fbpx

Převrat v Burkina Faso: poslední záchvěv minulého režimu?

Převrat v Burkina Faso: poslední záchvěv minulého režimu?

Pokusy o převrat jsou v republice „Země spravedlivých“ takřka na denním pořádku. Od svého osamostatnění jich zaznamenala již devět. Poslední se odehrál 16. září 2015 a nově nastolený režim trval o něco déle než týden. Převrat, některými frankofonními médii označován za ,,nejhloupější pokus o převrat na světe“ má však jako jediný v historii Burkina Faso unikátní okolnosti vzniku i řešení.

Vlajka Burkina Faso, zdroj: wikipedie, licence CC

Vlajka Burkina Faso, zdroj: wikipedie, licence CC

Pro pochopení příčin současného pokusu o coup d’etat je potřeba ohlédnout se do minulosti. Píše se rok 1987 a k moci se dostává autokrat jménem Blaise Compaoré. Pomocí ozbrojenců uskuteční puč, při kterém je zabit tehdejší prezident Thomas Sankara. Ten byl pro svoje marxistické založení, dobré vztahy s Kubou, SSSR a charisma, což bylo trnem v oku nejen USA a Francii, ale také okolním západně orientovaným zemím, přezdíván „africký Che-Guevara“.

Šedá eminence Diendéré a aktivity RSP
Nastává tedy období sedmadvacet let trvajícího autokratického režimu Blaise Compaoré, který se ve své funkci opřel o tzv. prezidentskou ochranku. RSP, z francouzského originálu Régiment de Sécurité présidentielle, byla s nástupem Blaise Compaoré do funkce upravena na jeho osobní gardu plnící exkluzivně jeho požadavky, přičemž nepodléhala řízení ze stran regulérní armády. Byla tedy jakousi lépe cvičenou, placenou a živenou „paralelní armádou“, která plnila rozkazy jen svého vůdce. Ten ji často používal k potlačení protestů a ustanovil z ní tak jednu z obávaných represivních složek režimu.

Jednotce o síle zhruba tisíc šest set mužů po celých sedmadvacet let velel Gilbert Diendéré. Tento v současné době pětapadesátiletý generál je spojován s Blaisem Comparoé již od samotného začátku, neboť velel komandu, které svrhlo minulý režim. Velmi zajímavá je pozice G. Diendérého vzhledem k západním mocnostem, protože to byl většinou on, kdo vyjednával s teroristy za kooperace se západními vládami o propuštění západních rukojmích. Byl také prostředníkem v řešení krize v Mali, Pobřeží slonoviny, Siera Leone a měl velmi dobré vztahy s M. Kaddáfím. Také se tento rok zúčastnil protiteroristického cvičení sponzorovaného USA s názvem ,,Operation Flintlock“. Navíc je držitelem Řádu čestné legie – nejvyššího francouzského státního vyznamenání. Mezi jeho oblíbené volnočasové aktivity patří parašutismus, který provozoval s Emmanuelem Beth, bývalým francouzským ambasadorem v Burkina Faso.

Demokratická revoluce versus instituce bývalého režimu
V listopadu minulého roku režim Blaise Compaoré po sedmadvaceti letech padl. Samotný Compaoré musel prchnout ze země po sérii protestů obyvatelstva. V Burkina Faso byla po jeho odchodu ustanovena prozatímní tzv. ,,přechodná“ vláda, která měla dovést zemi k prvním demokratickým volbám. Jediný, kdo tímto převratem utrpěl, byl samotný Blaise Compaoré. Všichni pohlaváři jeho režimu zůstali ve funkcích a nová vláda směřující k demokracii se tak musela potýkat se značnými problémy ve svém úsilí, jelikož pracovala v podmínkách ztuhlosti nereformovaného aparátu minulého režimu a za existence všech jeho bývalých složek (i RSP).

Pokračující existence RSP a jiných institucí minulého režimu v přechodném období se nelíbila velké části populace a byla kritizována zejména ze strany občanských sdružení. Prozatímní vláda se tak dostala mezi mlýnské kameny bývalých nereformovaných státních institucí na straně jedné a reformních požadavků mladé demokratické společnosti na straně druhé. Následovalo její rozhodnutí pro podporu občanské společnosti, přičemž v prvním kroku zakázala všem členům bývalého režimu kandidatury v nadcházejících prezidentských volbách. Katalyzátorem situace, kvůli kterému politické napětí vyvrcholilo, se však stala zpráva vládní komise, doporučující zrušení RSP a pravděpodobně také rozhodnutí o exhumaci ostatků Thomase Sankary a nalezení viníka jeho smrti. V zájmu zachování starých pořádků a své existence RSP obsadila sídlo vlády, zadržela nového prezidenta i premiéra a pomocí televize a rozhlasu (které obsadila) ohlásila změnu režimu v čele se starým známým Gilbertem Diendéré – který vydržel o něco déle než týden.

Proč převrat neuspěl?
Při protestech a v průběhu demokratického převratu v roce 2014 se v Burkina Faso rozvinula občanská společnost. Vzniklo mnoho sdružení zaměřených na demokratizaci bývalého režimu. Samozřejmě tato sdružení přetrvala i po dobu prozatímní vlády a byla velmi aktivní. Po převratu ze strany RSP se tato sdružení stala nejdůležitějším intra státním faktorem. Jejich přetrvávající protesty se staly klíčovými i přes pokusy RSP o násilné rozehnání demonstrací, při kterých zemřelo nejméně deset lidí. V kooperaci občanských sdružení a odborů byla také ustanovena generální stávka, která Burkina Faso paralyzovala. Nemalým faktorem byla i regulérní armáda, která byla ochotna se postavit RSP v boji.

Nejdůležitější okolností, která vedla k navrácení státu do bývalého pořádku, se stal mezinárodní tlak. To jak sousedních států, tak silných mezinárodních aktérů. Převrat odsoudily Spojené státy americké i OSN. Přímo v nátlaku na ukončení krátkého vládnutí vojenské junty se podílela Francie. Jak z toho důvodu, že Burkina Faso je jejich bývalou kolonií, které se Francie v současné době snaží pomáhat s ekonomickým růstem a politickou stabilitou (tzv. ,,Françafrique“), tak kvůli statutu premianta této země ve vlastní cestě k demokratizaci. Což je v Africe úspěch znamenitý. Přímých jednání s představiteli junty se zúčastnili zejména lídři sousedních zemí na konferenci pořádané Nigérií, Ghanou, Beninem a organizací ekonomické komunity západoafrických států ECOWAS.

Po domácím i mezinárodním nátlaku předal Gilbert Diendéré moc zpět do rukou prozatímní vlády. Starší musí ustoupit novějšímu. V demokracii již pro instituce jako RSP není místo a budou zrušeny. Co se stane s Gilbert Diendéré a jinými účastníku puče není jasné. Ovšem Burkina Faso je známa jako země kompromisů, tudíž neočekávám pro stále tak vlivného člověka nějaký výjimečný trest, pokud tedy neuprchne ze země.

Závěrem
Po analýze událostí, které vedly k tomuto pokusu o coup d’etat můžeme říct, že tzv. ,,nejhloupější pokus o převrat na světě“ zas tak hloupý nebyl. Střetly se zde dva nesmiřitelné antipody. Instituce starého režimu na straně jedné a mladá občanská společnost na straně druhé. Osobně bych to nazval nevyhnutelným, spíše než hloupým. To z důvodu logické reakce aktérů starého režimu, kteří se novou reformní snahou cítili silně ohrožení a báli se o svou budoucí existenci.

Existuje nějaké poučení, které si můžeme vzít z této události? Určitě ano. Zaprvé, silná demokratická občanská společnost je v boji s pučisty silnější než jakákoliv jiná, což dokazuje i historický precedens. Zadruhé, existence moderních technologií dává běžným občanům výhodu, kupříkladu RSP obsadilo televizi i rádia, ale nepodařilo se jí zamezit tvorbě demonstrací a organizaci lidí – ti komunikovali přes moderní média jako je Facebook, Twitter nebo Whatsapp. A zatřetí, důležitost existence silné komunity sousedních států, silných mezinárodních aktérů i mezinárodních organizací, která dopomohla k jistému diplomatickému řešení a zabránila krveprolití.

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

Nejnovější komentáře