Tento týden se objevily na stránkách Vojenských rozhledů, které spadají pod Centrum bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzity obrany, dva texty týkající se personální politiky u vojenského personálu. První se týká zavedení kariérního řádu a napsal jej ředitel centra František Mičánek a druhý se týká dlouhodobé neutěšené situace s doplňováním. Oba doporučuji, byť následující text se věnuje především článku Františka Mičánka nazvaného Úvahy nad kariérním řádem.
Personální situace v Armádě České republiky a dalších složkách je dlouhodobě naprosto neudržitelná. Je populární hledat jednoho viníka, ukazovat prstem a věřit, že přijde mesiáš, který jednoduše a během krátké doby vše napraví. To není ovšem nic jiného, než lhaní si do kapsy. Vžilo se tvrzení o „bezkoncepčnosti“ prováděných změn, což je ovšem také klišé. Mezi klíčové důvody současného stavu řadím:
- dlouhodobé (od počátku 90. let minulého století) podceňování personální práce;
- neschopnost uceleně reagovat na postupný vnitřní rozklad personálního systému lidové armády (který byl mimochodem v mnohém velice funkční) a rovněž vnější tlak na zmenšování armádu a její proměnu obecně;
- principiální dvě desítky let trvající spor (lépe řečeno „přetahování“) o to, zda vojákův vztah ke státu je „veřejnoprávní“, či „služební“ – jde o poměrně důležitou debatu se zásadními dopady, protože předurčuje, jakými pravidly se bude řídit vojákův závazek a kariéra (dle mého názoru je vojákův vztah služební se vším všudy, takže například je ve službě 24/7/365, o místě a podobě služby rozhoduje nadřízený dle potřeb ozbrojených sil, má omezena některá práva a tomu je přizpůsobeno i například správní řízení a tak dále; s vojákem zkrátka nemůže být zacházeno stejně, jako s jakýmkoli civilním státním zaměstnancem, z podstaty je jeho vztah ke státu totiž odlišný; uznávám, že se jedná o přísný pohled, nicméně je jediný možný – jedná se o ozbrojené složky, které slouží státu – a samozřejmě znevýhodnění po část života musí být vyvážený výhodami typu výsluh a dalších);
- neochota dodržovat nastavená pravidla (povolování výjimek) – problém nebyl v tom, že by neexistovaly koncepce a vymahatelná pravidla, ale v tom, že se ohýbala;
- nízká transparentnost, a tedy i obtížná (nemožná) srovnatelnost kvality kandidátů;
- rozpad centralizace vojenské personalistiky (chybou byl například převod personální podpory s vojenské pod civilní část) a jakási „feudalizace“ systému (ustavování do funkcí a povyšování nikoli na základě objektivních kritérií, ale subjektivních atd.), což vedlo k tomu, že když byla na stole nějaká zásadní změna, která by vytvořila jasná a vymahatelná pravidla, byla odmítnuta;
- snižování rozpočtu a necitlivé zásahy do tabulek a náboru (platí, že na personálu se dá ušetřit nejrychleji, nicméně každý takový zásah „z roku na rok“ v ozbrojených a bezpečnostních složkách obecně má dlouhodobé ne zcela předvídatelné dopady nejenom na počet a kvalitu personálu, ale na personální systém jako celek);
- nedostatečná reakce na profesionalizaci (pomalé snižování důstojnického sboru, „opomenutí“ hodností vojín, svobodník, desátník a tak dále);
- neochota přistoupit na zvýšení fluktuace u větší části armády (jen pro menšinu může být povolání vojáka celoživotním, většina vojáků zahajuje druhou kariéru – pro což musejí být samozřejmě nastaveny incentivy – mezi 30-40 lety života) a
- neadekvátní a neflexibilní náborová politika.
Výše uvedené není samozřejmě vyčerpávající a každý z bodů má jinou váhu, takže jejich očíslování neznamená pořadí důležitosti. Nicméně již tento výčet stačí k uvědomění si, v jak hluboké strukturální krizi armáda je a že řešení se musí sestávat s velkého množství vzájemně provázaných kroků, jejichž pozitivní účinek se z větší části bude dostavovat v horizontu 10-15 let po uvedení v život. A to ještě za předpokladu, že nebude docházet k žádným významnějším otřesům normativním, finančním a strukturálním.
Článek Františka Mičánka o řízení kariér je součástí debaty, kterou nepřetržitě vedeme od roku 2010, od zahájení práce na Bílé knize o obraně (kromě kapitoly schopností byla „personalistická“ kapitola nejcitlivější a nejkomplikovanější) a která vyústila v řadu konkrétních kroků, jakými je novelizace zákonů a dalších norem, přepracování systemizace, popis kariér, kariérových kursů, úprava programů Univerzity obrany a tak dále. Jedná se o diskusi naprosto zásadní.
K článku Úvahy nad kariérním řádem nemám zásadnější připomínky, přesto si dovolím jednu, která může pro někoho znít marginálně, pro mě nicméně je jedna z těch důležitých. František Mičánek velice chytře (děkuji za to) dotvořil obrazce, kterými jsem v posledních letech obtěžoval mnohé lidi a které naznačují typologii vojenských kariér. Vznikly jako reakce na úvahy o tom, kdo je specialista a kdo specialista není (toto slovo se v armádě nadužívá a když je to výhodné, chce být specialista každý).
Chtěl jsem ukázat, že například výsadkář, či pilot specialistou být nemůže, pokud se kariéra zaznamená na osách čas/užitnost, respektive hodnota. S jistou nadsázkou řečeno to znamená, že specialista, byť má vzdělání, má nejnižší hodnotu na začátku kariéry a naopak nejvyšší na konci, což může být i v důchodovém věku, protože jeho hodnota vzrůstá se získanými zkušenostmi (typicky lékař, právník, vyšetřovatel, mechanik, analytik apod.)
Například u výsadkáře, či pilota je sice užitnost na počátku kariéry také nízká (malá zkušenost, která sebou nese vysoké riziko), ale byť se zvyšuje, časem začne klesat. Je to logické, protože je po nich vyžadována vysoká fyzická i psychická odolnost, která se s vyšším věkem zhoršuje. V pravém slova smyslu tedy specialisty být nemohou, což neznamená, že nemají mít nárok na různé příplatky například za vyšší rizikovost.
Zmíněná typologie, která samozřejmě nemůže být brána dogmaticky, jasně ukazuje, že v armádě existují v zásadě tři typy kariér, což umožňuje relativně snadno a transparentně nastavit pravidla pro jejich průběh. Největší chybou je totiž snaha najít univerzální „mustr“ pro všechny. Na jednom místě článku František Mičánek říká, že specialisté mohou za jistých podmínek přejít do jiné linie. S tím nesouhlasím.
V debatách jsem patřil ke skupině, jejíž názor se neprosadil (což samozřejmě není nikterak fatální), která chtěla, aby specialisté byli jasně definováni a dokonce odlišeni, například jinou barvou výložek a/či hodnostně, od zbytku. Musí být totiž jasné, že není prostupnost mezi specialisty a velitelskými (štábními) kariérami (pokud by onen specialista nezačal od „píky“) či mezi „výkonnostními ČVO“. A že naopak specialistou se může stát v průběhu kariéry kdokoli, pokud splní kvalifikační podmínky (primárně vzdělání). To znamená, že ten, kdo nepostoupí v hodnosti, má mít ještě šanci stát se specialistou. Ovšem specialista, který přestane plnit kritéria, nemůže přejít do větve velitelské.
Vzhledem k tomu, že jsem se v posledních letech účastnil nekonečných debat o změnách v personální oblasti, hledání nápadů, kompromisů a podobně, můj názor nemůže být jiný, než názor zaujatého pozorovatele. Požádal jsem proto kamaráda, bývalého francouzského vojenského přidělence v České republice, plukovníka ve výslužbě Bruna Bucherieho o názor na článek o kariérním řádu. Zde je jeho komentář:
Článek pana generála Mičánka je hodně zajímavý a jasně popisuje základní principy, které budou platit po novelizaci zákona č.221/1999 Sb., o vojácích z povolání.
Současné řízení lidských zdrojů v Armádě České republiky bylo opravdu někdy těžko pochopitelné pro cizího pozorovatele, který je zvyklý na jiné způsoby. Například mě zaráželo, že voják musel před povýšením čekat, až se uvolní místo vhodné pro vyšší hodnost. Nezáleželo vůbec na tom, jestli ten daný člověk je nejlepší voják z nejlepších. Prostě muselo být místo volné. A když víte, že obvykle ty nejžádanější funkce jsou obsazené moc dlouho, tak máte smůlu a musíte být trpělivý. Nebo musíte znát někoho, kdo vám pomůže… A to je přesně druhá strana této mince: budování klientelismu.
Je samozřejmě pochopitelné, že každý velitel/ředitel chce mít kolem sebe lidi, které zná a kterým věří. Ale velmi často se ten typ řízení mění v systém „ruka ruku myje“, což vysvětluje, proč někdy česká armáda vypadá, že ještě funguje podle starého feudálního principu. Velitel/ředitel se tak může chovat jako „feudál“ a distribuuje odměny v různých formách svým oblíbencům.
Zdá se, že tento čas se blíží ke konci a že novelizace zákona přinese řadu důležitých změn. Nový kariérní řad bude mít systemizovaná místa, na kterých voják setrvá během rozhodné doby. Bude střídat pozice, získá více zkušeností, a pokud jej adekvátní komise vybere podle kritérií a objektivního hodnocení, tak dostane patřičné vzdělání, novou pozici a vyšší hodnost.
Omluvte, prosím to hrubé zkrácení, ale nevypadá to hodně „automatizovaně“? Článek jsem četl několikrát a nikde jsem nenašel žádnou zmínku o vůli jednotlivého vojáka. Bude mít v tomto kariérním řádu vůbec slovo? Nebo velitelé a různé komise budou rozhodovat, jakou budoucnost člověk bude mít?
Podle vlastních zkušeností kariérní řád nemůže fungovat, pokud jednotlivec nemá šanci si vybrat, jakou chce kariéru. Podle mě má být systém stavěný na třech pilířích:
1. armáda musí určit pravidla a jasně stanovit, jaké jsou podmínky, aby voják mohl být poslán na jakoukoli pozici;
2. každý voják musí mít možnost říct, které budoucí pozice by chtěl získat … a pracovat na sobě, aby dokázal, že se opravdu chce posunout (vzdělávat se, učit se další jazyky atd.) a
3. armáda musí objektivně posoudit, jestli má daný voják schopnosti, aby danou pozici obsadil.
Vypadá, že novelizace zákona vyřeší body 1 a 3. Ale co s bodem 2, s vůlí vojáka?
Generál Jaroslav Kolkus se v druhém článku na Vojenských rozhledech z tohoto týdne s názvem Priorita lidé věnuje zásadnímu problému, kterým je podstav velké části útvarů.
Při naplněnosti jednotek a útvarů pod 75 % už nelze provádět smysluplný a efektivní výcvik. U řady jednotek nejsou obsazena rozhodující systemizovaná místa, která mají zásadní vliv na požadované schopnosti. To ovlivňuje sladěnost jednotek a schopnost plnit složité úkoly. Není nutno zdůrazňovat, že naplněnost personálem, vedle připravenosti, bojové techniky, zbraní, materiálu a zásob, patří mezi základní předpoklady pro naplnění požadovaných operačních schopností.
Již řadu let nejsou ozbrojené síly schopné doplňovat ani každoroční úbytek, což znamená, že se armáda a další složky neřízeně zmenšují o stovky lidí. Bylo by příliš jednoduché a zároveň zavádějící vše svalovat jen na škrty v rozpočtu. Katastrofální bylo především rozhodnutí zastavit na dva roky nábor, problémy jsou i v nízké pružnosti náboru a v jakési „autocenzuře“, tedy obavám z nedostatku finančních prostředků a proto nižším náborovým kvótám, než by bylo zapotřebí. Vynechat se ovšem nesmí ani bídný zdravotní stav populace.
Jestliže se nedařilo doplňovat stavy v době krize, jaká je pravděpodobnost, že se to podaří ve chvílích rostoucí ekonomiky (byť nezaměstnanost bude ještě chvíli vysoká) a hlavně v nepříznivé demografické situaci, která nastane kolem roku 2016? Obávám se, že – jak vypočítává generál Kolkus – nábor dvou tisíc osob ročně nebude z řady důvodů možný a že nepomůže ani „nová marketingová strategie“.
Myslím ostatně, že marketingové nástroje již jsou (hlavně ne, prosím, už nikdy pomalovaná tramvaj, či spoty v televizi a inzerce v novinách, které čte stále méně lidí). A nemusí být ani tak drahé. Primárně je nutné se vrátit do škol a provádět nábor prostřednictvím přednášek a zvyšování zájmu o službu zemi přímo tam, jako kdysi. A pak se zaměřit na internet a sociální sítě. Způsobů je mnoho a skutečně nemusí stát miliony. Nejdůležitější je nečekat, že se mladí lidé pohrnou do náborové kanceláře. Náboráři musejí za nimi.
56 comments
56 Comments
Jiri Hrazdil
1. 6. 2014, 10:08Clanek zajimavy je a v podstate i trefny. Jen je skoda, ze pan general v.v. neprezentoval podobne nazory v dobe, kdy byl v aktivni sluzbe a mohl tedy neco zmenit.
REPLYAnonym@Jiri Hrazdil
1. 6. 2014, 13:34Pro Jiřího Hrazdila:
REPLYPředně děkuji za ocenění článku a pak jen k Vaší (asi) výtce o prosazování názorů až po odchodu do zálohy: moje názory jsou stejné (jako ty v článku) už od roku 2008, kdy jsem se začal hlouběji zajímat o problematiku personálu, jen nebyly dříve nikdy takto veřejně publikovány. Neměl jsem na to jednak čas a hlavní bylo přesvědčit rozhodující funkcionáře uvnitř resortu obrany. Moji názorovou konzistenci výstižně (při jedné takové diskuzi o personálu) popsal gen. Opata když řekl, že ho se svými koncepčními názory na systemizaci personálu hrozně štvu, ale alespoň mluvím pořád stejně :-). Pěkný den. FM
Petr Seifert@Anonym
2. 6. 2014, 20:08Jsem rád, že pan brig.gen.Mičánek vz. reagoval a musím ho podpořit. Rád bych také dodal, že tvorba personálního systému není výlučně výsadní rolí Generálního štábu AČR, jak by se mohlo zdát. Primární odpovědnost má personální sekce MO a z vlastní zkušenosti mohu říci, že ani GŠ AČR, byť by jeho zástupci argumentovali jakkoliv věcně nebo i hlasitě, v mnoha případech neuspějí.
REPLYRadim2@Jiri Hrazdil
4. 6. 2014, 11:58Přesně tak má slova a jak tak koukám konečně jim došlo že ne vše za ČSLA bylo špatně. Pořád nějáké experimenty aby zjistili co už se ví!
REPLYJ.D.
1. 6. 2014, 10:43U prvního mi navíc chybí rozbor od základních funkcí do stupně rota, až na vyjimky začíná poručíkem. Taky je asi problém, když máme vojáka, který absolvuje v USA kurz Rangers, a u nás na kurzu Commando o pár minut ze zdravotních důvodů nesplní běh a neabsolvoval, proč musí dělat oboje? A pak je sděleno, že doslouží jen do konce závazku (přitom má asi jednu z nejnašlapanějších čet), zatímco jiný už 6 let není schopný splnit STANAG z AJ a v podstatě žije v Moravské Třebové, má odslouženo na tučnou rentu a závazek má prodlužovaný v pohodě, to je asi ten štábní specialista (Vrchní praporčík)? Ke druhému on není problém, že by nebyli zájemci, ale v podstatě v x let trvajícím stop stavu. Když se odečtou z náborovaných a přijímaných uchazečů na UO, DUKLU, při pominutí AZ, tak pro útvary je tam minimum a to hlavně řidiči, apod. bez kterých by útvary stály. Takže problém je hlavně ve stop stavu a nedostatku peněz pro útvary. Je to vidět i na tom, že letos se o 2% zvyšoval plat, o. z. hned a VZP čekají už 5 měsíců na zákon, co bude příští rok a další to budou pořád čekat na zákon. Za to 10 % se vzalo hned.
REPLYMH@J.D.
2. 6. 2014, 13:26Pokud nedojde ke stabilizaci rozpočtu resortu nebude nikdo schopen dát „směrné náborové číslo“ a bude se to každé čtvrtletí měnit. Argument, že nebudeme nabírat, abysme nemuseli propouštět, se v průběhu času vzdy ukázal jako nesprávný. Je pravdou, že úspory na personálu se dělají jednoduše, ale jsou potom těžce napravitelné. Nový zákon o VZP už mohl být dávno zaveden, ministr se však bojí, že bude muset přidat VZP na platech a mezitím mu zase padne rozpočet o 0,5mld dolů. Děkuji FM a FŠ za názory a podporu karierního řádu.
REPLYPetr Seifert@J.D.
2. 6. 2014, 20:15Rozbor v rozmezí svob.-št.prap. jsem dělal pro NGŠ AČR (stejná prezentace odkud pan generál čerpá obrázky v tomto čláku) já osobně. Možná by stálo za to, abych to sem dal v obecné rovině, pokud po tom bude poptávka, nicméně se jedná o dost rozsáhlý materiál. Uvidím.
REPLYCo se zmínky o vrchním praporčíkovi týká. Vrchní praporčík není specialista. Jak napsal Vladimír Blažek.
Hynek Pavlačka@J.D.
3. 6. 2014, 20:08Dobrý den,
REPLYnebudu se šířeji zaobírat Vaší reakcí na celý článek, který mne mimochodem osobně velice zaujal, pouze bych Vás upozornil na nepřesné detaily ve Vaší reakci, které zde dáváte jako fakta. Nejedná se o kurz Commando, který si mimochodem připravují pro sebe příslušníci UO a nemá žádnou oporu v kariérním řádu, ale jedná se o kurz KOMANDO, určený velitelům malých jednotek (VDr, VČ), který je organizován dvakrát ročně u VeV – VA ve Vyškově Centrem speciální přípravy. Zcela zcestné je tvrzení, že kdo má kurz Ranger, tak musí ještě na kurz KOMANDO. Je několik kurzů, které jsou brány jako adekvátní nebo ekvivalent kurzu KOMANDO a jejich úspěšní absolventi již do tohoto kurzu nemusí, ale pokud chtějí, tak se jej samozřejmě mohou zúčastnit. Znám dost takových masochistů ;-). Souhlasím ale s Vámi v názoru, že je řada příslušníků AČR, kteří od svého nástupu nemuseli a stále nemusejí dokazovat nic, spokojeně hybernují na svých funkcích a následně si užívají výsad. Stačí se jen podívat na počet personalistů a finančáků AČR a MO. Neznám žádnou státní organizaci (o těch soukromých, které si musí na svůj chod efektivně vydělávat ani nemluvě), která by se nám tímto mega počtem mohla rovnat. Výkonní vojáci, kteří jsou často od rodin a v nepohodlí výcvikových prostorů jsou pro ně jen nutným zlem, o které se musí občas starat a to je obtěžuje a vytrhuje z jejich vzájemného vysílání se do atraktivních zahraničních kurzů či pracovišť a nebo zajišťování si jiných požitků či výhod. Zde je nutno uvést, čest vyjímkám.
Namestak@J.D.
15. 9. 2014, 22:21Obcanum se nejenom navysil plat o 2% ale navic tusim v roce 2012 na podzim se jim tech 10% vratilo zpet.Vojakum samozrejme prd.
REPLYIvo
1. 6. 2014, 18:46Super článek, v hlavě už mi navždy uvízne hlavní teze „typologie vojenských kariér“ nádherně ilustrovaná v onom obrázku. Ale nejdřív na okraj:
Ad J.D.)
Nevím sice u kterého svazku sloužíte, ale u 4. brigády rychlého nasazení to jistě nebude. K vámi zmiňovanému případu s poručíkem, co absolvoval kurz Rangers – tohle není chyba systému, ale velitele brigády/jeho štábu. U 4. brn je stanoveno, které kurzy jsou brány jako ekvivalent kurzu Komando, tudíž jejich absolventi na něj již nemusí – z kurzů v USA jsou to kurzy IOBC a právě Ranger School. Proč ho tam tedy jeho nadřízený vůbec posílal, to je mi záhadou. Měl bych pro něj jednu radu – pokud mu nechtějí prodloužit smlouvu, ať podá přihlášku na výběrovky k výsadkářům (myšleno smrtelně vážně). Uzávěrka je 5. června, samotné výběrovky 9. – 11. června. Absolventi Rangeru u nás měli vždy dveře otevřené…
Ad Autor článku a František Mičánek)
Musím uznat, že takto vystavěný článek jsem již dlouho nečetl, klobouk dolů. Mohl bych se rozplývat nad kdečím, ale nejvíc mě zaujala teze 3 kariérních cest. Byla pro mne nová, vždy jsem měl v hlavě jen 2 – a. velitelskou, b. specialisty.
Přitom právě ta třetí, „výkonnostní ČVO“ je právě kariérní cesta důstojníků u výsadkářů. Tedy v AČR, například v USA ani omylem, tam je to jednoznačně „velitelská“, cesta „výkonnostní ČVO“ se týká pouze Rangers „a výš“, ale to by bylo na déle.
Domnívám se, že u výsadkářů leží ona horizontální červená linie mezi hodností kapitána a majora. Drtivá většina kapitánů u výsadkářů při přechodu do majorské hodnosti nadobro končí cestu specializace a vydává se do vševojskového moře přičemž do konce kariéry již s výsadkáři nebude mít nic společného. Pár šťastlivcům v každé generaci výsadkářů se podaří si tuto linii posunout o hodnost výše, ale to na systému nic nemění. U pilotů je to podle mne systémově vše o hodnost (možná o dvě) posunuto, ale to je dáno jednak nepoměrně větší velikostí organizace, ale i komparativně nižší fyzickou náročností (rozhoduje spíše zdravotní stav).
Každopádně, jak jsem již řekl, tato teze mi zůstane v paměti. Jinak klobou dolů před onou analýzou (ať již parciální pana Mičánka nebo celkové Františka Šulce). Jedná se totiž o skutečnou analýzu a ne něco, co se za ni většinou v AČR vydává – popis stavu.
REPLYJ.D.
1. 6. 2014, 19:46Sloužil jsem u 4. průzkumného praporu 4.brn. Tedˇjako VČ AZ AČR. Ten případ je od 7. mb, ale nerad bych šel do detailu.
REPLYIvo@J.D.
1. 6. 2014, 21:21Ovšem, to plně respektuji. Nicméně skutečně jsem to myslel vážně, podrobnosti jsou v inzerátu posledního Areportu, str. 39:
http://www.mocr.army.cz/assets/multimedia-a-knihovna/casopisy/a-report/ar5_14.pdf
REPLYJiri Hrazdil@J.D.
2. 6. 2014, 9:59Ad J.D.) „KOMANDO“
REPLY7.mb taktez cti zasady zapocitavani kurzu Rangers x Comando x Francouzska Guyana…. Paklize nejde o zdroj JPP, bylo to zrejme jinak, nez popisujete. Navic si troufam tvrdit, ze nejmene u jednoho z praporu 7.mb se takovyto pripad nikdy nestal….
Vladimír Blažek@Jiri Hrazdil
2. 6. 2014, 13:33Ad J.D.) “KOMANDO” – jde o zdroj JPP. Dnes ráno jsem to prověřoval a vyjel jsem si absolventy Rangers. Žádný absolvent Rangers nebyl ani na výběrovém řízení Komando, ani na kurzu samotném a se všemi jejich velitelé do budoucna počítají.
REPLYDále, ani jeden vrchní praporčík u 7. mb nebyl opakovaně na Stanagu z AJ a všichni jazykovou způsobilost splňují. Možná si někdo plete dálkové studium na VOŠ MT za studium AJ a šíří bludy. Cesta vrchních praporčíků není „štábní specialista“, ale velitelská cesta (command sergeant major), kterou si všichni vedoucí a vrchní praporčíci 7. mb prošli.
Pane VČ AZ J. D. prosím Vás, nedělejte z této seriozní diskuze žumpu.
Děkuji, vrchní praporčík 7. mb Vladimír Blažek
Anonym
1. 6. 2014, 21:42Dovolím si tři kritické připomínky:
REPLY1) Nechápu, jak lze budovat efektivní karierní řád, aniž by zahrnoval jako zásadní parametr výsledky studia, včetně kariérových kurzů.
2) Nepropustnost mezi kariérou specialisty a velitelsko-štábní kariérou považuji za zcela zcestný názor a potěž nás všemohoucí, jestli na toto téma v minulosti meditovalo naše vrcholové vedení. I když je otázkou, co se míní pojmem specialista – jestli jen civilisté převlečení do uniforem, tak snad ano, ale jestli absolventi vojenských škol, pak jistě ne – ledaže by takový model někde jinde ve vyspělém vojenském světě existoval a byl dlouhodobě efektivní, což mi není známo.
3) Škoda, že se plk. v.v. Bucherie k tomuto nevyjádřil, protože jeho názor je zajímavý a kompetentní.
Petr Seifert@Anonym
2. 6. 2014, 20:52Pro Anonymní:
REPLY1. Souhlas. To by bylo optimální. Umím si to představit minimálně u stříbrných sborů.
2. Dávám sem do fóra svojí prvotní definici specialisty, kterou jsem napsal v roce 2011 pro vlastní potřeby analýzy pro SP MO a velení AČR. Pořád jí tak vnímám: „Specialista je voják, který je vysoce specializovaným odborníkem ve své odbornosti. Tento voják-specialista je primárně předurčený k výkonu profese v úzce zaměřeném pracovním oboru, u kterého jsou kladeny vysoké nároky na vstupní kvalifikační předpoklady a další odborné vzdělání. V průběhu kariéry je u něj vyžadováno kontinuální doplňování odborného vzdělání v oboru, který se neustále rozvíjí a ve kterém se průběžně aplikují nejnovější teoretické a praktické poznatky z oblasti vědy a výzkumu. Profesní růst specialisty je založený na dlouhodobém praktickém výkonu profese. Od specialisty je často vyžadována náročná a opakovaná certifikace u odborných profesních organizací“. Při přípravě briefingu pro velení AČR jsem se také zabýval propustností mezi specialisty a ostatními vojáky a vzhledem k vlastnímu chápání specialistů, je taková prostupnost teoreticky možná, ovšem neekonomická. je přípustná jenom omezeně a za předem definovaných podmínek. Zkráceně-jakmile se voják stane specialistou, specialistou zůstává (vysoká investice a užitná hodnota rostoucí s časem). Jsou možné určité malé odchylky. Například si umím představit nadrotmistra-specialistu, jak se stane vedoucím praporčíkem u roty specialistů, příslušníkem štábu v roli specialisty nebo instruktorem specialistů u výcvikových jednotek. primárně ovšem zůstává specialistou přichyceným ke svému ČVO s minimální šancí na změnu ČVO. A samozřejmě. Se specifickými podmínkami pro výkon služby specialisty. Netřeba připomínat, že takových specialistů moc nebude.
Vít@Petr Seifert
2. 6. 2014, 22:13Zdravím, s vaší poslední poslední větou nelze souhlasit,(Netřeba připomínat, že takových specialistů moc nebude.) ledaže byste čerpal pouze z PozS. Jsou zde útvary, které mají pouze specialisty a na jejich místa nemůže nastoupit každý možný kandidát.
REPLYPetr Seifert@Vít
2. 6. 2014, 22:54Pokud hovořím o tom počtu (takových moc nebude), uvažuji v makro počtech OS. Ne sil. Vím, že existují jednotky, kde jsou většinou jenom specialisté, nebo jsou ve většině (například letečtí technici) a nemám s tím problém, ovšem v makro počtech to není příliš. Je pravdou, že se zmenšováním ozbrojených sil roste procentní poměr specialistů k řadovým vojákům, ale to neznamená, že bychom neměli kriticky přezkoumat, kdo je a kdo není skutečným specialistou a to na základě jasně definovaných kritérií a ne na základě subjektivních pocitů. A to i u útvarů, kde je velká nasycenost specialisty.
REPLYHonza@Petr Seifert
3. 6. 2014, 12:21to je divný. poněkud se neshodujete s názorem uvedeným výše, že piloti nejsou specialisti…
vzdělávají se celoživotně v úzce definovaném zájmu, prochází ročními kontrolami a certifikací u výrobců letecké techniky… a profesní růst je závislý na dlouhodobém praktickém výkonu profese (když pilot nelétá, tak [z]blbne).
teď vážně. čekám na příklad onoho hypotetického nepostradatelného odborníka na nesmrtelnost brouka, na BOJOVÉ nebo CS pozici.
REPLYIvo@Honza
3. 6. 2014, 21:38„teď vážně. čekám na příklad onoho hypotetického nepostradatelného odborníka na nesmrtelnost brouka, na BOJOVÉ nebo CS pozici.“
IVP – instruktor výsadkové přípravy. Jen aby vůbec mohl ZAČÍT vykonávat v omezené míře sv povolání, zabere mu to 6 let. Pokud by například nárazově z Výsadkového praporu tito odborníci odešli, rázem se stane nebojeschopný na pěkných pár let dopředu…
Našlo by se příkladů specialistů u bojových jednotek víc, ale tenhle mne napadl první.
REPLYAB@Ivo
3. 6. 2014, 22:16Chápu, že každý instruktor musí mít praktickou zkušenost. Čím je ale dáno těch šest let? Je na to nějaká legislativní norma?
REPLYIvo@Ivo
4. 6. 2014, 8:04Je to staronová věc spjatá z odznaky třídnosti, u kterých bylo bohužel rozhodnuto (dle mého názoru chybně), že minimální čekací doba mezi nimi bude 2 roky. Pokud by tedy kandidát na IVP disponoval odznakem výsadkáře III. třídy (což se vzhledem k nově ustanovené podmínky seskoků fo vody týká mnohdy i velmi zkušených výsadkářů), bude mu trvat 6 let než získá odznak mistra, i kdyby za tu dobu naskákal 10.000 seskoků.
Mimochodem to není tak úplně hypotetický případ, ti ze 4. brn možná vědí…
REPLYAnonym@Petr Seifert
6. 6. 2014, 13:41Dobry den, velice rad ctu Vase prispevky, nicmene jsem si naprosto jisty, ze nic z toho se v konecnem dusledku v 5M armade nepodari dotahnout do vitezneho konce. Chapu, ze „profesionalizace“ armady byl predevsim politicky tah, ovsem do 1.1.2005 ubehlo ve Vltave dost vody a stale slusne receno „tapeme“…
Orientovat se na armadu, ktere prebihaji v prvni linii vojaci k nepriteli je road to perdition, ale to jsme my Cesi, porad potrebujeme neco „prebirat“ a „implementovat“, vysledkem je kockopes na hlinenych nohach.
Preji hezky zbytek dne
REPLYAnonym@Anonym
6. 6. 2014, 14:46Na přebírání zkušeností mám opačný názor. Myslím si, že neštěstím je naopak, že máme vždy svou českou cestu a nesnažíme se poučit tam, kde to funguje. A příkladů je dost. Chceme např. zavádět nový karierní řád a přitom hned v jeho počátku odpustit masivnímu počtu důstojníků KVD namísto abychom změnili kurz a dali jeho těžiště do samostatné přípravy, kdy by bylo možné ročně proškolit více lidí, tak jdeme tradiční cestou výjimek.
REPLYAnonym@Anonym
6. 6. 2014, 20:05mozna bych zacal s tim, jestli opravdu potrebujeme tolik generalu a vyssich dustojniku, kdyz se tak zoufale nedostava poddustojniku na zakladnich funkcich…
REPLYJiri Hrazdil@Anonym
7. 6. 2014, 7:53Ad Anonymní
Myslenka „jestli opravdu potrebujeme tolik generalu a vyssich dustojniku, kdyz se tak zoufale nedostava poddustojniku na zakladnich funkcich“, je populisticka. Nemuzete skrtat lidi, bez skrtani schopnosti. Domenka, ze by poddustojnik dokazal zastat funkci treba nacelnika oddeleni brigady a vyse je bohuzel licha.
Problem tkvi v tom, ze ridici struktury potrebujete stejne, ma-li armada 20 tis ci 50 tis vojaku. Je to jako kdybyste rekl, ze se snizi pocet lidi na stabu praporu. Koho snizite? Financaka, personalistu, PHMaka ci logistu odpovedneho za bezpecnost prace nebo pozarni ochranu dane zakonem? Ano, muzeme rict, ze oblast pozarni ochrany v armade outsourcujeme z civilu, takze zrusime vsechny vojaky za ni zodpovedne, nicmene otazkou je, zda to prinese nejakou usporu. Navic osoba odpovedna na utvaru za pozarni ochranu ma na starosti jeste nekolik dalsich oblasti, komu je predate?
Dalsi veci je, ze staby utvaru v operacnim rezimu zabezpecuji planovani a rizeni operace, musi tedy fungovat nepretrzite. Potrebujete tedy lidi na nejmene 2,5 rovnocenne smeny. Planovani a rizeni vojenskych operaci urovne praporu a vyse je slozity proces, na ktery se lide dlouhodobe pripravuji. K tomu potrebujete anglicky komunikujici lidi s vysokoskolskym ci stredoskolskym vzdelanim, tedy primarne dustojniky, praporciky a rotmitry, pricemz plati, ze cim vyssi stab, tim vice dustojniku.
REPLYDušan Rovenský@Anonym
7. 6. 2014, 18:48Pane Hrazdile, to co jste napsal je logické, ale cca 280 plukovníků (nepočítaje v to jejich sekretářky a další zabezpečovací ansámbl) na 21 tisícovou armádu je opravdu hodně. Mimochodem, ta čísla jsou z oficiálních statistik ReMO.
REPLYJiri Hrazdil@Anonym
7. 6. 2014, 19:46Komentoval jsem vyraz „vyssich dustojniku“. Vyssi dustojnik zacina majorem, nemylim-li se.
Pokud jde o plukovniky, nelze udaj pausalizovat. Vetsi vypovidajici hodnotu by mel udaj po jednotlivych slozkach/castech ozbrojenych sil tedy armady, Vojenske kanceláře prezidenta republiky a Hradní stráže. Krome toho je tu ministerstvo obrany samotne a jemu primo podrizene slozky jako vojenske zpravodajstvi, vojenska policie, Univerzita obrany, Dukla, VHU, Vojenske ujezdy, KVV a rada dalsich (viz web MO).
Ve finale byste treba dosel k zaveru, ze v armade samotne je plukovniku ani ne polovina z poctu, ktery uvadite. A rekl bych, ze s tou druhou polovinou, jez patri primo pod MO, jen tak nehnete…..
REPLYDušan Rovenský@Anonym
7. 6. 2014, 21:43Pro Jiřího Hrazdila: Tak VKPR ani HS není součástí ReMO, tudíž tyto složky nevede ve své statistice. VZ sice součástí ReMO je, ale zase je to zakrytá část, takže u té se žádné statistiky nepublikují. Kdyby se publikovaly, tak dle mého odhadu by se ten počet plk. z cca 280 zvedl tak na 350 – 380. Ne, ne. Těch 280 je pouze MO, jeho PPÚZ a AČR.
REPLYJiri Hrazdil@Anonym
8. 6. 2014, 16:59Ad) Dušan Rovenský
Ono je to v zasade jedno, snazil jsem se diskutujicimu „Anonymni“ naznacit, ze neni plukovnik, jako plukovnik. Asi tezko muze mit reditel krajskeho vojenskeho velitelstvi ci reditel vojenskeho ujezdu hodnost kapitana. Na druhou stranu tito lide maji specificke postaveni a tudiz je tezko muzeme dat do stejneho kosiku. Podobne je to zrejme s univerzitou obrany.
Navic ACR je clenem NATO, kde plati urcita pravidla. Je-li reditel dane sekce urovne generalniho stabu obecne plukovnikem, pak i u nas by tomu tak melo byt, chceme-li, abychom pri jednanich byli rovnocennymi partnery (peers)…
REPLYJiri Hrazdil@Anonym
8. 6. 2014, 19:28Ad) Dušan Rovenský
V Basre jsme nepouzivali ceske hodnosti, abychom prave nebyli za bananovou republiku, kde rotmistri delaji praci poddustojniku. Navic by tehdejsi nasi hodnostni anomalii Britove stejne nepochopili. Britsky velitel roty je major, to je pravda, nicmene neni to obvykle.
Nemylim-li se, je reditel KVV v dobe krizoveho stavu (napr. pri povodni) tim, kdo zodpovida za rizeni zachrannych operaci v jeho „rajonu“, tedy je nadrizen velitelum nasazenych praporu (podplukovnikum). Soucasne se domnivam, ze cas od casu jedna s hetmany ci vysokymi statnimi uredniky, atd…. Za hodnosti plukovnika by mela byt spousta profesnich zkusenosti, vyssi vdelani a koneckoncu i osobnosti vyzralost. To prece 30-ti lety kapitan nemuze nabidnout.
Nelobuju za plukovniky, jen se vam snazim rict, ze nemuzete vypichnou jen jeden element ze systemu. Vsechny dosavadni reorganizace ACR prave toto delaly – postihovaly jen nejaky problem, ci reagovaly na nejakou pricinu. Ze vseho se neco orezalo a vysledek byl nakonec jeste vetsi paskvil.
Takze rikate-li, ze mame mnoho vyssich dustojniku, pak ja tvrdim, ze to proste ve stavajici C2 strukture tak je. A pokud by se to melo prehodnit, pak by se musela predelat cela C2 struktura. Nicmene to se nestane, protoze kapri sami sobe rybnik nevypusti….:-)
Nevim, kolik mate zkusenosti, s jednanim s vojaky jinych statu, nicmene s temi peers to bohuzel pravda je. Americky plukovnik kapitana jako rovnoceneho partnera nebere, jeho kulturni zvyklosti mu to nedovoluji. Nerikam, ze se s nim nebude bavit, nicmene peers nebudou.
REPLYDušan Rovenský@Anonym
8. 6. 2014, 21:24Pro Jiřího Hrazdila:
„Nemylim-li se, je reditel KVV v dobe krizoveho stavu (napr. pri povodni) tim, kdo zodpovida za rizeni zachrannych operaci v jeho “rajonu”, tedy je nadrizen velitelum nasazenych praporu (podplukovnikum)…!“
No, to je takové klišé, ovšem pravda to není. Za řízení záchranných prací na teritoriu kraje zodpovídá hejtman (díky principu civilního řízení ozbrojených sil). Vyplývá to ostatně i z působnosti KVV („V bezpečnostní radě kraje nebo krizovém štábu kraje zabezpečují úkoly plánování a nasazování sil a prostředků Armády České republiky v součinnosti se složkami Integrovaného záchranného systému nebo k plnění úkolů Policie České republiky.“) a složení bezpečnostní rady kraje („Bezpečnostní rada kraje je koordinačním orgánem pro přípravu na krizové situace. Předsedou bezpečnostní rady kraje je hejtman kraje, v Praze primátor hlavního města Prahy, který jmenuje členy bezpečnostní rady kraje.“). Tudíž ředitel KVV má pouze koordinační funkci – ničemu nevelí, pouze koordinuje útvary a prostředky AČR dle rozhodnutí bezpečnostní rady kraje (potažmo hejtmana).
„Takze rikate-li, ze mame mnoho vyssich dustojniku, pak ja tvrdim, ze to proste ve stavajici C2 strukture tak je. A pokud by se to melo prehodnit, pak by se musela predelat cela C2 struktura. Nicmene to se nestane, protoze kapri sami sobe rybnik nevypusti….:-)“
Ano, nevypustí a proto jsou veškeré snahy o vytvoření funkčního systému řízení kariér za současného stavu odsouzeny k záhubě. Pokaždé když se budeme (či spíše Vy – mě už se to netýká neb už nejsem součástí „firmy“) snažit naroubovat kariéry na současné struktury, tak z toho vznikne onen Vámi zmiňovaný paskvil.
„Nevim, kolik mate zkusenosti, s jednanim s vojaky jinych statu, nicmene s temi peers to bohuzel pravda je.“
Zkušenosti mám. Tři zahraniční mise jsem absolvoval na S3/CJ3. Poprvé to bylo na české „operačce“ v rámci americko-německo-čerského CJTF jakožto Training NCO, který pravidelně koordinoval činnost s americkou S3, Range Control apod.; podruhé jsem se v rámci české „operačky“ podílel na přípravě výstavby základny, na které jste poté sídlili na COPu v Basře a potřetí jsem působil na JOCu mezinárodního CJ3 (kde jsem byl jediný Čech). Každopádně jsem nikdy nepociťoval žádnou méněcennost, kterou by mi někdo z mých zahraničních kolegů dával najevo. Je to vždy o tom, jakou pozici si člověk v rámci organizace vytvoří. Ostatně otázkou zůstává i jakým „peerem“ je např. český plukovník (velitel tří Mi-171 v AFG) pro amerického plukovníka (velitele brigádního TF, které má AOR v celé provincii, tamtéž)…
REPLYJiri Hrazdil@Anonym
9. 6. 2014, 10:51Ad) Dušan Rovenský
Na otazku KVV mame proste rozdilne nazory. Aniz bych stal na neci strane si myslim, ze rozsah cinnosti reditele KVV neodpovida hodnosti kapitana, to je cele. Prirovnal bych to asi jako kdyby rotny mel delat velitele roty, i kdyz v urcite situaci se to stat muze :-)
Souhlasim s Vami, ze by plukovnik nemel velet trem vrtulnikum, tedy paklize soucasne nevykonava plukovnickou funkci v NATO Traning Mission-Afghanistan ci NATO Air Command-Afghanistan a ty tri vrtulniky nema jen jako „narodni“ bokovku.
Reformy nejsou odsouzeny k zahube, bylo by spatne, kdybychom ztratili viru. Nicmene je potreba, aby reformy realizoval tym lidi, kteremu jde primarne o armadu jako celek a ne o sebe, sve vlastni ego, sve kamarady, ci o svuj druh vojska. No a take se tento tym musi byt schopen podivat dopredu dale nez v horizontu mesicu….
REPLYDušan Rovenský@Anonym
8. 6. 2014, 18:14Pro Jiřího Hrazdila: No vidíte. Zatímco Vy považujete vysoké důstojnické hodnosti (plk.) za důsledek existence vyšších organizačních stupňů, tak já je považuji za příčinu jejich existence. Každý plukovník totiž potřebuje něčemu velet, něco řídit – i kdyby to byly uměle vytvořené struktury.
Není pravda, že tak malá armáda jako je ta naše musí být rovnocenný partner (peer) pro naše partnery v NATO. Vyšší hodnosti nám žádnou prestiž nepřidají, spíše naopak budeme (a jsme) považování v tomto ohledu za „banánovou armádu“. Alespoň v otázce hodnostních struktur a sborů je to čistě národní záležitost. Např. britský velitel roty je major. Znamená to, že snad nebude brát českého velitele roty (kpt.) jako sobě rovného? To samé britský velitel družstva – Corporal (desátník). Když jste působil v Basře na letišti, tak jste měl velitele družstev v hodnostech (v té době) podpraporčíků. Znamenalo to snad, že to nebyli rovnocenní partneři?
Hodnosti a jejich rozložení ovlivňuje více faktorů (u Britů např. tradice), ale především by měly kopírovat početní stav armády. Např. malým lucemburským ozbrojeným silám velel od roku 1967 do roku 2008 plukovník (dnes brigádní generál).
A nakonec kacířská myšlenka: Proč by ředitel KVV nebo ředitel vojenského újezdního úřadu nemohl být právě kapitán? Právě rigidní myšlení – ředitel KVV = plukovník – je důvod, proč je ReMO/AČR tak „top-heavy“ organizace.
REPLYAnonym@Dušan Rovenský
8. 6. 2014, 21:154 Jiri Hrazdil – reditel KVV NEMUZE a NIKDY NEBUDE nicemu v pripade krizoveho stavu „velet“. Nema k tomu ze Zakona č. 240/2000 Sb – Krizovy zakon – pravomoci…
REPLYJiri Hrazdil@Dušan Rovenský
9. 6. 2014, 10:24Ad Anonymní
Myslim, ze piseme kazdy o necem jinem. Nenapsal jsem, ze Re KVV necemu veli, ani ze fusuje do remestla hejtmanovi. Dnes pouzivame ruzne formy nadrizenosti FULLCOM, OPCON, TACOM, TACON a orientujete-li se v techto zkratkach, jako v zakonech, jiste mi date za pravdu.
Nevim, jak vy, ale ja mam zkusenost, ze armadou nasazene jednotky byly rozkazem Reditele SOC MO predany do „podrizenosti“ Re KVV, coz mi pripada jako logicke reseni, nebot KVV ma prime vazby na krajsky urad a jine subjekty, ma sve prostory a zna prostredi. Vysle-li armada prvky dvaceti utvaru k odstranovani nasledku povodni, nejspis by tyto prvky mel za armadu nekdo centralne ridit a koordinovat, cili vybudovat C2 v miste nasazeni. A KVV je k tomuto prece idealni. Nebo budou vsichni do velitele skupiny ci vojaka vto chodit na poradu s hejtmanem?
REPLYHEDP@Dušan Rovenský
9. 6. 2014, 13:18V tak opravdu malé armádě prostě nemůže být takový počet generálů ,plukovníku , podplukovníků , majorů , kapitánů , atd. jen pro to že sloužící v zahraničí nebo potenciálně spolupracující s jiným zahraničním vojákem jakože musí být ve stejné hodnosti … je to pověra zbudovaná na vodě a která tady žije dlouho svým vlastním životem a náramně se ji daří !!! . To máme mít počet generálů jako mají systemizované armády s 0.5 miliony vojáků :) To snad ne ?
REPLYJiri Hrazdil@Dušan Rovenský
9. 6. 2014, 15:23Ad HEDP)
„To máme mít počet generálů jako mají systemizované armády s 0.5 miliony vojáků :) “ – nic takoveho jsem nikdy nenapsal. Zkuste se podivat do katalogu systematizovanych mist a zjistite, ze pri tvorbe tabulek poctu se dane funkci priradi tabulkova hodnost. Tedy volate-li po nizsim poctu vybranych hodnosti, zamerte se na spise vydefinovani nepotrebnych funkci, nicmene vam garantuji, ze se ocitnete ve slepe ulicce…
Nebo pausalne snizime hodnosti? Z kapitanu udelame poruciky, z majoru nadporuciky, z plukovniku majory, abychom nasledne rekli, ze mame neumerne mnoho poruciku na tak malou armadu? Nebo navrhujete navysit pocet poddustojniku na ukor dustojniku? Takze pri seskocich vysadkove roty prileti vrtulnik pilotovany cetarem? Z doktoru udelame rotne a rotmistry?
To jsou lacine myslenky, kde argument je nahrazen populismem….
REPLY