Uplynuly již dva roky od proniknutí některých informací o aktivitách Národní zpravodajské agentury (NSA) na veřejnost. Se zaměřením na globální odposlech a spolupráci NSA se společností Google jsme psali na serveru On War/On Peace již dříve. Nyní přibližujeme aféru novou…

Spolková zpravodajská služba. Zdroj: bnd.bund.de

Německá aféra, respektive evropská, se zdá bezprecedentní. Jednu z hlavních rolí v ní hraje Spolková zpravodajská služba (BND), která na americkou objednávku shromažďovala informace. NSA jí dodávala konkrétní telefonní čísla, e-mailové adresy a IP-adresy – takzvané selektory. Ty pak BND sledovala a své zjištění (zejména metadata) předávala dále. Některé ze selektorů byly přitom zaměřené na představitele Evropské unie, vlády evropských zemí a německé podniky. Pro NSA sledovali němečtí zpravodajci i samotnou kancléřku Angelu Merkelovou. Otázkou zůstává: Proč prováděli odposlech těch, jež je v německém zájmu chránit?

Spolkoví zpravodajci poskytli 1,3 miliardy záznamů měsíčně
Spolupráce mezi BND a NSA není žádným tajemstvím. K jejímu posílení došlo zejména po útocích 11. září, v souvislosti s Dohodou o užší spolupráci mezi SRN a USA. Díky ní se podařilo zabránit hned několika teroristickým útokům. Samotná kooperace probíhala na stanici BND v Bad Aiblingu, kde pracují i zaměstnanci NSA. Právě sem byly výše zmíněné selektory již od roku 2004 dodávány.

 Prvně se o problému hovořilo v roce 2008. Tehdy se zjistilo, že některé selektory odporují vzájemné smlouvě o společném boji proti terorismu, další není dle interních předpisů BND vhodné sledovat a u jiných nemělo být možné referovat, na základě německo-amerických dohod, o zpravodajské spolupráci při boji proti terorismu.

Americké požadavky však nebyly systematicky kontrolovány, a tak spolupráce pokračovala beze změn. Na problém se začal klást důraz až po skandálu s odposlechy NSA v roce 2013. Tehdy BND zjistilo, že některá zjišťovaná data jsou v rozporu se západoevropskými a německými zájmy. Spolupráce však pokračovala až do května tohoto roku. Důvodem byl patrně strach Spolkové zpravodajské služby z omezení spolupráce ze strany NSA.

Proč BND po dlouhou dobu netušila, že pro Američany shromažďuje i ty data, které měla chránit? Na vině může být způsob, jakým faktická spolupráce probíhala. Američané dodávali své selektory na základnu v Bad Aiblingu. Zde si je převzala BND, která je měla přeposlat do své centrály v Pullachu. Tam měly být otestovány a poslány zpět. Kontrolní činnost se však v Pullachu prakticky neprováděla, a pokud, tak rozhodně ne systematicky. Pracovníci v Bad Aiblingu pak již pouze plnili obdržené zadání – sbírali data na základě dodaných selektorů a pouze „mechanicky“ je odevzdali Američanům. Koho BND sleduje ani agentura nevěděla, protože sama tyto data neanalyzovala. Celkově dodali Američané milióny selektorů a BND poskytovala 1,3 miliardy záznamů měsíčně. Jednalo se zejména o metadata (kdo volá, jak dlouho, komu, kde), ne tak zpravidla o samotný obsah komunikace.

V současnosti Evropský podnik EADS, výrobce letadel Airbus a výrobce Eurocopteru (nyní Airbus Helicopters), připravuje žalobu proti neznámým osobám pro podezření ze špionáže. V selektorech se vyskytli zaměstnanci Airbusu a zatím nespecifikovaná Saudsko-Arabská čísla. To je pro Německo ožehavé, Eurocopter je páteří německých bojových vrtulníků. Do tajných databází výrobce se měla dostat NSA za pomocí BND. S německou pomocí pak Američané sledovali také Siemens – zajímali se o prodej zpravodajské komunikační technologie Rusům. Samotný Siemens to zatím nekomentoval.

Kancléřka obviňována z manipulace
Za kontrolu činnost BND je zodpovědné kancléřství. Politickou zodpovědnost proto nese kancléřka. Navíc to byla Merkelová, kdo před dvěma lety ubezpečil veřejnost, že s USA bude podepsána dohoda (No-Spy) zabraňující činnosti, která byla medializována a kritizována v návaznosti na Snowdenova odhalení.

Stanice v Bad Aiblngu. Foto: Wikimedia

Tento závazek padl před volbami do Bundestagu na podzim roku 2013. Uklidnit německou veřejnost bylo tehdy z pohledu kancléřky Merkelové nasnadě. Ve funkci stála již druhé volební období a právě její strana byla a je spojována se silným transatlantickým spojenectvím. Právě ubezpečení CDU, že podepsání dohody No-Spy je na spadnutí, pomohlo straně k volebnímu vítězství. Jak však v květnu informoval německý list Der Spiegel, jednalo se o lež. Z uniklé interní komunikace vyplývá, že se Američané nikdy nezavázali dohodu podepsat, naopak od začátku byla z jejich strany cítit nechuť. Tyto skutečnosti jsou tak v rozporu s prohlášením vlády, která v roce 2013 tvrdila, že ujednání nabízí sami Američané a že podepsání dohody nic nebrání. Kancléřka je tak dnes obviňována z cílené manipulace.

Zveřejnit seznam, či nezveřejnit?
Po uveřejnění činnosti BND pro NSA začala veřejnost, opozice, ale i představitelé vládní SPD požadovat seznam selektorů. O ten má zájem i německá vnitřní zpravodajská služba – Spolkový úřad na ochranu ústavy a vyšetřovací výbor – zřízený kvůli prošetření celé záležitosti. Prošetření však není možné bez seznamu selektorů. Američané zveřejnění odmítají kvůli možnosti ohrožení misí. Kvůli potenciálnímu odhalení selektorů navíc USA hrozí snížením výměny informací – satelitních záběrů z krizových oblastí, informací o unesených Němcích nebo německých džihádistech bojujících za hnutí Islámský stát.

K faktickému omezení spolupráce nicméně v současnosti dochází například v Iráku, kde Němci trénují kurdské bojovníky. Američané zde odmítají poskytnout vysoce výkonné technologie pro elektronický průzkum, a to právě v souvislosti se situací okolo zveřejnění seznamu selektorů.

BND potřebuje pro poskytnutí seznamu souhlas kancléřství. Pokud se nevyjádří Angela Merkelová, rozhodnutí o uvolnění seznamů vydá Spolkový ústavní soud. Kancléřka se tak v současnosti nachází v nezáviděníhodné situaci.