Přesně před deseti lety, 1. května 2003, přiletěl na palubu lodi USS Abraham Lincoln ozdobenou nápisem „Mission accomplished“ tehdejší americký prezident George W. Bush. Pronesl projev, jehož součástí byla památná slova:

…major combat operations in Iraq have ended. In the battle of Iraq, the United States and our allies have prevailed. And now our coalition is engaged in securing and reconstructing that country…

Všichni víme, co se poté stalo a jak dlouho trvalo, než se dalo říct, že je „mise ukončena“. Skončila ovšem až ve chvíli, kdy byly staženy americké jednotky z Iráku, což bylo o mnoho let později a byť je Irák mnohem stabilnější, zcela klidný není. Jsem přesvědčený, že příčinou problémů byly především dvě chyby. Jedna se stala při plánování a druhá ještě v květnu 2003. Nechci vše svést na dva špatné odhady, zajisté došlo k většímu množství menších, či větších pochybení, nicméně ony dvě chyby – množství invazních jednotek a jejich připravenost a rozpuštění irácké armády – byly zásadní a z „vítězného proslovu“ učinily karikaturu.

Chtěl bych vás upozornit na článek, který jsem o tomto problému napsal pro revue Pravý břeh a který byl publikovaný dnes a je k přečtení po kliknutí na odkaz. Argumentuji v něm, že při vyhlašování vítězství je na místě velká obezřetnost, že politici mohou ovlivňovat i vedení války, ale nesmějí se snažit narušovat její zákonitosti a konečně že wishful thinking (zbožná přání) nepatří do politiky, která rozhoduje o válce a míru.