„Filopoimen, generál Achájců, si počínal chvályhodně, protože i v dobách míru myslel stále na válku. Když byl s přáteli venku, často se jich ptal, jak by reagovali, kdyby najednou došlo ke konfliktu. Poslouchal jejich názory a argumentoval svými a těmito diskusemi docílil toho, že v dobách války nikdy nevyvstala situace, se kterou by si neuměl poradit.” Niccolo Machiavelli

„Nikdy předtím neexistoval lepší příklad génia, během pár měsíců totiž změnil lidi žijící si v luxusu v národ vojáků, věřících svému veliteli a nedočkavých na setkání s protivníkem.“ Pausanias

Politicko vojenská situace Achajského spolku koncem 3. století

Achajský spolek byla federace řeckých městských států na severu Peloponésu, která vznikla počátkem 3. století. Postupem času pohltila i největší města celého poloostrova jako Corinth, Argos, či Megalopolis. Spolek po třech dekádách od svého vzniku ovládal téměř celý Peloponés, co ho nevyhnutelně přivedlo do konfliktu se Spartou. Ta už měla dávno své zlaté časy za sebou, nicméně se schopným velitelem dokázala stále nadělat lokální problémy.

Politická situace
Autor: Raymond Palmer

Schopného velitele našla pod králem Kleoménem III. Ten, více než sto let po porážce Řeků při Chaironei, vybavil armádu Sparty makedonskou výzbrojí a ujal se rozšiřovat spartskou sféru vlivu. Achajský spolek utrpěl několik porážek po sobě. Doplatil na starý styl boje (když nějaký nový trend přijmou Sparťané před vámi, můžete si být jisti, že to skutečně stojí zato) a šikovné spartské využívání vnitřních operačních linií.

Makedonský král Filip V, spojenec Achajců, nechtěl plýtvat svými zdroji na pomoc Achajskému spolku, který zjevně nebyl schopen bránit se proti Spartě. Sám měl dost práce s Aitolským spolkem, s útoky Pergamonu a ještě by rád pomohl Hannibalovi beznadějně bloudícímu v Itálii a čekajícímu na posily. Aby tedy zajistil obranu Achajců, povolal z Kréty Filopoimena, šikovného důstojníka, který se již několikrát vyznamenal jako velitel jízdy. Ten měl nelehký úkol. Armáda Achajců byla po materiální i morální stránce zcela na dně. Achajci sice ovládali velké území, ale jejich armáda už dávno nebyla použitelná na dosahování jejich politických cílů.

Reforma jízdy

První velké změny zavedl Filopoimen v jízdě. Jako zkušený velitel jízdy si byl jistý, že tuto část armády dokáže reformovat jednoduše a spolehlivě. Žalostný stav tehdejší Achajské jízdy Plutarch výstižně popisuje v Životě Filopoimenovém:

„Ale jízdu, které měl velet, našel v bídném stavu. Používala nepoužitelné zvířata získané pouze narychlo, kdykoliv mělo dojít k tažení. Na většinu tažení se samotným jezdcům ani nechtělo a raději za sebe posílali náhradu (žoldáky), jezdci byli charakteristický nedostatkem zkušeností a s tím související zbabělostí a jejich velitelé to neustále přehlíželi, protože jezdci měli největší politickou moc a vliv mezi Achajci a byli to oni, kdo rozhodoval o odměnách a trestech.“

Filopoimen změnil taktiku i výzbroj jízdy. Podařilo se mu potlačit převládající zbabělost a individualismus mezi jezdci. Nainstaloval do nich sborové cítění. Sám chodil po jednotlivých městech Achajského spolku a dohlížel na výcvik a trénink. Achajci byli s reformou velmi spokojeni a o pár let později pověřili Filopoimena ještě složitějším úkolem.

Reforma pěchoty

Achajská pěchota byla zvyklá na boj s lehkými malými štíty a krátkými kopími. Jednalo se o převážně lehké jednotky. Bojovali téměř bez ochranné zbroje. Takové podmínky jim dovolovaly rychle se pohybovat v hornatém terénu a snadno ujít před nebezpečím, případně kontrolovat horské stezky a chodníky. Na druhou stranu jim neumožňovaly porazit odhodlaného protivníka s kvalitní armádou v otevřené bitvě. Filopoimen zavedl používání větších štítů, které dokázaly chránit podstatně větší část těla. Také zavedl používání delších kopí. Kromě toho měli pěšáci novou i zbroj, kovové holínky a přilby.

V oblasti taktiky byli Achajci zvyklí na hit-and-run taktiku, charakteristickou pro lehkou pěchotu. Ostatní mocnosti však měly celkem kvalitní jízdu, proti níž byla osamocená lehká pěchota velmi zranitelná. Dalším důvodem reformy byla snaha Achajců expandovat a jakmile by chtěli expandovat na jih, museli by slézt z horských oblastí do nížin. V takovém prostředí potřebovali armádu, která by byla schopna vyhrát rozhodující bitvu. Filopoimen je tak naučil bojovat v uzavřených formacích, vyzbrojil je a vytrénoval po vzoru jejich spojenců Makedonců. Podobně jako u jízdy, i u pěchoty musel potlačovat individualitu a prosazovat sborové cítění.

Reforma myšlení

Poté, co přesvědčil ty ve věku na vojenskou službu, aby se pořádně vyzbrojili, v první řadě v nich vybudoval sebevědomí. Měl to však těžké, protože Achajci v posledních letech zpohodlněli. Záleželo jim na drahém oblečení, přikrývky svých křesel malovali na fialovo a bavili se na banketech a hostinách. Ale on udělal první krok a změnil jejich lásku k předvádění se zbytečnostmi k tomu, co bylo přínosné a čestné a rychle je přesvědčil a navnadil, ať si kontrolují denní výdaje na tělesné potřeby a ať si najdou jejich nejvyšší lásku ve vojenských záležitostech. A tak došlo k rozbíjení drahých číší a nádobí, k pozlacení a postříbřený štítů a zbroje… Pohled na tu změnu zvýšil odvahu mužů, zvýšil jejich odhodlání a udělal je odvážnými a připravenými na střet s nebezpečím. Okázalost v zbytečných záležitostech totiž způsobuje propadnutí luxusu a zženštění těch, kteří jsou jím postiženi. – Plutarch

 

Pozornost, kterou dosud věnovali oděvu, měli napříště věnovat své zbroji… A řekl jim, že muž připravující se na tažení by si měl dát pozor na to, aby mu jeho vojenská obuv dobře seděla… a ne aby měl hezké boty… protože když muž preferuje povrchní věci před užitečnými, je jasné, co ho na bojišti čeká. – Polybius

Test nové armády

Obě složky armády pak několik měsíců trénovaly. Nejprve se pěstovala soudržnost na úrovni oddílů z jednotlivých míst. Později se celá armáda setkala vcelku a trénovala společně. Test nové armády přišel již v roce 207, kdy se setkala se spartským králem Machanidem při Mantinei. Achajci si počínali opravdu velmi dobře. Začátek bitvy se sice nevyvíjel zrovna podle jejich představ, ale armáda se nevzdávala, ani když ztratila pravé křídlo. Zůstala pevně stát a v rozhodující chvíli dokázala zvrátit nešťastný průběh střetu. Armáda obstála i v dalších střetech se Spartou a Achajský spolek se na pár let dostal na vrchol své moci.

Filopoimen
Autor: Marie-Lan Nguyen

Proč je Filopoimen relevantní pro současnost ?

Schopnost státu vzdorovat je možné změřit pomocí dvou nerozlučných faktorů, všech (materiálních) prostředků, které má k dispozici a síly jeho vůle. – Carl von Clausewitz

Jak výstižně uvádí Plutarch, Filopoimen zvýšil nejen materiální moc, ale i vůli Achajců. Jakákoli materiální síla je zbytečná, pokud neexistuje vůle nasadit ji.

,,Filopoimen byl dobrý bojovník, kromě toho, že zvítězil v bitvách, zvýšil nejen (materiální) moc ale i odvahu Achajců, kteří pod jeho velením začali vítězit a byli úspěšní ve většině tažení.“

Příčinou nejednotnosti bývá v republikách nečinnost a zahálčivost v časech míru, příčinou jednotnosti je strach a válka. – Niccolo Machiavelli

Nejednotnost však není jediným negativním důsledkem míru pro stát. V době míru armáda většinou degeneruje a stát tak ztrácí schopnost chránit svou suverenitu, respektive ji předává jiným aktérům.

„(Filopoimenův) předchůdce Aratus, zakladatel Achajského spolku, nebyl schopný voják, a tak se spoléhal na vyjednávání a intriky, na naplnění svých cílů a zvyšování moci spolku. Vzhledem k tomu ignoroval potřebu národa trénovat vojáky a v důsledku toho byl závislý na makedonských jednotkách ve svých válkách se Spartou a ostatními nepřáteli a stal se tak fakticky podřízeným cizí mocnosti. Naopak Filopoimen byl udatný voják a dobrý generál a tyto vlastnosti mu dovolili vytvořit z Achajského spolku skutečně nezávislou mocnost v Řecku. „- Plutarch

Degeneraci lze předejít poctivým tréninkem a výcvikem. Namísto toho si Achajci pod Aratem  užívali luxusu a tvářili se, jakoby už nikdy kvalitní armádu nepotřebovali. Vždyť diplomacie stačí a spojenectví jsou přece věčné.

Obranné plánování je vždy jen záležitostí hádání. – Colin Gray

Filopoimen reformoval armádu v době, kdy docházelo k obrovským (alespoň na starověké poměry) změnám ve vojenství. Časy, kdy jedna bitva dokázala rozhodnout celou válku, sice nevymizely, ale vynořil se minimálně jeden aktér (Řím), na jehož porážku nestačilo ani několik proher za sebou. Achajská armáda byla přetvořena na typ války, který pomalu ale jistě přestával být ve Středomoří dominantní.

Zatímco Hannibal byl stále schopný vykouzlit s falangou makedonského typu vítězství na bojišti, potřeboval k tomu vždy specifické podmínky. Nedokázal zvítězit, pokud Římané neútočili a jen čekali na jeho úder. Mnohé své vojáky dokonce vyzbrojil římskými zbraněmi. Falangy tedy přestávaly být dominantní, což se poprvé ukázalo v bitvě u Kynoskefal a později při Magnesii a u Pydny.

Filopoiménova reforma tedy znamenala, že se Achajci byli schopni postavit okamžitým lokálním výzvám, zároveň je však učinila možná ještě zranitelnějšími vůči legiím. Jako lehká pěchota by proti legiím mohli mít šanci alespoň v hornatém terénu své vlastní domoviny. Co se týká těžké pěchoty, jediný způsob boje, kterým dokázali bojovat, bylo vyhledávání rozhodující bitvy a v té proti legiím zkrátka neměli šanci.

Novou reformu, kterou by armáda spolku zoufale potřebovala, už Filopoimen neuskutečnil. Začátkem 2. století umřel při taženích v Messénii a nenašel se nikdo s potřebnou vizí a schopnostmi, aby znovu přizpůsobil armádu novým podmínkám. Achajská liga neměla adekvátní vojenské prostředky a později ani vůli vzdorovat římské expanzi.