fbpx

Podpora záloh v NATO a české vyčkávání

U. K. Army Reservists Applying Camouflage; Photo by Lt. Col John Skliros/MOD

Britští záložníci během výcviku. Británie se snaží zvyšovat roli záloh jako doplnění svých hlavních sil; Photo by Lt. Col John Skliros/MOD

V listopadu vydala NATO Defense College v Římě analýzu Guillaumea Lasconjariase s názvem Send the Reserve! New Ways to Support NATO through Reserve Forces, která rozebírá nezbytnost většího využívání záloh k podpoře zmenšujících se regulérních (většinou profesionálních) ozbrojených sil v rámci aliance a zároveň problémy, které to sebou nese. Je potěšitelné, že analýza dochází k prakticky ke stejným závěrům, k jakým došli vojáci i civilisté – ať už z ministerstva či mimo něj -, kteří pracovali na koncepci aktivní zálohy (Česká republika je v textu i několikrát zmíněna).

V zásadě se dá říct, že Česká republika, podobně jako další země docházejí k tomu, na co především v anglosaských či ve Francii a Austrálii přišli již v 90. letech – moudré použití záloh v kombinaci s profesionálním jádrem je efektivní a správné využití incentiv v kombinaci s různými doplňkovými programy (pro vojáky, příslušníky záloh, zaměstnavatele…) zvyšuje použitelnost sil jako celku a zároveň vytváří pojítko mezi společností a ozbrojenými silami.

For only 6% of the [U. S.] Army budget, the Army Reserve provides almost 20% of the Total force. In the United Kingdom, since 1996, about 10% of every deployed force has been made up of reservists and 25,000 have been mobilized since 2003 – mostly for Iraq and Afghanistan. Australia, a global NATO partner deploys Reserve Forces to maintain its presence in the Solomon Islands at a cost which has been estimated to be four times cheaper than sending regulars…
In the United States, about 206,000 “warrior citizens” currently serves in the Army (19% of the force). They provide nearly 90% of civil affairs personnel, more than half of the medical quartermasters, more than a third of the chemical and transportation, and a quarter of intelligence and Military Police. In Canada almost half of the total force is composed of reservists. In Australia, reservists make up 43% of the total force. In France, there are almost 60,000 reservists who average about 23 days of service each year…

Tato čísla jsou bezesporu velice zajímavá a inspirativní. Zároveň je patrné, kde je použití záloh nejefektivnější – ve specializovaných činnostech, pro které v době míru není zapotřebí tolik vojáků na „plný úvazek“, jako v případě nasazení sil ať už v plném spektru operací, či jen pro některé jeho části až po řešení humanitárních, či živelních katastrof. Podobná logika jaká platí pro využívání většího množství příslušníků záloh jako lékařů, ženistů, chemiků, logistiků, právníků, analytiků a podobně se dá použít například i pro štáby.

Asi se následující slova (a logika) mnoha příslušníkům aktivní zálohy líbit nebudou, ale nedá se nic dělat – primární potřebou profesionálních ozbrojených sil pro doplnění zálohami tedy nejsou „bojovníci“ (v americké terminologii combat), ale spíše podpora (combat support, tedy „chemici“, vojenští zpravodajci/analytici, vojenští policisté, spojaři atd. a combat support service, tedy řidiči, logistici atd.) Samozřejmě příslušníci zálohy mohou mít úkoly i u bojových jednotek – třeba jako příslušníci strážních jednotek či domobrany -, ale jsou vždy doplňkem k onomu profesionálnímu jádru (tedy pomyslným druhým kruhem, tím třetím je celá společnost v případě mobilizace; tři kruhy jsou předpokladem pro tzv. absolutní válku). Záložní jednotky tedy nemohou stát nikdy samy o sobě, musejí být podřízeny zájmům a potřebám profesionálního jádra, které mají doplňovat.

Tato logika je nezlomitelná a jakékoli pokusy o její obcházení učiní jednotky aktivní zálohy méně efektivní, podobně jako nezájem profesionálního jádra o (aktivní) zálohu oslabí profesionální jádro, pokud bude muset být nasazeno (i v době míru) ve stejném, či větším operačním tempu, než jsme doposud zažili. Zvláště se to týká především jednotek podpory, pokud by měly autonomněji zajišťovat větší množství bojových sil i v operacích například posledních deseti let.

Zmíněnou analýzu uzavírá několik doporučení, která jsou stejně „železná“ jako výše uvedená logika. Například to, že změna legislativy neznamená automaticky řešení všech problémů, protože jde vždy především o volbu (vůli a ochotu) a pokud není zájem, nepomohou ani sebelepší paragrafy. Nebo že kompenzace samy o sobě větší zájem zaměstnavatelů, ani občanů nepřinesou (například USA mají docela propracovaný systém, přesto je nezaměstnanost mezi záložníky – kvůli opakovaným nasazením – vyšší, než je průměr: 21% ku 7,3%). Proto je nutné kompenzace kombinovat s dalšími programy, ale především musí existovat ve společnosti pocit, že se jedná o záslužnou (ve smyslu hodnou ocenění) a pro bezpečnost státu potřebnou činnost.

V Česku jsou připravené podmínky pro lepší využití aktivní zálohy ve prospěch profesionálního jádra. Nicméně ve skutečnosti jsme pořád na počátku. Víme přesně, co je zapotřebí učinit a jsme v souladu s ostatními, ale zatím to není možné v takovém rozsahu, v jakém by to bylo zapotřebí. Důvody jsou objektivní i subjektivní.

Mezi objektivní patří to, že bez legislativy není možné některé kroky učinit. Tato legislativa (spolu s dalšími novelami a novými zákony připravovanými v posledních více než dvou letech) je nyní v Poslanecké sněmovně. Jen na politicích nyní bude záležet, jak s ní naloží. Vzhledem k tomu, jaký význam je přikládán během vyjednávání v posledních měsících obraně (jak „zasvěceně“ se o ní hovoří, jaký význam je přikládán například výboru pro obranu) se obávám, že se stane obětí zájmů menšiny a nezájmu většiny a že bude legislativa stažena. Znovu pak bude procházet legislativními kolečky v exekutivě (kde se může zadrhnout skutečně nadlouho, i navždy), namísto toho, aby se požadované změny provedly během projednávání přímo ve sněmovně. Tím nechci říct, že připravená legislativa je dokonalá a nebude vyžadovat novelizace i po schválení (ne všechno se dá připravit dokonale a některé části jsou výsledkem složitých kompromisů, takže nemusejí být funkční tak, jak se očekávalo), ale je pořád lepší mít něco, než donekonečna čistit něco k dokonalosti (a nikdy to nemít).

Co se týče důvodů subjektivních, tak ty ovlivňují jak příslušníci profesionálního jádra, tak aktivní zálohy. Mnoho vojáků stále nechápe smysl aktivní zálohy (vidí v ní substituci, nikoli doplněk), snižuje schopnosti záložníků, či používá pseudoargumenty typu „nemáme dost peněz na profesionální armádu, proč je vyhazovat na zálohu“ (jedná se přitom o dvě rozdílné věci, je to asi stejný nesmysl jako říkat, proč dávám peníze do transportních vrtulníků, když nemám dost na nákladní vozidla). V život se tak dá uvést i bez zákonů v koncepci uvedená struktura řízení, či ustavit symbolický „velitel aktivní zálohy“, ideálně generál ve výslužbě, který by zastával například pozici poradce Náčelníka Generálního štábu. Stačí jen dobrá vůle.

Dlouhodobý odpor a zlehčování aktivní zálohy ze strany profesionálního jádra (někdy šlo o obdobný přístup jako k vojákům základní služby) se projevil nejenom v neschopnosti dlouhodobě zvyšovat/udržovat počty příslušníků aktivní zálohy, ale i v tom, že některé jednotky se řídí obdobou hesla „voják se stará, voják má“ a v zásadě se starají samy o sebe (s podporou Krajských vojenských velitelství). Vím, že jsem poslední větu poněkud přehnal, ale sjednocení přístupu k výcviku, vybavení, užití, nasazení atd. atp. je jeden z důležitých úkolů, který se dá udělat kdykoli i bez zákonů a dá se očekávat, že se nesetká u příslušníků aktivní zálohy jen s podporou. Ale bez jednotnosti to nepůjde a situace se nezlepší. Aktivní záloha je součástí armády a jako taková musí být podřízena centrálnímu velení, její jednotlivé jednotky nemohou stát mimo a diktovat si, co chtějí a co nechtějí dělat.

Subjektivní důvody jsou tedy primárně vnitřní a musejí se s nimi vypořádat profesionální vojáci i příslušníci zálohy. Co se týče důvodů objektivních, to znamená vytvoření právního rámce a dalších podmínek, včetně dostatečných financí směřujících do obrany, ty mohou vojáci i příslušníci zálohy (stejně jako bezpečnostní komunita) ovlivňovat nepřímo. Jedním ze způsobů (v Česku spíše opomíjeného) je využívání faktu, že každý má „svého“ zákonodárce – poslance, či senátora. Žádat je (dopisy, e-maily, setkáními) o to, aby zastávali nějakou politiku, by mělo být zájmem všech občanů v jejich obvodě. U nás tohoto faktu využívají především lobbistické skupiny. Bylo by dobré, aby svých možností ve větší míře začali využívat i občané, pro které jsou zde volení politici především (a ne jenom během kampaně).

138 comments
Profilový obrázek
František Šulc
ADMINISTRATOR
PROFILE

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

138 Comments

  • Profilový obrázek
    Honza
    30. 12. 2013, 11:18

    orientace našich záloh na bojovníky naopak zřetelně dokazuje, že skutečným účelem budování našich záloh není efektivní doplňování vysokoškolsky kvalifikovaného personálu (právníci, lékaři, IT, a kaplani), ale naopak SUBSTITUCE bojového personálu levnější náhražkou.

    dovolil bych si polemizovat s analogií otázek „proč budovat zálohu když nemáme na regulérní útvary“ a „proč utrácet za vrtulníky když nemáme na náklaďáky“ a rozhodně mi to nepřipadá jako pseudoargument.
    dovolil bych si citovat kolegu, který říká že “ když chci chovat opici, musím mít na banány“ a to rozhodně není pseudoargument.
    vrtulníky oproti náklaďákům poskytují jisté unikátní vlastnosti (za vyšší náklady, samozřejmě). až si bude armáda formou záloh outsourceovat unikátní vlastnosti právníků a lékařů které nemůže živit a vzdělávat kontinuálně, nikdo budování TOHO typu zálohy zpochybňovat nebude.
    pokud ovšem jediným argumentem bude získání bojovníka za zlomek nákladů ve srovnání s plnoúvazkovým profíkem, jediným výstupem budou OPRÁVNĚNÉ dotazy jak je možné, že čtvrtinový voják zvládne stejnou práci jako celý voják- pokud totiž čtvrtinový voják během svého čtvrtinového výcviku získá schopnosti adekvátní celému vojákovi, je zřejmě chyba v metodice výcviku celého vojáka a všechny profíky můžeme poslat domů a fungovat JEN se „zálohou“ za čtvrtinové náklady.

    budu se opakovat, ale naše ozbrojené síly stále dokola podléhají kouzlu různých speciálních a unikátních sil, aniž bychom byli schopni vyřešit základní problémy a kontinuitu výcviku sil běžných, neatraktivních a obyčejných.

    tedy.. místo nepřesné analogie s vrtulníky a náklaďáky bych doporučil multilifty a flatbed trucky, kde skutečně jedno je doplňková forma toho druhého, čímž se dostaneme blíže diskutovanému „budování záloh když nám váznou řadové útvary“ ani v jednom případě pak už nepůjde o PSEUDOARGUMENT. když nebudete mít na auto v základní výbavě, nebudete řešit automatickou převodovku, ne?

    budování záloh popsaného typu (právníci, lékaři) ovšem bude tvrdším oříškem, obzvlášť pokud by mělo být spojeno s ořezáním dalšího „sádla“ jako ÚVN, Hradecká medicína apod.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Vitana
    30. 12. 2013, 12:49

    Zálohy by se měly cvičit jako bojovníci. I s ohledem na to, že v případě potřeby se využije jejich civilní odbornost. Protože se pořád bude očekávat, že záložák v případě přechodu/doplnění profi sil bude i vojákem. Právník se těžko naučí ve svém zaměstnání střílet a zároveň těžko budete záložáky na cvičení učit vojenské právní paragrafy. A co jiného můžete s rozličnou sestavou odborností v zálohách cvičit? Každého podle jeho civilní odbornosti asi těžko. No tak nás naučte všechny za tu trošku peněz v krátkém čase alespoň trošku bojovat, aby, kdyby na to přišlo, bysme nechcípli hned při prvním nástřelu. Svou civilní odbornost přeci zvládáme a pokud, tak adaptace do vojenského prostředí bude otázka dní, max. týdnů… Tento problém byl, soudím, vzhledem k finančním a logistickým možnostem výcviku, uchopen za špatný konec.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    nrtm. Lukáš Hergott (Hery)
    30. 12. 2013, 13:05

    Tady asi došlo k nedorozumnění, motáte tady „bojovníky“ jako příslušníky druhů zbraní typu Combat, tedy bojových rot s vševojskovým bojovým výcvikem, který by měl vzládat kdokoli, kdo nosí uniformu…

    Jako voják z povolání nemám nikdy problém s předáváním znalostí popř. zkušeností výcvikem jak záložkám, tak třeba studentům univerzity obrany. Dělám to i ve svém volném čase (V práci je to úkol jako každý jiný, musí být splněn). Ale mám problém s tím, když to kdokoliv bere jako zábavu popř. jako dobrej víkendovej zážitek. Já záložkám docela fandím, ale vždycky mě dokáže ražhavit do běla, když mi někdo řekne že se krásně vyblbnul a kdy mu zas něco zajímavé připraví…

    Taky dost pozici záloh dost schazuje před profíky, jak někteří jejich členové o svých „schopnostech“ jsou schopní být nekritičtí a velkohubí…

    Ale todle jsou povzdechy né příliž k věci….

    REPLY
  • Profilový obrázek
    rtm.v zál. Láďa
    30. 12. 2013, 13:25

    problém je v tom, že armáda, no spíš resort, který hořekuje nad tím, jak má málo peněz nedokáže udržet draze vycvičeného celého vojáky po cca.10ti letech. Slovy udržet (ochránit své investice) znamená přechod na čtvrtinového vojáka (po odchodu ze sl. poměru) a jeho využití v aktivní záloze třeba 5let.
    Namísto toho se „vyhledávají“ v civilním sektoru noví čtvrtinoví vojáci.
    A opět je to o investicích.
    Vzhledem k tomu co může AČR nabídnout, je téměř nemožné sehnat
    kvalitního adepta na čtvrtinového vojáka. O odbornících – např. právníci, IT atd. v řadách AZ může MO jenom snít.
    příkladně: AZ jednotka pro královehradecký kraj má pouze 2 bývalé VZP. Já jsem dostal nabídku a zdvořile odmítl.
    To znamená že AČR nemá co nabídnout…..nakonec proč by si dělal bývalý VZP problémy, současný zaměstnavatel ho zaplatí mnohem lépe a na aktivity čtvrtinového vojáka není zvědavý.
    Posuzuji podle sebe.
    To co napsal „Honza“ v prvním příspěvku naprosto odpovídá……

    REPLY
  • Profilový obrázek
    PJK
    30. 12. 2013, 14:06

    Docela mne vždy pobaví fakt, jak se neustále opakovaně analyzuje již zanalyzované, kdy se vždy vymění nějací lidé a ti noví zase chtějí analyzovat a pak se opakovaně dochází vždy víceméně ke steným závěrům. K závěrům využití zejména specialistů z řad AZ s velkou hodnotou jejich civilní odbornosti pro AČR („combat“ hodnota tedy až na druhém místě) se došlo už někdy v letech 2005-2006. Pak se to cyklicky opakovalo vždy zhruba po roce či dvou, kdy nějaká analytická komise tuzemská či mezinárodně složená vždy došla ke stejným závěrům. To za prvé. Za druhé – když se opakovaně dochází k tomuto poznání, tak PROČ STÁLE NEVZNIKAJÍ POZICE AZ PRO SPECIALISTY??? Kde je na jakém útvaru pro příslušníka AZ vytvořena pozice chemika, právníka, analytika apod. všechny ty uváděné? Nikde. Všude je to max. střelec, kulometník, pancéřovník, odstřelovač, průzkumník, velitel roje, velitel družstva, zástupce velitele čety, velitel čety, někde ještě technik, ženista apod. (pěší roty). Tudíž strukturou vytvářených míst pro AZ jde AČR sama proti vlastnímu poznání, které jest výše uvedeno.
    Za třetí – nemyslím si, že combat odbornosti by neměly být obsazeny AZ. Je to vždy o člověku, jeho znalostech, schopnostech, potenciálu. Nezapomínejte, že v AZ jsou i příslušníci městských policií, bezpečnostních agentur apod.

    REPLY

Nejnovější komentáře