Není to negativně míněný titulek ale prosté konstatování po přečtení nové Bílé knihy o obraně a národní bezpečnosti (Le Livre blanc sur la défense et la sécurité nationale), která byla předložena francouzskému prezidentovi Françoisi Hollandeovi 29. dubna 2013. Po devíti měsících, včetně čtyřměsíčního zdržení, 46členná tvůrčí komise Francii směřuje ke snižování strategických schopností.

Pokud pomineme četná silná prohlášení, uvedená opatření degradují Francii z postavení světové vojenské velmoci na jednu z regionálních mocností s jadernou schopností snížením národních ambicí a značným poklesem vojenských schopností.

Bílá kniha 2013 je čtvrtým dokumentem navazující na ty z let 1972, 1994 a 2008. Vedle postupného snižování intervalů mezi jejich vydáváními, jsou více překvapující, vyjma finančních důvodů, chabá odůvodnění posledního vydání.

• V roce 1972, dvanáct let po výbuchu první francouzské jaderné bomby a deset let po skončení války v Alžírsku potřebovala Francie reorganizovat své ozbrojené síly v rámci dvou vzájemně se doplňujících koncepcí jaderného odstrašování a operační obrany (operational defence) národního území před sovětskou hrozbou.
• V roce 1994, po pádu Berlínské zdi, rozpadu komunistického bloku a válek v Perském zálivu a v bývalé Jugoslávii, se dramaticky změnila geopolitická situace a opodstatnila se tak reorganizace národních ozbrojených sil a jejich profesionalizace.
• V roce 2008 bylo nezbytné analyzovat zkušenosti a poznatky z profesionalizace, vzít v úvahu nové hrozby a mezinárodní vazby vzniklé vlivem globalizace. Komplexněji než ta předchozí, Bílá kniha 2008 vzala v úvahu nejen obranu, ale více globálně i bezpečnost. Hlavní zaměření tohoto dokumentu bylo zaměřeno na reorganizaci – vyšší sdílení zdrojů mezi ozbrojenými silami a návrat Francie do integrovaných struktur NATO.

A co rok 2013? Co je důvodem pro vydání nové Bílé knihy? Bílá kniha 2008 navrhovala obecnou aktualizaci, která odpovídala tehdejšímu světovému vývoji. Generální tajemník pro národní obranu a bezpečnost vydal v roce 2011 dokument s názvem The international and strategic evolutions faced by France, což byla revize vytvořená ve spolupráci s dalšími ministerstvy před plánovaným vydáním další aktualizované Bílé knihy v druhé polovině roku 2012. Závěr tohoto dokumentu bylo, že většina analýz od roku 2008 je stále platná a přestože se objevily nové hrozby a rizika, Francie je vybavena „silnými aktivy, s kterými je schopna čelit i těmto novým výzvám“.

Co tedy bylo důvodem pro vydání nové Bílé knihy, pokud nejde o snahu ospravedlnit pouze snižování rozpočtu? V souvislosti s krizí, nová levicově orientovaná vláda již rozhodla o snížení výdajů na obranu a potřebovala koncepční dokument k realizaci tohoto starého socialistického přístupu.

I když se nová Bílá kniha několikrát zmiňuje, že „předpoklady z roku 2008 jsou stále platné“ nebo že „hrozby a rizika identifikované již v poslední Bílé knize byly potvrzeny“, závěry nového dokumentu jsou radikálně odlišné. Uznávají, že

• žijeme ve světě, který je mnohem nebezpečnější a nepředvídatelnější;
• zájem Spojených států Amerických je směřován z Evropy do Asie;
• členské státy BRICS se přezbrojují s vysokou rychlostí;
• evropské státy mají čím dál tím menší zájem investovat do svých obranných sektorů…

…a přesto Francie sníží své strategické ambice a obranné schopnosti.

Dokument je plný bojovných tvrzení, že Francie bude i nadále hájit svá území a zájmy podle seznamu priorit:

• chránit státní území a francouzské občany a zaručit tak kontinuitu základních funkcí státu;
• zaručit se spolu s partnery a spojenci za bezpečnost Evropy a Severoatlantického regionu;
• stabilizovat s partnery a spojenci regiony v blízkém sousedství Evropy;
• přispět ke stabilitě Středního východu a Perského zálivu;
• přispívat ke světovému míru.

Pokud ale přeložíme tato výmluvná prohlášení do praxe zahraničních operací a schopností, je bohužel realita odlišná. Doposud byly francouzské ozbrojené síly schopné bránit francouzské zájmy kdekoliv ve světě, nová Bílá kniha definuje novou oblast nasazení takto:

Francie chce mít vojenské schopnosti umožňující nasazení v klíčových oblastech, které jsou na prvním místě v zájmu bezpečnosti a obrany – evropská periferie, oblasti Středozemního moře, část Afriky – od Sahelu k rovníkové Africe, v Perském zálivu a v Indickém oceánu.

Tato oblast, přesně odpovídá geografické oblasti, kterou definovala Itálie počátkem 21. století jako svou oblast zájmu s názvem „Mediterraneo allargato“ („rozšířené Středomoří“). To je v současné době středem zájmu italské armády a její finanční prostředky jsou pro tuto potřebu tak i plánovány. Proto jsem také v titulku článku uvedl, že Francie se přibližuje Itálii. Přestože chovám ten nejvyšší respekt k italským jednotkám, které znám poměrně dobře, protože jsem studoval Válečnou akademii v Římě, je pochopitelné, že jejich operační schopnosti byly podstatně na nižší úrovni než francouzské, vzhledem k jejich menším investicím do obrany. Každá země má ozbrojené síly podle toho kolik investuje do obranného sektoru. A teď Francie bude platit čím dál tím méně.

Ani široce rozepsané vysvětlení důvodů, nezachrání zcela jasná čísla uvedená v Bílé knize 2013. Přes sliby francouzského prezidenta stabilizovat obranný rozpočet na úrovni roku 2013 (31,4 miliardy eur), přidělené finanční prostředky v navrhovaném rozpočtu, který stále ještě musí být schválen, činí 179,2 miliardy EUR na příštích šest let (2014-2019). To znamená 29,86 miliard eur ročně včetně ostatních příjmů. Ty posledně jmenované se odhadují kolem 4,5 miliardy eur, ale nejsou zdaleka zaručené. Například ostatní příjmy na období 2009-2014 byly odhadovány na 3.47 miliard eur, ale skutečné byly 980 milionů eur.

Svět je sice chápán jako nebezpečnější, ale stále probíhá snižování počtů. Po škrtnutí 54 000 lidí v letech 2009 až 2015, bude muset francouzské ministerstvo obrany zrušit dalších 24 000 pozic do roku 2019 a dostat se tak na celkem 240 000 lidí (180 000 vojáků a 60 000 civilistů).

Podobný trend je vidět u ozbrojených sil:

• armáda bude muset být připravena k nasazení 60 tisíc lidí namísto 88 tisíc, bude mít 200 tanků místo 250 a o jednu brigádu méně (7/8). Jednotky bojové podpory a bojového zabezpečení by měly být rovněž modifikovány, protože namísto současných brigád, nová Bílá kniha zmiňuje „týlového prvky bojové podpory a zabezpečení“;
• námořnictvo si udrží svá hlavní aktiva (letadlová loď a jaderné ponorky), přijde však o tři torpédoborce (15 namísto 18 uváděných v roce 2008) a jednu výsadkovou útočnou loď (tři na místo čtyř). Měla by však získat několik hlídkových člunů;
• vzdušné síly (letectvo a námořní letecký prvek) přijdou o 75 stíhacích letounů (225 letounů Rafale a Mirage 2000 z původních 300), 20 transportních letounů (na 50 z původních 70) a dva tankovací letouny (na 12 MRTT namísto 14), ale získají několik UAV americké výroby.
• vedle prioritního cíle jaderného odstrašování, by tak Francie měla soustředit svou pozornost na speciální síly a zpravodajskou službu.

Co se týče operačního nasazení „bude mít Francie trvale připravený národní pohotovostní prvek o síle 5 000 vojáků, který bude schopen vytvořit úkolové uskupení rychlé reakce skládající se z 2 300 vojáků určených k nasazení do sedmi dnů kdekoliv do vzdálenosti až 3 000 kilometrů. […] V případě zahraničních nasazení netrvalého charakteru, moci být ozbrojené síly budou nasazeny v operacích řešící dlouhodobé krizové situace současně ve dvou až třech různých lokalitách, z nichž v jedné budou jako vedoucí síla. […] Francie bude schopna [v hlavní zahraniční operaci] nasadit až dvě brigády v síle asi 15 000 vojáků, složené z pozemních sil, včetně speciálních jednotek, námořního a leteckého komponentu a souvisejících prvků velení a podpory.

Ale jako by snižování ozbrojených sil nebylo dostatečné, nová Bílá kniha zvažuje „diferenciaci sil podle typu jejich misí – odstrašování, ochrana, nátlak nebo krizový management“. Doufejme, že tato myšlenka nechce znovu vytvořit dvourychlostní ozbrojené síly, jako tomu bylo v 80. a 90. letech, kdy byly tvořeny obrněnými mechanizovanými sbory (branci) a profesionalizovanými a prestižnějšími silami rychlé reakce (cizinecká legie, parašutisti, mariňáci). Na stránce 138 nové Bílé knihy se však můžeme dočíst:

Francie, čelící těmto významným škrtům, však uvažuje dát obranné debatě uvnitř Evropské unie novou dynamiku a o NATO říká, že „je odhodlané posílit vojenské spojenectví, které se skládá z dvaceti osmi členských států, které jsou odhodlané bránit sebe bez rozdílů proti jakékoliv ozbrojené agresi“. Otázkou však je: jak motivovat partnery k vyšším investicím do obrany, když Francie snížila vlastní obranné úsilí?

Současné trendy jsou zřejmé; Státy EU jsou ochromeny hospodářskou krizí a jsou zaneprázdněny vlastními vnitřní problémy. Odpor vůči EU je v současnosti maximální, a to i v zemích obvykle eurofilních. V rámci NATO, členské státy se snaží ignorovat nestálé se zvyšující škrty v obranných rozpočtech a vždy doufají, že deficit v aliančním rozpočtu uhradí USA, přestože se Spojené státy samy snaží ušetřit peníze.

Všichni experti na francouzskou bezpečnost jsou ovšem z nové Bílé knihy šťastní, protože ta pomyslná rána sekyrou byla lehčí, než naznačoval původní scénář (především díky operaci v Mali). Je ale smutné vidět, že ministerstvo obrany opět zaplatí za rozhodnutí politiků, kteří postrádají politickou odvahu. Namísto reformování země, které by skutečně ušetřilo peníze (uspořádání územní správy, revize sociální politiky nebo školství), socialisté raději spoléhají na nejjednodušší řešení a tlačí pouze na ministerstvo, které bylo ve zprávě z roku 2012 označeno jako to, které provedlo největší reorganizaci od roku 2008.

Doufejme proto, že v budoucnu nenastanou žádná strategická překvapení, k jejichž řešení by byl zapotřebí větší počet francouzských ozbrojených sil. Doba potřebná k obnově důvěryhodných schopností ozbrojených sil, poté, co byly degradovány, je asi deset let až dvacet let…

Tento text je upravenou verzí anglického originálu, který vyšel na stránkách autora.