Pět minut po dvanácté

Battle of Mohacs 1526

Battle of Mohacs 1526

Jan Gazdík na Aktuálně.cz dnes publikoval vydařený článek s provokativním názvem Děkujeme, prezidente Putine! zní z velení české armády. Tuto větu – v určité nadsázce – řekl Náčelník Generálního štábu generál Petr Pavel. Do značné míry vyjadřuje frustraci z dlouhodobého nezájmu o obranu státu – která se netýká jenom snižujícího se rozpočtu – a toho, že se něco začne dít až ve chvíli, kdy Rusko expanduje na Ukrajinu.

Logicky ke zvýšené pozornosti o obranu dochází, když se zhoršuje bezpečnostní prostředí, ale v tomto případě je nestabilní přes deset let a ruský apetit také není překvapivý. A nejde jen o Rusko. Pokud se člověk podívá na to, co se nyní děje v Iráku (o s ním propojené Sýrii ani nemluvě), je mu jasné, že není horko jenom na východní hranici NATO, ale i na té jižní a jihovýchodní. Neznamená to, že zítra vtrhnou nepřátelská vojska do Střední Evropy, ale může se stát, že naše ozbrojené síly budou zanedlouho zapotřebí k plnění spojeneckých závazků kdekoli na spojeneckém území i mimo něj a pak bude pozdě řešit, kdo může za to, v jakém jsou stavu.

Kvůli dlouhodobému nezájmu totiž mnohé degradovalo, takže obnovení bude nyní trvat déle a bude stát více. Je jednoduché a populární všechno házet na politiky. Nejenom oni jsou ovšem vinni. Odér korupce a nehospodárnosti – ať už více, či méně reálný – vytvořil negativní obraz o obraně a investicích, které „stejně skončí v černé díře“. Vstup do NATO a odtržení profesionální armády od společnosti dalo vznik pocitu, že obrana je věcí „profesionálů“ a „spojenců“ a zbytku se netýká. Kontinuální změny a pseudozměny vedly k zahleděnosti do sebe a k neustálému zaměstnávání se sebou samým, takže se například kompletně rozpadl nejenom systém záloh a mobilizace obecně, ale i osvěty společnosti a podobně. Voliče až na čestnou menšinu nikdy témata obrany státu nezajímala, na rozdíl od zahleděnosti se do vlastního blahobytu měřeného konzumem, takže nikdy netlačili politiky k tomu, aby se tématu věnovali. Být ministrem obrany bylo a možná stále je spíše trestem, je to cosi, co člověku k politické kariéře nepřidá. Můžeme tak závidět třeba Polákům, na které se přitom neférově mnohdy díváme přes prsty, kteří mají svůj stát a jeho bezpečnost/existenci v mnohem větší vážnosti, než my.

Výše uvedené konstatuji pro to, že nejenom politici jsou viníkem. Jistě, oni jsou ti, kteří rozhodují o penězích, prioritách a kontrolují plnění, ale skutečně nejde jen o ně. Nyní je dobře popsaný a zanalyzovaný stav, jsou jasné kroky, které by se měly učinit, takže snad bude i vůle a dost času vše zrestaurovat do stavu plně připraveného na krizi. Ochota zvýšit rozpočet na příští rok je dobrým příslibem.

Stejně jako jeho náčelník generálního štábu Pavel si uvědomuje, že ujištění premiéra Bohuslava Sobotky o navýšení obranného rozpočtu přichází až pod vlivem ruské okupace Krymu a občanské války na Ukrajině.
„Teprve hrozba války nás, bohužel, nutí věnovat se vlastní armádě,“ uznává ministr [obrany Martin Stropnický]. A nenechá se ve srovnání s Pavlem zahanbit konstatováním: „Zrušení celé čtvrtiny armádního rozpočtu nelze obhájit ani ekonomickou krizí. Je navíc nejvyšší čas, abychom už přestali být kvůli nevýhodným smlouvám pouhými vazaly zbrojovek či dodavatelů předražené výstroje.“ Jejich ceny jsou podle informací Aktuálně.cz při kartelových dohodách předraženy v některých případech až třicetinásobně.
Na velkorysost a pochopení spojenců nicméně stále hřešíme. Zejména Američanů.
Češi nemají na výcvik, munici pro letadla či pobyt svých jednotek v zahraničí, a tak jim ho Američané dotují. Na špičkové americké výcvikové základně v Německu se tak například za jeden měsíc vystřídá 500 českých vojáků brigády rychlého nasazení. Obvyklá cena jsou dva miliony dolarů. Češi to ale usmlouvali „jen“ na 300 000 USD.
„Jsou k nám neobyčejně vstřícní. O spolupráci s námi velmi stojí. Půjčují nám proto vybavení, které si nemůžeme dovolit, anebo o něm jen snít. Pro nás jde o klíčovou spolupráci,“ pochvaluje si velitel pozemních sil Gurník.

Zdaleka vše ale není jen o penězích. Jejich nedostatek občas slouží jako pouhá výmluva. Jeden příklad za všechny. Mezi dokumenty, které v posledních letech vznikly, byly i Koncepce aktivní zálohy a Koncepce mobilizace. Pro obranu státu, který je odvislý pouze od profesionální armády, se jedná o dvě klíčové oblasti. Bez systému doplnění budou zdroje vždy velice rychle vyčerpány. V těchto materiálech je navržena řada opatření, z nichž některé potřebují úpravu legislativy, ale i řada těch, které nic takového nepotřebují. Od schválení obou materiálů uplynul více, než rok a tak je na čase se ptát, proč například již nevznikla „Rada velitelů AZ“ (vždyť aktivní záloha existuje, nebude teprve vznikat), nakolik se podařilo podchytit studenty, kteří by měli být jednou z důležitých skupin pro AZ a tak dále.

Slýchám argument, že nemá smysl řešit zálohu, když profesionální armáda nemá v čem chodit. To je ovšem pseudoargument typu „…vy zase mlátíte černochy…“ Obrana státu se skládá z mnoha součástí a profesionální armáda je sice nejvýznamnější, ale přesto jen jednou z nich. A dokud bude tendence nedívat se na obranu holisticky, ale jen „záplatovat“ její jednotlivé části (tu přidat peníze, tu svolit ke koupení nějaké techniky, tu ke zvýšení počtu vojáků, tu uspokojit tuto skupinku na úkor jiné, protože jí reprezentuje někdo halasný, nebo známý…), pak se příliš z místa nepohneme.

10 comments
Profilový obrázek
František Šulc
ADMINISTRATOR
PROFILE

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

10 Comments

  • Profilový obrázek
    Pepa
    12. 6. 2014, 7:33

    Je to otázka do diskuze, zda částečně rozvíjet systém obrany státu, kdy o otázky mobilizace i AZ je u politiků i veřejnosti minimální zájem, v dlouhodobém horizontu, nebo se soustředit na hlubší rozvoj vybrané součásti systému. Zkušenosti ukazují, že systémový přístup nebyl v posledních minimálně 5 letech rozvíjen. Od přijetí „Koncepce…“ za ministra Tvrdíka se stále jen korigovalo, snižovalo, měnilo a vytrhávaly se jednotlivosti z kontextu. Zaměření se v současnosti na rozvoj profesionální části AČR je logické a na základě politického vývoje akceptovatelné, což je významný posun vpřed.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Honza
    12. 6. 2014, 8:53

    coby jeden ze zástánců onoho pseudoargumentu si dovolím uvést analogii.pokud Vám na autě nejde palivové čerpadlo a chladivo z klimatizace, a na holistické řešení nemáte peníze, necháte si opravit klimatizaci kterou stejně nemá co pohánět?

    aktivní záloha předjímá existenci funkční a vybavené řádné armády. Pokud řadové/řádné jednotky nemají výstroj a výzbroj, celý koncept AZ se mění na firmu na dodávání masa do mlýnku.

    V tomto ohledu bych rád zdůraznil kritický výrok NGŠ ohledně schopnosti plnit závazky. jednotky na 60 procentech bojových schopností se hodnotí jako vyřazené z boje.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    civil
    12. 6. 2014, 13:16

    Vnitřní rezervy armády jsou stále značné.Na co AČR potřebuje navyšovat rozpočet, na svou uměle udržovanou strukturu nefunkčních a nebojeschopných brigád(Strakonice,Liberec,Bechyně….)? Až armáda změní svou strukturu na dvě bojeschopné VŠEVOJSKOVÉ brigády tak uvěřím ,že dokáže s navýšeným rozpočtem efektivně hospodařit.Každá organizace(firma),která má tak nefunkční a nehospodárnou strukturu jako má AČR musí zkrachovat.

    REPLY
    • Profilový obrázek
      Tomas.Kolar@civil
      12. 6. 2014, 23:30

      Jenže si uvědomte, že o struktuře AČR nerozhoduje AČR. To je, jako kdyby o struktuře Škoda Auto rohodovalo MPO. Jak by to dopadlo si asi všichni umíme představit. Což neznamená, že nemáte v ostatním pravdu.

      REPLY
      • Profilový obrázek
        Dušan Rovenský@Tomas.Kolar
        13. 6. 2014, 7:15

        Tak počkat, počkat. O organizační struktuře AČR rozhoduje pochopitelně AČR – konkrétně GŠ AČR. Pokud docházelo k tzv. procesu ReoRedi (redislokace a reorganizace) před rokem 2013, tak útvary zpracovaly návrhy nových organizačních struktur, které byly následně schvalovány SPS MO (Sekcí plánování sil MO – ve skutečnosti ovšem součást GŠ). V současnosti má tuto agendu na starost SRPS MO (Sekce rozvoje a plánování schopností MO – ovšem opět v podřízenosti NGŠ): „…Odpovídá za zpracování válečné struktury OS ČR a jejich mobilizaci, za řízení systému mobilizačního rozvinutí OS ČR, za řízení systému doplňování OS ČR vojáky v aktivní záloze, za zpracování plánu rozvinutí OS ČR a Doktríny AČR. Odpovídá za plánování dislokace AČR a za stanovení a rozdělení přidělených limitů tabulkových počtů osob resortu obrany pro příslušný kalendářní rok…“

        REPLY
        • Profilový obrázek
          Tomas.Kolar@Dušan Rovenský
          13. 6. 2014, 9:56

          Takže pokud by se GŠ kupříkladu rozhodl začlenit 13. a 15. pluk do 4. a 7. brigády, tak by mu do toho MO vůbec „nekecalo“ a nechalo by to proběhnout? Na rovinu, chtěl bych to vidět. Když si vezmu, jaké boje se na toto téma sváděly při vzniku Bílé knihy….

          REPLY
          • Profilový obrázek
            Dušan Rovenský@Tomas.Kolar
            13. 6. 2014, 10:27

            Stanovení organizační struktury PozS a VzS je interní záležitost GŠ, nikoli civilních řídících orgánů (MO). Bílá kniha byl strategický dokument.

            REPLY
  • Profilový obrázek
    civil
    14. 6. 2014, 13:17

    Tak nám z následné diskuze pod článkem krásně vyplynulo kdo může za současný tristní stav AČR.Ti ,,zlý,, politici samozřejmě na současném stavu AČR mají také svůj podíl,ale osobně si myslím,že zásadní podíl na současném špatném stavu armády mají její velitelé na GŠ.

    Proto přeji současnému NGŠ hodně odvahy především dovnitř AČR.

    REPLY
    • Profilový obrázek
      Anonym@civil
      14. 6. 2014, 16:37

      A jste si jistý pane kolego, že velitelům nejen na GŠ jde o vojáky? Ti vnímaví vědí jak to je…
      Gen. Šedivý řekl svého času velice hezkou větu : PRVOŘADÝ A NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE VOJÁK. V současnosti to není pravdou už pěknou řádku let nazpět.

      REPLY
  • Profilový obrázek
    Toledo
    30. 6. 2014, 19:10

    …. „Každá jednotka v rámci NATO, jež je takzvaně Combat Ready, musí být v tomto ohledu soběstačná právě oněch 30 dnů do doby, než začne fungovat alianční systém zásobování,“ dodává Pavel.

    http://www.acr.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/general-petr-pavel:-v-nato-se-stavame-cernym-pasazerem-99867/

    Trocha ironie řikat tohle lidem, kterým MO minulý týden prezentovalo úspěšnou certifikaci 4.BÚU na Combat Ready podle stejných prvidel.

    REPLY

Nejnovější komentáře