Příslušníci U. S. Army Special Forces zastavují vozidlo během cvičné mise kurzu Special Forces Advanced Reconnaissance, Target Analysis, and Exploitation Techniques Course, na základně Fort Bragg, (28. srpna, 2012); Foto Sgt. Justin P. Morelli, U.S. Army

Tento článek má značně netradiční název. Uznávám. K jeho napsání jsem se rozhodl po přečtení zprávy a následně diskuse na portále SOFREP. Původní text byl inspirován prohlášením generála Cartera F. Hama, velitele AFRICOMu (geografické vševojskové velitelství pokrývající Afriku), který oznámil, že i Africké velitelství získá svoji „vlastní“ speciální jednotku. Tato, pro mnohé banální, zpráva vyvolala značně bouřlivou diskusi v některých kruzích, protože touto speciální jednotkou je oddíl s anglickým označením Combatant Commander‘s In-Extremis Force (v zkratce CIF).

Jak je obecně známo, americké ministerstvo obrany geograficky rozdělilo celý svět (s výjimkou Antarktidy) původně na pět a od roku 2007 na šest oblastí, v jejichž čele je Commander, Unified Combatant Command – vlajkový důstojník NATO hodnostní třídy OF-9 (v AČR ekvivalent armádního generála). Každé takové velitelství disponuje několika podřízenými prvky – pozemním, námořním, leteckým, námořní pěchoty a speciálních operací.

V případě AFRICOMu je situace, ale trochu jiná. Jako nové velitelství, které vzniklo jako odpověď na pomalu, ale stabilně rostoucí význam Afriky, AFRICOM ještě nedisponuje takovými prostředky jako například CENTCOM. Síly pozemního vojska i sboru námořní pěchoty jsou již plně delegovány pod velitelství, ale v případě letectva a námořních prvků se AFRICOM „dělí“ o tyto prostředky s EUCOM – konkrétně se jedná o US Air Force in Europe (svého času také 8. letecká armáda – pro zachování historické nostalgie) a 6^th Fleet/US Naval Forces in Europe. Co se speciálních sil týče tak situace je tam ještě zajímavější.

Pro oblast Afriky byla původně určena 3^rd Special Forces Group (Airborne), která v této oblasti rozběhla několik programů, včetně cvičení JCET (Joint Combined Exchange Training) s krycím názvem Flintlock. Od začátku 21. století se tato cvičení soustředila na oblast Sahelu a pokračovala i po událostech z 11. září 2001. To už, se ale začala činnost 3^rd SFG prolínat s nasazením ostatních skupin. V březnu 2003 se ODA-391 zúčastnila spolu s ODA-044 a dalšími týmy bitvy o průsmyk Debecka v severním Iráku a 1. prapor 3. skupiny se v roce 2006 účastnil operace Medusa. Za tuto účast obdržel jako první ne-kanadská jednotka Citaci vrchního velitele (Commander-in-Chief Unit Citation). Jak je tedy vidět, Afrika musela ustoupit požadavkům bojových zón – alespoň v případě 3. skupiny. Její roli převzala aspoň částečně 10. skupina, která pokrývala oblast Evropy a Ruska i s jeho asijskou částí. To se odrazilo zejména na zapojení této skupiny do výcvikových a poradních misí v rámci Operace Trvalá Svoboda – Trans-Sahel.

V září 2012 pak, ale přišel útok na ambasádu USA v Benghází při kterém zahynul vyslanec J. Christopher Stevens, informační úředník Sean Smith a dva bývalí příslušníci US Navy SEALs Glen Doherty a Tyrone S. Woods. Dozvuky tohoto útoku ještě zcela nepominuly a je možné, že ani tak brzy nepominou, protože se objevují nové a nové informace. Podstatné, ale je, že jistý druh odpovědi se už objevil. Jak generál Carter Ham oznámil, od 1. řijna 2012 byla aktivována nová CIF jednotka primárně předurčená pro Afriku.

Teď ale přicházíme k dalšímu podstatnému bodu – a sice co je to CIF? Do doby než jsem si přečetl již zmíněný článek na SOFREP jsem neměl ani jen nejmenší tušení, že by uskupení s takovým názvem mohlo existovat. Diskusi, která se pod článkem rozběhla (nebo lépe řečeno explodovala) není možno jednoduše přenést do tohoto článku. Každý zájemce si ji musí projít sám, protože přináší množství zajímavých informaci, které by bylo možné přehlédnout.

Některé ze závěrů diskuse, ale definují CIF, jako uskupení o velikosti roty speciálních sil což znamená jedenáctičlenný velitelský tým označovaný jako Special Forces Operational Detachment Bravo a 6 „A-týmů“ po (ideálně) 12 operátorech zvláštních sil. Klasická rota speciálních sil, která spolu s jedenácti dalšími tvoří hlavní jádro každé skupiny speciálních sil (SFG) se zaměřuje na plnění sedmi základních misí. Z nich ale jen jedna se zaměřuje na kinetické operace (direct action). V určitém ohledu se jedná o duplikaci schopností – v arsenálu amerických sil pro speciální operace je pro kinetické akce předurčená jak jednotka s nic neříkajícím názvem Army Compartmented Elements, která je známá spíše pod označením CAG nebo Delta Force, tak i její námořní obdoba SEAL Team Six/Naval Special Warfare Development Group, které patří do kategorie Special Mission Unit. Jedná se však i o částečnou duplikaci schopností 75^th Rangers Regiment. Tohle vše je, ale platné jen z určitého úhlu pohledu. Delta a ST Six jsou jednotky určené primárně pro úkoly na strategické úrovni a 75^th Rangers Regiment je v porovnání s Deltou příliš „těžkopádný“. A také s globální působností. Oproti tomu jednotlivé CIF jsou malé, lehké a se znalostí lokálních podmínek. Rota Special Forces má při plné naplněnosti pouze 83 operátorů z čeho 72 jsou členové „A-týmů“ a zbytek je personál velitelského B-týmu.

Je tedy možné říci, že alespoň na papíře se předešlo opakování fiaska z Benghází kdy se zastupitelský úřad USA ocitl v ohrožení a ozbrojené síly nedisponovaly adekvátně připravenou jednotkou. Teď již zbývá jen čekat na další informace o vývoji v Africe (vzhledem na situaci v Mali a sahelském regionu nebudeme asi dlouho čekat) a předpokládám, že brzy se objeví také další informace o nové CIF, která by prý mohla být ze stavu 10. skupiny speciálních sil. Tím by se tato skupina stala jedinou jednotkou US Army Special Forces Command, která disponuje dvěmi CIF. Ale to jsou pouze dohady. Jak praví staré klišé – jen čas ukáže…