Archiv kategorie Historie | History

Příprava na válku v Iráku II

Britský premiér Tony Blair a bývalí americký prezident George W. Bush v Itálii, 28. května 2002. V té době už bylo o invazi do Iráku rozhodnuto; Foto: www.kremlin.ru

Před týdnem jsem psal o první části dokumentů o Iráku, které na svých stránkách zveřejnil National Security Archive. Nyní se objevila druhá část, která pro lidi zajímající se o tento konflikt skýtá další zajímavé, více či méně známé, detaily toho, jak se Spojené státy pod vedením George W. Bushe na invazi připravovaly. John Prados a Christopher Ames v průvodním textu k druhé části dokumentů poznamenávají:

Perhaps most revealing about today’s posting on the National Security Archive’s Web site is what is missing—any indication whatsoever from the declassified record to date that top Bush administration officials seriously considered an alternative to war. In contrast there is an extensive record of efforts to energize military planning, revise existing contingency plans, and create a new, streamlined war plan.

Jen na okraj, podobných povzdechů se dá učinit celá řada. Pamatuji si, jak jsem byl před pár lety překvapený, že Fáze IV invaze do Iráku (obvykle postkonfliktní fáze) se skutečně začala v úzkém kruhu lidí připravovat až na přelomu ledna a února 2003, tedy o něco více než měsíc a půl před zahájením vojenské operace. Do té doby byla jen v hrubých, velice hrubých, a nereálných obrysech na papíře. Není divu, že v prvních dnech po obsazení Iráku došlo k takovým škodám, které předznamenaly malér následujících let.

Za materiálů vyplývá, že rozhodnutí o invazi do Iráku byla činěna ve velice úzkém kruhu. V první řadě šlo o dvojici tvořenou americkým prezidentem George W. Bushem a britským premiérem Tony Blairem. Ti jednotlivé úvahy a rozhodnutí sdíleli pouze s několika lidmi ve své blízkosti. Britský dokument z 8. března 2002 (invaze začala o rok později) uvádí, že Američané už ztratili trpělivost, nechtějí zadržovat Saddáma Husajna a přiklánějí se ke změně režimu. Podotýká, že bude zapotřebí s právním ospravedlněním operace, které zatím neexistuje.

Dokument analyzuje nejenom interní aspekty operace, ale i mezinárodní. Uvádí několik možností akce. Na prvním místě je podpora opozici, která svrhne Saddáma Husajna, druhou je letecké bombardování následované akcí opozice a pučem a třetí pozemní operace, která nakonec dostala přednost.

Je zajímavé se probírat všemi zveřejněnými dokumenty a vzpomínat na to, co si tehdy člověk myslel, zda věřil (a čemu), či nikoli. Hlavním argumentem pro útok na Irák byly zbraně hromadného ničení, respektive možnost, že budou použity proti sousedům, či se dostanou do rukou teroristů (tehdy se linka mezi zbraněmi hromadného ničení a teroristy zdála být zcela nezpochybnitelná).

Průzkum z 10. dubna 2002 zpracovaný americkým ministerstvem zahraničí popisuje, že veřejnost ve spojeneckých zemích v Evropě akci proti Saddámovi Husajnovi podpoří, pokud bude vedena multilaterálně a pokud to bude hlavně kvůli zbraním hromadného ničení. Není pak divu, že tyto zbraně se staly hlavním tématem. A zároveň velkým problémem pro kredibilitu nejenom akce, ale i (především) americké a britské vlády, když se žádné nenašly.

INR surveys conducted before the current Israeli crackdown in the West Bank and Gaza show half or more key Allied publics supporting military action against Iraq. Backing for action to eliminate Iraq’s WMD capabilities reaches majority levels in the United Kingdom, France, and Spain… This argument has slightly more influence than using force to “remove terrorists” and eliminate their training camps.

, , , ,

Žádné komentáře

Příprava na válku v Iráku

Americký ministr obrany Donald Rumsfeld a velitel CENTCOMu Tommy Franks během tiskové konference 15. srpna 2002; Foto Helene C. Stikkel, DoD

První záznam o hlubší debatě mezi tehdejším americkým ministrem obrany Donaldem Rumsfeldem a velitelem CENTCOMu Tommy Franksem o tom, co s Irákem je z 27. listopadu 2001. Již léta se mluví a píše o tom, že Irák byl zmíněn v Bílém domě hned druhý den po teroristických útocích z 11. září 2001. Dokumenty, které nyní zveřejnil National Security Archive to potvrzují a základní informaci rozšiřují.

Krátce po útocích Rumsfeld nařídil předsedovi sboru náčelníků štábů, aby se „podíval“ po důkazech, které by ospravedlňovaly zaútočit nejenom na Usámu bin Ládina, ale i na Saddáma Husajna. I přesto, že CIA tvrdila, že Saddám Husajn s tím nemá nic společného, tehdejší náměstek ministra obrany Paul Wolfowitz byl přesvědčen, že teroristé musejí mít státního sponzora. A Rumsfeld pronesl, že v Iráku jsou lepší cíle, než v Afghánistánu.

Je zajímavé se pročítat poznámkami ze schůzky Rumsfeld-Franks. Naznačují, že americká vláda měla skutečně obavy ze zbraní hromadného ničení, které měl vlastnit Irák. Listopadový dokument začíná poznámkou: Zaměřit se na zbraně hromadného ničení.  Dokument se zmiňuje o „odříznutí“ irácké vlády – snaha zabít irácké představitele jedním zásahem ostatně v březnu 2003 vedla k tomu, že válka začala o něco dříve, než byla plánována (před uplynutím ultimáta).

Útok měl být „překvapivý, rychlý, šokující a riskantní“. Donald Rumsfeld k tomu na okraj připsal: „Elektrická rozvodná síť a podobně… Lidé jej (Saddáma) nenávidí a chtějí jej svrhnout“. Už po této listopadové schůzce bylo jasné, že preferovaná varianta byla nečekat na to, až budou v oblasti všechny síly:

Start military forces before all required for worst case – larger forces flow in behind…

Jeden ze zveřejněných dokumentů také naznačuje, že vláda prezidenta George W. Bushe měla zájem na tom, aby jakýkoli preventivní úder proti Iráku zapadal do konceptu „spravedlivé války“. Tento moment ale nemusí být ani tak překvapivý kvůli silnému tradičnímu spojení konzervativců s náboženskými skupinami. Zjednodušeně řečeno: konat dobro a potírat zlo je důležité, ale musí se tak činit způsobem, který se dá označit za spravedlivý.

A Pentagon official alerted Douglas Feith to an upcoming op-ed by a conservative Catholic theologian who said what the Bush administration wanted to hear: “how pre-emptive action against Iraq fits into the just-war tradition.” Any such claim, however, would seem to have been demolished in a somewhat later State Department intelligence assessment, “Problems and Prospects of ‘Justifying’ War with Iraq,” which examined the seven principles of just war theory one by one and found that they were not met by the Iraq invasion, in planning or in execution.

Pro nás není bez zajímavosti žádost amerického velvyslanectví v Budapešti z počátku dubna 2003, aby jí byly dodány pozitivní obrázky členů Svobodných iráckých sil při operaci v Iráku. Příslušníci těchto jednotek, které měly sehrát významnou roli při osvobozování Iráku, byli totiž cvičeni v Maďarsku. Tento nápad nicméně skončil fiaskem. Jednak šlo o akci tehdy protežovaného Šalábího, který se následně ukázal jako zcela nedůvěryhodná figura prosazující pouze své zájmy a i proto, že americké ozbrojené síly o „svobodné Iráčany“ příliš nestály a Iráčané příliš nestáli o „Svobodné irácké síly“. Jak píší Michael Gordon a Bernard Trainor v knize Cobra II:

Wolfowitz asked Franks to arrange for a transit point in the Persian Gulf where 3,000 Iraqi exiles could be brought from Iran, 300 at the time, and then flown to Hungary for training. But the plan was never inmplemented; time had run out. Of the 6,000 names submitted by Iraqi opposition Gross, only 622 were vetted by the United States. More than 500 invitations were sent out, but only 95 showed up for training in Tazar. Of these, 73 completed the four-week training program, an embarrasingy meager reset for the millions of dollars spent and such prodigious work.

, , ,

Žádné komentáře

A Tribute

Official U.S. 12th Army position map at 2400 hours on D-Day (June 6, 1944); Library of Congress CALL NUMBER G5701.S7 svar .A4

On June 6th, 1944 main allied forces reached French coast. Operation Overlord begun. As Stephen E. Ambrose points: „In one night and day, 175,000 fighting men and their equipment, including 50,000 vehicles of all types, ranging from motorcycles to tanks and armored buldozers, were transported across sixty to a hundred miles of open water and landed on a hostile shore against intense opposition. They were either carried by or supported by 5,333 ships and craft of all types and almost 11,000 airplanes.“ At the end of the day the beaches were controlled by allies at a cost of nearly 5,000 casualties. Today is 66th anniversary of D-Day. Please stop for a minute to pay tribute to all those men who freed the Europe.

Following sentences are, for me, probably best portrayal of battlefield after the gigantic battle:

On the beach itself, high and dry,were all kinds of wrecked vehicles. There were tanks that had only just made the beach before being knocked out. There were jeeps that had burned to a dull gray. There were big derrics on caterpillar treads that didn’t quite make it. There were half-tracks carrying office equipment that had been made into shambles by a single shell hit, their interiors still holding the useless equipage of smashed typewriters, telephones, office files…
But there was another and more human litter. It extended in a thin line, just like a high-water mark, for miles along the beach. This was the strewn personal gear, gear that would never be needed again by those who fought and died to give us our entrance into Europe.
There in a jumbled row for mile on mile were soldiers’ packs. There were socks and shoe polish, sewing kits, diaries, Bibles, hand granades. There were the latest letters from home, with the address on each one neatly razored out – one of the security precautions enforced before the boys embarked.
There were toothbrushes and razors, and snapshots of families back home staring up at you from the sand. There were pocket-books, metal mirrors, extra trousers, and bloody, abandoned shoes. There were broken-handled shovels, and portable radious smashed almost beyond recognition, and mine detectors twisted and ruined.
There were torn pistol belts and canvas water buckets, first-aid kits, and jumbled heaps of life belts. I picked up a pocket Bible with a soldier’s name in it, and put it in my jacked. I carried it half a mile or so, and then put it back down on the beach. I don’t not know why I picked it up, or why I put it down again.
Soldiers carry strange things ashore with them. In every invasion there is at least one soldier hitting the beach at H-hour with a banjo slug over his shoulder. The most ironic piece of equipment marking our beach – this beach forst of despair, then of victory – was a tennis racket that some soldier had brought along. It lay lonesomely on the sand, clamped in its press, not a string broken.
Two of the most dominant items in the beach refuse were cigarettes and writing paper. Each soldier was issued a carton of cigarettes just before he started. That day those cartons by the thousand, water-soaked and spilled out, marked the line of our first savage blow.
Writing paper and air-mail envelopes came second. The boys had intended to do a lot of writing in France. The letters – now forever incapable of being written – that might have filled those blank abandoned pages!
Always there are dogs in every invasion. There was a dog still on the beach, still pitifully looking for his masters.
He stayed at the water’s edge, near a boat that lay twisted and half sunk at the waterline. He barked appealingly to every soldier who approached, trotted eagerly along with him for a few feet, and then, sensing himself unwanted in all the haste, he would run back to wait in vain for his own people at his own empty boat…

(Ernie Pyle, G. I. Joe, On the road to Berlin)

,

Žádné komentáře

65 let od konce války II

O tom, že je 9. květen nejvýznamnějším dnem v poměrně rozsáhlé galerii ruských státních svátků není třeba pochybovat. Poměrně významným dokladem je i skutečnost, že ruský vládní denník Rossijskaja Gazeta uveřejnil zprávu, že návštěvníci ruského pavilónu na světové výstavě Expo v Šanghaji budou moci v přímém přenosu sledovat slavnostní vojenskou přehlídku z Rudého náměstí v Moskvě.

V srdci čínského byznysu, ve městě, které má ambici stát se globálním ekonomickým centrem, jež nahradí New York a v zemi, o níž se předpokládá, že v dohledné budoucnosti nahradí Spojené státy na pozici nejsilnější světové mocnosti, se Rusko, mimo jiné, hodlá prezentovat spektakulární podívanou připomínající největší čin v dějinách země. Je otázkou, co přesně v očích a myslích Číňanů, respektive světa, má tato přehlídka vyvolat, přihlédneme-li ke známému stavu dnešních ruských ozbrojených sil (viz například článek Petry Procházkové v posledním čísle Respektu).

Dle mého názoru, a mohu se pochopitelně mýlit, se zaprvé jedná o typickou ruskou maskirovku, což bylo umění, v němž Rusové vždy vynikali.  Zadruhé se bude jednat o nahlas sice nevyřčené, ale paradoxně o to viditelnější „doznání“, že navzdory sebevědomé a asertivní rétorice se Rusko, chce-li si udržet důležité místo ve skupině vlivných zemí, musí stále hlasitěji hlásit o odkazu hrdinské minulosti, protože pro současnost (a natož pak budoucnost) toho je schopno nabídnout čím dál tím méně.

Ze země, jež se v éře Sovětského svazu pyšnila ambicí stát se „majákem“ lidstva, se stala země, jež není schopna pořádně kontrolovat ani sama sebe (Čečna) a zoufale si to snaží nepřipouštět. Ostatně pro účely uchování ruského – jediného správného – pohledu na události, které vedly ke vzniku, průběhu a zejména konci války, pochopitelně včetně nároku na Pobaltí, Besarábii, či olivovou zónu ve střední Evropě, byla zřízena zvláštní komise „historiků“ přímo při úřadu ruského prezidenta. Pokud se podíváme na jména lidí, kteří byli do komise jmenováni, kde najdeme například známou ruskou nacionalistku Natalii Naročnickou, dá se předpokládat, že výsledky jejího bádání budou jistě stát zato.

Vraťme se však zpět k 65. výročí války. Pro všechny, které zajímá ruský pohled na to, co se v letech 1941–45 dělo – dodnes je příznačné, že 2. světová válka začala 22. června 1941 – bude jistě zajímavé podívat se na monumentální webovou prezentaci. Pro badatele, a snad i pro ty, kteří nebudou ochotni akceptovat oficiální ruský pohled z dílny Naročnické a spol. je zajímavá i ta skutečnost, že se Ministerstvo obrany Ruské federace odhodlalo ke zpřístupnění na internetu více než 200 tisíc archivních dokumentů vztahujícím se k válce. Podle sdělení ministerstva se jedná o více než sto milionů stran informací.

По своим масштабам проект уникальный, – считает руководитель департамента продвижений решений и продуктов ЭЛАР Павел Плотников. – В электронный вид переводятся два архива Минобороны России: архив наградных дел с документами о 30 миллионах награждений военного времени и архив документов по оперативному управлению боевыми действиями. Всего в основу базы данных лягут более 200 тысяч архивных дел совокупным объемом около 100 миллионов листов и общим весом около 400 тонн. Оцифровывать эти бесценные материалы будут полторы тысячи наших сотрудников, а анализировать и систематизировать информацию – преподаватели и курсанты военных училищ.
Полностью завершить проект предполагается в декабре 2012 года, однако уже сейчас очевидно – интерес к военным архивам огромный. Своими глазами увидеть пожелтевший от времени приказ о награждении своего деда медалью „За отвагу“ хоть и на экране компьютера – это дорогого стоит, не говоря уже об облегчении поисковой работы. Сайт www.podvig-naroda.ru работает пока в тестовом режиме, но уже вызвал немалый интерес и благодарственные отзывы в Рунете. Специалисты не сомневаются, что в будущем этот ресурс будут посещать более двух миллионов человек в год.

,

15 komentářů

65 let od konce války I

Spojenecká konference v Jaltě v roce 1945 (zleva Churchill, Roosevelt, Stalin); Foto Wikimedia Commons

Téměř každý den v průběhu tohoto týdne probíhaly někde nějaké oslavy různých událostí važících se ke konci 2. světové války. Je to už 65 let a nebude trvat dlouho a tato událost, podobně jako 1. světový válka, zažne mizet z živé paměti. Narozdíl od 1. světové války ale o 2. světové válce existuje mnohem více knih, dokumentů, filmů, zvukových záznamů a podobně, takže by měla být stále silně přítomna v obecné paměti. Pokud tedy budeme chtít naslouchat a pamatovat si.

V souvislosti s válkou mně pobavil tento týden profesor Robert Jervis, který byl v Praze na sympoziu, které organizoval Ústav mezinárodních vztahů (mimo jiné jsem s ním dělal rozhovor, který vyjde v pondělí v Týdnu). Tato legenda politické psychologie a mezinárodních vztahů měla i několika hodinovou přednášku na Karlově univerzitě, která stála hodně za to. Mimo jiné Jervis použil jako příklad rozhodování britských politiků o tom, co dál, když už zůstalo ostrovní království samo proti Německu. A je to půvabný střípek.

Tehdy se objevovaly názory, že by Británie mohla zahájit s Hitlerem mírové rozhovory. S tím naprosto nesouhlasil Winston Churchill, který tvrdil, že situace je zoufalá pouze zdánlivě a že Británie stále může vyhrát. Podle něj byla německá ekonomika ve špatném stavu a pokud se využije kombinace tří přístupů – bombardování německých cílů, zvláštních operací na okupovaném a německém území a blokády, nemůže Hitler vydržet. Realita byla ovšem taková, že německá ekonomika na tom byla díky expanzi dobře a vzhledem k tomu, že je ve Střední Evropě oblačno až dvě třetiny roku, těžko se dalo ve velkém bez dobrých přístrojů Německu škodit. Přesto Curchill dokázal všechny přesvědčit.

Churchill creates this totally wrong picture but the passion and emotions made it happen. It saved Western civilisation.

A tak tomu bylo během 2. světové války mnohokrát. Vlastně nejenom během této války, ale v průběhu historie. Někdy jen víra a vášeň dokáží více, než skvěle vybavené jednotky.

Mám velice rád Ernieho Pylea, jednoho z nejlepších válečných novinářů historie. Kdysi jsem v antikvariátu za 20 korun koupil knihu G. I. Joe, což je kompilace jeho textů vydaná na konci válkou zajímavou organizací Overseas Editions, Inc. Založili ji během války američtí nakladatelé, knihovníci a prodejci knih s tímto cílem:

…to make available representative American books of recent years until such time as normal publishing activities are resumed in Europe and Asia.

V G. I. Joe jsou skvělé postřehy a detaily, které vypovídají o některých událostech více, než kdyby člověk přečetl deset knih a prohlédl si všechny mapy. Takhle Ernie Pyle, který se konce války nedožil (byl 18. dubna zastřelen na jednom z japonských ostrovů), popisoval konec války, který předjímal po pádu Francie v srpnu 1944. Bezezbytku to co napsal platí i dnes.

The end of the war will be a gigantic relief, but it cannot be a matter of hilarity for most of us. Somehow it would seem sacrilegious to sing and dance when the great day comes – there are so many who can never sing and dance again… And all of us together will have to learn how to reassemble our broken world into a pattern so firm and so fair that another great war cannot soon be possible. To tell the simple truth, most of us over in France don’t pretend to know the right answer. Submersion in war does not necessarily qualify a man to be the master of the peace. All we can do is fumble and try once more-try out of the memory of our anguish-and be as tolerant with each other as we can.

,

Žádné komentáře

Co ješte utajit…

Američtí pěšáci doprovázejí osoby do východní části Berlína. Východoněmečtí policisté je totiž odmítali navzdory dohodám vpustit na Východ. V roce 1961 šlo o poměrně časté provokace u "Checkpointu Charlie"; Foto U.S. Army

K předcházejícímu příspěvku přidal Petr Z. komentář, že „zpravodajská komunita má tendenci utajovat vše, co není utajované není důležité (pouze lehká hyperbola)“. Dosti trefné. Shodou okolností včera zveřejnila jedna obdivuhodná americká organizace The National Security Archive, že 25. února 2010 Pentagon konečně odpověděl na žádost podle zákona o svobodném přístupu k informacím z 25. listopadu 1992. Žádost tehdy podal historik William Burr a podle všeho dosáhl rekordu – jeho požadavek byl nejdéle čekajícím na vyřízení v některém z úřadů americké vlády.

Burr chtěl mimo jiné získat kontingenční plány z roku 1961 týkající se případné jaderné konfrontace se Sovětským svazem (neexistujícím) kvůli Západnímu Berlínu (neexistujícímu) s označením „Poodle Blanket“. To je jakýsi „výtah“ ze série diplomatických, ekonomických a vojenských kontingenčních plánů vytvořený pro politiky a obsahuje možné sovětské akce a americké reakce. Tyto materiály nechala vypracovat administrativa prezidenta J. F. Kennedyho.

Prezidentovi stratégové byli totiž přesvědčeni, že Eisenhowerova administrativa nepracovala na konvenčních možnostech, které by dokázaly SSSR přesvědčit, že Spojené státy jsou ochotné riskovat kvůli Západnímu Berlínu jadernou válku. A řešením byla podle Kennedyho lidí kombinace větších konvenčních sil a „pružné odpovědi“.

[Assistant Secretary of Defense Paul H. Nitze] Nitze and his [Office of International Security Affairs] ISA colleagues found „Pony Blanket“ useful for discussion purposes, but believed that it needed more work. In early October 1961, they developed a „preferred sequence“ of actions in a Berlin crisis that ran all the way from political, economic, and covert actions to non-nuclear, massive conventional, military actions and then nuclear weapons use, from „demonstration“ shots to general nuclear war (with strategic preemption a live option, although seldom spelled out in the plans). This document was only a few pages long so it was given the informal code name „Poodle Blanket,“ that was routinely used by Berlin planners at the Pentagon, the State Department, and the White House. On 20 October 1961, President Kennedy sent it to Supreme Allied Commander Europe General Lauris Norstad and „Poodle Blanket“ became incorporated into the administration’s National Security Action Memoranda series as NSAM 109.

Pentagon materiály odmítá odtajnit i přesto, že už byly částečně před mnoho lety zveřejněny ministerstvem zahraničí. Oficiálně nemohou být vyžádané dokumenty odtajněné, protože by prý „odhalily stále platné plány USA“, taktéž by „vážně a prokazatelně poškodily vztahy mezi USA a zahraniční vládou“ a konečně by „vážně a prokazatelně poškodily probíhající diplomatické aktivity Spojených států“.

Těžko říct, co je v oněch složkách tak citlivého, že by to i dnes znamenalo takovou pohromu. Jsem náchylný spíše věřit, že jde o tradiční postup úředního šimlu v duchu poznámky Petra Z. (a jen dodám, že v utajovací mánii „nejede“ pouze zpravodajská komunita, s radostí utajují třeba i diplomaté, vojáci a další a další). Každopádně jsem si při čtení zprávy National Security Archive vzpomněl na úterní zveřejnění nové americké nukleární strategie, která je poměrně revoluční. Napadlo mně, že třeba až tahle zpráva dorazí do pětistrané budovy, někdo možná přehodnotí utajování skoro padesát let starých dokumentů.

A nakonec trochu odbočím. Zaujala mně jedna věc a to oznámení na stránkách britského ministerstva obrany, které pojede, co se informování týče, v příštích týdnech „na desetinu plynu“ kvůli blížícím se volbám. Je to dosti neobvyklé, ale říkám si, že by se to mohlo zkusit u nás (ne s úřednickou vládou). Možná by to ušetřilo hodně milionů, které se obvykle zbytečně vydávají na skrytou kampaň ministrů a jejich stran.

Cabinet Office guidelines require MOD not to publish any new content on our websites which could draw public attention away from the election campaign, call the political impartiality of the Armed Forces or MOD into question, or give rise to the criticism that public resources are being used for party political purposes. In order to meet these guidelines, the publishing of new material on our websites will be kept to a minimum during the election campaign, and limited to routine business-related updates.

Co je ovšem zvláštní (a tím ukáži, že zas tak neodbočuji) omezení se dotknou i cest britských novinářů k jednotkám do Afghánistánu. Jsem si téměř jist, že důvod je jednoduchý – strach z toho, že kdyby se objevovaly informace o neúspěších, přehmatech, či nedostatcích, kterým čelí britští vojáci, mohlo by to poškodit labouristy Gordona Browna, kterým se v posledních týdnech daří dotahovat na konzervativce.

, , , , ,

Žádné komentáře

Prvorepublikový tunel

Na naši prvorepublikovou armádu bývá často pohlíženo velmi nekriticky. I já se občas dám strhnout k obdivným článkům. Je však třeba vést v patrnosti, že řada věcí byla i tehdy podobná těm dnešním a není třeba nostalgicky vzpomínat na „staré dobré časy“ (a pokud už se k tomu dáme strhnout, tak se snažit být ve svém hodnocení střízlivý).

Podívejme se na oblast akvizic, tedy nákupu vojenského materiálu, a investic. Československo založilo svou vojenskou doktrínu na poziční obraně – od tohoto se samozřejmě později odvíjel nákup veškeré vojenské techniky. Nechci a nebudu zacházet do různých detailů o kterých bychom mohli polemizovat a debatovat celé týdny. Na toto téma bylo napsáno mnoho tu lepších tu horších knih. Z těch lepších mohu doporučit například Československá armáda v roce 1938 (Pavel Šrámek), Československá armáda: Pilíř obrany státu z let 1932 – 1939 (Karel Straka)  a Československá zeď (Martin Ráboň, Tomáš Svoboda a kolektiv).

Při čtení této (a další) literatury jsem si často kladl otázky, zda-li bylo všechno v pořádku při často (alespoň pro mne) nelogických investicích do koncepčně zastaralé vojenské techniky. Uvedu pár příkladů:

Hypomobilita – V Československé armádě bylo k září 1938 na 217 128 koní (skutečně!!!) a pouze 25 349 automobilů všech druhů. Zatímco většina tehdejších armád začínala chápat potřebu plné motorizace, řada československých generálů a (zejména) politiků se tomuto trendu úspěšně bránila. Není divu, když se tzv. agrární strana (oficiální název – Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu) účastnila všech prvorepublikových vládních koalicí a v letech 1922–1938 obsazovala funkci ministerského předsedy. Tato strana zastupovala zájmy zemědělců (po 2. světové válce, kdy prim hrála levice s podporou Edvarda Beneše, byla obviněna z údajného podílu na rozbití Československa a její činnost nebyla obnovena). Armáda byla tedy vystavena velice silným politickým tlakům (můžeme říci korupci/klientelismu), aby nadále každoročně nakupovala desetitisíce koní a dalších surovin pro jejich zabezpečení (píci, podkovy atd.):

„Představitel MNO v roce 1928 oficiálně konstatoval, že otázku motorizace dlužno řešit velmi opatrně. Tvrdil, že vojenská správa ročně vydává 120 až 140 miliónů Kč pouze za píci pro své potahy a že statkáři nemohou bez hospodářských otřesů takovou částku postrádat.“

Stálé opevnění – Zatímco se řada evropských armád rozhodla pro budování manévrových svazků, Československá armáda se upjala k poziční obraně. Pochopitelně, že částečně bylo toto rozhodnutí způsobeno geograficky nevhodnou polohou, avšak není složité si vyvodit, kdo měl na masivní výstavbě zájem – stavební lobby. V letech 1935 – 1938 bylo postaveno více než 10 tisíc pevnostních objektů všech typů (864 lehkých objektů vz. 36, více než 9 100 lehkých objektů vz. 37 a 263 těžkých objektů). Jak taková výstavba probíhala si můžeme ukázat na příkladu tvrze Smolkov:

Firma Ing. Alois Beneš vyhrála soutěž na základě předložení nejlacinějšího návrhu, který počítal s náklady na výstavbu tvrze přibližně ve výši 11 101 000 Kč. Jak se později ukázalo nejlacinější předložený návrh neznamenal vůbec kvalitní. Po převzetí úseku firmou se rozběhly stavební práce sice naplno, ale za cenu mnohých potíží a nesrovnalostí, vzniklých především ze strany stavitele Beneše. Stavitel zaměstnával na Smolkově 19 úředníků a 370 dělníků (stav k 31. 12. 1937). Za dobu výstavby došlo k pěti smrtelným úrazům.
Souhrnně se dá tedy říci, že Ing. Alois Beneš při snaze získat zakázku na výstavbu Smolkova za každou cenu, uvedl při konkursním řízení v roce 1935 nižší náklady než, které ve skutečnosti stavba vyžadovala i když si dobře uvědomoval mnohé potíže, které nastanou s podkalkulováním celého projektu. Následně byl nucen žádat o příplatky na stavební materiál, potom co se jeho ceny pochopitelně po dvou letech výrazně zvedly. Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP) bylo tedy nuceno uvolnit pro dostavbu Smolkova z vojenského rozpočtu dalších 775 500 Kč.

Dalším příkladem může být tvrz Bouda:

Výstavba tvrze byla zahájena 1. října 1936 a stavba byla dokončena za neuvěřitelných 24 měsíců. Podle období výstavby zde pracovalo 250 až 800 dělníků, stavbu prováděla firma Ing. Zdenko Kruliš z Prahy. Celkové náklady na výstavbu tvrze dosáhly úctyhodné částky 28,5 milionu tehdejších korun. V částce však není započítána cena za cement, ocelovou výztuž, vnitřní instalace, výzbroj atd. Konečná částka za k boji kompletně připravenou tvrz by byla značně vyšší.

Stálé opevnění se mělo stavět v několika sledech od roku 1935 až do 50. let 20. století. Původní plán výstavby z roku 1935 byl několikrát revidován, zejména vzhledem k novým poznatkům ze zkoušek a anšlusu Rakouska. V posledním známém plánu se odhadovalo, že ve 4 etapách bude postaveno 15 463 lehkých a 1276 těžkých objektů. Celkem bylo plánováno na výstavbu československého stálého opevnění vynaložit (na tehdejší dobu) neuvěřitelnou sumu 10,014 miliard (!!!) Kč.

Letectvo – Celkový stav československého letectva v září 1938 byl tristní. Zatímco letectvo mělo ve výzbroji 1 514 letounů všech druhů, naprostá většina z nich byla beznadějně zastaralá již v době svého vývoje. Zatímco jinde ve světě stavěli celokovové jednoplošníky, českoslovenští konstruktéři se upnuli k plátnem potaženým dřevěným dvouplošníkům, které naše továrny chrlily v obrovských sériích. Nejpočetnějšími stroji ve výzbroji byly:

  • Avia B-534 – do výzbroje zařazen v roce 1935. Celkem bylo vyrobeno 566 kusů
  • Letov Š-328 – do výzbroje zařazen v roce 1935. Celkem bylo vyrobeno 412 kusů

Jediným moderním typem tak byl pouze bombardovací letoun Avia B-71 (sovětský licenční SB-2), který byl zařazen do výzbroje v roce 1937 a jichž měla Československá armáda (v září 1938) pouhých 61 kusů. Zájmem leteckých továren samozřejmě nebylo vyrábět kvalitu, ale kvantitu, což se potvrdilo při bojích mezi československými a maďarskými letci v letech 1938 – 1939. Tehdy si maďarští piloti vybojovali vzdušnou nadvládu nad příhraničními oblastmi Slovenska a smetli naše zastaralé stoje i s jejich osádkami z oblohy.

Doufám, že tento článek „zarámoval“ některé současné pochybné akvizice do historického kontextu a poukázal na skutečnost, že tento trend existuje v naší kotlině již poměrně dlouhou dobu.

, ,

53 komentářů