Napsáno dne 18. 8. 2015 externím spolupracovníkem redakce.

Jsem už měsíc v obci Krasnohorovka, která leží asi 30 km od Doněcku. Před válkou zde žilo 17 až 20 tisíc obyvatel, nyní se počet drží na polovině. Obec leží přímo na frontové linii, její krajní části jsou faktickou hranicí s DNR. Situace na frontě je odlišná od obecného povědomí, že válka na Ukrajině pomalu uvadá. Některé zdroje mluví o přípravě na novou eskalaci konfliktu, což události zde na frontě, o kterých přináším report, také naznačuji. Situace na začátku srpna se zdála stabilizovaná a modus operandi obou stran byl celkem konzervativní a čitelný. Střílelo se převážně v noci.

Foto: TD

 Místní jsou v bezvýchodné situaci
Situace, v níž obyvatelé jsou, je politováníhodná. Není zde práce, nejsou zde peníze. To je v kontextu abnormálního zvýšení cen zde na frontě děsivé. Velká část zboží se do frontových měst pašuje nelegálně. Místní lidé si zvykli spoléhat se na pomoc od náboženských a humanitárních organizaci. Státní pomoc zde značně pokulhává, stejně jako výplata různých důchodů, platů, sociálních dávek a alimentů. Školy a veřejné instituce narušuje bombardování, nebo jsou zničené od dob pozemních bojů při změnách na frontě minulý rok, a tedy nefungují. Stanice první pomoci byla i přes své mírové a zdravotnické insignie vybombardovaná. Příslušníci střední a vyšší vrstvy již dávno města opustili. Na spoustě místech není přístup k vodě a elektřině. Telefonní signál se odvíjí od vůle vojenských složek, které se snaží vypínáním sítě  omezovat nepřátelské návodčí při bombardování. Ve zkratce lze říci, že v takové normalizovaném stavu se město nacházelo již delší dobu. Zhruba před čtyřmi dny se začala zvyšovat intenzita bojů, které se protahovaly na dlouhé noční hodiny a někdy krátké přestřelky propukly i přes den. Mezi obyvateli narůstá paranoia a šíří se různé zprávy a propaganda. Většina obyvatel tu má přístup výhradně k ruským a separatistickým televizním kanálům. Lidé hovořili o rozkazu, který zplnomocňuje ukrajinské vojáky automaticky vracet palbu. Další zdroje hovoří o tom, že se 14. srpna do Doněcku dostal konvoj ruské humanitární pomoci. Ověřování zprav je tu velmi obtížné, zvláště kvůli vysokému stupni propagandy a špatné dostupnosti internetu. Situace se tedy pomalu vyhrocovala a zprávy od lidí žijících v DNR hovořily o tom, že lidé byli od vojáků nabádání k opětovné přípravě podzemních prostor, sklepů… Také vojáci, s nimiž jsem v kontaktu, dostali rozkaz vytvořit si podzemní zázemí.

 Střelba se nevyhýbá civilistům
Nelze říci, zda se skutečně do Doněcku dostaly ruské zbraně, nicméně zcela jistě v noci z 14. na 15. srpna došlo k intenzivní střelecké výměně, kdy obě strany zasáhly město a množství civilních cílů. Oficiální doktríny obou stran se zapřísahají neumisťovat vojenské prostředky a posádky do měst a obydlených oblastí, aby tak při jejich zacilování nedošlo ke ztrátám na životech. Obě strany s nejvyšší pravděpodobností tuto doktrínu nedodržují a pálí i z a do obydlených oblastí. Z ukrajinské strany se používají rozličné prostředky včetně populárních Gradu. DNR začala kromě standardních 88 82 mm minometu používat i 122 mm a větší ráže. Odhaduji tak podle dopadu škod. Specifikem konfliktu na Donbasu je používání staré sovětské munice. Je proto časté, že munice po kontaktu se zemí neexploduje a zaryje se do země, kde se z ní stává časovaná bomba. Některé střely také vlivem stáři nebo prostě špatně kondice v letu selžou a padají blíže, než bylo zaměřeno, což v některých případech znamená, že padají do vlastních měst. To, co zde píšu, se zakládá na odhadech obyčejných lidí, kteří ale žijí v blízkosti těchto zbraní již druhým rokem a jejich přesná znalost rozhoduje o jejich samotném přežití. Podobná situace jako v Krasnohorovce, o které můžu jednoznačně svědčit, je podle mých zdrojů i v obcích jako Avdějevka, Marinka a de facto ve většině hraničních měst, i v obcích na straně DNR a samotném Doněcku. Zde si podle oficiálních zdrojů dnešní noc vyžádala i oběť na životě a několik zraněných. Situace na frontě je poměrně problematická,narůstá nespokojenost, frustrace, strach o život a majetek.

Foto: TD

 Obyvatelstvo rozdělené na dva tábory
Obyvatelstvo je tu rozděleno skutečně na odhadovaných padesát procent za Ukrajinu a padesát za DNR. Mnozí lidé navíc nezapomněli na nevybíravou a necitlivou kampaň, kterou při operacích ukrajinská armáda, která se neostýchala osvobozovat město pomocí dělostřelectva. Zároveň zde zvláště starší generace vzpomíná na svá mladá a úspěšná léta v SSSR. Stav ukrajinské armády, s níž jsem měl tu čest se seznámit, je alarmující. Mnohdy muzejní kousky techniky nasazené na frontě ostře korelují kontrastují se záběry v televizi, kde vojáci v perfektní výstroji a s kvalitní výzbrojí přebírají nová moderní vozidla. Pro milovníky výstroje a uniforem by výlet na ukrajinskou frontu byl značným šokem. Nesladěné uniformy by byly ještě do jisté míry pochopitelné u různých dobrovolnických a paramilitárních jednotek jako je Pravý sektor. Nicméně absolutní anarchie panuje i v uniformách frontových vojáků. Ti kombinují všechny možné, originální i neoriginální prvky výstroje, přičemž jediný sjednocující prvek je žlutá páska a AK74. Vojáci si zpravidla výstroj zařizují či doplňují sami. Standardní obuví jsou čínské pantofle doplněné nejčastěji kalhotami Bundeswehru a typickým sovětským pruhovaným tílkem. Vojenské okénko bych rád uzavřel pozastavením se nad vozovým parkem ukrajinské armády. Absolutní většina vozidel se skládá z původně osobních aut, které jsou jen pomalované v rozličných typech kamufláže. Místní někdy s hořkým úsměvem poznamenávají, že v nich poznávají své vlastní vozy, které nechali opuštěné, když utíkali před nebezpečím.

Foto: TD

 Závěrem
Nechtěl bych, aby tyto informace vyzněly jako jednostranná stížnost na ukrajinské ozbrojené složky. Ukrajinská armáda funguje v hierarchických strukturách a nedochází tu k nějakému systémovému teroru vůči místnímu obyvatelstvu. Vojáky, kteří se dopustí přečinu, tu stíhá vojenská policie, která je přítomna. Spatřil jsem i jednu kolonu modernějších vozidel, mezi nimiž byl i americký nebo kanadský Humvee. Informace od lidí v DNR a pak zvláště z Doněcku hovoří o mnohem horším chování místních milic, které se chovají jednoznačně nehumánně. Osobně vsak mohu referovat pouze o podrobnostech na ukrajinské straně. Válka zde na donbaské frontě zuří dál, nehledě na Minské dohody. Ty tu lidé vnímají jako absolutní výsměch. Výhled do nejbližší budoucnosti není příznivý, houstne atmosféra. Válka tu má sice specifickou podobu, která se neskládá z rozsáhlých pozemních bitev a manévrů, nicméně její poziční charakter, který do sebe nebojí zahrnout obydlené oblasti a civilní obyvatelstvo, ji činí snad ještě děsivější.