Byla to zvláštní výměna rolí. Athéňané, námořníci bez konkurence, bojovali na spartské zemi proti Sparťanům přicházejícím z moře. Ti, neporazitelní na souši, se snažili vylodit ve vlastní zemi, která byla najednou nepřátelskou…
Ze všeho, co se za války událo, toto způsobilo největší překvapení. Nikdo nevěřil, že se Sparťané někdy vzdají, ať už kvůli hladu nebo jinému ohrožení. Všichni věřili, že budou vždy držet své zbraně pevně v ruce a budou bojovat do posledního muže…
Thúkydidés
O co šlo
Athéňané bojovali proti Spartě a jejím spojencům v tzv. peloponéské válce už dlouhých šest let. Obě strany se držely stejné strategie, s jakou vstupovaly do konfliktu. Sparťané podnikali každý rok v létě výpravu do Attiky, kde odhodlaně a neefektivně pustošili athénské majetky. Athéňané byli schovaní za vysokými hradbami, zásobováni po moři a podnikali námořní výpady proti spartským spojencům na Peloponésu. Obě strategie se ukázaly stejně neefektivní, protože neútočily na skutečný zdroj síly protivníka. Sparťané se nesnažili zničit athénskou flotilu a athénské spojence. Athéňané zase nedokázali napadnout skutečné těžiště Sparty, tedy lakónské a mesénské helóty, na jejichž ramenou stál spartský způsob života ve válce i v míru.
Velká změna
Rapidní obrat válka nabrala, když se athénské loďstvo plovoucí kolem Peloponésu vylodilo na poloostrově zvaném Pylos. Část athénské posádky zůstala a místo opevnila. Sparťany ovládl strach a z veselého plenění v Attice velmi rychle spěchali domů. Podnikli proti Athéňanům útoky z moře i ze souše, ale ti se úspěšně ubránili. Sparťané po neúspěšných útocích vysadili na nedaleký ostrov Sfaktiria několik stovek svých hoplítů, čímž chtěli zabránit případnému přistání athénského loďstva.
Situace se však rychle zvrtla a z obléhatelů se stali obléhaní. Připlulo athénské loďstvo a rozdrtilo loďstvo Sparťanů. Pylos zůstával stále nedobytný a athénské lodě nyní pozorovaly ostrov, na kterém byli vysazeni spartští hoplíti. Sparťané se o své muže báli natolik, že okamžitě žádali o příměří. Athéňané souhlasili a delegace Sparťanů se vydala do Athén, kde nabídli mír s tím, že se na všechno zapomene a vše bude jako dřív. Mnohým Athéňanům se tato nabídka zamlouvala, ale vždy se najde jeden…
Jmenoval se Kleón a byl to ctižádostivý a ambiciózní politik. Nelíbilo se mu, že by to Sparťanům mělo projít tak snadno. Přesvědčil tedy Athéňany, že se Sparťany obklíčenými na ostrově mohou mít mír, kdykoliv chtějí. Jeho plán byl získat Sparťany jako zajatce a ještě víc tak posílit vyjednávací pozici Athén. Jako velitel expedice spolu se šikovným Démosthenem dobyl a obsadil ostrov, přičemž padlo mnoho Sparťanů a více než 100 jich bylo zajato.
Athéňané tím získali skvělou páku. Jakmile by viděli Sparťany táhnout na jejich každoroční výpravy do Attiky, ukázali by zajatce a pohrozili by jejich smrtí. Sparťané, kteří si nemohli dovolit zbytečně ztrácet životy těch pár vojáků, co jim zůstalo, by neměli na výběr než odtáhnout.
Obě strany nyní zcela změnily svou strategii. Sparťané přestali táhnout do Attiky, namísto toho podnikli výpravu na Chalkidiki, a útočili na athénské spojence. Athéňané zase využívali svou základnu na Pylu jako magnet pro vzbouřené helóty, podněcovali další vzpoury a podnikali tak operace přímo v srdci spartského území. Obě strany tak útočily na zdroj síly protivníka. Pylos zůstal v rukou Athéňanů ještě dalších sedmnáct let a messénské výpady z této pevnosti působily Sparťanům mnohé problémy.
Co se můžeme na příkladu Pylu dozvědět o válce?
Podstata války je stále stejná
Podle Clausewitze se podstata války skládá ze tří složek. Emocí, náhody a racionálního uvažování. V každé válce jsou tyto složky v jiném poměru, který se neustále mění i během války, a zpětně ovlivňuje charakter války, tedy například vývoj technologií. V peloponéské válce ze začátku převládalo racionální uvažování (jasný strategický plán na obou stranách). Po pár letech se do popředí dostávala náhoda (mor v Athénách) a emoce (revoluce na Korfu).
Racionální uvažovaní
„Válka je pouze pokračování politiky jinými prostředky.“ – Clausewitz
Racionální uvažování zpočátku řídí většinu vojenských akcí. Na začátku operace se velitelé snaží kalkulovat. Zvažují čas, prostor, množství potravin, síly soupeře a mnoho jiných záležitostí. Plánování je nedílnou součástí války.
Athénský plán vyslat loďstvo na Korfu byl založen na racionálním úsudku. Spartský plán dobytí pevnosti na Pylu byl také důsledkem racionálního uvažování. V událostech, které následovaly, ale hrály mnohem větší roli emoce obou stran a nevyzpytatelný prvek náhody.
Ať už se jedná o současný boj proti ISIS nebo o válku před 2500 lety, konflikt je sférou neustálého rozhodování a kalkulování.
Náhoda
„Žádná jiná lidská činnost (než válka) není tak nezbytně spjata s náhodou.“ – Clausewitz
Samotné vylodění na Pylu bylo náhodou. Démosthenes sice své kolegy přesvědčoval, aby se tam vylodili, ti ho však vůbec neposlouchali a chtěli pokračovat v plavbě na Korfu. Přesvědčila je až bouře, která se strhla. Moře nebylo nadále bezpečné, a tak se rozhodli raději přistát. Když je Démosthenes žádal, aby místo opevnili, opět ho neposlouchali. Jenže špatné počasí nepřestávalo a vojáci se začali nudit. Rozhodli se tedy udělat něco užitečného a vytvořili si na místě malou pevnost.
Další nečekanou náhodou byl požár, který nechtěně vytvořil jeden ze Sparťanů. Požár se rychle rozšířil po celém Sfaktrii. Velmi rychle shořela většina stromů. Do tohoto okamžiku Athéňané opatrně obeplouvali ostrov, protože netušili, jaké počty Sparťanů se tam nacházejí. Jakmile les zmizel, mohli jasně vidět, kolik hoplítů tam Sparta má a kde mají svůj tábor. Dobýt ostrov tak najednou bylo mnohem snazší.
Náhoda hraje ve válce stále velkou roli, přestože dnes se mnozí pokoušejí odstranit tento prvek zcela za pomoci nejnovějších technologií.
Emoce
„Teoretici se zvyknou na válku dívat jako na měření sil, vůbec neberou v úvahu emoce. To je jedna z tisíců chyb, které vědomě dělají, ale netuší, jaké to má důsledky.“ – Clausewitz
V průběhu války je vidět, jak emoce hrály stále větší roli při plánování politiky, ale i při jejím výkonu. Racionální volbou pro Athény by byl mír, protože byly vyčerpané a docházely jim peníze na fungování. Vyburcováni emocemi však chtěli od Sparťanů stále více a chtěli využít krátkodobou výhodu k pomstě vůči svému nepříteli.
Pod vlivem emocí Sparťané předali v rámci dohodnutého dočasného příměří celé své loďstvo do rukou Athéňanům. Jakkoli si cenili stovky svých vojáků, předat celou flotilu bez záruky, že ji dostanou zpět, rozhodně nebylo výsledkem zdravého úsudku. Ovládl je strach a panika. Strach ovládl i jejich kolegy na Sfaktirii, kteří čelili rozhodnutí, jestli se vzdát nebo bojovat. K překvapení celého Řecka se vzdali.
Skvělým příkladem úřadování emocí byl i výběr hlavního athénského velitele pro útok na Sfaktirii. V Athénách lidé rozhodli, že jejich jednotkám bude velet Kleón, a to na základě emocí, ne racionálního uvažování. Kleón totiž nebyl ani zkušený voják, ani velitel. Oproti tomu byl mimořádně zkušený v politických intrikách. Tentokrát však neodhadl roli emocí a stal se součástí něčeho, co vůbec nezamýšlel. Kleón veřejně pomluvil Nikia (athénského generála), že není pořádný vojevůdce, pokud nedokáže obsadit za mnoho dní ostrov, na kterém je pár stovek Sparťanů. Řekl, že kdyby byl on sám velitelem, ostrov by už byl dávno obsazen.
Nikias na to reagoval tak, že nabídl Kleónovi své místo hlavního velitele. Kleón to považoval za vtip, ale lidé na něj uslyšeli a přesvědčovali ho, aby šel, když je tak chytrý. Čím více se snažil z toho vyvléct, tím více ho lidé tlačili, aby post přijal. Kleón tedy slíbil, že dobyde ostrov do dvaceti dnů, což se mu skutečně povedlo. Nebýt emocí Athéňanů, celá situace by mohla dopadnout jinak.
Strach, touha po pomstě a nenávist jsou často silnějšími hráči než jakékoli racionální kalkulace.
Válka není jenom lineární
„I ty nejmenší události mohou nabrat disproporční rozměry. Rozhodující výsledky mohou často záviset od drobností, od činů jednotlivců.“ – Thomas Czerwinski
Válka je do velké míry nelineární fenomén. Vstupy a výstupy často nejsou přímo úměrné. Démosthenes měl k dispozici pár stovek vojáků, ale dokázal nimi přimět mnohotisícové peloponéské armády k opuštění Attiky.
Malý incident kdesi na periferii, spustil sled událostí, které měly dopady na taktiku, strategii a politiku hlavních aktérů i na průběh celého konfliktu. Naproti tomu pozdější výprava Athéňanů na Sicílii měla prostředků o mnoho víc, ale její výsledek byl pro Athény katastrofální.
Fakt, že je válka nelineární, má dalekosáhlé následky kupříkladu v procesu obranného plánování. Tak jako malé změny dokážou přivodit velké výsledky, tak enormní investice mohou přivodit mnohem menší výstupy, než by se dalo očekávat.
Válka všechno mění
„Vzhledem k okolnostem [za války] i slova změnila svůj význam. Zbrklé jednání bylo známkou věrného spojence, zatímco umírněný postoj byl považován za schovávání vlastní neschopnosti. Schopnost podívat se na problém z více úhlů znamenala, že dotyčný nebyl schopen rázně jednat v žádné věci. Schopnost konat násilí se stala známkou pravého muže, nečestné intriky zas správnými prostředky na svou obranu. Ti, co prosazovali radikální řešení, byli důvěryhodní, kdokoliv jim oponoval, byl podezřelý…“ – Thúkydidés
Staletí fungující hoplítské falangy již nebyly jediným způsobem boje. I tak konzervativní společnost, jako byla Sparta, se musela pod vlivem války měnit. Byl to právě Pylos a Sfakitria, které odstartovaly velké změny v spartských vojenských, sociálních a politických institucích. V důsledku těchto změn Sparta nakonec válku vyhrála, ale byla to docela jiná Sparta než ta, která do konfliktu vstupovala.
Sparťané obklíčení na ostrově byli mimořádně překvapeni, když se proti nim namísto disciplinovaných řad těžké pěchoty řítily lehké jednotky v otevřených formacích. Kvůli jejich pokřikování neslyšeli rozkazy vlastních velitelů, kvůli jejich střelám a zvířenému prachu nic neviděli. Zažili tedy zcela nový styl boje, na který nebyli připraveni. Tomu, že Athéňané v prvních letech války odmítli vyjít zpoza hradeb a bránit tak své pozemky, by ještě dokázali porozumět. To, že je ale v bitvě porazily jednotky, kterými maximálně opovrhovali, už rozdýchávali velmi těžko. Když se tak stalo, udělali něco nečekaného. Vytvořili si vlastní lehké jednotky a vlastní jízdu.
Kromě nového druhu taktických záležitostí, vznikaly nové výzvy pro Spartu i na strategické úrovni. Pylos totiž zůstal v rukou Athéňanů dalších sedmnáct let a byl skvělou základnou pro podnikání výpadů na spartské území, ale i pro podněcování povstání. Sparťané se tak museli přizpůsobit i tomuto trendu. Kromě nových druhů jednotek vytvořili i nový koncept obrany svého území. Rozestavovali hlídky na klíčových místech při pobřeží, aby se Athéňanům nepodařilo vytvořit další podobnou základnu.
Při vstupu do války je nutné mít na paměti, že z ní nemusíme vyváznout v takovém stavu, v jakém bychom si představovali.
Válka je o vytváření a využívaní příležitostí
„Troufalost a odhodlání pomohou často získat to, co se běžnými prostředky nedá dosáhnout.“ – Niccolo Machiavelli
Démosthenes odhadl Pylos jako ideální místo, které poskytovalo mnohé možnosti útočení na zdroj spartské síly. Geograficky bylo místo velmi vhodně situované. Bylo dost daleko od Sparty, takže Athéňané měli čas na jeho opevnění. Navíc bylo v blízkosti obydlí messénských helótů, kteří byli mimořádně motivováni pomáhat každému protivníkovi Sparty. Praktické využití určitě představoval i přístav a vhodná topografie na obranu místa.
Démosthenes tak měl dobrý důvod domnívat se, že dokáže Sparťanům nadělat pořádně škody. Nemohl vědět, jak to nakonec dopadne, ale tím, že se chopil iniciativy a vyzkoušel něco nového, přiměl Sparťany k reakci na nový problém. Přitom Sparťané nebyli lidé, kteří by nové výzvy vyhledávali. Démosthenes tedy mohl počítat s tím, že dříve či později udělají Sparťané nějakou chybu a že on ze svého opevněného místa bude tyto chyby využívat.
Iniciativa a troufalost nemusí samy o sobě přinést výsledky, často však přinášejí příležitosti. Donutí totiž nepřítele udělat chybu.
Poznámka autora
I když je samotný Pylos zajímavou epizodou, autor je přesvědčen o tom, že pár hodin strávených s Thúkydidovými Dějinami peloponéské války není nikdy na škodu, a proto velmi doporučuje přečíst si celou jeho knihu. Kromě tohoto mistrovského díla existuje několik knih, které jsou k němu vhodným doplňkem.
- The Peloponnesian war od D. Kagana je monumentální 4 svazkové dílo podrobně mapující celý konflikt, ideální jako úvod do studia peloponéské války.
- Lazzenby ve své knize The Pelloponnesian war: A Military Study nabízí čistě vojenskou analýzu konfliktu.
- D. Hanson se ve své knize War like no other věnuje válce z pohledu těch, kteří bojovali a umírali.
- Delbrück v jeho Warfare in Antiquity podrobně rozebírá celé dění kolem Pylu a Sfakitrie do nejmenších detailů.
1 Comment
Juro
26. 3. 2016, 2:39Úžasný článok, ľahký, s myšlienkou a pointou, dlho ma hľadal.
REPLYSom zvedavý čo ešte bude.