Americké síly pro speciální operace působí ve většině zemí světa
Po roce 2001 došlo k poměrně zásadnímu nárůstu jak počtů, tak operací amerických sil pro speciální operace. V jistém ohledu se dá posledních deset let přirovnat k 80. letům minulého století k době prezidenta Reagana. Tehdy vzniklo například Velitelství sil pro speciální operace, stejně jako rostly počty, schopnosti a nasazování vojáků se zvláštním výcvikem. Nicméně podle všeho současnost zásadně tuto dobu předčí. A současností je myšleno především období, kdy je v Bílém domě prezident Barack Obama. Nyní vojáci spadající pod velitelství sil pro speciální krátkodobě, či dlouhodobě nacházejí v 70 procentech zemí světa.
Na konci vlády prezidenta George W. Bushe byli příslušníci sil pro speciální operace přibližně v 60 zemích. V roce 2010 to bylo zemí a v roce 2011 mohlo jít až o 120 zemí. V loňském roce to podle některých údajů bylo 134 států.
Formally established in 1987, Special Operations Command has grown steadily in the post-9/11 era. SOCOM is reportedly on track to reach 72,000 personnel in 2014, up from 33,000 in 2001. Funding for the command has also jumped exponentially as its baseline budget, $2.3 billion in 2001, hit $6.9 billion in 2013 ($10.4 billion, if you add in supplemental funding). Personnel deployments abroad have skyrocketed, too, from 4,900 „man-years“ in 2001 to 11,500 in 2013.
Výše čísel může být překvapivá, trend nikoli. Soudím, že se jedná o logický důsledek nastavené politiky prezidentem Barackem Obamou po jeho nástupu do Bílého domu v roce 2008. Obama se stal prezidentem především kvůli dvěma slibům – ekonomickým a stažení vojsk z Iráku. Obojí logicky nepřímo vytvořilo tlak na americké ozbrojené síly. Primárně šlo o úspory a sekundárně o snižování vojenské přítomnosti zejména v Iráku při zachování – alespoň zdání – že pokračuje nahánění teroristů a jejich likvidace, tedy vyrovnávání se s traumatem z 11. září 2001, které se vrylo hluboce do americké psyché. Zároveň zatímco válka v Iráku byla špatná a bylo nutné se co nejrychleji z ní vyvázat, válka v Afghánistánu byla smysluplná, protože Afghánistán byl spojen přímou linkou s terorismem a jeho podporou.
Od počátku probíhal (což vcelku jasně naznačuje ve svých pamětech i bývalý ministr obrany Robert Gates) střet mezi těmi, kteří prosazovali vojenské řešení, tedy dostatečné množství vojáků na zemi kombinované se sociálními, kulturními a dalšími programy a těmi, kteří chtěli vojenskou sílu minimalizovat a používat právě síly pro speciální operace a robotické prostředky k cílené dekapitaci teroristických a zločineckých skupin.
Politicky samozřejmě dává smysl druhý přístup, protože sebou nese menší rizika ztrát, je levnější a snadněji vysvětlitelný. Vzhledem k časové náročnosti přístupů jako je counterinsurgency a politickým nákladům na něj (navýšení sil, finanční náročnost, relativně vysoké ztráty atd.) záhy zvítězil counterterrorism od počátku prosazovaný především viceprezidentem Bidenem. Vlastně se tak stalo již v okamžiku, kdy Barack Obama sice zvýšil počet amerických vojáků v Afghánistánu, ale zároveň jasně stanovil čas jejich stažení. A podobně jako v 80. letech minulého století je protiteroristický přístup doprovázen rozmachem sil pro speciální operace a technologických vymožeností, jako jsou právě robotické prostředky, sledování osob apod. Očekávání pěkně shrnuje na jednom místě své loňské studie The Future of U.S. Special Operations Forces Linda Robinson.
Current defense strategy envisions a dispersed, small U.S. footprint and emphasizes enabling partners in new ways. This strategy entails a large role for special operations forces, and the changes recommended in this report will provide a force that is capable of fulfilling this role at a higher level and with a more favorable return on investment. That is because special operations forces will, as their core mission, create capable partners and work alongside them in appropriate ways. Those partners will become more proficient more quickly in addressing threats within their own borders and, in time, potential allies in regional or global efforts. All of this will lessen the demand for U.S. special operators over time. This application of special operations forces will lessen the need for direct, unilateral action, which is often controversial and must be applied sparingly…
Použití sil pro speciální operace, stejně jako robotické prostředky mají pro politiky vysokou atraktivitu. Tato atraktivita ovšem není bez rizik. Vytváří totiž iluzi, že velkou část bezpečnostních problémů lze řešit použitím malých a speciálně vycvičených sil za velice nízkou investici, přičemž v některých případech může být politická dividenda vysoká (například zabití Usámy bin Ládina). To může velice snadno odvádět pozornost od konvenčních sil a jejich užití, zvláště v případě nutnosti šetřit. Předchozí varování je ovšem spíše pro futuro. Současné trendy jsou potvrzením toho, že žijeme v období „malých válek“.
Malou válkou (jednotek speciálních operací a vysazovaných agentů) začal i konflikt ve Vietnamu, tedy neřekl bych, že nyní je období malých válek.
„Západ“ žije v období malých válek, protože si momentálně ty velké nemůže dovolit. Otázkou je co se stane, až mu někdo tu velkou konvenční válku vnutí.
Pane Rovenský, kdo by měl Západu vnucovat válku? Irák? Sýrie? Lybie? Jugoslávie? Afganistán? Nebo snad Grenada :-)? A hlavně – proč a jak? V čele velkých států jako třeba Ruska, Číny, Indie atd. nejsou a nebyli žádní pitomci – odtud žádné skutečné vojenské nebezpečí nehrozí. Nezaujatý laik by spíše z agresivních úmyslů podezíral právě Západ, třeba v rámci boj o zdroje surovin a ropy.
vnutit by mu ji mohli právě idealisté a humanisté, pokud by ovšem mezi všemi čajovými happeningy měli čas na to, požadovat od svých států razantní zásah na ochranu lidských práv.. například v Sudánu, nebo Středoafrické republice. Jenže -máte pravdu. Všichni salónní humanisté budou naříkat o tom, jak je to v zemi A nebo B těžké pro děti a ženy.. ovšem skončí to právě u naříkání, protože si všichni uvědomují že s květinami v rukách a pastelkami v batohu tam klidu nedosáhnou a pokud by se obrátili k demonstraci síly, zpronevěřili by se svým morálním postojům nenásilí a přátelení se se všemi.
navíc- (platí to nejen pro Američany, ale i pro nás, co se schováváme za hraničními kopečky).. v onom pohrdaném boji o zdroje jsme MY ta část světa která konzumuje nespravedlivě velký kus koláče. Takže dokud si nebudete topit jen dvě hodiny denně a pouštět vodu z kohoutku jen ob den, nemluvte prosím pohrdlivě o boji o zdroje.
Pro AA: Asi holt nejsem nezaujatý laik, který by věřil na pohádku o vrazích z Vólstrýtu a hodných soudruzích z Pekingu…
Pro AA celé dějiny lidstva jsou boje o zdroje a tím o přežití, ten, kdo prohraje končí. Rozdíl je v tom, že my na rozdíl od vámi jmenovaných dodržujeme nějaké normy, zákony a dohody, ikdyž nás to kolikrát oslabuje.
No, pokud to správně chápu, tak Amíci důsledně využívají možnosti speciálních sil. a) výcvik koaličních jednotek, b) provádění speciálního a hloubkového průzkumu, c) provádění přímých akcí. Všechny tři postupy vedou k tomu, že není potřeba v zájmové oblasti udržovat veliké konveční síly. Ona ta koncepce je krásně vidět v americkém filmu Lone Survivor. Ono je efektivnější nasadit do oblasti průzkumnou skupinu a na základě zjištěných informací se pak provede přímá akce nebo je proveden úder letectvem a to pilotovanými nebo bezpilotními prostředky. Nahánět povstalecké skupiny mechanizovanou brigádou je prostě nefunkční.
Michale, onen film a konvenční operace probíhající na jeho pozadí je diskutován v sekci Knihovna tohoto webu. Pro tentokrát nepoužiji své oblíbené sousloví a řeknu pouze tolik, že Vámi zmiňovaný film má do realismu velmi daleko, pročež bych se zdráhal na něj poukazovat na webu jako je onwar.
Nehledě na fakt, že mezi průzkumem a S(O)F je podstatný rozdíl, který se ztrácí skutečně jen skrze hledáček filmové kamery akčního filmu.
Já neřeším věrohodnost nebo nevěrohodnost filmu, ale koncepci použití. Operace Red Wings jasně demostruje jeden ze současných způsobů použití speciálních sil, tedy zmíněný průzkum, vyhledání cíle a navedení leteckých sil pilotních/bezpilotních nebo útočné skupiny SOF a to jsem měl na mysli. Film zde nehodlám rozebírat.
Jak už tu Honza podotknul, tak Lone Survivor je pouze fikce, natočená radobyrealistickým způsobem na základě skutečných událostí. Faktem je, že celá operace Redwings poukazuje přesně na opačnou věc, než se snažíte dokázat – a to slabost a zranitelnost SF pokud ztratí moment překvapení. No a potom je z bryndy musí obvykle tahat právě ty konvenční síly (popřípadě SOF). Nehledě na to, že pokud by na daném území nebyly v určitém rozsahu rozmístěné konvenční síly (zabezpečení základen, letišť, logistických uzlů apod.), tak by tam ani SF de facto nemohly působit. Takže myšlenka, že „západu“ na současné války stačí SF a že je to jakýsi „silver bullet“, je sice sexy (a mnoho politiků, kteří o tom vědí kulový se toho chytlo, protože je to levnější než udržovat onu, i na tomto fóru tolik diskutovanou, vševojskovou armádu), ale představuje to cestu do pekla.
Četl jsem v nějaké knize o Vietnamu, kde se rozebíralo, že by se mělo bojovat proti nepříteli (myšleno Vietcong) jeho vlastními zbraněmi. A nějaký generál to komentoval, ať si někdo zkusí dát žihadlo vose. Takže asi tak :-) Mezi speciálními silami a mechanizovanou brigádou se musí najít správný poměr.
Ad „Dušan Rovenský na 29. 1. 2014 v 7:11 řekl:“ – proč ten sarkasmus? Je potřeba vidět svět tak, jak je. Oněch 134 nebo kolik zahraničních působišť nemají hodní soudruzi z Pekingu, ale ti vrazi z Vólstrýtu :-). Umíte si představit, že kdyby se takhle pokusili rozlézt Číňané, že by je Američané nechali?
No a k p. J.D. – normy, zákony a dohody dodržujeme tehdy, pokud je to pro nás výhodné. Pokud ne, kašleme na ně, případně si je ohneme tak, jak nám vyhovuje. Totéž lidská práva nebo mezinárodní právo válečné – obojí platí (tedy ve smyslu že vyžadujeme jejich dodržování) jen pro naše oponentny. To je bohužel realita.
Prosím Vás, vycházíte z článku o působení amerických speciálních sil v zahraničí. A co si také přečíst nějaké informace o působení čínských vojáků (popřípadě tzv. rozvojových expertů) v zahraničí, konkrétně např. v Africe?
Po rozpadu SSSR jsou USA jedinou globální supervelmocí tudíž rozsah jejich ozbrojených sil je globální bez ohledu na takzvaný boj proti teroru.
AA nikdy jsme na misi nezažil, že by naši nebo spojenečtí vojáci kradli, loupili, znásilňovali apod. . Pokud došlo k excesům typu Abu Ghraib, došlo k potrestání zločinců. To například u rusů je vyjimka, a pokud je odsouzený netrvá to dlouho než je na svobodě. Diskutabilnější je nasazení UAV, ale nikdy není primárním cílem likvidace civilistů, ale nepřátel a jsou nasazovány proti konkrétním cílům.
A po pravdě si to ani nedovedu představit, máme jiné myšlení. Navíc ty země jsou obvykle vykradeny od vlastních vládců a obyvatel a jejich ženy ve většině obvykle nejsou to co my si představujeme pod slovem přitažlivé, mají jiné starosti.