Vzhledem k narůstající míře násilí se v současné době začíná hovořit o možné budoucí třetí intifádě. Za její počátek (spouštěč) by v případě budoucí eskalace mohl být považován únos a vražda tří izraelských teenagerů v červnu 2014. Izrael označil za viníka Hamás a v odvetě zaútočil na jeho struktury. V návaznosti na to spustil Hamás ostřelování Izraele ze svých pozic na území Pásma Gazy. Situace vede ke spuštění operace Protective Edge, která zároveň s potlačením nepřátelského ostřelování přinesla i největší počet mrtvých v Gaze za posledních patnáct let.

Foto: Esteban Chiner, Flickr

Vysoký počet civilistů (1492) mezi mrtvými, mohl být podle OCHA způsoben porušením mezinárodního práva, respektive neřízením se principem „rozdílnosti, proporcionality a opatrnosti“ při izraelských útocích. OSN kritizovala zejména útoky na rezidenční čtvrti, které podle ní vysvětlují poměr ztrát mezi palestinskými ozbrojenci a civilisty.

Ztráty na životech mezi červencem a srpnem roku 2014 v pásmu Gazy. Zdroj: OCHA

Podle zprávy izraelského ministerstva zahraničí byl však počet zabitých civilistů nižší – konkrétně 761. Zpráva upozorňuje na aktivity Hamásu, který se snaží právě o zdůraznění civilních ztrát, na nichž staví svoji strategii založenou na delegitimizaci Izraele. Intelligence and Terrorism Information Center pak upozorňuje na výzvu ministerstva vnitra v Gaze, které vybízelo Palestince, aby nezveřejňovali identitu padlých teroristů s odůvodněním, že jimi bude legitimizován izraelský útok. Strategií Hamásu měla být minimalizace informací o počtu zabitých teroristů, aby tak byla ochráněna představa „vítězství“.

Po ukončení izraelského bombardování Gazy vyzval Hamás v listopadu 2014 ke „dni hněvu“, což britský The Telegraph označil za volání po intifádě a tedy snahu o další eskalaci. Tak bývá někdy chápána i píseň Anas al Geradyho a Abu Kayeda s názvem „Run-oversettlers“, která navádí k v současné době populárnímu najíždění do Izraelců. Přes incidenty následovalo určité uklidnění, které bylo přerušeno v polovině září 2015, kdy izraelské bezpečnostní síly provedly zásah na Chrámové hoře. Izraelcům se zde podařilo zabavit trubkové bomby, petardy a kameny, které měly být použity proti Židům přicházejícím se modlit k Západní zdi, jež přímo sousedí s Chrámovou horou. Skutečný nárůst násilí přišel až s projevem Abbáse na Valném shromáždění OSN, kde došlo i k prvnímu vyvěšení palestinské vlajky před newyorským sídlem této organizace.

Akerman, brigádní generál, který sloužil v Šin Betu, považuje útoky jednotlivců za řízené osobními motivy. Významnost politické motivace, přesněji řečeno přímé řízeni politickou silou, je podle něho pouze spekulativní. Generál zdůrazňuje zejména neplánovanost a absenci strategie, která by stála v pozadí. Neexistence strategie však neznamená, že nelze najít souvislost mezi útočníky. Analytik BBC Bowen upozorňuje na pocity mnoha Palestinců, kteří cítí ztrátu naděje, zlobu a v některých případech nenávist, která přerůstá v motivaci provést útok. Frustrace a ztráta naděje mladých Palestinců plyne z vysoké nezaměstnanosti, která mezi nimi v Gaze činí více než 60%.

Není proto překvapivé, že dochází k něčemu, co bývá popisováno jako „generační vzpoura“, při které útočí mladí ve věku třináct až dvacet let a splňují při tom „zkoušku dospělosti“. Jakub Szánto zdůrazňuje stoupající počet dívek, které se zapojují do násilných demonstrací. Komentátoři a bezpečnostní analytici se vesměs shodují na neorganizovanosti útoků. Proč jsou si tedy útoky podobné?

Vysvětlením mohou být kampaně na sociálních sítích, například „nabourej a bodni“. Na Facebooku a Twitteru kolují detailní instrukce, jakým způsobem bodnout Izraelce, aby bylo dosaženou největšího zranění, a ukazují způsob, jak vytvořit smrtící zbraně pro provedení útoku. Příkladem může být uživatel „Karem“ z Gazy, který tweetnul pod hashtagem „Poison The Knife Beforu You Stab“ sérii rad, jak udělat zbraně a útok více smrtící. Uživatel doporučuje otrávit nože určené k bodnutí a do zápalných bomb přidávat hřebíky. Vybízí také k pečlivému vybírání terče. Útočník by se měl podle doporučení ujistit, že svůj čin provede na místě, odkud se nachází bezpečný únik. Samotné bodnutí pak doporučuje směřovat směrem do srdce nebo krku.

Na sociálních sítích tedy „koluje“ návod pro „osamělé vlky“. Jedná se o útočníky, kteří útočí samostatně. Jejich role je zdůrazňována těmi, kteří současnou vlnu násilí označili za „intifádu nožů“. V případě, že přijmeme za svou tezi o neorganizovanosti útoků, dokážeme vysvětlit jejich podobnost. Ta bude na jednu stranu vyplývat z inspirace předešlými akcemi, ale zároveň z nouze a nedostatku. Neorganizovaní útočníci postrádají logistické zajištění, jsou tedy nuceni ustoupit od použití zbraní a výbušnin. Z tohoto důvodu je většina palestinských útoků prováděna noži, kameny a zápalnými lahvemi.

To je možné považovat za dobrou zprávu. Někdo by sice mohl říct, že útok nožem je více děsivý a může tak být lepší cestou pro dosažení cíle teroristů, tedy šíření strachu. Na druhou stranu, účinnost takovýchto útoků nelze přeceňovat a je třeba zdůraznit, že při takovém útoku zemře pravděpodobněji útočník, než oběť. V případě, že se útočník pokusí napadnout ozbrojeného a ostražitého vojáka ve skupině, nelze si o jeho šancích dělat iluze.

V současné době nelze povstání označit za intifádu, tedy povstání většiny Palestinců. Otázka budoucího vývoje však zůstává otevřená. Jestliže budou nepokoje narůstat, dříve či později bude Palestinská samospráva nucena nasadit své bezpečnostní složky, které zasáhnou proti násilným demonstracím. Abbás a jeho Fatah tak budou spojováni se zavíráním protiizraelských bojovníků, což podkope jejich autoritu. Taková situace by mohla vyburcovat Palestince a vést až ke kolapsu spolupráce palestinské samosprávy a Izraele na Západním břehu. Aktivity mladých Palestinců tak hrají Hamásu do karet a to i přes to, že je tato organizace příliš nezajímá.