Není pochyb, že tragické události minulého pátku budou ještě dlouho rezonovat ve Francii a v celé Evropě. Napsáno a řečeno bylo mnoho a ještě se nastolí další otázky k odpovědi. Pro teď se ptejme proč Paříž a proč opět Francie?

Foto: Flickr

Pátraní po příčinách útoku ve Francii začíná úvahami o dostupnosti živé síly, zbraní a širšího zabezpečení pro takovou akci. Ve Francii žije početná muslimská komunita, jejíž segmenty je nutno pokládat za možnou náborovou či jen podpůrnou platformu pro potřeby extremistů. Totéž lze ovšem říct také o Velké Británii, Belgii, Německu, Itálii nebo Nizozemí. Dodnes zveřejněné informace o identitě podezřelých mluví jasně. Jsou to držitelé pasů zemí Evropské unie, většina žila nebo měla přímo belgické občanství. Není proto irelevantní ptát se, proč nebyl cílem Brusel ale znova Paříž.

Mnoho nevysvětlí ani hypotéza o odvetě za letecké údery proti Islámskému státu. To by mohl být cílem Londýn, Amsterdam, Kodaň nebo zmíněný Brusel.

Otázka zní, zda v zemi galského kohouta je jednodušší opatřit si střelné zbraně a výbušniny než jinde. To snad v dohledné době objasní příslušné bezpečnostní složky. Připomeňme si ale, že například zbraně (některé s rodným listem ze Slovenska a  České republiky) použité při útoku na redakci Charlie Hebdo pocházely od belgického překupníka v Bruselu. Rozhlédneme-li se kolem, nic, co by Francii zásadně odlišovalo od ostatních evropských zemí zapojených do letecké kampaně proti IS, nevidíme.

Vysvětlení možná spočívá ve vytížení kapacit francouzských bezpečnostních složek. Z případu Charlie Hebdo víme, že pachatelé byli dlouhodobě v hledáčku odpovědných agentur. Pro nedostatek kapacit byla ale pozornost přesunuta na bojovníky vracející se ze Sýrie a Iráku. O šest měsíců později se bratři Koachiové a Amedy Coubali krvavě podepsali na dějinách Francie. Pokud ovšem vede stopa útočníků do Bruselu, nejsou to jen francouzské bezpečnostní složky s máslem na hlavě.

Možná teroristé kalkulovali s možností zlomit vůli francouzského národa a elit a dosáhnout stažení francouzské účasti na leteckých náletech. Takovou možnost pokládám osobně za nepravděpodobnou, ale ne zcela nemožnou. Podobný scénář se už odehrál. Španělská vláda po útocích v Madridu přistoupila ke stažení svých jednotek z Iráku. Koalice vedená USA tak či onak přichází o jednoho člena. Nový kanadský premiér již ohlásil ukončení operací kanadských sil.

Zdroj: BY-SA HonestReporting.com

Bylo by hloupé ignorovat, co nám vzkazuje Islámský stát. Podívejme se proto na jeho prohlášení k útokům. Paříž je slovníkem islámských extrémistů označena za centrum prostituce a Francie za hlavní křižáckou zemi, nositele kříže v Evropě. Francie ale i další státy prý stanou prioritním cílem až do doby, kdy skončí letecká kampaň proti chalifátu, rouhání se Prorokovi a válka proti islámu ve Francii. Úder na rouhající se křižáky nám může připadat jako propagandistická vlaštovka, ale neviděli jsme od 11. září dost důkazů o mobilizační síle myšlenek militantních islámských extrémistů?

Bylo by chybné ponechat stranou možnost, že k útoku na Paříž žádný speciální důvod nebyl. Nedokážeme posoudit, kolika útokům bylo zabráněno jinde. Pouhý den před tragédií ve Francii se Eurojust pochlubil koordinací akce, která rozložila islamistickou buňku napříč pěti státy. Drastický „úspěch“ teroristů z páteční noci v Paříži tak klidně mohl být výjimkou na dlouhé šňůře neúspěchů. V takovém případě je namístě další důležitá otázka. Proč to ve Francii vyšlo?

Volbu města není nutno obsáhle vysvětlovat. Metropole budou vždy velice prestižní a citlivé cíle. Útok na Paříž s sebou zkrátka nese větší ohlas než útok na Marseille či Toulouse. Nutno objektivně uznat, že odpověď na vstupní zadání jsem nenalezl. Dalšímu objasnění zatím chybějí data. Odpověd bych ale začal stavět na kombinaci prestižnosti cílového města, prahu náročnosti či dostupnosti realizace a ideologického významu pro realizátory útoků.