Mobilizaci v České republice nikdo vyhlašovat nechce (mobilizační rozkaz, Francie, srpne 1917); zdroj Wikimedia Commons

Zvažoval jsem dlouho, jestli se mám jakkoli vkládat do „diskuse“. Nechtělo se mi. Ale když jsem si dnes v Lidových novinách přečetl cosi o připravované „koncepci odvodů“ (leda tak za trest) a stížnost vojáka z Přáslavic, že nechce být v aktivní záloze (sebrali nám všechno a ještě budou chtít něco navíc…; kdo mně zaměstná, když budu mít takový cejch?) řekl jsem si, že pár poznámek neuškodí. V posledních dnech toho totiž o obnovování základní vojenské služby, odvádění kohokoli, anebo naopak odvádění jenom někoho (třeba titulek v jednom deníku pracoval se slovem „odvod“ a v podtitulku bylo „povolání na vojnu“, což jsou poněkud odlišné věci) bylo řečeno hodně, až to vytvořilo velký zmatek.

V návaznosti na Bílou knihu o obraně se připravuje řada materiálů. Mezi nimi jsou „koncepce mobilizace“ a „koncepce aktivní zálohy“, které by měly být hotové v první polovině příštího roku. Jedno s druhým částečně souvisí. V Bílé knize jsou principy, které se mají sledovat. Nyní je zapotřebí dát dohromady detaily, protože jak je známo, do cíle vždy vede více cest a je nutné si umět vybrat.

Mobilizace mohla v 19. a po většinu 20. století fungovat díky specifickému prostředí – kontrola státu nad obyvatelstvem, málo propustné ekonomiky, respektive snáze kontrolovatelné, nízká mezinárodní dělba práce, výrobky na nižší technologické úrovni a z toho vyplývající nižší cena atp. Prostředí se ovšem nenávratně změnilo, takže nastal i čas na změnu přístupu. Tedy pokud chceme přemýšlet o komplexní obraně státu jiné, než pro forma. Jen těžko se dají držet dvě armády, protože jednak na to nejsou finanční prostředky a za druhé, každá je technologicky jiná, což komplikuje praktické užití a samozřejmě snižuje efektivitu jakékoli případné obrany.

Hovoří se tedy o „odložené potřebě“ a zároveň i o vytvoření dostatečné reakční doby pro přípravu státu na nejhorší (samozřejmě vládou). Odložená potřeba znamená, že ve skladech je minimum zásob a předpokládá se, že budou v případě potřeby v dostatečném předstihu doplněny. Podobné je to i s lidmi. Není zapotřebí se snažit kontrolovat obyvatelstvo i v mírové době (například prováděním odvodů u jiných skupin než těch, které slouží v profesionální armádě a aktivní záloze) pokud jsem schopen si zajistit dostatečnou dobu na reakci.

V Bílé knize je tedy uvedeno, že akceptujeme princip odložené potřeby (méně zásob znamená uspořené prostředky), ale zároveň, že bude navržen nový stav (kromě ohrožení státu a válečného stavu, doporučuji zákon 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování), který právě zvýší reakční dobu – mimořádná opatření. Tento stav by samozřejmě nevyhlašovalo ministerstvo obrany, ale vláda a mimo jiné by během něj mohly být zahájeny odvody. Jenom pro přesnost zacituji §18 zmiňovaného zákona, ze kterého jasně vyplývá, co je to odvod:

(1) V odvodním řízení se rozhoduje o schopnosti nebo o neschopnosti občana vykonávat vojenskou činnou službu.
(2) Vláda stanoví nařízením podle potřeb ozbrojených sil počty občanů povinných podrobit se odvodnímu řízení podle ročníku jejich narození nebo podle jejich odborné kvalifikace.
(3) Krajské vojenské velitelství zapíše k odvodnímu řízení občany v rozsahu stanoveném nařízením vlády na základě údajů získaných ze základního registru obyvatel a z evidence obyvatel, která je vedena v informačním systému evidence obyvatel, jehož správcem je podle zvláštního právního předpisu Ministerstvo vnitra. Z informačního systému jsou krajská vojenská velitelství a Ministerstvo obrany (dále jen „ministerstvo”) oprávněny získávat jméno nebo jména a příjmení, rodné číslo, státní občanství, adresu místa trvalého pobytu a zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům…

Již podle stávajícího zákona tedy může vláda určit ročník nebo odbornou kvalifikaci osob, které potřebuje (selektivnost). Odvod však neznamená povolání ke službě, což se bohužel také směšuje. Mimořádná opatření by měl být stav, který umožní zavčasu reagovat na možná ohrožení. Nejde tedy o nic démonického. Navíc, jde o nápady, o kterých se musí vést společenská debata, protože přesahují ministerstvo obrany – obrana státu je věcí každého občana. V případě velkého ohrožení se do ní zapojuje přímo. V případě mírového stavu, který je vlastně přípravou na ohrožení, nepřímo a to buď aktivně (zapojením se například do aktivní zálohy), či pasivně (příspěvkem na obranu ve formě daní a ochotou v případě potřeby sloužit státu).

Po skončení základní vojenské služby došlo ve společnosti k vytěsnění sounáležitosti každého s bezpečností svého společenství/státu. Jistě, v případě přímého ohrožení by nám pomohly ostatní členské státy Severoatlantické aliance, takže není zapotřebí hned odvádět, ale my musíme být také schopni něco nabídnout. Tímto se chci dostat k, pro tuto chvíli a z mého pohledu, důležitější záležitosti – aktivní záloze.

Právě aktivní záloha má být do budoucna hlavním doplňovacím kanálem profesionálních ozbrojených sil. Aktivní záloha je praktickým vyjádřením občanské ochoty podílet se na obraně státu a zároveň napomůže udržení schopností i při sníženém rozpočtu. V této souvislosti bych doporučil materiál Future Reserve 2020, který zveřejnila letos v červenci nezávislá komise a odkaz na něj se objevil již v jedné z diskusí na OWOP. Mimo jiné se v něm praví:

Our Commission has concluded that the UK’s Reserve Forces are in need of signifiant revitalisation and re-orientation. Although continuing to do a remarkable job in many areas,… the wider picture is one of relative neglect and decline… As a result we are failing to harness the volunteer ethos of society and to access the best talent that the country has available. More widely we are missing an opportunity to create a reserve for domestic resilience, homeland security and military regeneration. And the result is a less robust force structure, a potentially less cost-effective manpower balance across the Armed Forces and an erosion of the vital links our Armed Forces must maintain with society.

Jinými slovy, v mnoha zemích, včetně Británie docházejí k závěru, že oblíbené tvrzení – nejsou peníze ani na profesionální armádu, proč bych měl budovat dobrovolnou zálohu – je nesmyslné. Proto se nyní chystá koncepce aktivní zálohy, která by měla tento projekt revitalizovat. Je snaha, aby koncepce odrážela širší názory, proto proběhne seminář a několik „miniseminářů“, kterých se mají účastnit nejenom lidé z ministerstva obrany, příslušníci aktivní zálohy, ale i zástupci ministerstev (například vnitra, financí), zaměstnavatelů, akademici, politici a další. Cílem je prodiskutovat možné ekonomické a organizační modely a nakonec dospět k tomu, který bude realizovatelný a pro Českou republiku udržitelný. To je jediná šance. Takže opět, nic démonického se nechystá.

A ještě malý vzkaz komusi do Přáslavic:

• je jasné, že je nutné službu v aktivní záloze zatraktivnit, protože za současných „stimulačních“ podmínek dosáhla zřejmě svého limitu;
• je jasné, že není možné uvalit na profesionální vojáky, kteří odcházejí do zálohy další povinnosti bez jakékoli náhrady;
• není nutné všechny změny učinit přes noc, takže žádoucí aktivní záloha může být budována postupně, několik let (což asi bude beztak nutné kvůli finanční náročnosti). Z toho vyplývá, že nebude naráz zapotřebí tolik vojáků z povolání, kterým skončil závazek. A zároveň by mělo platit určité přechodné období, ve kterém ti, kteří jsou již v systému, se budou moci dobrovolně rozhodnout (ano, či ne aktivní záloze). Povinnost být součástí aktivní zálohy (výběrově) by pak byla za přesně daných podmínek stanovena až u nových závazků;
• každopádně se bude o všem v příštích měsících debatovat, takže výsledek by neměl být zcela překvapivý, ani ďábelský a
• pokud mně něco zajímá, nebo si nejsem jistý, tak se zeptám.