Příslušníci jednotky SEAL v zaplavovaném prostoru na zádi ponorky USS Philidelphia. Tento normálně suchý úkryt na palubě ponorky je zaplavován při výsadku týmů SEAL a jejich vybavení; Foto Chief Photographer’s Mate Andrew McKaskle, U. S. NAVY

Po roce 2001 došlo k poměrně zásadnímu nárůstu jak počtů, tak operací amerických sil pro speciální operace. V jistém ohledu se dá posledních deset let přirovnat k 80. letům minulého století k době prezidenta Reagana. Tehdy vzniklo například Velitelství sil pro speciální operace, stejně jako rostly počty, schopnosti a nasazování vojáků se zvláštním výcvikem. Nicméně podle všeho současnost zásadně tuto dobu předčí. A současností je myšleno především období, kdy je v Bílém domě prezident Barack Obama. Nyní vojáci spadající pod velitelství sil pro speciální krátkodobě, či dlouhodobě nacházejí v 70 procentech zemí světa.

Na konci vlády prezidenta George W. Bushe byli příslušníci sil pro speciální operace přibližně v 60 zemích. V roce 2010 to bylo zemí a v roce 2011 mohlo jít až o 120 zemí. V loňském roce to podle některých údajů bylo 134 států.

Formally established in 1987, Special Operations Command has grown steadily in the post-9/11 era. SOCOM is reportedly on track to reach 72,000 personnel in 2014, up from 33,000 in 2001. Funding for the command has also jumped exponentially as its baseline budget, $2.3 billion in 2001, hit $6.9 billion in 2013 ($10.4 billion, if you add in supplemental funding). Personnel deployments abroad have skyrocketed, too, from 4,900 „man-years“ in 2001 to 11,500 in 2013.

Výše čísel může být překvapivá, trend nikoli. Soudím, že se jedná o logický důsledek nastavené politiky prezidentem Barackem Obamou po jeho nástupu do Bílého domu v roce 2008. Obama se stal prezidentem především kvůli dvěma slibům – ekonomickým a stažení vojsk z Iráku. Obojí logicky nepřímo vytvořilo tlak na americké ozbrojené síly. Primárně šlo o úspory a sekundárně o snižování vojenské přítomnosti zejména v Iráku při zachování – alespoň zdání – že pokračuje nahánění teroristů a jejich likvidace, tedy vyrovnávání se s traumatem z 11. září 2001, které se vrylo hluboce do americké psyché. Zároveň zatímco válka v Iráku byla špatná a bylo nutné se co nejrychleji z ní vyvázat, válka v Afghánistánu byla smysluplná, protože Afghánistán byl spojen přímou linkou s terorismem a jeho podporou.

Od počátku probíhal (což vcelku jasně naznačuje ve svých pamětech i bývalý ministr obrany Robert Gates) střet mezi těmi, kteří prosazovali vojenské řešení, tedy dostatečné množství vojáků na zemi kombinované se sociálními, kulturními a dalšími programy a těmi, kteří chtěli vojenskou sílu minimalizovat a používat právě síly pro speciální operace a robotické prostředky k cílené dekapitaci teroristických a zločineckých skupin.

Politicky samozřejmě dává smysl druhý přístup, protože sebou nese menší rizika ztrát, je levnější a snadněji vysvětlitelný. Vzhledem k časové náročnosti přístupů jako je counterinsurgency a politickým nákladům na něj (navýšení sil, finanční náročnost, relativně vysoké ztráty atd.) záhy zvítězil counterterrorism od počátku prosazovaný především viceprezidentem Bidenem. Vlastně se tak stalo již v okamžiku, kdy Barack Obama sice zvýšil počet amerických vojáků v Afghánistánu, ale zároveň jasně stanovil čas jejich stažení. A podobně jako v 80. letech minulého století je protiteroristický přístup doprovázen rozmachem sil pro speciální operace a technologických vymožeností, jako jsou právě robotické prostředky, sledování osob apod. Očekávání pěkně shrnuje na jednom místě své loňské studie The Future of U.S. Special Operations Forces Linda Robinson.

Current defense strategy envisions a dispersed, small U.S. footprint and emphasizes enabling partners in new ways. This strategy entails a large role for special operations forces, and the changes recommended in this report will provide a force that is capable of fulfilling this role at a higher level and with a more favorable return on investment. That is because special operations forces will, as their core mission, create capable partners and work alongside them in appropriate ways. Those partners will become more proficient more quickly in addressing threats within their own borders and, in time, potential allies in regional or global efforts. All of this will lessen the demand for U.S. special operators over time. This application of special operations forces will lessen the need for direct, unilateral action, which is often controversial and must be applied sparingly…

Použití sil pro speciální operace, stejně jako robotické prostředky mají pro politiky vysokou atraktivitu. Tato atraktivita ovšem není bez rizik. Vytváří totiž iluzi, že velkou část bezpečnostních problémů lze řešit použitím malých a speciálně vycvičených sil za velice nízkou investici, přičemž v některých případech může být politická dividenda vysoká (například zabití Usámy bin Ládina). To může velice snadno odvádět pozornost od konvenčních sil a jejich užití, zvláště v případě nutnosti šetřit. Předchozí varování je ovšem spíše pro futuro. Současné trendy jsou potvrzením toho, že žijeme v období „malých válek“.