fbpx

Zavedení povinné vojenské služby v Litvě je logický krok

Lithuanian_and_Latvian_Special_Operation_Forces_Photo_US_NAVY_mensi

Litevští a lotyští příslušníci sil pro speciální operace; Foto Isaac A. Graham, U.S. Army

Dlouhodobým tématem, jenž má svou vlastní kolonku v nejednom světovém médiu, je Ukrajina. Zatímco na západní straně se v jejím kontextu zvýrazňují Putinovy (ne)čitelné geopolitické ambice, z nichž plyne strach z možné agrese vůči jiným zemím Evropy, v Rusku se hovoří o starém kontinentu jako o zmanipulovaném poskokovi amerického prezidenta Baracka Obamy. Co mají oba aktéři alespoň podle politické korektnosti společného, je snaha ukrajinské boje zastavit. Jednáním s výsledným střídáním dohod o příměří a jejich porušováním pomalu následují další a další vypouštění výroků o nutnosti politického řešení situace. Nicméně díky tomu mohou alespoň čeští činitelé zahraniční politiky zase jednou demonstrovat soulad v názorech.

Aby se ale hovořilo o něčem konkrétnějším, šéf britské obrany Michael Fallon v minulém měsíci varoval NATO před možnou snahou ruského prezidenta o destabilizaci pobaltských států. Neřekl tak nic, co by se v bezpečnostní atmosféře evropských států a zejména těch postsovětských neřešilo již od minulého roku, kdy zde v reakci na anexi Krymu Severoatlantská aliance zahájila posilování obrany. Litva, jež je členem aliance od roku 2004, se však nyní rozhodla spoléhat také sama na sebe.

S opatřením znovuobnovení vojenské služby na následujících pět let přišla Rada obrany státu po vyhodnocení geopolitické situace a hrozeb národní bezpečnosti. Schválit ho musí ještě parlament, avšak přípravy na devítiměsíční službu týkající se ročně až 3 500 mužů ve věku od 19 do 26 let se již ujalo Ministerstvo národní obrany Litevské republiky. Podle prezidentky Daliy Grybauskaitė je obrana vlasti ústavní povinností a věcí cti.

Presidentka Litvy Dalia Grybauskaite; Zdroj Wikipedia Commons

Presidentka Litvy Dalia Grybauskaite; Zdroj Wikipedia Commons

Litva vydala manuál přežití
Krok litevské vlády, která také vydala manuál pro přežití odkazující i na případ ruské invaze (How to act in extreme situations or instances of war), je podle mnohých logický a měly by si z něj vzít příklad další evropské státy. Politici Litvy, jejíž nezávislost na Sovětském svazu poprvé uznal Island v roce 1991, se však více obávají ruské soft power. Rovnováhu země by totiž mohlo narušit ovlivňování energetické politiky, kyberútok, či separační tendence ruskojazyčné menšiny tvořící okolo šest procent obyvatel Litvy.

Velký počet etnických Rusů v Pobaltí nikdo nepopírá. Není však pravděpodobné, že by Putinův zájem o oblast vedl ke stejným krokům jako při anexi Krymu. Toto stanovisko zastává například estonský prezident Toomas Hendrik Ilves, který odkazuje na vyšší životní kvalitu v EU než na Ukrajině. Podobně to popsal již v roce 2013 novinář Vyacheslav Ivanov. Přes často zmiňované problémy etnických Rusů v pobaltských zemích je preferován život v Estonsku před Ruskem. Na druhé straně propagační tendence ignorovat nelze. Lotyšské bezpečnostní složky například vyděsilo internetové sdílení mapy rozděleného státu s vlajkou podporující autonomii Lantgalské provincie.

Rusko říká pravdu, vyplynulo ze sociologického průzkumu
Zajímavé a mnohdy chaotické je sledovat právě litevskou informační válku. Určitá zákonná opatření regulující svobodu slova, ve skutečnosti zabraňující válečné propagandě, popsal již před rokem litevský novinář Dainius Radzevičius. Mnohem aktuálnější se zdá pravděpodobné narušení sociologického výzkumu „Růst propagandy“ litevské stanice TV3, v níž si 82% dotázaných myslelo, že Rusko nešíří propagandu, ale říká pravdu. Jelikož technici televize zaznamenali dvojnásobně větší aktivitu v průzkumu než normálně, nahlásili své podezření tajným službám.

Podobné útoky nelze odvracet antiruskou rétorikou ve stylu litevské prezidentky, která v minulosti mezi osobnosti Hitlera, Stalina a Putina vložila rovnítko. Kritici postupů NATO, v jejichž argumentech zaznívá pochybnost o účelu demonstrace sil aliance na východní hranici Evropské unie, zase mají pravdu, že posilování obrany vede na druhé straně k prohlubování bezpečnostního dilema. Postupy Litvy ve věci navýšení armádních kapacit jsou však vyvážené a názorově ve většině případů vítané. Připojit by se k nim mohly ještě plány na zkvalitnění sociální a menšinové politiky, tak aby se tamější vláda uklidnila ohledně solidarity etnicko-ruské populace.

4 comments

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

4 Comments


Nejnovější komentáře