Přinášíme vám další pokračovaní druhé série Zápisků z Kurdistánu od Markéty Všelichové. Předchozí díl této série naleznete zde.

Šadádí bylo od IS osvobozené teprve před pár týdny. Dojmů z takového místa je samozřejmě strašně moc, ale jeden naprosto převládá. Po ústupu IS z města se objevily zprávy o tom, jak Kurdové vyhání arabské obyvatelstvo. Chudáci civilisté raději utíkají na území Daesh ve strachu z kurdských jednotek. Po dvou dnech ve městě nechápu, jak může někdo šířit takové hlouposti. Dost mě to naštvalo. Po dobrém tedy. Kurdové už z podstaty věci arabské obyvatelstvo vyhánět nemůžou. Jsou tady totiž v YPG i v SDF v naprosté menšině. S námi byla dnes jedna Kurdka a jeden Kurd, zbytek jsou buď arabští příslušníci YPG, nebo „Kassabi“ (jestli jsem správně pochopila jde o místní arabský kmen). Heval Tallar, mluvčí SDF je mimochodem také „Kassabi“. Druhá holčina z YPJ, s modrým šátkem, je také Arabka.

Foto: Markéta Všelichová

Na rozdíl třeba od al-Holu a dalších osvobozených měst je v Šadádí poměrně živo a v ulicích potkáte hodně lidí. Když napíšu, že jejich vztahy s YPG jsou velmi přátelské, ani zdaleka to skutečnost nemůže vyjádřit. Tito lidé jsou neskutečně vděční za osvobození. Město jsme prošli pěšky skrz na skrz a koho jsme potkali, táhl nás na čaj, samá marhaba a úsměvy. Po třetí zastávce jsme čaje museli začít omítat, jinak bychom nebyli zpátky ani v dubnu. U jednoho stánku stála skupina Arabů. Jeden z nich chytil „naši“ Kurdku za ruku a prosil mě, jestli je spolu můžu vyfotit a poslat to do světa ze vzkazem, že lidé tady love YPG/J a SDF. Všichni okolo stojící Arabové začali přikyvovat a hned se také hrnuli na fotku. Co k tomu říct….

Všichni také vysvětlují, že město je sice poloprázdné, ale většina lidí utekla už dávno. Poté co město ovládl IS. Podobně jako na mnoha dalších místech. Na fotkách jsou ulice plné opuštěných obchodů – na všechny z nich IS namaloval svoje logo. Majitelé těchto obchodů utekli dávno, dávno před tím, než se k městu vůbec přiblížilo nějaké YPG nebo SDF. Před osvobozením už mimo IS v Šadádí moc lidí nezůstalo a kdo mohl, dávno utekl. Naopak původní obyvatelé se postupně začínají vracet. Dvě mladé Arabky nám vyprávěly, jak putovaly pěšky do Hasaky, poté, co na město zaútočil IS. Věděly co by je čekalo. Teď jsou zpátky.

Šadádí jako takové nedopadlo zase tak špatně. IS utekl v podstatě bez boje, ve městě je zničených jen pár domů, které sloužily IS. Srovnaný se zemí je pak ještě jakýsi areál, který IS používal jako základnu. Dalším nesmyslem jsou tedy tvrzení o stovkách civilistů zabitých po náletech. Žádné domy hromadně srovnané se zemí tam nejsou, jen pár jednotlivých budov, jinak je město skoro nedotčené. Všichni bojovníci, co jsme potkali, se shodují na tom, že dalším cílem je jednoznačně Deir Zair ovládaný napůl Asadem, napůl IS. Osvobodit ho chtějí od obojího. Můžu jen držet palce.

Cesta do Šadádí pro mě byla nejdřív trochu zakletá. Prvně jsme se otáčeli už před Hasakou kvůli bombovému útoku na jedno ze sídel SDF. Otravovat je zrovna v tu chvíli s cestou do Šadádí by nebylo vhodné. Podruhé jsme Šadádí míjeli cestou ze Shingalu, ale to zase byla noc a nemělo cenu tam zastavovat. Čekala jsem také, že jet tam bude docela složité, každého nepustí nebo bude potřeba nějaké povolení atd. Nicméně u YPG a v SDF v Hasace mám hodně známých. Říkala jsem si: za zeptání nic nedám, když už jsme tady. No a vida, absolutely no problem, mám se dostat do Hasaky, rádi mě do Šadádí vezmou. Super. Na cestě z Kámišlí do Hasaky je nejzajímavější úvodní pasáž. Je tu jakési autobusové nádraží a autobusy se dělí na dvě skupiny. Pro ty, kdo můžou jet po Asadem kontrolované cestě, a pro ty, co nemůžou. Kurdové vybudovali od Amudy novou silnici, která vládou držený úsek objíždí, a potom se napojíte na dálnici. Ptám se tedy po autobuse Hasaka – Amude – non Asad. Jeden z řidičů přikyvuje, Amude-Hasaka, a naznačuje, že jeho by režim asi podřízl. No právě, mě nesjpíš taky. Tamon, pojedeme.

Mimochodem, taková cesta je neskutečně levná, Kámišlí – Hasaka stojí 300 syrských liber, což je nějakých deset korun. V posledních dnech jsem v Kámišlí absolvovala pár pohovorů s Asadovými vojáky a o další rozhodně nestojím. Když na mě při čekání začne mluvit někdo, kdo vpadá jako vzorový Asadův tajný a dožaduje se nějakého papíru, stoupnu si do skupinky lidí a nasadím naprostou ignoraci. Pán se mi vůbec nelíbí a jsem z něj dost nervózní. Po chvíli mi nicméně někdo přeloží, že je od asayshe a mám mu jen ukázat povolení. Omlouvám se mu, že jsem po těch předchozích dnech trochu paranoidní, všude kolem jsou režimní budovy a myslela jsem, že je od Asada. Směje se a říká, že Asad je okolo, ale tohle místo kontroluje asaysh. Než se naplní autobus do Hasaky, ještě mě zve na čaj a říká, že přístup k vládním vojákům mám zcela správný

Autor: Markéta Všelichová