Dnes vám přinášíme první část pokračování cestovního deníku studentky Markéty Všelichové, která se při svých cestách podívala na poměrně zajímavá místa – například do Kurdistánu. První díl minulé série naleznete zde.

Barzan je pro Kurdy významné místo z více důvodů. Kromě toho, že je tam pohřbený Musafa Barzani, další členy Barzaniho rodiny a asi 8000 Kurdů odsud v roce 1983 nechal Saddám odvést na jih Iráku. Nejdříve žili několik měsíců v táboře ve městě Boya, a potom byli všichni do jednoho postříleni. Dodnes jsou objevovány nové hroby a kurdská vláda

Foto: MV

se snaží ostatky postupně přemístit na hřbitov v Barzan za značných komplikací ze strany irácké vlády. Na památku těchto událostí je zřízené muzeum, které se má v budoucnu přemístit do větších prostor. Jsou v něm fotky a různé osobní věci zavražděných lidí. Když jsem tam byla, všichni zdůrazňovali, že mezi Saddámem a IS není vůbec žádný rozdíl.

Další věc, kterou všichni opakovaně zmiňovali, je, že přes všechny tragédie v kurdské historii nikdy nepřemýšleli o pomstě. Naopak jejich poučení zní, že nic podobného, co se dělo Kurdům, se nesmí nikdy opakovat. Říkají, že je to jeden z důvodů, proč se Kurdové dnes snaží pomáhat arabským uprchlíkům a proč přes všechno, co se v historii stalo, dnes můžou Arabové beze strachu žít v jejich městech. Další násilí přináší jen další násilí a někdo s tím jednou musí skončit. Mohlo by to znít jako fráze, ale když jste tady delší dobu, poznáte, že oni takto prostě přemýšlejí.

Foto: MV

A až bude většina světa přemýšlet alespoň z poloviny tak jako zdejší Kurdové, bude všude víceméně krásně. Uprchlických táborů jsme mimochodem obešli taky pěknou řádku, bude o tom některý z dalších příspěvků. Součástí areálu Barzanu je také budova skládající se ze tří částí, představujících okupovaná území Kurdistánu – Bakure, Rojavu a Rojhelat. V době, kdy to stavěli, ještě nebyla Rojava nezávislá. Bakure je pak symbolizován obrovskou kurdskou vlajkou, která poukazuje na získanou svobodu tohoto regionu.