fbpx

Na cvičení se musí odpovědět cvičením

Do ruského Vladivostoku dorazilo sedm lodí čínského námořnictva, které se zúčastní cvičení obou zemí. Jedná se o největší počet čínských válečných lodí, které v historii do přístavu najednou dorazily. Na cvičení se bude podílet na dvacet lodí a desítka letounů. Oficiálně je jeho hlavním cílem prohloubit spolupráci čínského a ruského námořnictva při protipirátských operacích a nemá jít o hrozbu žádné další zemi.

Bez zajímavosti není, že toto cvičení probíhá jen několik dnů po skončení jiného, mnohem většího, které nazlobilo Číňany. Na konci června totiž skončilo americko-japonské cvičení u břehů Kalifornie s názvem Dawn Blitz, kterého se zúčastnili i vojáci z Nového Zélandu a Kanady. A námět cvičení? Útok na ostrov San Clemente, který předtím obsadili dobře vybavení nepřátelští vojáci. V žádném případě prý toto cvičení nebylo namířeno proti Číně, i když Peking náznaky pochopil velice rychle.

Jde o jasný signál, že se japonští vojáci snaží zvýšit své schopnosti pro obranu, respektive v případě nutnosti pro znovuobsazení neobydlených ostrůvků ve Východočínském moři, o které vede Tokio dlouhodobě spory s Pekingem. Cvičení se zúčastnila tisícovka japonských vojáků.

„The defense of remote islands is a pressing issue, but the SDF [Japan’s self-defense forces] has just begun training to develop such capabilities, which are required of US Marines,“ Japan’s vice chief of staff, Lt. Gen. Koichi Isobe, told reporters. „Japan needs to determine its defense strategy and procure necessary equipment and train SDF members for this purpose.“

Spojené státy se v případě čínsko-japonských teritoriálních sporů, ostatně podobně jako v případném vyhroceném sporu o Tchaj-wan, nacházejí v nezáviděníhodné pozici. Podle smluv totiž mají v případě ohrožení teritoria jedné, či druhé země přijít na pomoc, ale v případě sporu o ostrůvky Senkaku to Washington odmítl. Na jednu stranu je to pochopitelné, na stranu druhou to spojence, kteří mají dlouhodobě s Čínou problémy, znervózňuje.

Japonsko či Tchaj-wan nejsou ovšem zdaleka jedinými zeměmi, se kterými má Čína spory. Další je například Indie. Jeden z čínských generálů ji nyní ostře varoval, aby nezvyšovala vojenskou přítomnost na sporném území o velikosti přibližně 90 000 m2, jinak hrozí nové problémy.

“The Indian side should not provoke new problems and increase the military deployment at the border areas and start new trouble,” General Luo, known for his hawkish and extreme views on China’s strategic and military relations with its neighbours and the US, said.
India is the only country in the world which says it is developing military power due to China’s threat, he said adding that “India should be cautious about what it says and what it does”.

Teritoriální spory, konsolidované státy, fungující ekonomika a vysoké investice do zbrojení byly vždy třaskavou směsí. Není moc důvodů, proč by tomu v nejaké nepříliš vzdálené budoucnosti mělo být jinak i v Asii.

1 comment
Profilový obrázek
František Šulc
ADMINISTRATOR
PROFILE

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

1 Comment

  • Profilový obrázek
    Michal Thim
    18. 7. 2013, 20:10

    „Spojené státy se v případě čínsko-japonských teritoriálních sporů, ostatně podobně jako v případném vyhroceném sporu o Tchaj-wan, nacházejí v nezáviděníhodné pozici. Podle smluv totiž mají v případě ohrožení teritoria jedné, či druhé země přijít na pomoc, ale v případě sporu o ostrůvky Senkaku to Washington odmítl. Na jednu stranu je to pochopitelné, na stranu druhou to spojence, kteří mají dlouhodobě s Čínou problémy, znervózňuje.“

    Tohle neni uplne presny, Spojene staty konzistentne tvrdi, ze nemaji nazor na to kimu patri suverenita nad Senkaku, ale zaroven plati, ze se US-JP obranna smlouva vztahuje na uzemi pod japonskou spravou. A v 70. letech vracely USA Senkaku prave pod japonskou spravu. To ze nechteji rict naplno, ze v pripade cinsky agrese v obasti Vychodocinskeho more budou Japonsko branit bych chapal spis jako snahu a zmirneni tonu, ale smluvni zavazky USA jsou jasne a nedovoluji moc pochybnosti.

    V pripade Tchaj-wanu je to slozitejsi, neexistuje zadna smlouva, ktera by jasne definovala, ze USA prijdou Tchaj-wanu na pomoc. Plati jen zavazek z Taiwan Relations Act (1979), coz je domaci zakon a nikoli mezinarodni smlouva, ze USA jsou proti nasilnemu reseni sporu mezi Cinou a Tchaj-wanem, zavazek poskytnout Tchaj-wanu zbrane k obrane a deklarace, ze silove reseni sporu je proti zajmum USA a ze ty budou udrzovat kapacitu, aby se takovemu reseni postavily na odpor. Konretne „It is the policy of the United States…to maintain the capacity of the United States to resist any resort to force or other forms of coercion that would jeopardize the security, or the social or economic system, of the people on Taiwan“. Vsechny americke administrativy jsou umyslne vagni jakou formu by americka akce mela. Nicmene je zrejme, ze cinsky pokus o obsazeni Tchaj-wanu by USA nemohly nechat bez odezvy, uz jen z pohledu kredibility.

    REPLY

Nejnovější komentáře