Když jsem si pročítal zprávy o návštěvě amerického prezidenta Baracka Obamy na Blízkém východě, vzpomněl jsem si na text reflektující delší rozhovor s Henry Kissingerem, který týden před návštěvou amerického prezidenta prorokoval, že k „žádnému průlomu nedojde“. Ostatně asi jenom největší optimista by něco takového čekal. Barack Obama ujistil Izrael, že za ním Spojené státy pevně stojí, že nedopustí jeho likvidaci, ale zároveň zdůrazňoval, že je nutné jednat a kritizoval výstavbu osad. Na Západním břehu zase zdůraznil, že si Palestinci zaslouží ukončení okupace a vlastní stát.

Nemá smysl jej kritizovat, že nepřinesl mír, za který již má Nobelovu cenu. Není to v silách jednoho člověka. Navíc, zdá se mi, je to ještě těžší v době, kdy izraelsko-palestinský spor a touha po palestinském státu je mnohem menší problém proti tomu, co se odehrává po dva roky v Sýrii a začíná se přelévat stále více do okolí – ať už je to Libanon, či Irák a potenciálně Jordánsko – a do jakýchsi proxy wars vedených Íránem, sunitskými státy, teroristy a různými dalšími radikálními skupinami. Izrael se ocitl uprostřed tohoto chaosu, jehož součástí jsou i důsledky Arabského jara a obávám se, že je v nejhorší bezpečnostní situaci možná i za několik desítek let. Neexistuje totiž jedno řešení, porážka jednoho oponenta. Jediné, co se dá dělat je bedlivé sledování situace, omezené operace, pokud je chvíle výhodná a diplomatický nátlak.

Dobrým příkladem manévrování může být zpráva, která se objevila dnes, tedy krátce po Obamově návštěvě. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu zatelefonoval svému tureckému protějšku Recepu Erdoganovi a omluvil se za akci komanda na turecké lodi s propalestinskými aktivisty při, které zemřelo devět lidí a která na léta zmrazila turecko-izraleské vztahy. Turecko má dlouhodobě problémy se Sýrií, což vyvrcholilo vysláním aliančních sil na ochranu země, a i v dalších otázkách nalezne s Izraelci podobnou řeč. Může být tedy důležitým partnerem pro Izrael v proplouvání regionálním zmatkem.

Podle některých informací chtěli ale Izraelci od Američanů získat víc. Měli například zcela logicky tlačit na Spojené státy, aby prováděly letecké útoky v Sýrii, pokud budou důkazy o tom, že syrský režim posílá výzbroj Hizballáhu do Libanonu. Ostatně již jednou Izraelci na podobný konvoj zaútočili sami. Nejsem si jist, že Obamova administrativa na něco takového kývne, veřejně deklarovala, že důvodem k zásahu bude pouze použití chemických zbraní, ale situace se vymyká kontrole natolik, že jakékoli předvídání je více než složité. Nicméně k cíleným zásahům může dojít záhy, neboť Ústřední zpravodajská služba (CIA) již nějakou dobu shromažďuje informace o islámských extremistech a jejich pohybu kvůli případným útokům bezpilotních letadel.

To zajisté Izraelci přivítají, ale nebude to nejspíše stačit. Izraelsko-syrská hranice byla dlouho relativně klidným místem. Nyní již je zdrojem obav. Oslabování syrské armády, respektive kontroly vlády nad rozsáhlými územími způsobuje, že vakuum vyplňují nejenom ti, kteří chtějí osvobodit Sýrii, ale i extremisté řídící se mnohem širší ideologií.

At present, Islamist militias within Syria are narrowly focused on toppling the Assad regime, but some have begun to articulate a more ambitious longer-term agenda. As one Aleppo-based Islamist fighter said in a December 2012 video posted by MEMRI: When Assad is dispatched “we won’t stop there. We will continue to the [Israeli occupied] Shebaa Farms and Kafr Shuba, and we will pass through the Golan Heights all the way to Jerusalem.”

Čtvrteční obsazení syrských oblastí u hranice s Izraelem rebely je důkazem zvyšujícího se napětí. Po dvou letech občanské války začíná být Sýrie zcela zničená, jak ukazují například satelitní snímky. Lidé prchají, kam se dá. Někteří za hranice třeba do Libanonu, kde jen přispívají k šíření nestability. K tomu se přidává politická krize, kvůli které dnes rezignovala libanonská vláda.

V tuto chvíli je syrský konflikt již mnohem krvavější, než byl kdy Irák (mimochodem od zahájení americké invaze do této země uplynulo tento týden deset let). V roce 2006, kdy se v Iráku naplno rozhořela občanská válka a sektářské násilí zemřelo podle Brookings Institution během jediného roku 36 591 civilistů a příslušníků bezpečnostních složek. Bylo také zabito 3 902 povstalců. Každý měsíc tak v průměru zahynulo 3 374 Iráčanů, což je 111 denně. V Sýrii umírá dle propočtů od prosince 4 472 lidí měsíčně, což je 149 denně.

Situace je vážná a v tuto chvíli není důvod být velkým optimistou.