ministerstva zahraničí. Cílem bylo dosáhnout komplementarity se vznikající novou Bezpečnostní strategií ČR, která měla být schvalována o něco později.

Většina členů komise nebyla z ministerstva obrany. Cílem bylo maximálně otevřít přípravu dokumentu nápadům zvenčí a rozšířit debatu o bezpečnosti a obraně tak, aby se postupně opět stala součástí veřejného prostoru jinak, než zúženě na expediční operace a (ne)podařené nákupy. Bude to trvat dlouho, ale pokud bude veřejnost spjatá se svými ozbrojenými silami, pokud bude věřit, že jsou zde primárně k její ochraně a že jsou schopné pomáhat, pak bude méně náchylná přikyvovat různým populistickým nápadům na škrty. V jedné e-mailové debatě ještě během léta 2010 k obsahu jednotlivých kapitol Bílé knihy bývalý ministr obrany Luboš Dobrovský trefně poznamenal:

…Nutno rozhodně odmítnout pojmenování „expediční armáda“. Primární je ta povinnost, která je zakotvena v Ústavě ČR. Vše ostatní jsou praktické schopnosti, jimiž reagujeme na dynamicky se vyvíjející aktuální bezpečnostní situaci naší přítomností v obranných systémech jak NATO, tak EU, případně OSN. AČR je autonomní obranný celek nadaný řadou operačních schopností využitelných zejména pro obranu našich státních zájmů a hodnot…

Při přípravě Bílé knihy se objevovala řada problematických bodů i odlišných náhledů. Pro ilustraci se zmíním o dvou, které jsou propojené – fascinace absolutní výší rozpočtu a strukturou. Zmiňoval jsem se již v předchozím textu seriálu, že absolutní výše rozpočtu, podobně jako tupé poměřování počtů, může o schopnostech ozbrojených sil vypovědět pramálo. Samozřejmě, pokud existuje infrastruktura, kterou je nezbytné udržovat a počet osob, které je nutné platit a vybavit materiálem, narazím na určité minimum. Nicméně vše je věcí volby.

Mohu mít skvěle vycvičených a vybavených sto, tisíc, nebo sto tisíc vojáků, kteří ročně spotřebovávají třeba sto miliard korun. Za stejnou částku mohu mít ovšem třeba sto, či padesát tisíc velice špatně připravených a vybavených vojáků. Jinými slovy, sice budu vydávat dost peněz na obranu, ale ve chvíli, kdy budu chtít vidět výsledek, nedostaví se. Důležité tedy je JAK peníze vynakládám.

Jedním z významných úkolů při analyzování stavu bylo proto spočítat nákladovost, což je jediný způsob jak relevantně ukázat kolik je minimum a podívat se na efektivitu, tedy popsat JAK. Jedině pak je totiž možné jasně říct, že pokud jde částka pod tu a tu úroveň, pak nebude možné zajistit některé funkce. Ten, kdo platí, se následně musí rozhodnout, co nebude požadovat. Zní to samozřejmě velice jednoduše, a byť je v praxi vše složitější, protože se jedná o komplexní záležitost, přesto je nutné si neustále tyto jednoduché principy připomínat.

Mimochodem, jak ukázaly výpočty, nyní jsme na hraně udržitelnosti. Ozbrojené síly jsou schopné přežívat, ale pokud se nezmění absolutní výše rozpočtu, nebo nákladovost pak se během pár let kvůli hromadícímu se dluhu (odkládání výdajů na náhradní díly, zásoby, opravy, některé investice – například dělostřelectvo – atd.) dostanou do velkých problémů. Doporučení, které vzešlo z výpočtů je jednoduché – provádět úsporná opatření (restrukturalizace, odstranění duplicit, snížení nákladovosti atp.) a zároveň v dalších letech zvyšovat rozpočet.

Druhou věcí je fascinace strukturou. Jiří Šedivý vždy razil jednoduchý slogan, který byl základem přístupu k popisu systému: „form follows the function“, tedy „funkce předurčuje strukturu“. Jak jsem záhy zjistil, obvyklý přístup je ovšem opačný – klíčová je struktura, její funkce se určí později… To ovšem nemůže nikdy vést k ničemu dobrému. „Odstranění“ struktur z debat a analýz se ukázalo těžší, než by se mohlo zdát. Organizace a místo každého v ní zkrátka dominuje, protože existuje představa, že pokud ta, či ona součást není zmíněna, bude zrušena. Přitom jde o nesmysl. Pokud se má skutečně struktura změnit, je nejprve nutné si ujasnit, co vlastně chci, aby ozbrojené síly uměly. Teprve pak mohu vytvářet strukturu, určovat počet osob, rozsah podpory, infrastruktury, potřebného materiálu, jinými slovy nákladovost. Myslím, že se úsilí vyplatilo, byť výsledek není zdaleka stoprocentní.

Nesvázanost konkrétní částkou a soustředění se primárně na funkčnost umožňuje jedno – flexibilitu. Ta je nezbytná v dobách nejistoty, jako je ta, ve které žijeme. Proto, možná pro mnoho lidí nepochopitelně, není Bílá kniha svázána s žádnou konkrétní částkou rozpočtu (byla v ní uvedena pásma, ale ta byla odstraněna během schvalování dokumentu). A proto je v ní třeba pyramida, která naznačuje jak postupovat, pokud se finanční situace a nákladovost nezmění. Jednoduše řečeno: vypořádat se se snižováním rozpočtu je pro každou organizaci složité, podobně složité je ovšem smysluplně naložit se zvyšujícím se rozpočtem.

Podkladová data pro Bílou knihu nebylo jednoduché zpracovávat, především kvůli odlišným metodikám. Člověk tak mohl dostat mnoho střípků, které ovšem neměly velkou vypovídací hodnotu, protože se nedaly složit do koherentního celku. Zde bych chtěl poděkovat jmenovitě pplk. Pernicovi a řadě dalších lidí, kteří s daty pro BKO strávili mnoho času. Všichni jsou uvedeni v závěru BKO. V následujících textech bych se chtěl více věnovat oblastem, jako je třeba plánování, schopnosti ozbrojených sil a dalším. A třeba se dostane i na některé zajímavé nápady z let 90. a po roce 2000.

104 comments
Profilový obrázek
František Šulc
ADMINISTRATOR
PROFILE

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

104 Comments

  • Profilový obrázek
    Ivo
    10. 12. 2012, 2:14

    Super článek, už teď se těším na pokračování.

    Chytím se pár věcí, které v článku buď zazněly nebo se ho nepřímo týkají:

    1. Podle mne je BKO skutečně přelomová hlavně v jedné věci – na jejím zpracování měli lví podíl odborníci z civilní sféry. Bez nich by to byla jen jedna z řady Koncepcí rozvoje AČR (KRAČR), které šly po povrchu s nevyřčeným cílem uhájit co nejvíc a měnit co nejmíň. Rovněž vrátila do resortu koncept plánování na období delší než 1 rok.

    2. AČR skutečně může z toho všeho škrtání vyjít silnější než do něj vešla, ať se to může zdát jako ten největší oxymorón.

    Žádná státní organizace není ochotná se sama od sebe reformovat bez vnějšího impulsu, jímž musí být zpravidla finanční tlak. Státní organizace nemají žádné tržní konkurenty, armády doplácejí na dlouhá období míru svou stagnací a kostatěním (v duchu si představte například know-how pěchotních útvarů před 11. zářím a dnes po opakovaných nasazení v Afghánistánu).

    Finanční škrty byly skutečně mohutným impulsem ke změně a v kombinaci s BKO byl ten impuls usměrněn žádoucím směrem. Místo toho jsme mohli AČR snadno „reformovat“ na pricipu ruské bábušky, zachraňovat co by se dalo a většinu finančních prostředků projíst.

    Pokud skutečně dojde ve střednědobém horizontu k nárůstu finančních protředků, armáda předvede za navýšené finanční prostředky více muziky než by za ně předvedla před reformou. Zeštíhlení velitelských struktur a zrušení zbytečných schopností by se zákonitě mělo pozitivně projevit ve prospěch zbytku AČR.

    3. Role Aktivních záloh. V čase finanční tísně jsme si na ně vzpomněli, aby zalátaly díry vzniklé propuštěním profesionálů. Jistě řešení současného problému, ale podle mne ne definitivní.

    Současná struktura i úloha AZ v AČR je podle mne chybná.

    a. Poměr absolutních počtů AZ vůči profesionální AČR je příliš nízký. Netvoří ani 10% čísla profesionálních vojáků. Ve Spojeném království dnes toto činí 29% a v projektované struktuře 2020 má činit dokonce 43%.

    Vyšší absolutní čísla TA (tedy jejich AZ) tvoří schopnost, kterou by si UK nemohla finančně dovolit postavit jen z profesionálních vojáků. Dále pak každý britský voják aktivních záloh má pochopitelně přátele a rodinu a je tak chodící reklamou na ozbrojené síly. Tím vytváří tolik obdivovanou kulturu podpory britských ozbrojených sil vlastním obyvatelstvem – ale ta kultura se z něčeho zrodila a je i něčím udržována při životě…

    b. Nesmyslná struktura AZ ve srovnání se Spojeným královstvím. Chápu, že se muselo nějak začít, ale udržovat v současné době roty AZ při KVV je cesta do pekel.

    Když může mít většina britských pluků pravidelný/é prapory a k tomu zpravidla jeden prapor TA, tak proč by třeba české mechanizované prapory nemohly mít 3 mechanizované roty pravidelné a k tomu 1 mechanizovanou rotu AZ?

    Je mi jasné, že se to nehodí pro všechny druhy vojska, ale pro většinu ano. Když může mít britská TA záložní složky v takových ČVO jako je zdravotní sestra, zpravodajec, spojař, hudebník, ženista, logista, dělostřelec a mnoho dalších, proč by to nemělo jít u nás? Co může být efektivnější než dostat do AZ na místo zdravotní sestru, která PRACUJE JAKO ZDRAVOTNÍ SESTRA třeba v krajské nemocnici a chce si trochu přivydělat a s kamarádkami z oddělení společně začít něco neobvyklého?

    Proč by takoví lidé nemohli dostat více než 12 tisíc služného za rok? Nebo jiné výhody?

    Jako příklad takové expertízy AZ uvádím následující odkaz. http://www.amazon.co.uk/Losing-Small-Wars-Military-Afghanistan/dp/0300182740/ref=sr_1_1?ie=UTF8&qid=1355097720&sr=8-1

    Autor knihy, Frank Ledwidge, kterého jsem měl tu čest poznat na právnické konferenci v Praze, je člen britských AZ a byl nasazen mimo jiné v Iráku a Afghánistánu. Zpravodajec, kterému to myslí a nebojí se nazávat věci pravými jmény. Netouží po tom být v pravidlené britské armádě, ale nepřijde mu nijak divné se účastnit nasazeních pokud je tomu potřeba…

    Můžeme jít cestou cílených schopností AZ, které ale musíme zaplatit či daňově zvýhodnit. Myslím si, že dobrým příkladem fungujícího systému již v současné době je rota AZ u tankového praporu.

    Anebo můžeme jít dál nastoupenou cestou hejtmanských zbrojnošů…

    REPLY
  • Profilový obrázek
    František Šulc
    10. 12. 2012, 10:07

    Ad Ivo
    Díky moc na chválu. Předbíháš, ale zároveň velice dobře odhaduješ, kam budu směřovat. Aktivní záloha je jedním z témat na článek v sérii. Chtěl jsem je předběhnout plánováním, ale možná o nich bude tedy již příští pokračování. Tak prosím všechny o trpělivost, prostoru k diskusi na téma aktivní záloha bude více než dost.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Dušan Rovenský
    10. 12. 2012, 10:34

    Ivo, proklamace o potřebnosti AZ jsou jedna věc – realita jiná. Není tomu tak dlouho (čtyři roky nazpět) a tehdejší NGŠ (a současný NMO) Vlastimil Picek zrušil právě ty specializované jednotky AZ (spojovací, ženijní atd.) a ponechal, jak píšete, „hejtmanské zbrojnoše“. Z toho mi vyplývá, že ani nejvyšší vedení resortu MO nemá vůbec jasno, co vlastně od AZ očekává:

    http://zpravy.idnes.cz/armada-snizi-pocet-zalozaku-a-zrusi-nektere-jednotky-p0t-/zpr_nato.aspx?c=A080117_102012_zpr_nato_inc

    Takže zůstává otázkou, jak bude onen velmi ambiciózní plán (5000 záložníků) ve skutečnosti naplňován…

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Jan Mattauch
    10. 12. 2012, 18:01

    Dušan Rovenský:
    V uvedené době jsem do AZ teprve vstupoval, takže jsem neměl tak dalece přehled, ale už sám vznik těchto jednotek mi přijde opravdu zvláštní.

    Totiž, stávající jednotky u KVV nebyli ani zdaleka naplněny a zároveň byl přechod k jednotkám u útvarů naprosto dobrovolný. Jen omezenému počtu příslušníků AZ se chtělo jít do neznáma. Ani dnes se o AZ mezi širokou veřejností moc neví, tehdy to bylo ještě horší – rekrutace malá a pokud především k rotám při KVV.

    Zároveň došlo k tomu, že útvary které o AZ nestály, měly možnost (toto mám z doslechu, takže informaci není možno brát za zaručenou – třeba někdo upřesní/doplní/opraví) naplnění jednotky AZ brzdit až sabotovat. A to pomocí nastavení požadavků – například požadavek na platná oprávnění k provádění nějaké činnosti. Je asi jasné, že jen málo příslušníků AZ mělo platná oprávnění na seskoky, atd… Když vezmu v úvahu výše uvedené, domnívám se, že záměr se kterým byli tyto specializované jednotky AZ vytvořeny, byl, vzhledem k nedostatečnému zajištění a nedostatkům v nastavení systému, už v počátku odsouzen (přinejlepším) jen k omezenému úspěchu.

    Když si promítnu stav AZ (personál, naplněnost, atd…) v roce 2008, rozhodnutí o zrušení nenaplněných jednotek se nedivím. Samozřejmě bylo možné zrušit krajské roty a vojáky prostě přeložit, otázkou však zůstává, jak velkou vlnu vypovězených smluv by to vyvolalo. Konec konců, jednotky které byli naplněny, zrušeny nebyli a existují dodnes. Příkladem jsou nejen kolegové z tankové roty, ale i vojáci z mechanizovaných čet, průzkumné čety, roty speciálních sil, záchranných čet a jednotek VP…

    Pokud jsem se snad dopustil nějakého omylu, jistě mě opraví některý kolega. Více obeznámený s tehdejším děním.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Ignác Opušťák
    10. 12. 2012, 18:44

    Důvod proč tu máme nějaké „hejtmanské zbrojnoše“ je nejspíše jen v tom, že se tu chtěl někdo mediálně zviditelnit, že něco „tvoří“ Je to jako s reformami armády, co krok to nápad – nejlépe dva, zakládání útvarů téměř bezmyšlenkovitě a posléze se přemýšlelo „co vlastně ty útvary budou dělat“
    BKO je hezká „věc“ ale spíše bych raději viděl vytesané někde do žuly to co opravdu potřebujeme na obranu naší vlasti na základě toho kolik kde máme objektů, aglomerací, různorodosti terénu. To nám moc „odborníků z civilní sféry“ neřekne a kdy se tu někdo naposledy bavil s vojáky co o tom něco vědí, myslím tím vojáky, kteří jsou ochotni vyslovit i nepopulární názory, které jim v očích politiků trafiku nepřinesou.
    K BKO asi tolik: ještě nebyla ani hotova a i vrabci na střeše už věděli, že to bude trhací kalendář, vcelku mrhání potencionálem lidí, kteří se na ní podíleli.

    REPLY

Nejnovější komentáře