Po krátké přestávce (od července) se na titulní strany novin a do hlavních večerních zpráv opět dostala smutná událost – dvacetiletý Adam Lanza zastřelil 28 lidí při útoku na základní školu Sandy Hook v Newtonu v americkém státě Connecticut. Stejně jako každý takový útok, respektive jako další tragédie, vyvolal i tento incident vlnu hysterie, smutku a nenávisti.

Není čemu se divit. Pokud v boji zemře 28 vojáků a dva další budou zraněni (ekvivalent čety) potom je to velká ztráta a ihned se začne hledat, co se stalo špatně. Plánování, vybavení zbraněmi a materiálem, zpravodajské zajištění… Podobné hledání jsme již zažili, třeba při zkoumání toho, co selhalo při boji o Want. Ale co dělat v případě střelby v kině v Auroře v Coloradu, nebo – v ještě horším případě – v základní škole. Kde se pak hledá selhání a kdo je pak obviňován?

Jako podklady pro tento článek jsem se rozhodl použít dva úplně rozdílné zdroje. Jedním je článek zveřejněný 17. prosince internetovým deníkem iDNES.cz. Druhým zdrojem jsou vyjádření dvou bývalých příslušníků sil pro speciální operace USA. Jeden z nich působil v jednotce SEALs amerického námořnictva a druhý pak jako záchranář (Pararescue Jumper) u letectva.

Článek z iDNES mi připadá jako nekonstruktivní rozpoutávání hysterie mezi těmi, kteří se v této oblasti až tak dobře neorientují. Prohlášení, že „opět to byl útok ve stylu speciálních komand, jako kdyby zabiják hrál videohru a získával body za každou oběť” je dle mého absolutně nesmyslné. Akce prováděné těmi jednotkami, které náš tisk (v Česku i na Slovensku) s oblibou označuje jako „komanda“ se tomuto útoku podobají pouze v tom, že po nich mohou zůstat mrtvoly. Ale ani to není pravidlem ani v případě sil pro speciální operace. Je, ale jasně vidět, že mnozí novináři používají označení „komando“ jak pro síly pro peciální operace ozbrojených a pořádkových sil tak i pro skupiny kriminálníků. Druhá věc, která mě upoutala na článku je citované vyjádření soudního psychiatra Michaela Welnera:

Bez zábran ukážu na zábavní průmysl, který šíří a kultivuje hry, které jsou záměrně stále realističtější, odehrávají se z pohledu střelce, stále více odlidšťují oběti a odměňují hráče za počet zabitých.

Tento argument mi připadá jako absolutně zcestný. Je to stejné bych napsal: „Naši basketbalisté podávají lepší výkony, jelikož se více dívají na přenosy z americké NBA.“ Nepochybuji, že nekritické dívání se na televizi nebo snaha napodobovat filmové hrdiny dokáže u dětí a dospívající mládeže způsobit změnu chování. Ale určitě nepřimějí mladého muže k takovému činu. Pokud se budou hledat přičiny potom je potřebné oprostit se od takového povrchního přístupu a podívat se hlouběji.

Přesně opačný přístup mají články z portálu SOFREP. Je pravda, že dva zkušení vojáci, kteří píší články a prezentují své názory ve volném čase a z vlastní iniciativy, budou mít značně odlišný přístup než novinář, který si psaním vydělává na živobytí. Brandon Webb ve svém článku ani tak neanalyzoval případ, ale okamžitě navrhl několik preventivních opatření. Jeho přístup vystihuje citace Winstona Churchilla:

I never worry about action, but only about inaction.

Nebudu zde popisovat, co přesně navrhuje, je lepší si projít článek i s jeho argumentací. Podstatně zajímavější (a také delší) je článek autora vystupujícího pod pseudonymem „BK“. Autor zmiňuje několik postřehů, které jsou v ostatních článcích (a zřejmě i v myšlení většiny lidí) úplně opomenuty.

1. Střelec sám se několik dní před incidentem pokusil koupit pušku, ale bylo mu to znemožněno povinnou čekací dobou. Zbraně, které použil při střelbě, byly legálně zakoupeny jeho matkou a jím následně odcizeny. Zákony a předpisy omezující držení zbraní tedy fungovaly a střelec se k nim dostal až dvojím porušením zákona – neměl dostatečný věk pro držení zbraně a odcizil zbraň jejímu majiteli;
2. pokud se někdo rozhodne spáchat sebevraždu a vzít s sebou na „onen svět“ co nejvíce lidí není možné takového jedince pokaždé zastavit. Snaha paušálně zakázat zbraně by nejen znamenala enormní úsilí vlády o jejich fyzické odstranění, ale také nárůst počtu nelegálně držených zbraní. To by znamenalo, že spořádaní občané by neměli žádné zbraně pro svou vlastní ochranu a drtivá většina zbraní by byla v držení zločinců;
3. hlavním úkolem policie a pořádkových sborů by měla být prevence a ne neadekvátní reakce. Autor sám to napsal takto: The police, with all their military style gear that they adore putting on and playing soldier with, even when it´s completely unnecessary, showed up armed to the teeth, and prevented absolutely nothing.

A nakonec ještě více-než-trochu, kontroverzní myšlenka. Tu nebudu ani parafrázovat ani komentovat. Je potřebné, aby si každý udělal svůj vlastní názor:

A better idea, in my opinion, would be to have arms available in the schools. It used to be fairly common, especially in more rural areas, for guns to be present in schools, as many hunted before and after school… Is it really sound advice to take cover in classrooms and just hope that an active shooter chooses not to enter the classroom?… Why is is so wrong to have a principal or teachers well trained in firearms, or to have defensive weapons in schools? We have this childlike belief that it will never happen, and it keeps happening. We have a naivety that says we can´t have weapons of any kind in a school setting. It is a sad commentary on today´s society that we must consider an armed guard in schools, or a principal/teacher who has the training and access to firearms for a last stand against mass murderer, but a couple of Remington 870s in a gun safe may be the difference between life and death.