fbpx

Doba Alexandra Vondry; 3. část – aktivní záloha (UPDATED)

Téma aktivní zálohy, či obecně rezervních sil je velice rozsáhlé a prolíná se v něm řada aspektů. Nelze říct, že existuje jen jeden dobrý důvod pro existenci a podporu tohoto konceptu, stejně jako nelze říct, že existuje univerzální recept, model, který se dá převzít. Nahlížení na dobrovolné rezervní síly a jejich používání je totiž snad ještě výrazněji než u profesionálních sil ovlivněno kulturou dané společnosti, její historií a tradicemi (to je obzvláště patrné při porovnávání přístupu v jednotlivých zemích – vezměme například USA, Británii a Francii). A zčásti to může i vysvětlit, proč jsem mi trvalo hodně přes týden, než jsem tento text dopsal (pokud jej někdo dočte do konce, pak pochopí, že na vině byla i délka).

Aktivní záloha dobrovolná, dnes jen aktivní záloha začala prakticky fungovat již na konci 90. let minulého století. Tehdejší Náčelník Generálního štábu generál Jiří Šedivý projekt podporoval. Nicméně v následujících letech došlo, eufemisticky řečeno, ke stagnaci, což je třeba nádherně vidět na počtech (viz Bílá kniha o obraně či stránky aktivní zálohy na army.cz), které nejprve vzrostly a poté klesaly. Zájem byl udržován především nadšenectvím a osobním nasazením, nikoli plným využíváním možností systému. To sice může vytvářet pozitivní ostrůvky, ale nikdy nedojde k obohacení celku.

Existují objektivní příčiny tohoto stavu. Ozbrojené síly ČR měly v posledních dvanácti letech více než dost starostí samy se sebou – probíhala přestavba bezpečnostního systému po vstupu do Severoatlantické aliance a na základě zákonů a dalších norem přijatých na přelomu století, profesionalizace ozbrojených sil, či kontinuální škrty v rozpočtu. Subjektivní příčiny jsou ovšem také významné. Při pohledu zpět vidím primárně problém v nepochopení či neochotě pochopit potenciál aktivní zálohy pro přímou i nepřímou podporu ozbrojených sil.

Od nástupu Alexandra Vondry do funkce byla aktivní záloha jedním z významných témat. Mimochodem, i proto byl v komisi pro přípravu Bílé knihy (a nejenom kvůli tomu) Václav Marhoul, příslušník aktivní zálohy, velký příznivec ozbrojených sil, vojenské historie a expert na komunikaci (díky za ty vzrušené výměny názorů). Byť je v Bílé knize věnováno aktivní záloze pět odstavců jsou za nimi hodiny debat, hádek a zvažování možností, které se posléze v různé formě projevily v Koncepci aktivní zálohy, kterou v prosinci schválila Bezpečnostní rada státu a nyní čeká na projednání ve vládě.

Reakce na oněch pět odstavců byly smíšené. Někteří příslušníci aktivní zálohy byli rozčarovaní, protože čekali mnohem více. Jiní lidé zase nechápali, proč má být aktivní záloze věnován vůbec takový prostor, respektive proč je správné tento projekt rozvíjet i přesto, že ozbrojené síly jako celek čelí většímu množství problémů. A i ti příslušníci aktivní zálohy, kteří pochopili, že Bílá kniha je jen rámec, první krok a oceňovali jej, se přesto po zkušenostech posledních let báli, že žádné další kroky následovat nebudou.

Krátce po schválení Bílé knihy se ovšem začalo pracovat na rozvinutí těch několika odstavců, které měly být přetransformovány v novou koncepci. Rozhodli jsme se, že i proces přípravy koncepce bude, podobně jako Bílá kniha, otevřena širší diskusi, protože aktivní záloha není pouze prostředkem pro posílení ozbrojených sil, ale i civilně-vojenských vztahů. Jako vyjádření účelu mohou posloužit následující body (jejich řazení nevypovídá o důležitosti, důležitá je kombinace všech):

  • udržení schopností (i v souvislosti s proměňujícím se finančním rámcem)
  • pohotový zdroj pro doplňování ozbrojených sil;
  • prostředek pro posílení civilně-vojenských vztahů, odpovědnosti veřejnosti za obranu a zlepšování obrazu ozbrojených sil ve společnosti;
  • zlevnění některých činností, které nevyžadují celoroční využívání vojáků z povolání.

V rámci přípravy koncepce proběhly tři semináře. První v Domě armády v Praze trval celý den a byl rozčleněn do tří panelů (zkušenosti a historie, AZ jako veřejný zájem a omezení a problémy v oblasti AZ). Druhý, kratší seminář se uskutečnil na CEVRO a týkal se zaměstnavatelů a ekonomických aspektů a třetí se zaměřil na institucionální a procesní aspekty a proběhl na Masarykově univerzitě v Brně. Každý z těchto seminářů byl velice zajímavým fórem pro výměnu názorů a především pro „tvarování“ nové koncepce.

Důležitým vstupem byly i zahraniční zkušenosti, například spolupráce s bývalým francouzským vojenským přidělencem Bruno Bucheriem, či příslušníkem aktivní zálohy mjr. Arnoštem Líbezným, prezidentem Asociace záložních brigád, která mimo jiné zastupuje ČR v organizaci CIOR (Mezispojenecká konfederace záložních důstojníků). Jako na zavolanou se například objevila i publikace názvem Future Reserves 2020, kterou sepsala britská nezávislá komise. Dokument z července 2011 mimo jiné přišel s tím, že britské aktivní zálohy nejsou využívány efektivně a není jim věnována dostatečná pozornost, což se negativně projevuje právě v období, kdy je nutné snižovat výdaje na obranu. Kritika a zároveň návrh jak postupovat zazněla v Británii i přesto, že tamní zajištění i využívání záloh je na mnohem vyšší úrovni než u nás.

Na jaře loňského roku byla koncepce dokončena a pak procházela jednotlivými připomínkovými koly a orgány až do Bezpečnostní rady státu, která ji doporučila na jednání vlády. Vznik nebyl jednoduchý, protože názory na to, jak by mělo fungovat to, či ono se mnohdy různí. Materiál, který byl primárně připravován na Generálním štábu na Sekci plánování sil, byl konzultován s ekonomy (nejenom na ministerstvu, ale připomínky dodal například i docent Jan Pavel z Vysoké školy ekonomické), personalisty, bezpečnostními experty (například generálem ve výslužbě Jiřím Šedivým) a samozřejmě s řadou příslušníků aktivní zálohy.

Zatímco pasáž k aktivní záloze v Bílé knize popsala principy, dle kterých má tato složka do budoucna fungovat, koncepce jde do větších detailů, včetně analýzy současného stavu. Přesto neodpoví na všechny provozní otázky, které mají příslušníci aktivní zálohy a které se často týkají zabezpečení (to je záležitost praktické aplikace, nikoli primárně koncepce, která určuje principy fungování). Cílem koncepce je ovšem popsat systém jako celek – průběh služby v AZ, propojení s ozbrojenými silami, způsob řízení atp. Po schválení musí proběhnout poměrně významná novelizace zákonů a dalších norem. Pokud vše půjde podle harmonogramu, pak by to mohlo být dokončeno někdo v polovině roku 2014. V mezidobí se ovšem dá měnit řada věcí, včetně například řízení AZ dle procesního modelu uvedeného v materiálu.

Je koncepce dokonalým materiálem? Rozhodně ne, během aplikace v následujících osmi až deseti letech se objeví řada věcí, které bude nutné na základě praktických zkušeností upravit. Diskvalifikuje ji to? Nikoli, pokud i nadále bude základním přístupem flexibilita, otevřenost a především uvažování o této problematice jako o celku (holistický přístup k bezpečnosti). Úspěch se může dostavit pouze za předpokladu, že vojáci přijmou, že aktivní záloha není něco, co jim „ujídá z koláče“ a je na obtíž (optimismu mi přidává to, že nejvyšší velení armády přijímá aktivní zálohu jako potřebnou a zapracovalo ji do svých úvah, například organizačních) a příslušníci aktivní zálohy budou akceptovat, že jsou součástí celku („jejich“ jednotky nejsou hračkou k jejich potěše) a jejich primárním úkolem je podpora ozbrojených sil a dalších složek, respektive zajišťování širší bezpečnosti České republiky. Cíle, kterých se má dosáhnout, stejně jako účel je stanovován shora dolů, nikoli naopak (na příslušnících AZ si hluboce vážím jejich nadšení a velkého srdce, díky kterému překonávají mnoho obtíží, chápu nedůvěru i obavy ze ztráty „identitity“ definované dobrovolností, ale přesto jsem přesvědčen, že určující musí být zájem celku).

Nyní bych okomentoval některé dotazy/připomínky/poznámky, které jsem měl možnost zaznamenat (zdaleka nejde o úplný výčet, prostor bude v komentářích):

Cílové počty AZ
Maximální počet je stanoven na pět tisíc, což ovšem neznamená, že tohoto počtu musí být dosaženo. Záleží na řadě faktorů, z nich nejdůležitějšími jsou reálná potřeba a finanční prostředky. Současná aktivní záloha má přes tisíc příslušníků, odhaduji, že realisticky by mohly počty okolo roku 2020 dosáhnout 2 500-3 000 lidí za předpokladu, že se radikálně nezvýší potřeba;

Struktura
Základem je struktura stávajících jednotek, k navyšování počtů bude docházet především na základě potřeb a možností armády. Z hlediska procesního a funkčního se AZ bude členit do tří částí (zdůrazňuji, jedná se o vnitřní členění, stále je jedna aktivní záloha, která je součástí ozbrojených sil a dalších složek a slouží k jejich doplnění při nasazení), kterým vždy bude velet profesionální voják a jeho zástupcem bude příslušník aktivní zálohy. Jednotky u Krajských vojenských velitelství budou plnit dvojí roli: „rekrutační bazén“ a působení ve prospěch teritoria. Půjde o jednotky lehkého typu. Procházet jimi budou ti, kteří splní celý, nebo část základního výcviku a nebyli předtím vojáci z povolání (s výjimkou těch bývalých profesionálních vojáků, kteří v těchto jednotkách chtějí sloužit po skončení služby v AZ u útvarů). Sloužit u nich budou moci příslušníci AZ po určitou dobu, než splní podmínky a budou se moci posunout dál – k útvarům (pokud budou chtít).

Druhou skupinou jsou jednotky AZ u útvarů, které jsou jejich organickou součástí (s nadsázkou se dá říct „třetí, čtvrtá četa, rota…“). Především zde dojde k rozšiřování počtů. A konečně třetí část je tvořena specialisty, kteří slouží u odborných útvarů. Podmínkou zařazení je samozřejmě být odborníkem v dané oblasti (IT, lékaři atd.) Mimo to se předpokládá vytvoření míst pro příslušníky AZ ve strukturách štábů.

Vznikne Rada velitelů AZ, jejímiž členy jsou nejenom velitelé jednotek aktivní zálohy, ale i jejich zástupci, členové odborných orgánů ministerstva a dalších složek se vztahem k AZ. Tato Rada bude připravovat výroční zprávu pro ministra (ministryni) obrany, řešit problematiku dalšího rozvoje, zahraniční spolupráci atd. Naprostá většina jednotek je v přímé gesci Náčelníka Generálního štábu (s výjimkou Vojenské policie a v současnosti Vojenského zpravodajství).

Operační nasazování
Někteří příslušníci aktivní zálohy by chtěli být nasazováni v zahraničí, jiní si stěžují, že nejsou nasazováni ani doma. V první řadě je nutné si uvědomit, že jakékoli operační nasazení (ať už armády, či záloh) vychází z potřeby státu, nikoli z přání kohokoli. Příslušníci aktivní zálohy se tedy budou připravovat k operačnímu nasazování, stejně jako profesionální vojáci (samozřejmě intenzita a zaměření může být jiné, dle určení, viz níže). Tato příprava (i následné rozhodování o nasazení) musí mít jasnou hierarchii:

  1. obrana České republiky či asistenční činnosti při krizových stavech a přijetí spojeneckých vojsk;
  2. nasazení mimo území ČR na teritoriu spojeneckého státu při aktivaci článku 5 Washingtonské smlouvy a
  3. nasazení k plnění úkolů v zahraničních operacích v zájmu ČR mimo článek 5 a pod mandátem NATO, EU, OSN, případně nějaké další organizace.

V posledních letech se vžilo a zároveň získalo pro některé lidi pejorativní nádech slovo „mise“. Dle slovníků je význam slova „mise“: poslání, úkol. Jedná se tedy o příliš obecné označení, proto je lepší používat termín „operační nasazení“, které v sobě zahrnuje všechny tři výše uvedené možnosti.

Co z toho všeho vyplývá pro aktivní zálohu? Její příslušníci mohou být využíváni ve všech třech výše uvedených typech nasazení, stejně jako profesionální vojáci. Prioritní je ovšem příprava na první dva body – obrana České republiky, asistenční činnosti a doplnění profesionálních jednotek v případě aktivace článku 5. Nasazování v dalších typech operací bude muset být vždy posuzováno individuálně (například vždy bude snazší a zřejmě i efektivnější vyslat specialistu či jednotlivce než organickou jednotku aktivní zálohy) nejenom z hlediska příslušníků AZ, ale i typu operace, respektive efektivnosti vyslání.

Nasazování bude ztěžovat rozdílná připravenost
Jednou jsme se bavili s bývalým Náčelníkem Generálního štábu Jiřím Šedivým o základním výcviku a přípravě příslušníků aktivní zálohy. Najednou se na mně podíval a řekl:

Ty jsi byl na vojně, tak si to pamatuješ. Jak dlouho trval přijímač? Šest týdnů a pak jsi musel fungovat. Tak co si budeme vymýšlet…

Má pravdu. Nemá smysl dělat ze života větší vědu, než musí být. Některé příslušníky AZ poznámky o nízké připravenosti velice (a často právem) štvou. Vždy se v nich rozhoří onen soupeřivý duch a debata je uzavřena slovy třeba: Jsme lepší než profíci, říkal to XY.

Toto poměřování je ovšem nesmysl, rozdílná připravenost, vybavenost a podobně (jinými slovy rozdílná schopnost) je realita, není na škodu a vyrovnával se s ní historicky každý velitel. Nemohou být všichni větrem ošlehaní příslušníci sil pro speciální operace, Rambové, které tajně milují všechny holky (životní zkušenost: druhá část věty je nepravda…) Třeba bez zajištění, podpory toho moc nezmohou ani Rambové.

Důležité je vždy to, jak má být daná jednotka používána – k tomu je přeci připravována a vybavována, přičemž k dispozici je rozsáhlé spektrum úkolů. Je možné dát řidičům padáky, ale dobrou práci odvedou i bez nich (pokud nejsou vysazování z letadel i s auty). Proč by mělo vadit, že například všechny roty na praporu nejsou zcela stejně vybaveny a stejně připraveny? Ani to není zapotřebí.

Méně připravená složka se dá při nasazení použít k plnění jiných úkolů, které jsou pro splnění požadavku neméně důležité. Pokud se o tom člověk baví s veliteli, rozumí tomu velice dobře. Jinak se jeden setkává spíše s nepochopením. A konečně, připravenost té, či oné jednotky není možné posuzovat paušálně, ale vždy individuálně. Nemohu tedy říct, že všichni příslušníci AZ jsou hůře připravení. Například u specialistů (lékaři, právníci, IT atd.) to nemusí vůbec platit a platit nebo vadit to nemusí ani u dalších jednotek.

V době škrtů je nutné dostupné finance soustředit pouze na profesionální vojáky
Efektivní zajištění bezpečnosti státu je založeno na kooperaci, nikoli na soupeření jednotlivých prvků. To platí nejenom v rovině obecné, ale i v konkrétní. Pokud se tedy dívám na složky zajišťující ozbrojenou bezpečnost státu jako na součást jednoho celku, pak mě vždy musí primárně zajímat výkonnost celku, nikoli jen jeho částí (nevyváženost). Aktivní záloha, jak jsem psal výše, je součástí tohoto celku. Je nutné proto vždy sledovat nikoli hledisko organizační, ale funkční (například Austrálie má postavené vojenské zdravotnictví na zálohách, jak by vedení ministerstva provádělo škrty, pokud by peníze měly směřovat primárně k profesionálnímu vojsku? Přiškrtilo by zdravotnictví?). Poznámka uvádějící tento odstavec je tedy irelevantní.

Proč se soustředit na studenty, když nejsou během studia zcela využitelní?
Koncepce aktivní zálohy přichází s tím, že by se měla větší pozornost směřovat na studenty civilních škol, získávat je pro službu v aktivní záloze a poskytovat jim například stipendia. Protiargument zní, že studenty během služby stejně není možné příliš využít, tak proč je zvýhodňovat.

Záměr ovšem není zvýhodňovat studenty kvůli současnosti, ale kvůli budoucnosti. Pokud student například bude muset uzavřít závazek, že výměnou za stipendium odslouží určitý počet let v AZ po skončení studia, nebo se stane vojákem z povolání, pak se vše dostává do jiné roviny. Jde o možnost „podchytávat“ mladé lidi, dát jim základní výcvik, naučit je základní dovednosti, dozvědět se o nich více a poté je eventuálně získávat pro velitelské funkce v profesionálních silách. Vzhledem k tomu, že vzdělání nezískávají v resortním zařízení, uspořím. Na druhou stranu, představovat si, že toto opatření samo o sobě doplní profesionální důstojnický sbor, či lusknutím prstů přiláká stovky studentů do řad aktivní zálohy je mylné, ale to ani není zapotřebí. Jde o jeden z incentivů, které přinesou v souhrnu pozitivní výsledky pro aktivní zálohu i profesionální síly.

Proč doplňovat aktivní zálohu bývalými vojáky z povolání? Ztratí se dobrovolnost a nadšenectví
Toto opatření má hned několik důvodů. Umožní podle potřeb lépe regulovat celkové počty aktivní zálohy (pokud snižuji, nepovolám, pokud zvyšuji, povolám více). Využitím bývalých vojáků z povolání i po skončení jejich profesionálního závazku se zvyšuje kvalita zajištění bezpečnosti ČR (rozšiřuje se počet osob připravených okamžitě k nasazení) a efektivita (prodlužuje se plnohodnotná připravenost a využívají se znalosti získané během služby). Je zvýšena kvalita aktivní zálohy o profesionální étos a umožní se snadnější šíření znalostí mezi (ex)profesionálními vojáky a dobrovolníky. A v neposlední řadě, jedná se o jakési „změkčení“ přechodu do druhé kariéry, kdy je bývalý voják stále spjat se svou první kariérou (což mu přináší i benefity), ale zároveň se zapojuje do civilního života.

Funkčnost tohoto opatření bude ovšem možná pouze za splnění řady předpokladů – přijetí adekvátní legislativy, dostatečná motivace, nesmí dojít ke znevýhodnění na trhu práce, individuální přístup apod. Co se ztráty dobrovolnictví u AZ týče, tuto námitku nesdílím. Znám v armádě velké množství „srdcařů“, kteří slouží primárně kvůli této zemi a teprve pak kvůli platu. Neobávám se, že by se pro většinu bývalých vojáků z povolání stala AZ jen nutným zlem, naopak. Koneckonců, bude záležet i na poměru – čím vyšší bude zájem občanů o službu v AZ, tím méně bude zapotřebí využívat předurčených bývalých vojáků z povolání.

A na okraj, vřele doporučuji útlou knížku Dlouhý pochod (The Long March) Williama Styrona.

Lepší je soustředit se na motivaci lidí, aby vstupovali do dobrovolné zálohy, než zaměstnavatelů
Tento názor se objevuje poměrně často, i když nejde ani tak o volbu jedno, nebo druhé, ale spíše o diskusi nad poměrem. Pro mě je odpověď jednoduchá a metaforicky se dá přirovnat k léčení choroby (mimochodem velice oblíbená metafora, například v politickém světě) – nestačí se zabývat pouze symptomy, ale soustředit se na příčinu.

Jestliže si dnes berou příslušníci AZ na cvičení dovolenou kvůli tomu, že zaměstnavatel není nakloněn jejich aktivitám, asi dlouhodobě nepomůže, když bude záložník dostávat o trochu více peněz – dříve nebo později stejně skončí. Na prvním místě musí být zajištěno, aby zaměstnavatelé brali službu v aktivní záloze jako přednost, jako výhodu. Je nutné především zaplatit čas – členovi AZ i zaměstnavateli, respektive osobě samostatně výdělečně činné. To je základní refundace. Je ale nezbytné jít ještě dál a se zaměstnavateli více spolupracovat (dopředu upozorňuji, že zvýhodňovat při zakázkách je není možné a daňové zvýhodnění je administrativně náročné, tedy neefektivní). Proč by měli zaměstnavatelé podporovat příslušníky aktivní zálohy? Například kvůli tomu, že pro jejich podnikání je nezbytná stabilita a zajištění bezpečnosti je nezbytným předpokladem stability. A tak by se dalo pokračovat (ještě se k tomu vrátím níže).

Nyní již jen krátce k tomu, na co je nutné se nyní soustředit:

  • co nejrychlejší schválení koncepce ve vládě;
  • pokud bude schválená koncepce, bude moci být zahájen proces novelizace jednotlivých zákonů, respektive nahrazení jednoho obsoletního;
  • legislativní proces bude trvat až rok a půl, do té doby se ovšem dá udělat mnohé s vnitřními normami, které nastavují stávající systém (například s ohledem na výcvik, výstrojní normy atd. atp.). První výrazné změny se tak mohou začít projevovat již v roce 2015;
  • vytvořit organizační prostor pro jednotky aktivní zálohy u útvarů (okamžitě se dá například zahájit vytváření jednotek specialistů), přesně popsat strukturu, určení či výcvik jednotek u Krajských vojenských velitelství a „kariérní řád“ příslušníků aktivní zálohy;
  • prohloubit spolupráci především s ministerstvem vnitra, ministerstvem práce a sociálních věcí a zaměstnavateli. Jedna z věcí, o které jsme uvažovali, ale už se nestihla zrealizovat, bylo vytvoření platformy pro diskusi se zaměstnavateli a například symbolického ocenění pro firmy, které podporují zaměstnance-příslušníky aktivní zálohy (obdoba označení „společensky odpovědná společnost“). Mimochodem, jak vyplývá z videí na stránkách AZ na army.cz takových firem, které o záložníky mají zájem, není málo. Prohloubení spolupráce se zaměstnavateli by mohlo mít ovšem mnohem širší dopad než pouze na příslušníky aktivní zálohy. Třeba by společnosti mohly umožňovat vojákům z povolání před vypršením kontraktu, aby u nich absolvovali stáže (nestálo by je to nic, stále by byli placeni ministerstvem) a tak dále. Hlubší spolupráce by každopádně byla přínosná pro obě strany;
  • základem úspěchu bude flexibilita, přizpůsobování se měnícím externím podmínkám i potřebám.

Když jsem byl v roce 2003 s americkými jednotkami v Kuvajtu a v Iráku, strávil jsem několik týdnů s námořními ženisty nesoucími hrdé označení Seabee. Tam jsem se poprvé v takovém množství setkal s dobrovolnými záložníky. Přesně potvrzovali to, co jsem psal výše, že debaty o nízké připravenosti a srovnávání s profesionálními silami jsou zcela nesmyslné, pokud se člověk dívá nejprve na užití, respektive potřebu a tomu přizpůsobuje výcvik (člověk, který jezdí v civilu s bagrem a jezdí s ním i u ženijních jednotek nepotřebuje výsadkovou přípravu…)

Šlo o nadšence, kteří byli rádi, že mohou pomoci své zemi, ale na druhou stranu nenechali na systému nit suchou. Když se blížila invaze do Iráku byli povoláváni mezi prvními – někdo musel postavit všechny ty tábory v Kuvajtu, pak prorazit val mezi Kuvajtem a Irákem a zase stavět základny a mosty v Iráku. Jeden musel nechat doma firmu, aby se o ní starala dcera (nebyl z toho nikterak nadšený), jinému manželka vyčítala, že je na mnoho měsíců pryč, další se obával toho, že po návratu bude propuštěn z práce (pochybuji, že se tak stalo, protože američtí zaměstnavatelé vidí v profesionálních vojácích a záložnících spíše výhodu a prestiž, než nevýhody), všichni si stěžovali na to, že jim utíkají peníze a námořnictvo je málo platí (nejenom ve válce, ale i v míru), ale nikdo z nich by neměnil.

Tehdy jsem získal hluboký obdiv k těm, kteří jsou mnohdy označováni za „dvojí občany“. Byl jsem vděčný, když jedno z témat, které Alexandr Vondra prosazoval, byla právě revitalizace aktivní zálohy v České republice. Bez účasti občanů na přípravě na obranu tohoto státu bude totiž v případě potřeby tato země bezbranná, i když bude mít násobně větší ozbrojené síly než má nyní. Jsem šťastný, že toto téma vzala za své i generalita a že na Generálním štábu se nalezl dostatek lidí ochotných akceptovat jiné přístupy a úvahy a zpracovávat je do základních materiálů o AZ.

A na závěr ještě jedna poznámka k dlouho slibovaným dobrým nápadům z 90. let minulého století. O vytvoření miličního systému, respektive domobrany komplementární s ozbrojenými silami přemýšleli ministr obrany Luboš Dobrovský a jeho náměstek Antonín Rašek ještě před rozdělením federace. Bohužel tento nápad v následujících letech zapadl. Kdyby se tak nestalo, mohli jsme být dnes mnohem dále a možná by profesionalizace „dosedla“ do měkčího.

Slibuji, že příští článek bude mnohem kratší. Týkat by se měl buď plánování, nebo doplnění textu o AZ několika úvahami o přípravě na obranu státu ve 21. století (součástí je i proces nazývaný mobilizace). Ještě se rozhodnu.

UPDATE: Vláda dnes schválila řada materiálů ministerstva obrany navazujících na Bílou knihu o obraně. Mezi nimi jsou i Koncepce aktivní zálohy a Koncepce mobilizace. Oba materiály jsou umístěny na stránkách army.cz.

79 comments
Profilový obrázek
František Šulc
ADMINISTRATOR
PROFILE

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

79 Comments

  • Profilový obrázek
    Honza
    7. 1. 2013, 19:41

    jakým způsobem se plánuje využití VZP odcházejících do civilu se zájmem pokračovat jako AZ?
    Budou začínat od píky, nebo budou mít možnost zužitkovat hodnost a zkušenosti dosažené v aktivní službě?

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Dušan Rovenský
    7. 1. 2013, 21:08

    Podle kolegy, který odcházel do zálohy po 10 letech služby jako VZP (cca před půl rokem), musel na komplexní lékařskou prohlídku do ÚVN, aby prokázal, že je zdravotně způsobilý ke službě v AZ. Přitom každý rok absolvoval (jako každý VZP) roční lékařskou prohlídku. Je to možná banalita, ale je z toho poměrně dobře vidět, že přechod VZP do AZ není v současné době připraven ani legislativně.

    Další problém naznačil Honza (viz. příspěvek výše). V současné době máme AZ do úrovně rota – tedy nevyšší plánovanou hodnost (pro systemizované místo velitele roty) kapitán (u některých specializovaných jednotek – předpokládám rota Z 601.skss a rota VP – major). V praporčickém sboru jejich ekvivalent – nadrotmistr (praporčík). Kolik však systemizovaných míst v těchto hodnostech na rotě je? Jedno až dvě?

    Problém pro VZP odcházející do zálohy ovšem není jen hodnost, ale také nabídka funkcí u AZ – např. po 15-20 letech činné služby asi nikdo nebude chtít jít vykonávat základní výkonnou (popřípadě velitelskou) funkci na rotě. V tom vidím tu zásadní neatraktivitu AZ pro bývalé VZP.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Tonda
    7. 1. 2013, 23:09

    Kdyby tak nějaké generál, pod kterého spadala koncepce AZ šel příkladem, a po svém odchodu do céčka vstoupil do AZ. To by bylo něco.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    František Šulc
    7. 1. 2013, 23:42

    Ad Honza
    Nevím, co myslíte od píky – základní výcvik? Ten absolvovat samozřejmě není a nebude nutné. Ve struktuře jsou předurčená místa, na které je zapotřebí určitá kvalifikace. Logické by bylo (a předpokládám, že většinově by to tak mělo být), že VZP po ukončení kontraktu – pokud se stanou příslušníkem AZ – budou zařazeni na místa s kvalifikací, kterou mají. Takže ano zkušenosti by zužitkovat měli. Co se hodnosti týče, tam bude záležet na skutečných strukturách. Nejsem schopen dát konkrétnější odpověď.

    Ad Dušan Rovenský
    Ano, o prohlídkách vím (že by stejný zdroj?) a je to jeden ze zbytečných požadavků, který je možné bez problémů odstranit/upravit (pokud bude vůle). Analýza SM je správná, samozřejmě vždy budeš potřebovat největší počet mužstva a poddůstojníků (ideální poměr je 50 %). Ten systém, který se nastavuje by měl začít nabíhat postupně v následujících 10+ letech, kdy by se měl měnit průběh kariér v profesionálních silách. Nedívej se na to jen dnešníma očima. Zároveň nikdo nechce dosáhnout během dvou let plných stavů AZ.
    Btw koukám do materiálu Aktivní záloha, základní informace na plánované hodnostní složení jednotek AZ v roce 2011 (to neznamená, že musí být v roce 2015 totožné) a vypadalo takto: celkem 2382 SM, z toho 3 vyšší důstojníci, 164 nižší důstojníci, 177 praporčíci, 882 poddůstojníci a 1 156 mužstvo.
    A ještě jedna poznámka, kterou jsem zapoměl zmínit v textu, vše uvedené o VZP by se mělo týkat jen nových kontraktů a až po novelizaci zákonů.

    Ad Tonda
    Ach ta umanutost generály… Že by ve vánočním čase propadnutí pohádkám o zlé a hloupé vrchnosti a hodných a chytrých poddaných? Svět je trochu složitější…

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Dušan Rovenský
    8. 1. 2013, 12:50

    K hodnostní struktuře AZ – v roce 2011 (za rok 2012 nebyly statistické údaje prozatím zveřejněny) odešlo do zálohy celkem 1251 VZP. Z toho se jednalo o 162 příslušníků mužstva (12,95%), 374 poddůstojníků (29,9%), 306 praporčíků (24,46%), 155 nižších důstojníků (12,39%), 245 vyšších důstojníků (19,58%) a 2 generály (0,16%). Zbývajících 0,56% tvoří čekatelé.

    Předpokládám, že hlavní náborové zdroje do AZ budou dva – z civilního sektoru (bývalí VZS či – po roce 2004 – osoby bez vojenského výcviku) a VZP odcházející do zálohy. V současné době je veškeré úsilí zaměřeno na první z uvedených kategorií. U VZP odcházejících do zálohy je, z objektivních důvodů, případný nábor do AZ složitější neboť jejich důvody pro ukončení služebního poměru jsou taktéž často složité a různorodé. Zpravidla se však jedná o uplynutí stanovené doby (v roce 2011 se jednalo o 877 osob odcházejících do zálohy – tedy 70,09%) a podání žádosti o propuštění ze služebního poměru (194 osob – tedy 15,51%). V případě rozsáhlých reorganizačních změn se k těmto dvěma důvodům ještě přidává to nejméně populární – v důsledku organizačních změn není pro vojáka jiné služební zařazení. Každopádně, ve všech třech nejčastějších případech se voják rozchází s armádou – ať již dobrovolně (první dva případy) či nedobrovolně (poslední případ – o to negativnější vztah vůči armádě však poté obvykle zaujímá).

    Takže v případě dobrovolného náboru bývalých VZP vidím dva zásadní problémy (pokud pominu různé byrokratické překážky – viz např. lékařské prohlídky, o kterých jsem se zmiňoval výše).

    První problém: Zatímco AZ jsou organizačně členěny nejvýše do rot (a z toho vyplývá jejich hodnostní struktura, systemizovaná místa pro mužstvo a poddůstojníky tvoří okolo 85%), většina VZP odcházejících do zálohy je ve vyšších hodnostech (praporčíků, důstojníků a generálů celkem 56,59%). Takže zde máme zásadní rozpor. Nevidím relevantní důvod, proč by např. praporčík či důstojník po 15-20 letech činné služby (v roce 2011 byl průměrný věk VZP odcházejících do zálohy 37,2 let) chtěl sloužit v AZ na základních funkcích plánované pro mužstvo či poddůstojníky.

    Druhý problém: VZP odcházející do zálohy se obvykle (i když toto není empiricky prokázáno, důvody odchodu, které jsem uvedl výše, to naznačují) chce definitivně oprostit od služby v armádě a nemá o ni již zájem. Tento nezájem o další službu není žádným odpovídajícím způsobem vyvážen kvalitní nabídkou ze strany armády – nízké finanční ohodnocení AZ atd. I když jsem obeznámen se snahou tyto nedostatky v blízké budoucnosti částečně napravit, nemyslím si, že zásadním způsobem změní nezájem VZP sloužit v AZ. Této neatraktivitě nenapomáhá ani fakt, že většina VZP (v případě, že by měli o službu v AZ zájem) nemůže sloužit ve své předešlé odbornosti – tudíž jejich zkušenosti přijdou z velké části vniveč.

    Jednou z možností, jak alespoň částečně zlepšit využitelnost bývalých VZP v rámci AZ vidím v tom, že např. velitelské funkce a funkce specialistů budou vyblokovány pro bývalé VZP. Došlo by tak i ke zlepšení často velice nesourodé úrovně velitelského sboru AZ. Dále by bylo vhodné vytvořit tzv. „personální bazén“ málopočetných odborností, ze kterých nelze vytvářet větší organické jednotky AZ (zpravodajská, zdravotnická, ILS apod. ČVO) – tam vidím obrovské a smysluplné uplatnění pro bývalé VZP a zúročení jejich znalostí a zkušeností.

    Především však musí konečně AZ „dostat svého pána“ na nejvyšší úrovni (tedy MO – vzhledem k tomu, že jednotky AZ jsou i mimo působnost AČR) a tím nemyslím nějakého emeritního plukovníka, který získá „teplou trafiku“ jako tomu vždy bylo doposud.

    REPLY

Nejnovější komentáře