Archiv kategorie Armáda ČR | Czech Armed Forces
Prestiž vojenského povolání, aneb jak nás vlastně veřejnost vnímá
Autor: Bohuslav Pernica Kategorie: Armáda ČR | Czech Armed Forces Datum: 27. 8. 2010
Podle výzkumu organizační kultury uvnitř ozbrojených sil se zdá, že v armádě panuje naprostá idylka. Když však člověk zabloudí na servery Problémy v armádě, nebo stránky Samostatných odborů vysloužilců, rázem je konfrontován s určitým rozporem. Přestože se profesionální armáda už několik let snaží vypadat navenek „perfektně“, pohled zvenčí nemusí vůbec odpovídat vynaloženému úsilí a nákladům. Naopak, někdy lze cítit velmi intenzivní rozpor.
Na jedné straně je tu petice na podporu vojáků pro případ snižování přídavku na bydlení, která vedla k založení fóra na Facebooku indikujícího – ve stylu sociálních sítí – „jak na tom občansky jsme u veřejnosti“. Na druhé straně si stačí přečíst některé diskuse na serverech českých deníků a týdeníků nabízející relativně nevinná vojenská témata, například náborovou tramvaj v Liberci, či otevírání náruče armády v průběhu ekonomické krize. Udělala profesionální armáda vůbec nějaký výkonnostní skok v posledních 20 letech?
Po pádu železné opony na počátku 90. let 20. století padly rovněž omezení týkající se společenského výzkumu armády a s týmem tehdejšího prvního civilního ministra obrany Luboše Dobrovského se do popředí zájmu vedení ministerstva dostaly i otázky prestiže vojenského povolání. Prováděním takovýchto výzkumu byl tehdy pověřen Vojenský ústav sociálních výzkumů. S výsledky svých šetření pracovníci ústavu seznamovali vojenskou veřejnost prostřednictvím resortního měsíčníku Výběr statí pro profesní přípravy a rekvalifikaci v části označené fakta.
Takto byla například ve faktech 17 publikována část výsledků šetření Z. Cacha Atraktivnost a prestiž vojenského povolání. Tehdy šlo o vnímání jedenácti vojenských profesí mezi celkem 58 společenskými povoláními z pohledu vojáků z povolání a v další službě, občanských zaměstnanců a vojáků základní služby.
Překvapivě se tehdy v první šestici (na šestém místě) objevil voják v podobě vyššího velitele – generála, před kterým byli: ministr, ředitel továrny, starosta města, univerzitní profesor a nukleární fyzik. Za ním následovali: obvodní lékař a spisovatel a čtyři vojenské profese: důstojník – docent vojenské vysoké školy, důstojník – vědecký pracovník, velitel vojenského útvaru a hlavní inženýr.
Důstojník štábu divize se ocitl na 18. místě, pyrotechnik a vojenský inženýr byli 20. a 21., 28. v pořadí byl týlový důstojník pluku, 34. důstojník oddělení sociálního řízení svazku, 36. technický důstojník praporu, 38. příčku zaujal důstojník skupiny sociálního řízení pluku a teprve 41. byl důstojník – velitel roty. Nutno dodat, že tehdejší veřejné mínění bylo spíše než skutečným výkonem vojska formováno filmy jako byl Tankový prapor a Černí baroni, které představují úplný opak takových filmů, jako byla například komedie Copak je to za vojáka…
Zájem o výzkum prestiže vojenského povolání se znovu zvedl až s rozhodnutím o profesionalizaci ozbrojených sil, kdy CVVM začalo pořádat pravidelná šetření o prestiži povolání v ČR z pohledu veřejného mínění: 2004, 2006, 2007, 2008.
Podstatný výtah vývoje pořadí prestiže vojenského z povolání je zachycen v tabulce. Z ní vyplývá, že vojenské povolání nepatří mezi prestižní povolání, a to ani navzdory tomu že v rámci profesionální armády si vojáci polepšili o dvě příčky. Bude zajímavé, kam se pohne prestiž vojenského povolání po roce 2010. Ve vztahu k prvním výzkumům prestiže vojenského povolání se totiž všechny vojenské profese skrývající se po termín voják z povolání posunuly k pořadí důstojníka – velitele roty.
O zlých úřednících a hodných lovcích Talibanu
Autor: Bohuslav Pernica Kategorie: Armáda ČR | Czech Armed Forces Datum: 18. 8. 2010
Diskuse o výsluhových příspěvcích se dostala do další fáze. Novináři si všimli, že v české společnosti žijí také bývalí vojáci a někteří z nich pobírají to, co se správně nazývá výsluhový důchod. A protože je v Česku averze nazývat věci těmi pravými jmény, to, co se na Slovensku nazývá výsluhový dôchodok, se u nás nazývá výsluhový příspěvek v případě vojáků a příspěvek za službu v případě příslušníků bezpečnostních sborů. Diskuse, která se u nás otevřela, se snaží zkoumat, kdo se víc zasloužil o stát, jestliže vydržel sloužit až do doby, kdy mu vznikl nárok na výsluhový důchod.
Institut výsluhového příspěvku se do české legislativy dostal v roce 1992, kdy byl novelizován zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků. Důvodová zpráva k zákonu č. 226/1992 Sb., mj. uváděla:
Místo dosavadního hodnostního platu při skončení služebního poměru, platového vyrovnání a příspěvku za službu se navrhuje systémově sjednotit tyto dávky podle výsluhového principu a dále poskytovat jednotnou dávku – výsluhový příspěvek. …Předpokládá se, že navrhovaná změna – poskytování jednou vyměřené části platu – povede jednak k větší motivaci při výdělečné činnosti a jednak ke snížení výdajů na dávku. …Nově se navrhuje výsluhový příspěvek (stejně jako příspěvek za službu policistů) nekrátit při souběhu s výdělkem a přiměřeně jej valorizovat.
Fakticky tehdy začala rivalita mezi bezpečnostními sbory a ozbrojenými sbory, která pokračovala přijetím zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání a zavedením institutu přídavku na bydlení, na který odpovídal (ve své účinnosti několikrát odložený) zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. S novým zákonem se výsluhový příspěvek stal nástrojem motivujícím vojáky v setrvání ke službě, i když to již pro ně nebude výhodné z pohledu požadavků trhu práce. Důvodová zpráva k tehdejšímu návrhu zákona mj. uváděla:
Vzhledem k tomu, že v České republice se sociální zabezpečení vojáků nevyvíjí obdobně jako ve státech Evropské unie, NATO, ale i v Polsku, v Maďarsku a v posledním období i na Slovensku, kde nároky vojáků jsou závislé vždy jen na době služby, s přihlédnutím k některým dobám v jiném zaměstnání, jeví se potřebné, tak jako dosud, řešit zabezpečení vojáků z povolání při skončení služebního poměru nadále mimo obecný systém důchodového pojištění, po linii služebního poměru. Tato skutečnost je opodstatněna tím, že služba vojáka z povolání se již nepředpokládá jako celoživotní zaměstnání. Rovněž není vhodné akceptovat skutečnost, aby vojáci, kteří dlouhodobě slouží státu, byli po propuštění závislí jen na dávkách důchodového pojištění, které jsou u vysokých důstojníků po dlouhé době služby nepřiměřeně nízké. Ve srovnání se státy NATO a s dalšími státy přizvanými do NATO, ale i se Slovenskem, tento fakt signalizuje potřebu problematiku odpovídajícím způsobem řešit.
Současná debata kolem výsluhových příspěvků je v jednom ohledu zvláštní. Zapomnělo se, že vojáci z povolání nesloužili pouze v armádě, ale díky tehdejšímu pojetí mobilizace byli součástí i civilních orgánů státní správy. Ty byly plně zcivilněny v roce 2003. A tak bývalí vojáci z povolání nejsou jenom zaměstnanci tzv. civilně správního úseku Ministerstva obrany, kde pobírají domnělý „dvojí plat“, ale také pracují ve Správě státních hmotných rezerv nebo na Ministerstvu financí.
Počty vojáků u civilních orgánů státní správy v roce 2000
| Ministerstvo zahraničních věcí | 3 | Ministerstvo financí | 5 |
| Ministerstvo práce a sociálních věcí | 2 | Ministerstvo zdravotnictví | 1 |
| Ministerstvo průmyslu a obchodu | 5 | Ministerstvo vnitra | 24 |
| Ministerstvo dopravy a spojů | 16 | Ministerstvo životního prostředí | 3 |
| Úřad vlády | 2 | Správa státních hmotných rezerv | 17 |
| Národní bezpečnostní úřad | 25 | Státní úřad pro jadernou bezpečnost | 1 |
Pramen: nařízení vlády č. 258/1999 Sb., o orgánech státní správy, v nichž vojáci z povolání plní služební úkoly obranného charakteru, a o počtu vojáků v nich
Povodně a stesky po armádě
Autor: František Šulc Kategorie: Armáda ČR | Czech Armed Forces Datum: 12. 8. 2010
Záplavy v jižní Indianě v roce 2008; Foto Senior Master Sgt. John S. Chapman, Air Force
V úterním Hyde Parku na ČT 24 byl ministr obrany Alexandr Vondra. Asi větší část, než se původně předpokládalo, byla věnována povodním a necelá polovina stavu a úvahám o reformě armády. Ministr obrany nebyl asi nejlepším adresátem některých otázek a stesků lidí z Raspenavy, nicméně debata o roli armády při živelních katastrofách je zcela příhodná a bude muset být součástí budoucích koncepčních materiálů.
Některé připomínky a otázky odkrývaly jistou schizofrenii, která se v případě katastrof objevuje. Dobrým příkladem je poznámka jedné paní, která viděla, jak čtyři vojáci stojí u jednoho stromu s jednou sekerou a snaží se jej porazit. Jak to, že nemají motorové pily, aby mohli efektivně zasáhnout a strom během pár okamžiků pokácet? Jak to, že vojáci nemají další potřebná nářadí a jak to, že jich není možné okamžitě na jakékoli místo vyslat ne tisíc, ale třeba deset tisíc?
Správná odpověď je, že to není možné a že to není ani primární funkcí armády, byť se někteří lidé snaží vsugerovat opak. Ona schizofrenie spočívá v tom, že na jednu stranu se armádě deset let kontinuálně škrtají peníze, takže musí šetřit (tím neříkám, že by to v určitém ohledu nebylo výchovné a potřebné) a zároveň nároky na ní kladené rostou – zajištění naslibovaných spojeneckých závazků, alespoň na papíře zajištění teritoriální obrany a zároveň poskytování široké pomoci během živelních katastrof. Je to jakoby veřejnost chtěla, aby stál na každém rohu policista, a když by se to konečně povedlo, začala by si stěžovat, že máme ve srovnání se zahraničím příliš policistů a že je to celé nějak moc drahé.
Bylo fascinující a zároveň překvapivé, kolikrát se během pořadu různí lidé odvolávali na stát, který by měl udělat to, či ono a slova kraj, nebo hejtman prakticky nezazněla. A přitom po starostech má být kraj tím hlavním aktérem. Stát přichází (záměrně hodně zjednodušuji) až nakonec, při skutečně velkých pohromách zasahujících větší část území státu.
Postižení lidé by tedy neměli v první řadě otáčet hlavu ku Praze a ptát se, co pro ně udělá vláda. Měli by se ptát starostů, úředníků z kraje a lidí z Integrovaného záchranného systému (který mimochodem funguje dobře, i když podobně jako jiné složky trpí nedostatkem financí). Armáda může být chápána jako součást ISZ, ale všichni by měli rozumět tomu, že 1) její hlavní úkoly jsou jiné a 2) ozbrojené síly by měly na území státu zasahovat skutečně jenom v nouzových případech, což mimo jiné souvisí s kontrolou armády a zajištěním, aby nebyla zneužita ve vnitřní politice.
Přesto samozřejmě, armáda musí mít prostředky k tomu, aby mohla, pokud je vyžádána, zasáhnout při živelních katastrofách. Jsem ale přesvědčen, že nemá být „první pomocí“, kterou jsou hasiči a policisté – maximálně jim může vypomáhat -, ale především poskytovat pomoc následnou, například při odstraňování škod, stavbě provizorních mostů atp., což je práce především pro ženisty.
Od jednotek Civilní ochrany jsme se posunuli k záchranným praporům, jejichž koncept byl kvůli škrtům prakticky zlikvidován. Je to škoda. Záchranné prapory mohly možná v modifikované formě přežít. Musely by však být chápány jako „vedlejší činnost“ ozbrojených sil. K hlavní funkci armády totiž přispívají minimálně, i když mohou zlepšovat obraz armády v očích daňových poplatníků. Přežití podobných jednotek by mohlo napomoci, pokud by například břímě financování neneslo pouze ministerstvo obrany, ale významně se na něm podílely kraje, třeba platbou za „vyúčtované“ zásahy. Jsou to totiž kraje, kterým tyto složky nejvíce pomáhají (logicky nejvíce si na rušení stěžovali hejtmané).
Jeden z volajících do Hyde Parku se zmínil o tom, že při živelních katastrofách by měli zasahovat aktivní zálohy. Je to správná úvaha, protože v jejich řadách je množství elektrikářů, řidičů a dalších profesí, které mohou být třeba při likvidaci následků povodní velice platné. Aktivní zálohy ale také zmírají na nedostatek peněz.
Je nutné definovat role a funkce jednotlivých složek ozbrojených sil a zajistit jejich financování. Hlavní funkcí armády není a nebude pomáhat při živelních katastrofách, jakkoli to může být politicky lákavé. Pokud by tato myšlenka převládla, můžeme rovnou rezignovat na to, mít ozbrojené síly. Přesto by měly existovat nástroje, které mohou být dány k dispozici například hejtmanům prostřednictvím Integrovaného záchranného systému.
Armádu máme k něčemu jinému, než k zasahování na vlastním území, pokud není ohroženo zvenčí. K tomu je nutné se vrátit a přestat s úvahami o tom, co by všechno měla armáda dělat, když se to zrovna hodí. To není nic jiného než naprosto neefektivní záplatování. Dobrým příkladem by bylo vyslyšení přání oné paní a zakoupení tisícovky motorových pil pro vojáky, aby je měli, kdyby je náhodou potřebovali (většina z nich by se rozpadla ve skladu; motorové pily by měl přitom, pokud by to bylo nezbytné, poskytnout vojákům někdo jiný, třeba kraj). Zároveň ale, při katastrofách na vlastním území, by armáda neměla stát zcela mimo. Je proto nutné koncepčně nalézt rovnováhu mezi přáními, požadavky a realitou, funkčností a efektivitou.
A pak si běžte pro peníze…
Autor: František Šulc Kategorie: Armáda ČR | Czech Armed Forces Datum: 26. 7. 2010
Ve čtvrtek se v listu E15 objevil článek Pavla Otty týkající se nákupu strojů CASA, respektive výměny jednoho z nich za české L-159, které z velké části dosluhují za stamiliony ročně pod plachtami. Španělé prý oznámili, že podzvukové letouny nebudou k výcviku používat a tedy je nechtějí.
Pozitivum tohoto obchodu, o jehož výhodnosti pro Českou republiku se dá jinak úspěšně pochybovat, mělo být právě v tom, že se zbavíme několika L-159. Nezbavíme, ale zato nám zůstanou transportní letouny za miliardy, servisem za miliardu a spousta otázek. Třeba, jak se Omnipolu podařilo získat tuto zakázku, na které si pěkně namastí kapsu, byť od počátku existovaly o letounech CASA a upřímnosti Španělů pochybnosti?
Přes výhrady odborníků i některých členů sněmovního výboru pro obranu celý kontrakt loni posvětil překlenovací kabinet Jana Fischera. „Měly by se tím zaobírat orgány činné v trestním řízení. Je nutno prověřit, jak zní smlouva mezi ministerstvem a Omnipolem, zda je v ní zakomponována výměna bitevníků,“ poznamenal poslanec ČSSD Antonín Seďa… Kvůli tomu, že ministerstvo bez výběrového řízení přímo oslovilo firmu CASA, navíc Česku hrozí pokuta od Evropské unie za porušení pravidel EU pro veřejné zakázky.
Je to pěkná „kukačka“, kterou do začátku zdědil nový ministr obrany. Pokud skutečně Španělé bitevníky nechtějí, asi by nebylo od věci, podívat se do smlouvy a pokud to bude jen trochu možné, provést něco podobného jako s Pandury. Nejlepší by bylo letadel se zbavit úplně, ale to už asi nepůjde. V této situaci by bylo jakékoli ušetření dobré, nicméně Česko na tom může už jenom prodělat. Stačí si třeba vzpomenout, že kvůli tomuto bezva obchodu se už ze dvou jednomístných strojů smontovává jeden dvoumístný a účet bude několik set milionů korun…
Čeští představitelé se nechali ať už vědomě, či nevědomě pěkně napálit Omnipolem a EADS, které chtěly do Česka nějaké stroje CASA za každou cenu dostat. Přitom jim od počátku bylo nejspíše jasné, že i když se výměna jednoho transportního letadla za L-159 neuskuteční, nic se nestane, protože stejně vydělají. Tento obchod by měl být bedlivě prověřen a to hned několika úřady. Alespoň by mohl ministr financí ukázat, jestli skutečně dýchá pouze pro průhlednost a poctivost.
Od pátku se v MF Dnes objevuje popisování příběhu další kukačky, kterou nový ministr obrany podědil (a asi ne poslední). Tentokrát jde o úředníky ministerstva napojené na stavební loby – úředník Kajetán Kalivoda přišel na to, jak si dobře vydělat na stavebních zakázkách. Kalivoda měl na starosti výběrová řízení a zároveň vlastnil stavební firmu. Stačilo vypsat zakázku do 20 milionů korun (tak o ní nemusela rozhodovat vláda a zároveň nemuselo být otevřené výběrové řízení) a přes nastrčené firmy dostat ze státního rozpočtu miliony. Pro ilustraci stojí za to si přečíst, jak se předvedl syn Viktora Krejči, spolumajitele firmy H+V Praha, která při těchto podvodech sehrávala důležitou roli, Tomáš, když se k jejich domu do Roztok přijeli podívat novináři:
Kousek od nás smykem zastaví černá Škoda Octavia se sundanými poznávacími značkami. S šíleným řevem z ní vyskočí svalnatý chlapík v zeleném tričku. „Si myslíš, že sem úplně blbej! Okamžitě to vymaž, dělej!“ řve na fotografa MF DNES a obuškem mlátí vedle něj. Po pár vteřinách ho údery dlaní do prsou namáčkne na auto a nutí ho, aby odstranil nafocené snímky. Marně. Údery schytávám i já, když se snažím fotografovi pomoci. Útočník mi z ruky vytrhává mobilní telefon, kterým hodlám zavolat policii. „Koho chceš volat, ty hajzle! Okamžitě zalezte do toho auta a vypadněte. Nebo vás zabiju,“ huláká na celé okolí. Je vidět, že z policie si nic nedělá. Raději odjíždíme. Tato scéna se odehrála ve středu v Zaorálkově ulici v Roztokách u Prahy. Bydlí zde podnikatel Viktor Krejča, který stojí v pozadí důmyslného systému na získávání armádních zakázek.
V sobotu vybuchla v MF Dnes další bomba. Náměstkovi ministra obrany pro ekonomiku Tomáši Perutkovi stavěla prý dům firma H+V Praha, která manipulovala veřejné zakázky. A vzhledem k tomu, že má pod sebou finance, zavání to pořádným střetem zájmů.
Společnost H+V Praha začala stavět Perutkův dům v Praze v roce 2007. Byla generálním dodavatelem hrubé stavby. Perutka měl podle smlouvy společnosti zaplatit 2,4 milionu korun. Jenže H+V Praha stavbu nezačala a najala si subdodavatele… Perutka říká, že neví, kolik přesně za stavbu domu zaplatil. Říká, že nemá všechny doklady, protože údajně některé splátky platil v hotovosti. Znát přesné okolnosti finančních transakcí je přitom velmi důležité. Jen ty mohou vyloučit, že je Perutka zavázán lidem, kteří manipulují výběrová řízení v jeho resortu.
Tohle se asi nedá vysvětlit. Člověk v takové funkci by měl být velice, velice obezřetný. A už teď se dá říct, že pan Perutka minimálně obezřetný nebyl. Může takový člověk dále zastávat funkci náměstka ministra pro ekonomiku?
Nazval jsem tyto případy „kukačky“, protože se obávám, že jich tam novému ministrovi v hnízdě zůstalo mnohem víc. Jak je možné, že právě ministerstvo obrany je tak prolezlé pochybnými obchody a rozhodnutími? Nejde totiž pouze o tyto dvě poslední záležitosti, ale o sérii skandálů jak s velkými nákupy (Pandur, CASA, Dingo, Iveco) tak i menšími („potištěné trenýrky“ na generálním štábu) a o to, že stavební loby od poloviny 90. let na obraně dokázala velice dobře vydělávat. Alexandr Vondra se s tímto dědictvím bude muset nějakým způsobem vypořádat a budou to muset být razantní kroky, které povedou k pročištění a zprůhlednění systému.
Bez toho totiž může jenom těžko žádat o peníze pro armádu. Nebo si byť i stěžovat, že se mu jich nedostává, když si část z nich rozebírají partičky kmotrů a kmotříků. Nu, přispěli byste na obranu, kdybyste věděli, že více než desátek musí nutně skončit v kapsách chlapíků, kteří si jezdí třeba v porsche s poznávacími značkami končícími na čtyři nuly, a kteří umějí pouze čachrovat a zastrašovat?
Univerzita obrany – truhla plná tajemství
Autor: František Šulc Kategorie: Armáda ČR | Czech Armed Forces Datum: 17. 7. 2010
Tento příspěvek mi poslal jeden z příslušníků AČR, který vystupuje pod přezdívkou Pouštnílištička. Jde o analýzu Univerzity obrany, o které se na těchto stránkách poměrně často diskutuje. OWOP zná identitu autora a respektuje jeho přání zůstat v anonymitě.
Pro mnohé příslušníky českých ozbrojených sil je již jenom diskuze o případném zrušení Univerzity obrany nepřípustným tabu, pro jiné je to první krok k celkem logickému vyústění vývoje. Ať tak nebo tak, je univerzita sporným bodem, který dokáže rozjitřit vášně mnohých vojáků, velitelů a náčelníků. Rozhodl jsem se trošku rozproudit diskuzi na toto téma. V článku prezentuji své vlastní názory a v žádném případě netvrdím, že jsou stoprocentně neprůstřelné.
Charakteristika a zaměření studia na Univerzitě obrany
Na internetových stránkách Univerzity obrany se lze dopátrat mnoha zajímavých informací. Mimo jiné tam naleznete důvod pro to, aby se tato škola úplně zcivilněla nebo zrušila:
Vzdělávání na Univerzitě obrany nemá za cíl připravit absolventy na výkon konkrétních funkcí u útvarů a zařízení AČR, ale poskytnout jim znalosti umožňující zvládnutí činností v určité oblasti řízení a velení.
Vždy, když si prečtu tuto proklamaci, stejně jako mnoho jiných si nutně kladu otázku o smyslu a životaschopnosti Univerzity obrany. Pokud se totiž budeme bavit o vzdělávání budoucích důstojníků, z informací poskytnutých samotnou Univerzitou obrany vyplývá, že toto rezortní vzdělávací zařízení vykonává činnost, pro kterou ji vlastně ministerstvo obrany ani nepotřebuje.
Do určité míry poskytuje vzdělávací služby, které jsou schopny poskytnout civilní vzdělávací subjekty. Jakákoliv jiná univerzita nebo vysoká škola je schopna poskytnout budoucímu důstojníkovi takové znalosti, které mu umožní zvládnutí činnosti v určité oblasti řízení a velení. Takže první mínus bod pro Univerzitu obrany a první plus pro nový systém přípravy nejnižších důstojníků.
Vojenské a velitelské dovednosti studenti získávají především při vojenské přípravě mimo univerzitu, a to v rámci základního výcviku, aplikačního kurzu a odborného důstojnického kurzu.
Je nesporné, že Univerzita obrany mohla mít nějaké opodstatnění v době, kdy zároveň prováděla výcvik vojenských a velitelských dovedností. Tím se odlišovala od civilních vysokých škol a univerzit a mohla tím odůvodnit svoji existenci. Tento argument však již neplatí a Univerzita obrany je jen jednou z mnoha vysokoškolských institucí na vzdělávacím trhu. Úlohu poskytovatele vojenských a velitelských dovedností kompletně převzalo Velitelství výcviku-Vojenská akademie. To je první krok k provedení koncepční změny přípravy nových důstojníků ozbrojených sil ČR a druhé mínus pro Univerzitu obrany.
Univerzita obrany má své nezastupitelné místo v systému českých vysokých škol a poskytuje vzdělání srovnatelné se vzděláním získaným na civilních vysokých školách v České republice.
Fakt, že Univerzita obrany poskytuje všeobecné vzdělání dostupné i jinde a svým studentům již nedává do vínku vojenské a velitelské dovednosti, jednoznačně nahrává případné změně systému přípravy nových důstojníků a zcela zpochybňuje její nezastupitelnost. V čem je tato škola speciální a čím si zasluhuje svojí nezastupitelnost? Nevidím jediný důvod a opět dávám mínus bod pro Univerzitu obrany.
Jako optimální se jeví nábor absolventů civilních vysokých škol a jejich výcvik v náročném důstojnickém kurzu. Vyjde to levněji a je to mnohem flexibilnější systém pro případné změny počtů připravovaných důstojníků. Výsledný produkt přitom bude přinejmenším stejně kvalitní jako současný produkt Univerzity obrany.
Struktura Univerzity obrany
V případě, že si někdo dá tu práci a projde si organizační strukturu Univerzity obrany, narazí na spoustu “divných” věcí. Samotná existence různých kateder je značně pochybná. Jestliže Univerzita obrany neposkytuje získávání vojenských dovedností, pak nechápu, na co si vydržuje některé katedry, které jsou úzce spjaty s různými vojenskými odbornostmi. Jeden příklad za všechny:
Katedra řizení palebné podpory
- Rozvíjí problematiku palebné podpory vojsk s hlavním zaměřením na řízení a realizaci palebné podpory vojsk dělostřelectvem;
- Katedra řízení palebné podpory je jedním z hlavních článků vzdělávacího a výcvikového systému dělostřelectva AČR;
- Plní nezastupitelnou funkci v přípravě nových dělostřeleckých velitelů.
Na příkladu katedry palebné podpory je zcela jasně vidět hluboký rozpor v celé koncepci Univerzity obrany. Na jedné straně se vymezuje jako vzdělávací instituce poskytující všeobecné vzdělání a na straně druhé se snaží obhájit existenci kateder, které se profilují jako poskytovatelé vojenského odborného vzdělání a nositelé know-how. To je samozřejmě nesmysl a nevidím jediný důvod, proč by tomu tak mělo být i nadále.
U mnoha kateder pochybuji o jejich přínosu a funkčnosti. Na co má Univerzita obrany v rámci katedry taktiky skupinu taktiky jednotek, když jí provádění výcviku taktiky jednotek nepřísluší? Jak by se dala obhájit existence celé katedry veřejného zdravotnictví, katedry všeobecného lékařství a urgentní medicíny, katedry elektrotechniky, katedry strojírenství, případně katedry matematiky a fyziky? Nejsou to náhodou obory, které se dají studovat i v civilu? Nebo jsou to ty katedry, které momentálně zachraňují existenci Univerzity obrany tím, že nabírají civilní studenty?
Celá struktura Univerzity obrany zaslouží důkladné prozkoumání. Při tom by se však mohlo přijít na to, že naše armáda vlastně nepotřebuje vzdělávací zařízení poskytující bakalářské a možná ani magisterské programy. Na to by nám mohly stačit civilní školy a jejich absolventi. V každém případě by bylo zajímavé vidět nějakou analýzu toho, na kolik vyjde studium jednoho studenta Univerzity obrany a na kolik by vyšel nábor studenta z civilu.
Co se však dá zjistit na internetu, tak to jsou výdaje z rozpočtu MO na vysokoškolské vzdělávání. Bohužel je k dispozici pouze Návrh závěrečného účtu státního rozpočtu České republiky za rok 2008 - kapitola 307 Ministerstvo obrany, ale to stačí na to, aby každý pochopil, kolik peněz se ročně utopí v Univerzitě obrany. Konkrétně v roce 2008 se na vysokoškolské vzdělávání vyčlenila jedna miliarda korun, což je při počtu vyprodukovaných důstojníků naprosto nepřijatelné číslo a pro mne další důvod proč univerzitu zrušit.
Vojenská nebo civilní vzdělávací instituce?
Už jenom z titulu svého názvu by měla být Univerzita obrany vojenskou vzdělávací institucí. Je tomu však i skutečně? Pokud se podíváme na dostupné zprávy o výsledcích přijímacího řízení (za rok 2009) zjistíme zajímavé skutečnosti. V roce 2009 bylo k přijímacímu řízení otevřeno 45 studijních oborů pro bakaláře. Z toho bylo 21 pro civilní studenty (16 oborů pro denní studium a šest oborů pro kombinované studium) a 24 pro studenty vojenské (15 oborů pro denní studium a devět pro kombinované studium).
Co z toho vyplývá, je nasnadě. Velice mírně nadpoloviční většina oborů je vojenských (53,3 %). Mohlo by se tvrdit, že to stále činí Univerzitu obrany vojenskou vzdělávací institucí a že tedy není co řešit. Opak je pravdou. Bez civilních oborů a jejich studentů by tato škola patrně dávno skončila pro velice nízkou využitelnost a efektivitu v propadlišti dějin. Již dávno není vojenskou vzdělávací institucí, a proto nemůže obhájit svoji existenci a působení ve prospěch našich ozbrojených sil. To, co ji tedy Zobrazit další »
Nejžádanější zboží? Dobré nápady
Autor: František Šulc Kategorie: Armáda ČR | Czech Armed Forces Datum: 12. 7. 2010
Předem se chci mluvit za odmlku, ale strávil jsem poslední dny manuální prací a mimo dosah internetu. Je to rarita, obojí. A věřte mi, že v prvním případě je to vzhledem k mé šikovnosti i dobře…
Před pár dny byla zveřejněna a dnes podepsána koaliční smlouva. Má 57 stránek, a když se do ní člověk začte, zjistí, že je hodně restriktivní. Škrtat se má skoro všude, i když „sociálně citlivě“, alespoň někdy. Pokud jsme někdy před dvanácti lety hovořili o utahování opasků, poznáme nyní, co to znamená. Ne, že by to nebylo smysluplné – čím je menší stát a čím menší jsou jeho zásahy, tím lépe. Na druhu stranu to neznamená, že se má škrtnout celý stát, nebo většina služeb, které poskytuje.
V současnosti je škrtání a šetření velká móda. Dělají to téměř všichni v Evropě. Struktura výdajů (rozežranost) nás totiž postupně přivádí na buben. Důležité ovšem je, kde se škrtá a co. Klíčem by mělo být, aby škrty nebyly nahodilé a byly koncepční. Ne vždy, ale když už tedy politici říkají, co se škrtne, mělo by být zároveň jasné, jaké to bude mít návazné dopady a jak se bude čelit negativním jevům vyplývajícím z toho, či onoho škrtu.
Například, ve zmiňované koaliční dohodě je na samém počátku, mezi různými škrty uvedeno toto:
Zdaníme výsluhový příspěvek ozbrojených sborů jako součást daně z příjmů fyzických osob. Příspěvek na bydlení bude redukován o 36%, nebo méně, ale tak, aby redukce příspěvku a daň z příjmu z něj dosahovala 36%.
Těžko říct, co to znamená, respektive bude přesně znamenat. Obecně z toho samozřejmě vyplývá, že se vojákům ve službě i na odpočinku do budoucna sníží příjmy. Může to mít svůj pozitivní efekt, ale musí být doprovázeno dalšími opatřeními, aby nenastal v příštích měsících, tedy především před schválením výše uvedeného, nekontrolovatelný úprk z ozbrojených sil. Ten by se v případě, pokud někdo nechce ozbrojené síly zlikvidovat, dlouhodobě jedině prodražil.
Redukce příspěvku na bydlení v této míře by měla uspíšit jeho zrušení a nahrazení novým systémem, který nebude plošný a nebude penalizovat lidi, kteří denně dojíždějí apod. Příspěvek se totiž stal až na výjimky paušálním zvýšením platu, což je špatný přístup. Stejně špatné ale je říkat A a nedoříct B, tedy jaká bude kompenzace za snížení příspěvku pro ty, kteří jsou v tomto ohledu „potřební“. Nemá smysl si namlouvat, že se nějaká nebude muset objevit. Jen je otázka, kolik bude stát a kde se na ní vezme.
Na druhou stranu, škrtat se dá řada, mimo jiné investičních, výdajů a většinou to nikomu moc ani nebude chybět. Koaliční dohoda přichází v kapitole „Obrana“ s řadou náznaků nutnosti strukturálních změn a dlouhodobého hlídání efektivity výdajů. To je správné. Naopak snížení rozpočtu na příští rok o 2,1 miliardy a přesun těchto peněz do školství je nesystémová úlitba jedné straně. Činěná takto na rychlo bude mít těžko pozitivní efekt na obranu této země a na tolik zdůrazňované mise a Integrovaný záchranný systém. Jde však o politické rozhodnutí, které je nutné respektovat a jen doufat, že tyto peníze nebudou „prožrány“.
Co se týče hledání úspor, ve fóru je nyní hledání nápadů, kde škrtat, aby to přineslo efekt. Je velké množství výdajů, kterých politická reprezentace na jednotlivých ministerstvech nedohlédne, a které by přitom mohly přinést relativně rychle peníze. V tomto ohledu se dá inspirovat v Británii, kde ministerstvo financí vytvořilo internetový formulář, do kterého mohou lidé přispívat návrhy na šetření. Na ostrovech probíhá tzv. Spending Review, které by mělo vést k restrukturalizaci státních výdajů a ke snížení obřího deficitu.
The first phase of the Spending Challenge was open to people who work in the public sector, to get their professional insights and views on everything from how to cut back on wasteful spending to how to radically change the way services are provided. The response has been overwhelming with over 60,000 ideas in just two weeks.
Nápady jsou rozčleněny podle jednotlivých oblastí. Pod tagem „defence“ se tak dnes skrývalo 131 položek. Některé z nich jsou zajímavější, jiné jsou k pousmání. Třeba ta vyzývající ke zrušení hudby v ozbrojených silách:
Surely we don’t need soldier „X“ to be able to play a bugle, when he/she should be fighting? We should focus our Money on more important areas such as the Infantry and Bomb Disposal.
Úvaha správným směrem je zaměřit se na PR a marketingová oddělení ve státní správě a na jejich fungování, či návrh týkající se penzí a struktury ozbrojených sil. Jeden z navrhovatelů by chtěl, aby byly sloučeny jednotlivé složky sil, protože integrací by se ušetřilo:
There could be no bigger supporter of our armed services than myself. However, now is the time to amalgamate and streamline ALL the so called back office stuff and then move rapidly to a single Armed Force. We are no longer big enough to sustain three different components and, after all, we are all playing for the same team.
Mnoho nápadů, které vygeneruje dotazování veřejnosti, zapadne, což bude jenom dobře. Některé ale mohou být přínosné. Proč se tedy v Británii neinspirovat. Mít takový formulář na stránkách ministerstva financí s promluvou Miroslava Kalouska… Kdo by se nepodíval a třeba i nepřispěl pro dobro nás všech.
Co byste připsali pod šetřící položku „Defence“ a jak byste dané úspory chtěli docílit?
Návrh státní rozpočtu na rok 2011 – snížení platů a výsluh
Autor: Bohuslav Pernica Kategorie: Armáda ČR | Czech Armed Forces Datum: 9. 7. 2010
Podle dosavadních vyjádření ministra obrany se zatím zdá, že výsluhové náležitosti nebudou v rámci návrhu zákona státního rozpočtu dotknuty. Problém úspor spojených s rizikem vlny odchodů však nebude možno vyřešit ani zásahem v podobě krácení platů. Jak lze dovodit z obrázku v příspěvku Návrh státní rozpočtu na rok 2011 – výsluhové náležitosti rostou u vojáků výsluhové příspěvky tempem 2,5 procent výpočtové základny mezi 20. a 25. rokem služby a po dosažení 25. roku služby se tempo zpomalí na 1 % ročně. Redukce platů znamená zmenšení výpočtové základny pro výsluhové příspěvky, což pro vojáky fakticky znamená, že v případě výsluhového příspěvku „pracovali pro český stát určitou dobu zadarmo“ – jejich loajalita k českému státu nebyla odměněna nárůstem výsluhového příspěvku.
Uvědomíme-li si, že výsluhový příspěvek představuje tzv. výsluhový důchod, který byl zaveden, aby kompenzoval omezení možností při zaměstnávání vojáka v tzv. jeho druhé kariéře – předpokládá se, že toto omezení poroste se vzrůstajícím věkem -, pak bude voják skutečně ze strany státu potrestán za svou loajalitu. Tedy pokud dojde k poklesu výpočtové základny pro výpočet výsluhového příspěvku.
Do jakého roku se voják vrátí při snížení platových tarifů o 10, 5 a tři procenta si lze uvědomit z přiložené tabulky, kde je na příkladu 9. platové třídy proveden příslušný výpočet (vypočtené částky jsou pro přehlednost zaokrouhleny na celé desetikoruny dolů). Není bez zajímavosti, že redukce platů o deset procent fakticky vrací armádu do roku 2004, tedy před 1. leden 2005, kdy se armáda stala plně profesionální a stala se přímo závislá na trhu práce. V rámci logiky konstrukce procentní výměry výsluhového příspěvku platí, že čím větší bude zkrácení platových tarifů, tím více vojáků bude zvažovat odchod ze služebního poměru. Pokud nebude chtít armáda přijít o střední generaci vojáků mezi 20. a 25. rokem služby, nesmí být platy redukovány o více než 3 procenta.
Petice. Petice?
Autor: František Šulc Kategorie: Armáda ČR | Czech Armed Forces Datum: 5. 7. 2010
On June 14, 1897, Lieutenant James Moss, U.S. Army, led his bicycle corps of the 25th Infantry, from Fort Missoula, Montana, up wagon trail and Indian path, to St. Louis, Missouri, arriving July 16, 1897; University of Montana Library via Wikimedia Commons
Nejsem velkým příznivcem petic ani demonstrací. Vlastně mám hrůzu ze všeho masového (je to jedna z věcí, která ve mně zůstala z doby díky Bohu už minulé). Jakmile vidím srocující se lidi vykřikující hesla, či podepisující papíry, vždy se polekám. Na druhou stranu si myslím, že občanská společnost (slovo, které se Václavu Klausovi podařilo v této zemi zprofanovat) je zcela nezbytná pro fungující demokracii. A tak se to ve mně pere…
Podobné pocity jsem měl před pár dny, kdy jsem sledoval zprávy na Nově, kde měl Pavel Šuba příspěvek o tom, kterak se vojáci na Facebooku (a nejenom tam) domlouvají, co udělat s poslední nespravedlností – snížením platů a přídavku na bydlení. Objevily se prý hlasy vyzývající k demonstracím, či jiným protestním akcím.
Na jednu stranu vím, že snižování platů, ořezávání benefitů a další vlna propouštění, ke které již prý velitelé vybírají adepty (zaslechl jsem cosi až o dvou tisících místech, ale přijde mi tak nesmyslné, až se tomu zdráhám věřit) jsou další z podrazů. Od nástupu Jaroslava Tvrdíka do funkce ministra obrany toho bylo naslibováno hodně a stejně tolik nesplněno, nebo porušeno. Chápu frustraci mnoha lidí v armádě.
Na druhou stranu jsem přesvědčen, že vojáci nesmějí protestovat, protože to narušuje základní princip a klíčový vztah mezi civilní mocí a vojáky. Prvně jmenovaní mají naprostou kontrolu, a pokud se rozhodnou, že vojáci nebudou placeni vůbec, armáda proti tomu nesmí organizovaně vystoupit (natožpak se zbraněmi v rukách). Vojáci mohou jediné, pokud jsou nespokojeni: hlasovat nohama, tedy odejít. Je to možná smutné, ale je to tak.
Nemyslím si, že by situace byla tak vyhrocená, že by chtěl někdo provádět převrat (spíše hrozí ono hlasování nohama a za pár let zjištění, že je nedostatek kvalitních lidí v armádě a opětovné najímaní bývalých vojáků, což se samozřejmě státní kase prodraží). Ale i snaha o jakékoli protesty není dobrá a nakonec by poškodila nejvíc ty, kteří se tímto způsobem pokoušejí zachránit alespoň něco z české armády. Stav, kdy se deset let nekoncepčně ukrajuje tam, kde by se nemělo a přežívá to, co by už existovat nemělo, vede k degradaci ozbrojených sil. Nezbývá než doufat, že se přístup změní. Pokud ne, pak nás nic radostného do deseti let nečeká.
Vojáci se nemohou bouřit, zvláště ne kvůli finančním požadavkům (mimochodem, příspěvek na bydlení je nesystémový benefit, který by měl být zrušen a nahrazen systémovějším opatřením). Zároveň je ale nutné zdvihnout hlas na obranu ne jednotlivců, ale změny v přístupu k ozbrojeným silám v této zemi a k bezpečnostní kultuře obecně. Ne, že by se nedalo šetřit, ale musí se tak dít s rozmyslem a hlavně s respektem ke všem, kteří to s touto zemí myslí vážně a jsou ochotni ji sloužit kdekoli.
Proto jsem se rozhodl, že na OWOP upozorním na petici, která se objevila na stránkách Problémy v armádě, kde se mimo jiné praví:
Vojáci jsou připravováni a připraveni bránit nás a naší vlast – Českou republiku v ozbrojených konfliktech jak na našem území, tak i mimo něj. Jsou připraveni pomáhat nám i v případě živelných katastrof.
Nikdo je však nepřipravil, a jejich závazek jim ani neumožňuje, bránit jejich vlastní zájmy. Vojáci ze zákona nesmí stávkovat a ani mít vlastní odbory, které by se jich zastaly a jejich zájmy hájily.
Proto jsme se rozhodli my, občané České republiky, k sepsání této petice na obranu těch, kteří jsou připraveni bránit nás.
Já ji nepodepíšu, protože tento způsob masového nátlaku není můj šálek čaje a myslím si, že individuálně se toho dá také dosáhnout hodně (někdy i více), ale zároveň považuji za důležité, že lidé v civilu (byť mezi nimi bude řada bývalých vojáků) jsou ochotni brát se za armádu a organizovat se kvůli tomu. Pokud by chtěl podepsat petici někdo z vás, čtenářů OWOP, máte šanci. Na zmíněných webových stránkách jsou archy i adresa, kam se mají poslat.
Návrh státní rozpočtu na rok 2011 – výsluhové náležitosti
Autor: Bohuslav Pernica Kategorie: Armáda ČR | Czech Armed Forces Datum: 1. 7. 2010
Bezesporu „zajímavým“ požadavkem rozpočtového principála – ministra financí -, který se objevil v podkladech pro návrh státního rozpočtu je požadavek na redukci nově přiznávaných výsluhových náležitostí po roce 2010 o 20 procent u vojáků z povolání a příslušníků bezpečnostních sborů (policisté, hasiči, celníci atd.). Výsluhové náležitosti jsou u vojáků z povolání tvořeny: odbytným/úmrtným, odchodným a výsluhovým příspěvkem.
Zde se budeme zaobírat pouze výsluhovým příspěvkem, výsluhovým důchodem, který se stal nástrojem politiky retence vojenského profesionálního personálu. Redukční zásah do výsluhového příspěvku bezpochyby ovlivní schopnosti ozbrojených sil. Dá se předpokládat, že kdo bude moci, pokusí se odejít za výhodnějších podmínek. Fakticky tak můžeme být svědky podobného personálního odlivu s podobnými důsledky pro ozbrojené síly, které měl odliv vojáků po roce 1968 a na počátku 90. let 20. století.
S ohledem na konstrukci výpočtu výše výsluhového příspěvku existují tři (vzájemně kombinovatelné) možnosti pro redukci výsluhového příspěvku a všechny mají potenciál vzedmout „vlnu ekonomických uprchlíků“ a uvrhnout armádu do podmínek vlády „baby managementu“. Každá z těchto změn by přitom s jinou intenzitou zasáhla jinou skupinu vojenského profesionálního personálu.
- redukce procentní výměry výsluhového příspěvku, provedená buď změnou procentní částky, nebo posunem povinných let potřebných pro vznik nároku na výsluhový příspěvek;
- zásah do konstrukce vyměřovacího základu (průměrného hrubého měsíčního platu);
- návrh k limitování výše přiznaného výsluhového příspěvku.
V prvním případě lze např. očekávat srovnání procentní výměry výsluhového příspěvku s příspěvkem za službu u příslušníků bezpečnostních sborů po ukončeném 20. roce služby. Tato varianta by pravděpodobně nejvíce ovlivnila praporčický sbor, který byl stejně jako hodnostní sbor nižších a vyšších důstojníků budován na principech celoživotní služby.
V druhém případě může dojít např. k vypuštění průměru pohyblivých složek platu vyplácených v období, z kterého se tento průměr vypočítává. Fakticky by tak zmizela poslední „spekulativní“ složka ve výsluhovém příspěvku. Voják má možnost tuto složku ovlivnit např. tím, že bude častěji chodit do dozorčích služeb, případně požadavkem na výplatu platu za práci přesčas. Výplatu platu za práci přesčas lze přitom soudně vymáhat tři roky (promlčecí lhůta) po odchodu do zálohy.
Průměrná výše důchodů a výsluhového příspěvku vyplácených VÚSZ (Kč/měsíc)
| 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | |
| Starobní důchod | 9 516 | 9 670 | 10 416 | 10 999 | 11 722 | 12 382 | 13 155 |
| Invalidní důchod | 8 674 | 8 876 | 9 413 | 9 904 | 10 546 | 11 179 | 11 945 |
| Výsluhový příspěvek | 9 313 | 9 925 | 10 362 | 10 682 | 10 954 | 11 150 | 11 478 |
Pramen: Návrh státního závěrečného účtu státního rozpočtu – kapitola MO ČR. 2003 – 2009.
Původní výše výsluhového příspěvku před rokem 1999 byla limitována násobkem maximální výměry jednoho z důchodů přiznávaného podle důchodového zákona. Limitování výsluhového příspěvku je přitom nejjednodušším zásahem do zákona o vojácích z povolání. Klíčovou otázkou je určení výše limitu. Na limit by pravděpodobně byl citlivější hodnostní sbor nižších a vyšších důstojníků, u kterých jsou zpravidla nejvyšší průměrné platy s ohledem na tarifikaci práce důstojníků. Dopad změn by určitě pocítily skupiny vojáků z tzv. zvýšeným zápočtem doby služby (viz můj článek ve VR 1/2008 „Riziko ztráty lidského kapitálu při transformaci architektury bezpečnostního systému na příkladu českých zpravodajských služeb“).
Ať už bude zvolena jakákoliv varianta nebo jejich kombinace, určitá část vojáků nemusí být ochotna k 31. prosinci 2010 prodloužit služební závazek, případně se mohou začít objevovat častější žádosti o zkrácení služebního závazku. Bude zajímavé, zdali a v jakém rozsahu je budou služební orgány zamítat a jestli se takto dotčení vojáci budou chtít soudit. Podle zákona o vojácích z povolání se služební orgány mají chovat ke všem vojákům ve stejné situaci stejně. Nakonec by tak mohlo dojít na prověření podobných žádostí vyřízených kladně v posledních pěti letech a pověst resortu ministerstva by tak mohla značně utrpět.
A ministrem obrany je… Alexandr Vondra
Autor: František Šulc Kategorie: Armáda ČR | Czech Armed Forces Datum: 30. 6. 2010
Před čtrnácti dny jsem dával na OWOP příspěvek s černou siluetou, která měla symbolizovat neznámého ministra obrany. Nyní je ovšem jeho jméno, po osmihodinovém vyjednávání, jasné – potvrdily se spekulace a do křesla, na kterém se závody v popularitě vyhrát nedají, usedne Alexandr Vondra, bývalý disident, spolupracovník Václava Havla, diplomat a člověk nezasažený skandály, kterých je tato kotlina plná.
Věci veřejné dostanou ministerstvo vnitra, po kterém tak toužily a TOP 09 ministerstvo financí, po kterém tak toužilo (o tom, že se na ministerstvo zahraničí vrátí Karel Schwarzenberg, nikdo nepochyboval a ani to nenapadal, byť by se Alexandr Vondra zajisté raději viděl tam). Zajímavé je, jak dlouho vydrželo zdůrazňování, že vlastně nikdo netouží po postech, ale po vytažení země z marasmu, až se to nějak minulý týden pokazilo. Radek John dostane vytoužené křeslo ministra vnitra (i když ho vůbec, ale vůbec nechtěl) a bude mít ve vládě i Víta Bártu. Jak to tito pánové s čistotou myslí vážně se ukáže při sledování budoucích zakázek – všechno bude přeci transparentní.
Alexandr Vondra to nebude mít jednoduché. Pokud bude chtít provést strukturální a systémové změny, které jsou zapotřebí, bude muset mít hodně volnou ruku a plnou podporu premiéra. Většina věcí, které bude muset udělat, se totiž mnoha lidem nebude líbit, takže bude muset ustát hodně křiku. Navíc si nebude moci sám minimálně v jedné věci volit „místo a čas“ – v otázce finanční, u které vše začíná i končí. Nový šéf financí Miroslav Kalousek bude všechny držet zkrátka. Každopádně přeji novému ministrovi hodně štěstí a pevnou ruku, protože pacient začíná upadat do komatu.
A zde je oznámené složení vlády:
- Premiér – Petr Nečas (ODS)
- Ministr vnitra – Radek John (VV)
- Ministr obrany – Alexandr Vondra (ODS)
- Ministr spravedlnosti – Jiří Pospíšil (ODS)
- Ministr financí – Miroslav Kalousek (TOP 09)
- Ministr životního prostředí – Pavel Drobil (ODS)
- Ministr dopravy – Vít Bárta (VV)
- Ministr průmyslu a obchodu – Martin Kocourek (ODS)
- Ministr zemědělství – Ivan Fuchsa (ODS)
- Ministr školství – Josef Dobeš (VV)
- Ministr zahraničí – Karel Schwarzenberg (TOP 09)
- Ministr zdravotnictví – Leoš Heger (TOP 09)
- Ministr práce a sociálních věcí – Jaroslav Drábek (TOP 09)
- Ministr kultury – Jiří Besser (TOP 09)
- Ministr pro místní rozvoj – Kamil Jankovský (VV)
-
Procházíte archivy kategorie Armáda ČR | Czech Armed Forces.
Tričko OWOP | OWOP T-shirt
Komentáře | Comments