Není známo, zda k takovému úspěchu přispělo tehdejší mezinárodně-politické napětí a vliv stupňujících se závodů ve zbrojení. Pro Gabriele Susanne Kerner rodačku z Hagen vystupující pod uměleckým pseudonymem Nena bylo jejích 99 Luftballons fenomenálním úspěchem.

Krátce po vydání stejnojmenného hudebního alba byla titulní píseň přezpívána do angličtiny a Neně se podařilo to, co se nikdy předtím, snad s výjimkou Marlene Dietrich, nepodařilo žádnému německému zpěvákovi či zpěvačce. Německá písnička pod názvem 99 Red Ballons chytla za srdce západní publikum.

Podle mého názoru je německý text daleko zpěvnější než anglický. To si lze uvědomit na faktu, že píseň například v němčině převzali i Japonci. I přes jejich lásku k Vídni, japonština jim jde daleko lépe. Vznikla také čistě japonská verze 99 Love Balloons od dívčí kapely 中の森 BAND (Nakanomori Band). V němčině 99 červených balónků zpívá i dánský zpěvák Michael Carøe, či španělská disko-diva Xavi Matralla. Ta hit elektronicky remixovala a dala mu velmi rytmickou diskopodobu. Hit si v němčině zazpíval rovněž Homer Simson.

Překvapivě si píseň získala také srdce a mysl italské punkrockové skupiny DDR – Diritto Di Rivolta, která v roce 2007 zařadila 99 Luftballons na své album. No, Nena to není… Ačkoliv to určitě nebyl záměr, jednonohý bard českého pivního punku Lou Fanánek Hagen, vulgo Františka Moravec, přetextoval tento hit pro Tři sestry paradoxně právě jako DeDeRón. Tím opět na české písňové scéně zanechal svou nezapomenutelnou stopu.

Asi nepřekvapí, že se postupně objevují další a další coververze 99 Luftballons/Red Baloons, například americká od pop-punkové formace Goldfinger, či čistě německá od německé postpubescentní skupiny Tokio Hotel. Tahle verze však zní spíše jako melodie z reklamy na Eurotel. Také Nena po svém návratu od plnění mateřských práv a povinností znovu nazpívala svůj hit. Stalo se tak pro televizní dvojjazyčný, francouzsko-německý, kanál Arte. Zde se také poprvé objevila v textu francouzština. Trochu dlouho trvá to období protestu proti militarismu a militarizaci společnosti, že?

A vacation in a foreign land, Uncle Sam does the best he can, You’re in the army now, Oh, oh, you’re in the army now…

To jsou slova první sloky legendárního songu od anglické rokové skupiny Status Quo z alba In the Army Now. Album vyšlo v roce 1986, nicméně melodie i text pochází od nizozemské dvojice Rob a Ferdi Bolland.

Chytlavou melodii In the Army Now lze u nás i v zahraničí pravidelně slyšet radiích. Promítám-li si dobu od natočení klipu a alba, mám pocit, že frekvence jejího veřejného obehrávání se zvyšuje hlavně v době mezinárodních konfliktů s americkou účastí.

Snad pro svou oblíbenost velmi zdařilá melodie i text neušly zájmu recesistických napodobovatelů. V Česku píseň zpívá Těžkej Pokondr jako Laminát. Již krátce po svém uvedení od Status Quo byla píseň zparodována v Německu skupinou FEE pod názvem Du musst zur Bundeswehr.

Zájmu píseň neušla ani v kulturní oblasti vyznačené azbukou. Zde píseň zparodoval Сергей Александрович Калугин, a to s použitím mnoha slangových slov. Zde je (zvukový) originál s anglickým překladem

Nemohu nikoho vyzývat, ale možná, že by se píseň mohla dočkat i české verze:

…teď seš v á-če-er, oh, oh, oh, si v á-á-če-er…

Tedy to platí hlavně o české animátorské škole. Kdo by neznal českou klasiku v této oblasti, jakou je Vzpoura hraček.

Zde je možno ji najít s anglickým komentářem.

Filmy pojednávající válečnou tematiku bývají někdy označovány jako angažované. Takové filmy většinou vznikaly v táboře míru, Svazu sovětských socialistických republik, pod záštitou filmového studia Союзмультфильм. Zde je jeden pěkný příklad filmu pokoušející se poněkud nepolitologicky vysvětlit mechanismus vzniku ozbrojeného konfliktu.

Stačí škrtnout a válka už se rozhoří sama…

Tématiku války a jejich naprosto ničivých důsledků v roce 1955 pojednali ještě pod hlavičkou MGM také William Hanna a Joseph Barbera.

Jak jinak, s pomocí dialogů a pomocí Boží…

Šlo povídkový film Milana Muchny z roku 1985 Zelená léta. Film diváky vůbec nezaujal. Nenaplnila se režisérova slova z časopisu Film a doba:

…nelze zapomínat, že dnešní mladí lidé si své „hrdiny“ vytvářejí sami. Jsou to hrdinové neromantičtí, kteří nevynikají silou, ale spíše vtipem. Odpustíme jim i jistý afekt a pózu, která jim nastavuje zrcadlo a v mnoha případech je komická a snadno vysvětlitelná. Bylo by chybou vytvářet mladého hrdinu k „obrazu svému“, spíše ho spolu s mladými lidmi musíme objevovat v nich samých. Jen tak jej bude mladý divák přijímat a plnit sály kin. A ti starší zvědavě a rádi překročí tabu své „generační bariéry“.

Dramatické dílo dostalo na CSfilmu do Vánoc 2011 jen jednu hvězdičku z 10. Nelze se tomu ani příliš divit:

Čtyři příběhy o vojácích: 1. společná cesta pro opravený tank dá vzniknout přátelství mazáka a bažanta, 2. vojáci a studentky na společné bramborové brigádě, 3. dívka z internátu si vybere jiného, 4. manželství slovenského důstojníka se po přeložení na Šumavu rozpadá.

Pravděpodobně dnes už by nebylo možno takový film vůbec natočit. Přátelství mazáka a bažanta je oxymoron, bramborové brigády už nejsou, máme profesionální armádu, před internáty už tak nepostávají houfy večer houfy mladých uniformovaných mužů a slovenského důstojníka na Šumavu určitě nikdo nikdy už nepřeloží.

Přestože byl film do kin uveden až v roce 1986, Žentour k filmu vydal již v roce 1984 krátkohrající  desku Žentour písničky z filmu Zelená léta, obsahující skladby Múzy a Telefon. Obě, dnes již spíše zapomenutá dílka, lze najít na Youtube v podobě klipů v původním znění s finskými titulky.

Nejde však o poslední spojení velmi populární skupiny a vojenské tématiky. V roce 1989 získala skupina v hudebně soutěžním pořadu Slovenské televize Triangel třikrát Zlatý triangl se skladbou Utajený světadíl. Na youtube lze najít tři videoklipy. Jeden z nich pochází z prosincového vydání slovenského pořadu Noc v archíve:

Druhý pochází z produkce Československé televize. Třetí (nejsledovanější), který je přepisem z analogového záznamu VHS spojuje studiovou choreografii s prostřihy televizního zpravodajství.

Co vedlo české tvůrce klipu přepracování původního klipu a k podprahovému spojení Žentouru s bojem za mír a antiamerickou propagandou, se už asi nedozvíme. Možná to byla odpověď na to, co náčelník HPS ČSLA generálplukovník Antonín Brabec popisoval takto:

Imperialistická reakce podniká kvalitativně nové kroky v ideologickém boji proti reálnému socialismu. Antikomunistické kampaně se dostávají stále více na úroveň státní politiky a řídí je přímo nejvyšší představitelé vlády USA.

V každém případě, pokud máte stejně jako já pocit, že voda stoupá, pomalu ztrácí se břeh a ptáte se co dál? Pak i já věřím, že máme svůj plán a na kopci loď co právě vyplouvá, svůj cíl – utajený světadíl. Hodně štěstí v roce 2012.

"Přehlídka" české armádní techniky u letištní plochy na afghánské základně Šarana. Dnes již na této základně čeští vojáci nejsou (říjen 2011); Foto František Šulc

Jedna ze Svěrákovsko-Uhlířovských písní hovoří o tom, že staré věci se nemají opouštět pro nové. Již nějakou dobu jsou z užívání vyřazeny legendární střední automobily Praga. V armádě přežilo jen několik kusů se specifickými nadstavbami. Pragy se po svém vyřazení staly zbožím a bude možno je potkávat buď na srazech vojenské historie, například v podobě legendární „Ještěrky“, nebo jen v civilním prostředí, a to stále méně. Automobil totiž nesplňuje snad žádnou z norem Euro.

„Československý automobilový nezmar“ se vyráběl i v civilním provedení 5ST a v nespočtu nadstaveb a na internetu lze přehršel videí, kde jeden nebo druhý automobil vystupuje v hlavní roli. Zde je výběr.

Začněme historií:

Pokračujme ukázkami toho, co je Praga V3S schopna…

…a konečně pragovka se stala také součástí počítavé hry jako pojízdná autodílna.

Vzpomínáme s láskou.

Píseň byla rozšířena hlavně v bývalém socialistickém bloku. V Československé socialistické republice to byla Partyzánská, v Německé demokratické republice to byli  Partisanen von Amur, v Maďarské lidové republice to byli Amuri partizánok a v bývalé Socialistické federativní republice Jugoslávie byla píseň známa jako Po šumama i gorama.

Možná to překvapí, ale píseň se dočkala svého rozšíření i do jiných jazyků. Snad možná díky legendárnímu Alexandrovově souboru písní a tanců si našla píseň svou cestu do francouzštiny, španělštiny, finštiny, řečtiny, turečtiny a dokonce také do japonštiny.

Píseň se ovšem za dobu své existence stala také objektem parodií a objektem extremistických hnutí. Na internetu lze najít i její zpracování ve stylu country á la D. Landa. Pravděpodobně u nás nejznámější je její punkové aranžmá skupinou SPS pod názvem Ruská.

K daleko tvrdšímu zpracování však přistoupila německá (výrazně levicově orientovaná) punková skupina Kapelle Vorwärts! tvrdící na svých stránkách tvrdí, že Karel Marx by tancoval pogo. V tomto zpracování se píseň Partisanen von Amur se i ocitla na jejich prvním CD s názvem Brot und Rosen. Posuďte, co se nakonec může stát z původní písně oslavující vítězství rudoarmějců proti bělogvardějcům v jedné z vojenských operací u řeky Amur a zároveň z písně, napsané na melodii pochodu carských vojáků.

Pravděpodobně všichni čtenáři tohoto blogu se ve svém životě setkali s „Bělounem“, Sbírkou úloh z matematiky pro základní školy. Jak vyplývalo z úvodu, kdo se chtěl dostat na střední školu, „Bělouna“ prostě musel počítat:

Milí žáci, dostáváte do rukou publikaci, která vám může významně po­moci v přípravě ke studiu na střední škole, popřípadě k pří­pravě na přijímací zkoušky.

„Běloun“ se mi vybavil při čtení polemiky mezi outsiderem a insiderem u příspěvku nazvaného Třístupňový systém velení/řízení. Šlo o tuto část úvodu:

Před řešením jednotlivých úloh si nejprve pozorně pročtě­te zadání úlohy, třeba i několikrát, uvědomte si, co je dáno (podmínky úlohy) a co máte vypočítat (otázka), promyslete a neznačte si plán řešení a teprve pak se pustíte do vlastního řešení úlohy.… Při řešení úloh byste měli provádět kontrolu jednotlivých kroků a na závěr provést zkouš­ku správnosti řešení, zejména je-li to v zadání úlohy požado­váno. V případě, že by zkouška byla obtížnější než řešení úlo­hy, měli byste alespoň odhadem usoudit na správnost řešení. Teprve potom porovnejte svůj výsledek s výsledkem uvedeným ve Sbírce. Většinu úloh je třeba zakončit odpovědí.

Jak jsem během své praxe v tom, co bývá nazýváno resortem obrany, pochopil, nerespektuje zde řešení většiny praktických úloh výše uvedené doporučení. Začíná se zpravidla jejich zakončením odpovědí, o čemž se pak vede diskuse. Vášně vzbuzené během debaty pak dávají zapomenout na fakta. Úloha týkajících se toho, co mají dělat vojáci a co ne, co mají naopak dělat nevojáci, občanští zaměstnanci je totiž klasická slovní úloha řešená trojčlenkou:

Deset dlaždičů mělo provést předláždění vozovky ulice za 22 pracovních dní. Po čtyřech dnech byli pro urychlení práce posláni další dva dlaždiči. a) Po kolika pracovních dnech dokončí předláždění vozovky? b) Kolik pracovních dní celkem trvalo předláždění vozovky?

anebo

Vojenský transportní vlak měl 32 vagónů. V každém vagónu se dopravovalo 40 vojáků. Jakou zásobu potravin veze vlak s sebou, trvá-li transport 3 dny a spotřebuje-li jeden voják přibližně 2 kg potravin denně?

Zadání úlohy pro využití vojáků a nevojáků pro nevojenské činnosti, jako jsou různé vnitro-správní aktivity týkající se peněz, personálu, nemovitostí, výpočetní techniky apod., by totiž mělo znít asi takto:

Kolik vojáků nebo občanských zaměstnanců je třeba na práci o celkovém počtu 100 hodin, znáte-li, že a) maximální týdenní fond pracovní doby/doby služby (pět pracovních dnů) je u vojáka z povolání 42,5 hodiny a občanského zaměstnance 40,0 hodin; ve fondu vojáka z povolání je ovšem započítána půlhodinová přestávka na oběd a fond je zmenšen povinný tělocvik v trvání 2krát 90 minut týdně. b) Kolik vojáků budu potřeba pro odpracování této práce, bude-li se jednat o lékaře, kteří navíc každý týden uplatňují jeden „operační den“, ve kterém se nevěnují svému úřadu, ale své původní profesi lékaře.

Kolektiv autorů „Bělouna“ v úvodu hovořil o tom, že:

Vám, kteří bude­te přijati na SŠ, doporučujeme prostudovat i vzorově řešené příklady a úlohy označené po okraji čárou. Čím větší počet úloh vyřešíte, tím lépe budete připraveni pro studium na střední škole.

Vzhledem k tomu, že ministerstvo je povětšinou tvořeno osobami vysokoškolsky vzdělanými, je obrovskou otázkou, jestli tím i autoři sbírky mysleli, že budeme připraveni také na službu v armádě, zvláště na generálním štábu. Střední školu jsme totiž snad absolvovali všichni, že?

Zatímco v Česku hlídá jeden policista bezpečí 210 lidí, v Holandsku je to již 443 lidí a ve Finsku dokonce 660 lidí.

Článek byl příčinou polemik mezi některými bývalými a stínovými ministry vnitra, z nichž jeden, František Bublan, k věci uvedl:

Když mluvím s hejtmany či starosty, tak si všichni stěžují, že je policistů málo.

Princip „lívance tak asi na půl hektaru“ podle kterého byla zpracována ona srovnávací studie, je bezpochyby aplikovatelný i na Vojenské policisty. Bílá kniha o obraně přepočítává vojáky na hektar výcvikového prostoru, aby se prokázalo, že vojenských újezdů je pro tak maličkou armádu více než dost. Tím se liší od argumentů, které byly schopné tento ukazatel vydávat za důkaz vojenského blahobytu Česka.

Luxus se pozná tak, že máte něco, co nevyužíváte a ani nemáte šanci to plně využít, ale jste přesvědčeni, že to skutečně potřebujete a že by toho mělo být ještě více. Luxus vám dodává společenskou prestiž, nicméně přepočet Vojenských policistů na populaci omezenou zákonem o Vojenské policii, tedy vojáky, ukazuje zajímavá čísla. Tak například v roce 2011 připadalo na jednoho vojenského policistu asi 20 profesionálních vojáků, nicméně v roce 2000 to bylo 38 vojenských profesionálů. Zdá se, že válka v Afghánistánu směřuje do své prozatím poslední fáze v podobě vysvětlení podstaty vítězství Západu daňovým poplatníkům ze států NATO, a jak se lze dočíst z Bílé knihy i sklady s municí a jinými mobilizačními cetkami se nám vyprázdnily. Teď zbývá jen rozhodnout o tom lívanci na půl hektaru. Je totiž jasné, že připadalo-li na jednoho vojáka v roce 2011 5,6 ha území vojenského výcvikového prostoru, u vojenských policistů to bude daleko více.

Bylo, nebylo. Za mlhou, která by se dala krájet, byla jedna malá armáda. Nebyla to obyčejná armáda, byla to Armáda České republiky a ta podle § 3 odst. 2 zákona o ozbrojených silách České republiky společně s Vojenskou kanceláří prezidenta republiky a Hradní stráží vytvářela ozbrojené síly České republiky:

Ozbrojené síly se člení na armádu, Vojenskou kancelář prezidenta republiky a Hradní stráž.

Jak už to tak však v pohádkách bývá, některé věci je třeba hledat také v druhém plánu. Navzdory tomu, že láska vítězí nad zlem a pravda nad lží, zákon o ozbrojených silách České republiky v § 2 odst. 6 stanovoval, že:

Příslušníkem ozbrojených sil je jen voják v činné službě.

Jenže voják v činné službě sloužil podle úvodního ustanovení zákona o Vojenské policii vtěleného do § 1 také mimo tam:

…Vojenským policistou může být pouze voják z povolání.

A aby to nebylo jednoduché, složil ten voják podle zákona o Vojenském zpravodajství České republiky také v jednotné ozbrojené zpravodajské službě České republiky, jejíž postavení a působnost a jeho spolupráci s ostatními zpravodajskými službami České republiky upravuje zvláštní právní předpis. A zvláštní předpis podle § 2 řídil i jejich službu:

Úkoly Vojenského zpravodajství plní příslušníci Vojenského zpravodajství, kteří jsou ve služebním poměru k České republice podle zvláštních právních předpisů.

Jak už to u zpravodajských služeb bývá, nebylo přímo řečeno, že jeho příslušníky jsou vojáci v činné službě, ale trochu tajemně se odkazovalo na zákon o vojácích z povolání, kde se v § 2 odst. 1 praví, že:

Vojákem z povolání (dále jen „voják“) je občan, který vojenskou činnou službu vykonává jako svoje zaměstnání. Voják je ve služebním poměru k České republice. Občan může být povolán do služebního poměru jen na základě vlastní žádosti.

S odkazem na fakt, že příslušníkem ozbrojených sil je jen voják v činné službě, bylo tedy jasné, že ozbrojené síly sahají dál, než vtipný zákonodárce v roce 1999 domýšlel. To však není konec pohádky. Jenom jsme se dověděli, že i Vojenští policisté a příslušníci Vojenského zpravodajství jsou také jenom vojáci.

Věřte, nevěřte, Vojenská policie vznikla v roce 1990 jako součást tehdejší Československé armády, a to částečně na půdorysu Tankové a automobilní inspekce (TAI), která byla do Vojenské policie včleněna poté, co se započalo s transformací tehdejšího Sboru národní bezpečnosti. Její postavení však bylo upraveno zákonem až v roce 1992. Stalo se tak zákonem č. 124/1992 Sb., o Vojenské policii, který v § 1 hovořil o tom, že:

Vojenská policie je službou Československé armády, která v rozsahu vymezeném tímto zákonem plní úkoly policejní ochrany Československé armády. Vojenským policistou může být pouze voják z povolání.

Jak šel čas, měnilo se také znění tohoto paragrafu a i jiné pasáže zákona. V roce 1995 se okruh uživatelů Vojenské policie rozšířil, když se § 1 proměnil takto:

Vojenská policie je službou Armády České republiky, která v rozsahu vymezeném tímto zákonem plní úkoly policejní ochrany Armády České republiky a majetku státu spravovaného nebo užívaného Ministerstvem obrany. Vojenským policistou může být pouze voják z povolání.

V tomto pojetí Vojenská policie nepřežila rok 2000, neboť se od armády fakticky vydělila. Nejenže se změnil § 1:

Vojenská policie v rozsahu vymezeném tímto zákonem plní úkoly policejní ochrany ozbrojených sil, vojenských objektů, vojenského materiálu a ostatního majetku státu, s nímž hospodaří Ministerstvo obrany. Vojenským policistou může být pouze voják z povolání.

Došlo také k emancipaci nejvyššího vojenského policisty, jak pravil § 4 odst. 2:

V čele Vojenské policie stojí náčelník Vojenské policie, kterého jmenuje a odvolává ministr obrany po projednání ve výboru Poslanecké sněmovny příslušném ve věcech obrany. Náčelník Vojenské policie je přímo podřízen ministru obrany.

Náčelník Vojenské policie se ze zákona stal přímo podřízeným ministru obrany a tím se dostal do stejného postavení jako náčelník Generálního štábu Armády ČR. Což však nebylo všechno. V odst. 1 stejného paragrafu se totiž říkalo, že

Organizační strukturu Vojenské policie stanoví ministr obrany po projednání v příslušném výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu.

Zatímco podle § 6 písm. b) zákona o ozbrojených silách České republiky vláda schvalovala organizační strukturu ozbrojených sil, k organizační struktuře Vojenské policie se mohl vyjadřovat Výbor pro obranu a bezpečnost/Výbor pro obranu – Vojenská policie nade vše. Obloukem 20 let je Vojenská policie viděna jako vojenská alternativa Policie České republiky. Z hlediska kompetencí daných jí zákonem snad; z hlediska úkolů, které většinou plnila v rámci nasazení v zahraničí však jen ztěžka.

Pohádky mají mít šťastný konec. Jestli Vojenská policie neumře, bude žít na věky. A je jedno, jestli část z ní bude podřízena náčelníkovi Generálního štábu a část bude plnit podobné úkoly jako česká policie.

Na osvobozování Československa se však nepodíleli i vojáci jiných národností. To si lze dobře uvědomit z webu Ministerstva obrany věnovanému válečným hrobům, zejména pak při vyhledávání konkrétních míst posledního odpočinku v databázi nebo mapě lokalit. Největší ztráty však v druhé světové válce zaznamenal Sovětský svaz, a tak nepřekvapí, že dnešní Rusové si památku svých padlých připomínají možná daleko intenzivněji, než mi vzpomínáme na své hrdiny. Soudím tak z toho, že živí si připomínají své mrtvé skladbami a písněmi a oslavné písně jsou komponovány na zakázku vlády. To je něco, co se u nás „přestalo nosit“ před 20 roky.

Jednou z takových velmi slavných oslavných skladeb je pochod День Победы. Skladba je historicky spojena s interpretací Lva Lešenka. Byl to on, kdo pochod nazpíval v roce 1975

a zpíval ho i v roce 2008

Pochod je však klasika sama o sobě, jak to dokazuje záznam z jubilejní vojenské přehlídky na Rudém náměstí v roce 2005

To je případ dnešní Velké Británie, která je nucena redukovat vojenský rozpočet o sedm – osm procent a v této souvislosti je nucena formulovat, co jsou a budou její priority odvozované od seznamu rizik a hrozeb. Na vrcholu tohoto „žebříčku“ se ocitly mezinárodní terorismus a možnost kybernetického útoku. To vyplývá Strategic Defence and Security Review, kterou britská vláda představila 19. října pod názvem Securing Britain in an Age of Uncertainty: The Strategic Defence and Security Review.

Strach z ochromení své informační infrastruktury a vyřazení fungování e-government snad mají všechny země, které v minulosti vsadily na internet a informační technologie jako nástroj, který jim má uspořit peníze za úředníky a přinést novou kvalitu veřejné správy. Její zablokování takovým útokem by v krajnosti mohlo vést nejenom k oslabení důvěry ve vládní autoritu, pád vlády, ale ochromilo by to fungování státu jako takového. Státní správa by měla být na takové situace, které potenciálně mohou vést k rozkladu její schopnosti spravovat stát, připravena.

Takto v 80. letech probíhala příprava státního území na obranu, kde si stát např. vymiňoval rozhodovat o rušení malých a tehdy již zastaralých pekáren na pevná paliva, protože se předpokládalo, že protivník se bude snažit vyřadit z provozu zásobování elektřinou a plynem a proto zásobování obyvatelstva pečivem coby základní potravinou by nemělo být závislé na velkovýrobcích, ale na místních zdrojích. Ve  světle tohoto konceptu se zdá logická i podpora tehdejšího režimu koníčkům, jako bylo zahrádkaření a chovatelství. Nezávisle na tom, jak hrozná je krizová situace, určité ekonomické zákonitosti, vztahy a právo platí vždy.

Ve stejné době, kdy Britové deklarují vážnost nebezpečí kybernetického útoku, probleskla českými médii zpráva, že Z občanek zmizí data, lidé si je pak budou muset koupit informující o iniciativě Ministerstva vnitra, majícího v působnosti e-government, že do Poslanecké sněmovny byl předložen zákon, kterým chce toto ministerstvo zjednodušit strukturu údajů uváděných v základním dokumentu garantujícím státem identitu svých občanů, tedy v občanském průkazu.

Hned od roku 2012 z nich má zmizet rodinný stav, od roku 2017 už nebudou obsahovat adresu a tři roky nato ani rodné číslo.

Pokud někdo bude potřebovat potvrdit svou identitu v rozsahu větším, než mu bude poskytovat nový občanský průkaz lépe chránící jeho soukromí, bude muset použít Czechpoint a po uhrazení poplatku zažádat o potvrzení své identity v požadovaném rozsahu. Ale co když vypukne kybernetická válka, jejíž nebezpečí se zvyšuje se zvyšováním závislosti společnosti na komunikačních a informačních technologiích? Bude stát schopen v reálném čase potvrdit informace o svém občanovi, které je dnes každý z nás schopen potvrdit takřka v okamžiku předložením občanky?

Nebezpečí kybernetického útoku je reálné, což potvrzuje i systematický zájem OSN o tuto problematiku. Je to válka, kterou si nebudeme moci vybrat a příprava na ni by měla stejně systematická, jako byla příprava státního území na obranu probíhající pod dohledem vojáků. Soudě podle odvážného návrhu Ministerstva vnitra se zdá, že zatím tápeme, jak z toho ven?

Co je na této hudební formaci zajímavé, je její propojení s národními tématy, zejména s armádou. Snad s výjimkou Alexandrovců a Landy nebývá totiž zvykem, aby hudebníci na civilních koncertech vystupovali v uniformách, natož aby se v dnešní době angažovali ve „vojenské kinematografii“ a aby jejich texty byly nějak „angažované“ a reflektovaly širší souvislosti běžného života.

Rusko je v tomto ohledu velmi zvláštní. Existuje poměrně hodně hudebních skupin, jejichž produkce představuje to, co u nás vyšlo na LP Zelené písničky, dnes znovu vydané Levnými knihami. Hudební server www.101.ru nabízí dokonce zvláštní sekci Военная Песня/vojennaja pesnia, kde je možné se seznámit s produkcí ruských skupin vystupujícími v uniformě a zpívajícími o válce, vojně a vojenském životě, a to jak obrazem, tak i poslechem kliknutím na tlačítko Слушать Интернет радиостанцию a výběrem příslušného formátu. Pro ty z vás, kteří umějí ještě rusky, to bude jistě docela zajímavý zážitek.

Zvláštní postavení mezi vojensky orientovanými kapelami má právě Lube, jehož album z roku 1996 Kombat v textech reflektovalo první rusko-čečenskou válku. Mnohé z z těchto písní jsou použity jako doprovod klipů s vojenskou tématikou umístěných na YouTube. Zde je pět odkazů na youtube na videa s písněmi, které se objevily v roce 2004 na zvláštním CD věnovanému nacionální tématice sovětského a ruského vojenství – давай за/Davaj za, Комбат/Kombat, Солдат/Soldat, Шагом марш/Šagom marš, Последний бой/Poslednij boj.

Minulý týden přišlo ministerstvo obrany s představou přechodu na nový systém hodností k 1. lednu 2011. Odstartovala to zpráva na army.cz s titulkem: Novela zákona o vojácích z povolání: blíž k NATO i k tradicím. Informaci převzala většina českých deníků, například MfD zprávu otitulkovala jako Vojáci budou přešívat frčky, z armády zmizí štábní rotmistři nebo podporučíci.

Fakticky však o těchto změnách bylo rozhodnuto loni, když ve Sbírce zákonů vyšel zákon č. 272/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. O záležitosti kolem hodností psal na OWOP už na podzim 2009 Dušan Rovenský v článku Profesionalizace AČR aneb špatně připravený experiment. K tomu není potřeba moc dodávat. Co je ovšem zajímavé je argumentace, kterou Ministerstvo obrany zdůvodnilo potřebnost změn, a tím, kdo se za ministerstvo k věci vyjadřoval:

„Páteř každé armády tvoří poddůstojníci – lidé, kteří fakticky zajišťují chod armády. Tento sbor byl v roce 1999 v české armádě – až na vojáky v základní službě a v záloze – nahrazen rotmistry, a tím logicky chyběl. Byli jsme tak doslova armádou šarží,“ říká Robert Speychal z Vojenského historického ústavu.…
…Úprava zákona byla podle něj nutná. „V rámci NATO jsme byli anomálií, a „smál“ se nám celý svět. Když se například v Afghánistánu setkal dvacetiletý český podpraporčík s pětatřicetiletým americkým seržantem, skutečně to vypadalo dost podivně.“„Připravená hodnostní struktura lépe odpovídá té, která je obvyklá u většiny armád NATO, a zároveň i tradici vojenských hodností používaných od vzniku naší armády,“ říká a upozorňuje právě na nově zaváděné „rakvičky“, které se sice používaly pouze sedm let, zato však v období, které bylo pro tradice a historii československé armády obzvláště důležité – mezi léty 1930-1937.“Smyslem této dlouhodobě připravované změny je podle Speychala narovnat „nenormální“ stav, který nastal s koncem vojenské základní služby a který doposud nebyl adekvátně řešen.“

Kdo čekal, že se k věci vyjádří zástupci personalistů, musí být určitě zklamán. Vzpomínám si, že krátce po přijetí novely kolovaly po armádě grafické návrhy nových hodností. Nikde se však nedala sehnat analýza, co tato změna v armádě vyvolá, ačkoliv je jasné, že se jedná o dosti rozsáhlou operaci, na jejímž konci mohou být rozzářené oči profesionálních vojáků tetelících se štěstím, že jsme se posunuli blíže NATO, ale stejně tak velký propadák, kdy budou armádu opouštět „jednotlivé obratle a plotýnky“ z páteře armády, které budou nespokojené s degradací. Analýzu neobsahuje ani důvodová zpráva ke sněmovnímu tisku 752/0, pod kterým byla novela zákona o vojácích z povolání projednávána v parlamentu. Lze tu však alespoň zjistit, že skutečným důvodem novely je realizace jednoho z bodů Koncepce výstavby profesionální Armády České republiky.

Je docela zvláštní, že i po 10 letech v NATO, máme stále plná ústa NATO, přestože jsme to i my, kdo jsou NATO. Před více než 10 lety byla totiž změna hodností v české armádě zdůvodňována právě potřebou přizpůsobit se NATO. To dokládá například tento úryvek z článku Vladimíra Marka v časopise A-report 3/1998:

„…Zákon přináší nejen nové hodnosti – štábního rotmistra, štábního praporčíka a brigádního generála – ale i členění do hodnostních sborů podle hodností. …Uvedené změny jsou motivovány především snahou uvést do souladu naše hodnostní strukturu s hodnostními strukturami nejčastěji užívanými v armádách NATO.“

Jeden z tehdejších autorů zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, Mgr. Jiří Dluhoš, o rok později v A-reportu 10/1999 ke změně hodností uváděl:

„Důvodem navrhovaných hodnostních sborů rotmistrů, praporčíků, nižších důstojníků, vyšších důstojníků a generálů je rozlišení vojenských profesionálů od vojáků základní služby nejen po stránce práv, povinností, a průběhu služby, ale i odlišení hodností a současně s tím i uvedení hodnostní struktury našich ozbrojených sil do souladu s hodnostmi, které nejčastěji používají v armádách NATO.“

Paradoxem dnešních i minulých změn v hodnostní struktuře naší armády je nepochopení toho, jak vlastně NATO funguje. O tom se lze přesvědčit s pomocí STANAG 2116 NATO codes for grades of military personnel. Podle této dohody je hodnostní struktura každé z národních armád věcí národního rozhodnutí. Pro výstavbu společných řídících a operačních struktur má však každý stát povinnost deklarovat tzv. hodnostní ekvivalent příslušné vojenské hodnosti (NATO Code). Američané např. v této souvislosti nedeklarují v této struktuře své praporčíky (Warrant Officers) sloužící na pozicích technických specialistů, a to často jako celoživotní zaměstnání. Je tedy jasné, že když se v zahraničí potká český praporčík s americkým praporčíkem, lze vždy předpokládat určité rozdíly… Z hlediska deklarace NATO Code tu však problém nikdy nebude. Uvidíme, jaké problémy si vytvoříme sami přechodem na novou hodnostní strukturu. Alespoň budeme šťastní, že jsme se přiblížili NATO.

Ve zpravodajství ovšem hrají prim dopravní nehody a situace na D1. Už proto si asi nejeden z nás už zvykl na to, že česká mediální scéna je tu hlavně sama pro sebe a že za vděk mnohdy vezme jakoukoli informací, kterou může zpracovat takřka bez vynaložení jakékoliv námahy. To je i možná důvod, proč se uveřejňují „radostné“ zprávy z prostředí ministerstva obrany, jejichž hlavním posláním je vzbudit v občanovi pocit, že všechno je OK, že je postaráno o jeho pohodu, bezpečí a budoucnost.

Takovou zprávou bylo odhalení sítě Chuck Norris experty Ministerstva obrany z 15. 2. 2010, kterou dokonce převzala Mladá Fronta Dnes či ČT24. Málokdo mimo Ministerstvo obrany si však mohl dát zprávu do souvislostí.

V průběhu ledna vyšel totiž rozkaz ministra obrany ke kybernetické obraně (cyberdefence) a v zápětí měla být ustavena rada kybernetické obrany Ministerstva obrany, jejíž složení odpovídá víceméně složení kolegia ministra. To je orgán, ve kterém byly v posledních několika letech projednány mnohé plány, za které nakonec nikdo nechtěl převzít odpovědnost. Například šlo o požadavek na nákup obrněných transportérů, nákup lehkých obrněných vozidel apod.

Nikoho znalého českých poměru proto nemůže překvapit, že bylo nutné zahájit činnost tohoto orgánu nějakou pozitivní zprávou; zvláště pak, když kybernetická obrana bude vyžadovat nemalé investice, zejména na vybudování odpovídajících kapacit.

To nejzajímavější se však objevilo teprve týden poté. Defence News (22. února 2010, strana 24) přinesly článek s názvem U.S. Gov‘t Unprepared for Large Cyber Attack: Experts. Článek shrnoval výsledky válečné hry, která proběhla 16. února 2010 v jednom washingtonském hotelu a byla sponzorována washingtonským think tankem Bipartisan Policy Group. Šlo o první veřejně přístupnou simulaci kybernetického útoku, která měla za úkol zjistit, jak jsou Spojené státy na tento druh útoku připraveny.

Jednu ze zpráv o výsledcích této válečné hry lze najít na stránkách InformationWeek. Z článku z Defense News si stačí uvést jen několik úryvků. A ty je dobré si srovnat s informacemi doposud prezentovanými o kybernetické obraně České republiky:

The simulation illuminated areas where the government appears not to be prepared:

Federal agencies don’t have the legal authority to turn off people’s cell phones and terminate Internet and cell phone service to stop an attack.

Cell phone and Internet service providers may be reluctant to cooperate with federal actions to cease Internet or cell phone services, pointing to the need for security agencies to include them in their cybersecurity planning to coordinate responses before an attack.

Citizens would be hard-pressed to know what to do during an attack if major news organizations are inaccessible.

Federal agencies do not adequately control federal employees’ access to social networking sites while at work even though those sites may be used to spread malware and viruses during an attack.

Governors may be reluctant to surrender power to the federal government, forcing the president to nationalize the National Guard.

…Former Deputy Attorney General Jamie Gorelick, as attorney general, said the nation’s laws don’t permit that. When asked how she would advise the president before his press conference, Gorelick said he must tell Americans to change their views on privacy. “We have to make sure they don’t have an expectation of privacy if we’re going to have to take some of the decisive actions we’re hearing around this table. We may find our-selves in an aggressive position against people’s devices that they view as theirs and theirs alone,” she said.

To jistě platí rovněž pro přídavné jméno „vítězný“, jež si starší z nás mohou reflexivně spojit s podstatným jménem „únor“. Avšak pro nás starší z rezortu obrany, psy pánů Tvrdíka a Štefky, však bude toto přídavné jméno spojeno se slovem „tým“.

V dobách úsvitu přípravy reformy ozbrojených sil České republiky byla vítězným týmem nejdříve myšlena skupina spolupracovníků kolem generála Škopka, vládního zmocněnce pro tuto reformu. Později, ve fázi realizace prvního kroku reformy, toto označení používal náčelník generálního štábu armády generál Štefka pro své generály vybírané s pečlivostí a láskou jemu vlastní pro provedení počáteční sekvence scénáře reformy končící tzv. počátečními operačními schopnostmi.

Později označení vítězný tým nějak vymizelo a podle výsledků tzv. druhého kroku se zdá se, že oba vítězné týmy zas tak vítězné nebyly. Profesionalizace ozbrojených sil sice proběhla, ale mluvit lze spíše o Pyrhově vítězství či přesněji o vítězství Tvrdíka. Hodně se toho nakoupilo, ale o zlepšení profesionálního základu armády můžeme spíše pochybovat.

A ze Štefkova vítězného týmu toho už také moc nezbylo. Zejména vlna „české generálské chřipky“ objevivší se v závěru roku 2009 vyřadila definitivně z boje hned několik „vítězů“. Jejím projevem byly tehdy dobrovolné odchody z armády buď ze zdravotních, nebo jiných důvodů.

Přes to všechno nevítězení však asi v českých poměrech zůstane Tvrdíkovský vítězný tým zapsán zlatým písmem v dějinách psaní koncepcí, reformování a transformování našich ozbrojených sil. Nejenže se pokusil naplnit vládní usnesení o struktuře obsahu koncepcí, ale také byla poprvé známa jména osob podílející se na přípravě celého plánu. Tím se tehdy Česká republika přiblížila zvyklostem západních demokracií, ačkoliv tehdejší pravicově orientované rozbory si tohoto momentu vůbec nevšimly.

Nikdy před tím, ani nikdo potom se nic takového bohužel neopakovalo, ba naopak. Všechny další dokumenty ztrácely nejenom tváře, ale hlavně jména. A tak nepřekvapí, že pověstný KRAČR byl připravován ve stylu klasické plukovnicko-generálské kulaťácké politiky, v tichosti a anonymitě, a veřejnosti dokonce zůstalo utajeno jméno odpovědného generála či skupiny generálů za přípravu textu celé koncepce.

Jména tehdejšího reformátorského týmu obsahovala Analýza požadovaných schopností, cílové struktury a složení ozbrojených sil České republiky a s týmem tehdejšího Centra pro přípravu reformy ozbrojených sil České republiky byla spojena i původní verze Koncepce výstavby profesionální AČR a mobilizace ozbrojených sil ČR. Tu, narozdíl od pozdějších klíčových dokumentů jako byla  Koncepce výstavby profesionální AČR a mobilizace ozbrojených sil ČR přepracovaná na změněný zdrojový rámec a Transformace rezortu Ministerstva obrany, nelze už na internetu v pdf podobě najít.

Zde jsou jména těch, kteří nezůstali v anonymitě resortní šedi:

• generálmajor Ing. Jaroslav Škopek
• plukovník Ing. Vladimír Krulík
• podplukovník  Ing. Ivan Dvořák, MSc.
• podplukovník Ing. Milan Dvořák, MSc.
• major Mgr. Zdeněk Dvořák
• plukovník gšt. Ing. Štefan Hamarčák
• plukovník Ing. Bohumil Kolář
• podplukovník Ing. Vratislav Máslo
• kapitán Ing. Petr Mrhálek
• Ing. Josef Múčka
• Drahomíra Nová
• plukovník Ing. Jan Pávek
• nadpraporčice Iva Šustková
• podplukovník Ing. Jan Váňa

Ví někdo, jaké byly jejich další osudy, nebo jestli uváděný seznam je skutečně kompletní?