fbpx

Příběh dvou měst, ponorkové doky a Mistraly

Dok v Saint-Nazaire

Saint-Nazaire na pobřeží Atlantiku není nikterak krásným městem. Je to takové typické místo, jehož primární účel není osada/město k bydlení, ale důležitá poloha, průmysl a pak teprve město/bydlení. Vynikne to zvláště pokud člověk zajede do nedalekého Nantes. Jeho poloha v rozlévající se deltě Loiry je také klíčová, ale po mnoho staletí jde o město bohaté, obchodní a obchodnické a tomu odpovídá i architektura, katedrála a kostely, vévodský hrad, který je dnes nádherným muzeem a výstavní síní, a tak dále.

Byť jsou to zcela odlišná města, Nantes a Saint-Nazaire přitom k sobě neoddělitelně patří. Obě města sehrála zásadní roli v rozvoji francouzského námořnictví a v obchodu s koloniemi (včetně té temné stránky otrokářské). Byť je Nantes vzdáleno přes 50 kilometrů od Saint-Nazaire, přesto je druhé jmenované město vlastně přístavem a loděnicí toho prvního. Je to nádherná symbióza a učebnicový příklad promítnutí významu geografie do ekonomiky, politiky a kultury určité oblasti, jejího bohatství a významu. Tedy do jisté míry ke škodě Saint-Nazaire, které je vlastně industriálním místem, striktně praktickým, postaveným kolem přístavu a loděnic. Až by se chtělo podotknout: zábava je v Nantes, v Saint-Nazaire je práce.

Německá ponorková základna v Saint-Nazaire; Foto FS

Německá ponorková základna v Saint-Nazaire; Foto FS

I když vůči Saint-Nazaire je předchozí věta poněkud nefér. Na jeho dnešní podobě se totiž podepsalo i masové spojenecké bombardování za 2. světové války, které zničilo přes polovinu města. A například moderní vysoký most klenoucí se nad zálivem, pod kterým mohou proplouvat i ty největší zaoceánské lodě, se dá považovat za architektonickou zajímavost, na kterou se rozhodně vyplatí jet se podívat.

Pohled zevnitř z ponorkové základny na přístav; Foto FS

Pohled zevnitř z ponorkové základny na přístav; Foto FS

Cílem náletů za války byla v první fázi především obří německá ponorková základna. Jedná se o fascinující železobetonovou stavbu, která přežila nejenom spojenecké bombardování (kvůli nezničitelnosti doků spojenci útočili na město, aby jej učinili neobyvatelným a tak nepřímo omezili fungování loděnice), ale i poválečné pokusy o likvidaci (její demolice by stála tolik, že se nevyplatí). V době vrcholu, v roce 1942 byla domovem dvou ponorkových flotil, bylo v ní 62 torpédových a dalších dílen, čtyři kuchyně a jídelny, zubní ordinace a servisní blok. Zkrátka jde o 39 tisíc metrů čtverečních nadzemní plochy, která je pokrytá 480 tisíci metry čtverečními betonu. Dnes je místem několika malých obchůdků a výstav a má se stát kulturním středickem města. Výhled z její střechy je naprosto fascinující – na loděnici, přístav, vysoko se klenoucí most…

Sevastopol a Vladivostok třídy Mistral v přístavu v Saint-Nazaire; Foto FS

Sevastopol a Vladivostok třídy Mistral v přístavu v Saint-Nazaire; Foto FS

A při tom pohledu zaujme ještě něco – nedaleko v docích stojící dvě lodě třídy Mistral. Velká výsadková (vrtulníková) plavidla jsou připravená k vyplutí a na bocích už mají i jména vyvedená azbukou Vladivostok a Sevastopol. Miliardový obchod zhacený ovšem ruskými imperiálními ambicemi a následnými sankcemi zatím nemá uspokojivé rozuzlení, pokud jej vůbec bude mít. Mezitím lodě budou dál stárnout v přístavu, kde byly vyrobeny.

Před pár dny se objevila informace, že Rusko souhlasí s francouzskou kompenzací 1,16 miliardy eur (tato částka obsahuje vrácení zálohy ve výši 840 milinů eur a odškodnění za náklady na provedený výcvik 400 námořníků a vývoj čtyř prototypů vrtulníků Ka-52K). Vzápětí tyto zprávy popřel francouzský prezident Francois Hollande s tím, že má na stole několik řešení, o kterých rozhodne v horizontu týdnů.

Tento obchod byl od počátku ze strategického hlediska poměrně nešťastný (viz například několik let staré texty na OWOP) a z tohoto pohledu se dá považovat výsledek – pokud lodě skutečně nebudou Rusku dodány – za pozitivní. Nezbývá než s napětím čekat na to, jak dopadne nejenom francouzsko-ruské dohadování, ale kde lodě skončí pak. Jestli ve francouzském, či nějakém jiném, snad spřáteleném, námořnictvu (doufejme, že informace o prodeji do Číny jsou jen kachnou). Nebudu překvapen, pokud by se objevil projekt, zvláště v souvislosti s uprchlíky ve Středozemí, na vybavení lodí vlajkou EU, samozřejmě za finanční úhradu Francii.

Do té doby asi budou lodě symbolicky stát vedle nezničitelných německých ponorkových doků, se kterými si také po dlouhou dobu nikdo moc nevěděl rady.

4 comments
Profilový obrázek
František Šulc
ADMINISTRATOR
PROFILE

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

4 Comments

  • Profilový obrázek
    Ivo
    2. 8. 2015, 14:18

    Super článek. Troufnu si poněkud zaprognózovat. Ani jedna z uvedených alternativ se neuskuteční. Proč?

    1. Nákup dalších dvou lodí třídy Mistral nedává z hlediska francouzského námořnictva pražádný smysl. Proč by si k existujícím lodím třídy Mistral, které již provozují, tedy: Mistral, Tonnerre a Dixmude pořizovali další 2, tedy Sevastopol a Vladivostok? Tři jsou přesně tolik, kolik Francouzi potřebují – 1 trvale v pohotovosti, 1 další na kratší operační „surge“ v případě potřeby, 1 v opravě.

    2. Plavení se pod vlajkou EU považuji za ještě méně pravděpodobné. Problém nečinnosti EU ve středomořské otázce přeci není nedostatek prostředků na zásah, ale nedostatek vůle k němu. Žádné námořnictvo EU, stejně jako armáda, neexistuje a v dohledné době ani existovat nebude.

    3. Prodej třetí straně, třeba Číně, je naopak nejpravděpodobnější. Číňané je potřebují, mají na ně peníze a byť je všem jasné, k čemu a kde budou použity, oficiálně žádné tenze mezi Čínou a Západem nejsou, tudíž se bude těžko uplatňovat diplomatický tlak na neuskutečnění obchodu…

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Tomas.Kolar
    14. 8. 2015, 8:50

    Zajímavé by bylo, kdyby Mistral(y) koupila Indie, jak se začíná proslýchat. Nehledě na to, že by to vzalo vítr z plachet všem, kteří tvrdili, jak Francie nedodáním Mistralů Rusku ztrácí kredit u dalších vojenských zákazníků. Právě Indie a zrušení kontraktu na Rafale bylo dáváno jako vzorový příklad. No, zatím to na nějakou zásadní ztrátu důvěry nevypadá.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    civil
    14. 8. 2015, 16:35

    Tato útočná plavidla se mohou hodit novému regionálnímu tygrovi Saúdské Arábii, jemenská operace je pro tato plavidla jako stvořená. A podle současné zahraniční politiky SA (Rusko Saúdská jednání o Sýrii a dodávkách zbraní, Jemen, Egypt…) by Mistraly měly práci zajišťenou i v budoucnu. Sázím spíše na SA než na Čínu, Indii nebo EU.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    civil
    11. 9. 2015, 15:47

    Podle posledních zpráv se zdá, že Mistraly našli své kupce. Jeden Mistral skončí nejspíše ve Spojených Arabských Emirátech a druhý v egyptském námořnictvu. V případě egyptského Mistralu je jistě zajímavá informace, že financování nákupu nebude provádět Saúdská Arábie, ale Rusko, které pravděpodobně dodá na Mistral i vrtulníky Kamov 52K.

    Zajímavou informací ohledně prodeje Mistralů je i to, že Rusko dle dohody s Paříží musí souhlasit s tím kdo chce Mistraly koupit.

    REPLY

Nejnovější komentáře