fbpx

Nový ředitel CIA toho bude mít k řešení více než dost

Když americký prezident Barack Obama oznámil nominaci svého někdejšího protiteroristického poradce Johna Brennana na post ředitele Ústřední zpravodajské služby (CIA), rozhořela se ostrá debata o nasazování bezpilotních letadel v boji proti teroristickým skupinám. Brennan je považován za jednoho z architektů tohoto způsobu vedení boje (tzv. targeted killing), jemuž kritici vyčítají časté oběti mezi civilisty a pochybují o jeho účinnosti.

Využívání bezpilotních prostředků je bezesporu závažný fenomén. Výzkumníci Standfordské a newyorské univerzity pracovali po devět měsíců na rozsáhlé studii, ze které vyplynulo, že civilní „kolaterální“ ztráty, ke kterým během útoků mnohdy dochází, mají zdrcující dopad na civilní populaci. Podporují totiž protiamerické nálady a způsobují, že ti, kdo přišli během útoků o blízké, jsou tím spíše vehnáni do náruče povstalců a teroristických skupin.

Zastánci útoků pomocí „dronů“ naopak argumentují, jak ve zprávě na obhajobu Brennanovy kandidatury uvedlo ministerstvo spravedlnosti, že

smrtící údery proti nepřátelským vůdcům podniknuté v rámci sebeobrany vždy vyžadují schválení dobře informovaným a vysoce postaveným vládním úředníkem vybaveným zvláštními pravomocemi, a proto v žádném případě nemohou být pokládány za mimosoudní vraždu.

Narůstající význam „válčení na dálku“ podtrhuje i to, že americké ministerstvo obrany připravilo novou medaili Distinguished Warfare Medal určenou pro ty, kdo přímo podporují válečné úsilí, ale nejsou v bojové zóně. Primárně ji mají dostávat ti, kdo ovládají na dálku robotické prostředky, ale například i experti na kybernetický boj.

Nový ředitel však bude stát před závažnějším problémem: jak se vyrovnat s mnoha katastrofálními neúspěchy zpravodajské agentury v posledních letech a jak ji vrátit na cestu, pro kterou byla v roce 1947 založena, tedy pomáhat americké vládě likvidovat hrozby národní bezpečnosti s dostatečným předstihem.

Ústřední zpravodajská služba se stala nástupcem ve druhé světové válce proslavené Kanceláře strategických služeb (OSS). Podléhá přímo prezidentovi Spojených států a její ředitel byl až do roku 2005 v pozici tzv. „ředitele centrálního zpravodajství“ (DCI – Director of Central Intelligence), jehož úkolem nebylo nic menšího než koordinovat zpravodajskou práci všech 16 agentur a úřadů tvořících bezpečnostně-zpravodajský moloch zvaný Zpravodajská komunita USA.

Ústřední zpravodajské službě je nutné připsat zásluhy na porážce Sovětského svazu ve studené válce, ačkoli díky charakteru zpravodajské práce se o činech zpravodajců v terénu mnohdy dozvídáme až s velkým časovým odstupem. Obecně ale platí, že jakkoli bývají málo (pokud vůbec) známé úspěchy tajné služby, o neúspěších se mluví hodně.

Jak připomněl historik zabývající se dějinami CIA Tim Weiner, vybájená CIA, kterou líčí dobrodružné romány a filmy (a dodejme: kterou živí i mnohé konspirační teorie podsouvající CIA schopnosti zákulisně hýbat osudem světa) je mediální fikcí vytvořenou samotnou CIA v rámci politické propagandy studené války pod taktovkou tehdejšího ředitele Allena Dullese. Ve skutečnosti k takovému obrazu měla agentura vždy daleko.

Když se v souvislosti s útokem na americký konzulát Benghází a smrtí tří Američanů včetně velvyslance Christophera Stevense hovořilo o selhání CIA, nebylo to bohužel poprvé. Agentura nejenže selhala například v předpovědi událostí arabského jara, ale byla zcela zaskočena, což je historicky asi její dosavadní největší selhání, útoky 11. Září 2001. Tomu všemu přecházela série manažersky špatných rozhodnutí, mylně vyhodnocených hrozeb a nerozhodnost. Ať šlo o bombové útoky proti americkým ambasádám v Keni a Tanzanii nebo výbuch lodi USS Cole v Adenském zálivu, CIA nejenže nedokázala těmto událostem předejít, ale zřejmě neměla indicie, které by ji nasměrovaly tam, odkud hrozba přichází. Prostě tápala.

Neblahé Tenetovo dědictví
Určité indicie ale přece jen existovaly. Bin Ládina CIA pronásledovala už před 11. zářím. Bývalý důstojník CIA Robert Baer, který strávil dlouhá léta ve službě na Blízkém východě, v knize Nevidět zlo popisuje dlouhodobý trend, který si služba odmítala připustit, a když si jej konečně uvědomila, bylo pozdě; agentura zkrátka dlouho vězela v zastydlých schématech studené války a nepochopila úplně přesně charakter nové hrozby – mezinárodního terorismu.

Není možné tvrdit, že CIA nedělala nic a 11. září dopoledne pouze překvapeně sledovala pád budov Světového obchodního centra. Existovaly indicie, existovaly informace, ale CIA s nimi neuměla pracovat. Přitom už v té době měla pracovat jinak. Alespoň s tím totiž přicházel v roce 1997 do úřadu nový ředitel – George Tenet, absolvent Georgetownu. Ten předsevzal agenturu od základů proměnit a zachránit, pokud se něco zachránit ještě dalo.

Tenet přišel do úřadu s výbornými úmysly, ale jejich praktickou aplikaci zhatila jeho nerozhodnost. Podle Tima Weinera jej například šéf pobočky CIA v Pákistánu Gary Schroen několikrát informoval, že jeho lidé jsou připraveni rozjet akci s cílem dopadnout Bin Ládina, ale Tenet vždy couvl. Na druhou stranu si CIA v té době oblíbila taktiku eliminace cílů pomocí řízených střel, kterými se čas od času pokoušela zasáhnout i Bin Ládina, o jehož místě pobytu CIA věděla někdy s tolerancí 40 kilometrů, někdy čtyř metrů. A tak zatímco Tenet v poslední chvíli odmítl dát v roce 1999 finální souhlas k rozjetí rozsáhlé operace v afghánském terénu, kdy měla zvláštní jednotka CIA ve spolupráci s Masúdovými protitálibánskými bojovníky Bin Ládina dopadnout, zasáhla americká střela během bombardování Jugoslávie čínskou ambasádu omylem poté, co si analytici CIA špatně přečetli mapu.

Poslední hřebíček do rakve původně slibné Tenetovy kariéry přinesla válka v Iráku. Agentura přispěla k vládnímu záměru invaze (hlavní důvod byl program vývoje zbraní hromadného ničení Saddáma Husajna a jeho napojení na teroristy) nedostatečně ověřenými údaji od jednoho krajně nedůvěryhodného zdroje, kterým byl tzv. Curveball. Válka v Iráku pokračovala, ale agentura v té době ztratila zbytky důvěry, úřad Ředitele centrálního zpravodajství byl zrušen a nové vedení CIA reagovalo maximální servilitou k Bílému domu, což způsobilo masivní odchody zbytků schopných lidí.

Podél washingtonského městského okruhu následně začala růst jako houby po dešti sídla firem zajišťujících bezpečnost. Bývalí analytici a další pracovníci CIA jednoho dne odevzdali vstupní kartičku, aby se druhý den vrátili jako najatí kontraktoři CIA a prodávali své služby: sepisovali analýzy, vytvářeli krytí pro terénní operativce v zahraničí, zřizovali telekomunikační sítě a řídili tajné operace. Nakupování zpravodajských služeb zvenčí definitivně dokázalo, že CIA už není po 11. září schopna plnit řadu svých základních úkolů bez cizí pomoci.

Co čeká nového ředitele
Strategické oddělení CIA (National Intelligence Council) každé čtyři roky zaujme celosvětová média kvalitním dokumentem Globální trendy, který rozebírá, jak bude svět vypadat v příštích letech. Nejnovější prognóza předpovídá návrat mocenské převahy Asie ve světové politice. Také tvrdí, že relativní úpadek Západu urychlí finanční krize, zatímco Ruskem záhy otřese nepříznivý demografický vývoj. Hrozba radikálního islámu se prý časem vyčerpá.

CIA ale byla po 2. světové válce založena především proto, aby dokázala odpovědět na otázky, kde hrozí nebezpečný konflikt, v jaké zemi se rodí smrtelná hrozba Spojeným státům a co mohou Spojené státy udělat proto, aby takovou hrozbu odvrátily. Po vzoru OSS měla CIA, respektive její nejtajnější oddělení, být schopna řídit agenturní sítě po celém světě a provádět celou sérii tajných operací, které jsou natolik delikátní, že je nemůže provádět armáda.

Namísto toho CIA v uplynulých letech selhala takovým způsobem, že ztratila důvěru administrativy a mnozí o ní ztratili poslední zbytky iluzí, což stěží napraví sebešikovnější umělý mediální obraz. Podaří se tento stav překonat?

CIA trápí nejen odliv zkušených lidí, ale i fakt, že mnoho zaměstnanců opouští agenturu pár let od vstupu do služby. Velký kus pravdy je v tom, před čím varoval i zmíněný Robert Baer. Agentura si sice nemůže stěžovat na nedostatek zájemců o vstup, ale řadu z nich láká především vidina skvělého místa ve Washingtonu a bydlení v rezidenční čtvrti ve Virginii. Vulgárně řečeno, málo z nich je ochotno přijmout vidinu spaní na tvrdé zemi a časté zažívací problémy během pobytu v exotické zemi jako způsob a smysl života. Také lze dohledat desítky případů, zmíněných v memoárech bývalých řídících pracovníků CIA, kdy agentura odmítla přijmout americké občany ovládající vzhledem ke svému původu plynně takové jazyky, jako je ázerbajdžánština, farsí, arabština, urdu nebo čínština, jen proto, že uchazeč nesložil test z angličtiny, ačkoli jí dostatečný počet podobných lingvistů dlouhodobě chybí.

CIA je především obětí své byrokratické mašinérie a změnit ji po této stránce nebude lehké.

1 comment
Profilový obrázek
Ondrej Slechta
CONTRIBUTOR
PROFILE

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

1 Comment

  • Profilový obrázek
    Tomas.Kolar
    25. 2. 2013, 12:02

    Zajímavý článek, díky za něj. Čtení je to ovšem do značné míry neveselé. Začínám být stále více přesvědčen o tom, že téměř každá intituce je vlastně odsouzena stát se obětí vlastní byrokratické kobyly, čest výjimkám.

    REPLY

Nejnovější komentáře