Archiv kategorie Technologie | Hi-tech
Americké obavy o vlastní kyberprostor sílí
Autor: Vojtěch Dohnal Kategorie: Technologie | Hi-tech Datum: 3. 2. 2012
Pryč jsou ty doby, kdy největším ohrožením pro americký kyberprostor byly Čína a Rusko. Alespoň to vyplývá na povrch po úterní schůzce nejvyšších bezpečnostních agentů v Kongresu.
Napětí mezi Íránem a USA roste každým dnem od ohlášení vzniku íránského jaderného programu. Dalším nepřátelským krokem, který Írán na začátku ledna vůči světu podnikl byla i hrozba o možném uzavření jedné z nejdůležitějších námořních cest, kterou proudí zhruba 20% současné světové ropné produkce. Íránským armádním činitelům je však jasné, že pokud chtějí znamenat pro Západ hrozbu, je nutné přesunout se i mimo tradiční bojiště.
Jak jsem již zmínil, na poli kyberbezpečnosti přibyl USA nový potenciálně velmi nebezpečný škůdce – Írán. V poslední době se objevují jednotlivé činy Íránských hackerů, které však do budoucna mohou tvořit masivní škody nejenom pro USA, ale pro celou Západní kulturu. Za zmínku stojí například útok mladého hackera, který ukradl přístup k bezepčnostním certifikátům společností jako je například Google, či Mozilla. Hackeři se však nespecializují pouze na veřejný sektor a získávání informací. Podle nejnovějších zpráv jsou prý Íránští inženýři schopni unést i spojenecká bezpilotní letadla.
Ze závěrů úterní schůze Kongresu vyplývá, že náklady na zabezpečení kyberprostoru prozatím nebudou narůstat, což v praxi znamená, že by se jednoho dne mohlo stát to, že USA nebudou schopny ubránit své intelektuální i materiální vlastnictví před stále narůstajícím počtem útoků.
As the hearing wore on, senators grew increasing frustrated with what they saw as a major disconnect. Clapper and his fellow panelists — including FBI director Robert Mueller, CIA director David Petraeus, and DHS Under Secretary for Intelligence Caryn Wagner — claimed that cybersecurity was a concern topped only by terrorism and weapons of mass destruction. Yet the nation’s electronic defenses remain a patchwork affair, at best.
Jak je tedy zřejmé, zástupci bezpečnostních složek o možném nebezpečí vědí, avšak neplánují měnit své plány v této oblasti, což se však stává trnem v oku mnohým senátorům. Zde je reakce senátora Jaye Rockefellera zveřejněna na jednom z internetových fór 31.1.2012.
I’m using this forum to scream out, ‘who’s going to start paying attention to this?’” Sen. Jay Rockefeller said. “We have made no progress. No progress. And that is embarrassing” — especially in light of “what you and your predecessors have said about the nature of the threat.”
XM25 – cesta jak rychle ukončit přestřelku
Autor: František Šulc Kategorie: Technologie | Hi-tech Datum: 21. 1. 2012
Testování nové zbraně XM25 probíhá i v Afghánistánu; Foto U.S. Army
V časopisu Economist se objevil článek o zkušenostech s ruční zbraní XM25 CDTE, která je od roku 2010 testována v Afghánistánu. Jedná se o zbraň vyvinutou americkou firmou ATK a německou Heckler & Koch, která váží přibližně šest kilogramů a střílí 25mm náboje. Výhodou je, že zbraň nemusí být namířena přímo na cíl, ale stačí pouze směr. Ve chvíli, kdy náboj vybuchne, roztrhne se a šrapnely pozabíjejí nepřátele.
A handful of XM25s are now being tested in Afghanistan by the Americans. So far, they have been used on more than 200 occasions. Most of these fights ended quickly, and in America’s favour, according to Lieutenant-Colonel Shawn Lucas, who is in charge of the weapon’s field-testing programme. Indeed, the programme has been so successful that the army has ordered 36 more of the new rifles.
Odhad vzdálenosti cíle střelec provede laserem, který je ve zbrani (jednoduše zamíří na nepřítele, respektive na to, za čím se skrývá). Ve chvíli, kdy je náboj odpálen počítač ve zbrani vypočítává vzdálenost, kterou uletěl a ve správnou chvíli vydá pokyn k detonaci. Během ní se uvolní střepiny, které mají smrtící účinek v okruhu několika metrů. To, jak dochází k výpočtu vzdálenosti je jedno ze střežených tajemství. XM25 je poměrně přesná na vzdálenost 500 metrů.
None of this is cheap. An XM25 with a thermal sight and a four-round magazine is reckoned by informed observers of the field to cost about $35,000. The bullets, which have to be made by hand at the moment, clock in at several hundred dollars each. But the price of a bullet could fall to as low as $25 when ATK switches to automated production. And even at its current price, both gun and ammunition compare favourably with alternative methods of dealing with dug-in gunmen.
Americké pozemní vojsko zvažuje, že nakoupí 12 500 kusů XM25.
Americká armáda aktivovala prvú ,,Kyber brigádu”
Autor: Samuel Kolesar Kategorie: Technologie | Hi-tech Datum: 12. 1. 2012
Příslušníci 780. vojskové zpravodajské brigády, která zahájila činnost na začátku prosince 2011; Foto U.S. Army
Pojem Kybernetická bezpečnosť sa stal za posledné roky čoraz horúcejšou témou. Neprekvapuje, že svoju úlohu v tejto oblasti zohrávajú aj ozbrojené sily jednotlivých štátov. Pre štáty ako napríklad Irán, Pakistan či Severná Kórea, je vedenie kybernetických útočných operácií zaujímavá alternatíva oproti budovaniu a modernizovaniu konvenčnej armády najmä kvôli cene a relatívnej dostupnosti technológií. Bokom nezostáva ani Čína, ktorá síce nemá problémy s finančnými prostriedkami na ozbrojené sily, no aj tak je pre nich pôsobenie v kyberpriestore zaujímavá alternatíva či doplnok ku konvenčným silám. Ešte zaujímavejší spôsob boja však môže byť aj pre neštátnych, respektíve transnacionálnych aktérov.
NATO a Spojené štáty americké preto nemôžu zaspať na vavrínoch. Možné ohrozenie informácií a kritickej infraštruktúry cez sieť je jednoducho príliš veľké. Aj toto viedlo pozemné vojsko Spojených Štátov (U.S. Army) k aktivácii 780. vojensko-spravodajskej brigády.
Nie žeby išlo o prvý vklad armády do tejto oblasti. Operáciám ozbrojených síl v kyberpriesotre velí v Spojených štátoch U.S. Cyber Command (USCYBERCOM), ktorého súčasťou sú jednotky pozemného vojska, námorníctva a námornej pechoty, a letectva. Že armáda berie túto problematiku vážne, dokazuje aj vytvorenie 780. brigády.
The nature of that seriousness is evident with the Army’s recent activation of its first computer network operations brigade.
Úlohou tejto brigády bude podporovať celoamerické aj armádne snahy v zabezpečení Spojených štátov pred útokom z kyberpriestoru. Podľa vyjadrenia v tlačovej správe sa môže použiť aj na ofenzívne akcie. Je jasné, že pri aktivácii akejkoľvek novej jednotky zaznievajú z úst velenia veľké slová, tentokrát však veliteľ novej brigády, plukovník Jonathan E. Sweet vyslovil veľmi zaujímavé prirovnanie.
„August 19th, 1942, Maj. Gen. Lee, commander of the newly formed 101st Airborne Division, told his Soldiers assembled at Camp Claiborne, La., that ‘the 101st has no history, but it has a rendezvous with destiny,’“ said Sweet. „These men were the infantry’s best-of-the-best. They were selected, trained and deployed to counter an adversary that threatened our country during the Second World War.Like the 101st, the 780th MI Brigade has no history, and was formed to counter an adversary operating in a different domain — a highly technical, man-made domain called cyberspace.“
Isteže ide o miernu nadsádzku, ale určite stojí za pozornosť. 101. výsadková divízia, ktorú všetci poznáme zo seriálu Bratsvo Neohrozených (Band of Brothers), a ktorá zohrala významnú úlohu napríklad aj pri irackej invázii v roku 2003, bola účelovo vytvorená, aby bola nasadená na európskej pôde pri chystanom útoku na nacistické Nemecko. Je možné, že podobne účelovo bola vytvorená aj 780. brigáda, pretože je jasné, že podobný útvar bude v blízkej budúcnosti treba? Celkom určite. Ďalšiu podobnosť môžeme nájsť v personálnom zložení. 101. výsadková divízia bola vytvorená ako elitná jednotka, ktorá dokáže prostredníctvom výsadku dopraviť kvalitnú pechotu v podstate kamkoľvek. Podľa vyjadrenia generálmajorky Mary A. Legerovej, veliteľky U.S. Army INSCOM (Intelligence and Security Command), bola 780. brigáda vystavaná s dopredu určeným účelom, a jej zloženie bolo precízne vybrané a účelne regrutované. Zrejme teda ide o kvalifikovaných špecialistov v danom odbore.
Obávam sa len jednej veci – po kvalifikovanej pracovnej sile v tomto odbore je v súkromnej sfére stále relatívne veľký dopyt. Dôležité preto bude týchto ľudí aj v armáde udržať. Dovolím si však vysloviť myšlienku, že najväčším zdrojom ľudí bude pre armádu v týchto oblastiach program ROTC na informatických školách. Ďalšia úloha potom bude, aby ľudia ostávali v armáde dlhšie ako 4 roky, ktoré si musia povinne odslúžiť, keď absolvovali školu cez ROTC program.
Je jasné, že dôležitosť a počet jednotiek podobných 780. brigáde bude v najbližších rokoch vzrastať. Zaujímavé potom bude sledovať, ako bude na týchto „počítačových bojovníkov“ nahliadať zvyšok armády, napríklad pechota, ktorá sa považuje za jadro armády. Je možné, že sa to bude pohľad cez prsty, môže sa však stať aj to, že časom pôjde o akúsi novú elitu armády. Informácia totiž môže byť v správnych rukách často krát silnejšia a účinnejšia zbraň ako tank. Prípadný rozkol medzi kyber-vojakmi a zvyškom „reálnej“ armády môžeme prirovnať k súčasnému pohľadu na pilotov (niektorí ich radšej nazývajú operátormi) bezposádkových dronov v americkom letectve (U.S. Air Force).
Letectvo však zrejme aj v budúcnosti bude najväčší americký hráč na poli kyber-bezpečnosti. Je to totiž jedno z ich hlavných poslaní. Vytvorenie špecializovanej brigády však naznačuje, že pozemné vojsko, ako najpočetnejšia zložka amerických ozbrojených síl, nemieni ostať bokom. Úlohou námorníctva zrejme nebude ochrana kritickej infraštruktúry, keďže lode a námorné zariadenia sú samy osebe obrovskými mechanizmami, ktoré sú závislé od fungovania informačných technológií. Preto môžeme predpokladať, že jednotky námorníctva zamerané na kyberbezpečnosť budú v prvom rade slúžiť na ich ochranu. Prispeje určite aj Námorná pechota. Ich jednotka pri U.S. Cyber Command v súčasnosti obsahuje asi 800 ľudí, analytikov a kryptológov. Ostatne ,,mariňáci” majú najlepšie predpoklady, ako zvládať prípadné odcudzenie medzi ľudmi pracujúcimi vo virtuálnom svete, a tými „reálnymi“, vďaka filozofii „Every Marine a rifleman“.
Podoba jednotiek, ktoré sa venujú obrane a útoku v kyberpriestore, ešte stále nie je finálna. Už teraz sú integrálnou súčasťou ozbrojených síl, no je isté, že ich počet a dôležitosť bude stále rásť.
Kybernetická válka v plném proudu
Autor: František Šulc Kategorie: Technologie | Hi-tech Datum: 8. 1. 2012
Ve výborné knize The Political Mind: A Cognitive Scientist’s Guide to Your Brain and Its Politics pojednávající zjednodušeně řečeno o rozumu, mozku a politice napsal lingvista George Lakoff jednu pěknou větu:
You can’t understand twenty-first-century politics with an eighteen-century brain.
Šlo mu o to vyjádřit, že osvícenská představa o rozumu obecně a samozřejmě i o rozumu v politice, na které byly založeny Spojené státy, nesouhlasí s tím, jak mozek ve skutečnosti funguje a jak se tedy chovají lidé, respektive politici. Je nutné zapomenout na to, že rozum je vědomý, že jej všichni používáme stejně, že je logický a prostý emocí a že je schopný být hodnotově neutrální. A toto zapomenutí, tvrdí Lakoff, je velice dobrý začátek pro pochopení politiky 21. století (jeho argumentace je mnohem propracovanější a rozvinutější, ale tento text není recenze na Political Mind).
Vzpomněl jsem si na Lakoffovu větu, když jsem četl zprávu, že Izraelci chystají odvetu po hackerském útoku, který údajně přišel ze Saúdské Arábie. Jakýsi hacker, který je podle svých slov Saúd, dokázal získat informace o 400 tisících Izraelcích a v pátek zveřejnil 25 tisíc čísel kreditních karet Izraelců. Redaktoři listu Haaretz po pachateli pátrali a údajně jej byli schopni kontaktovat e-mailem. Prý nejde o Saúda, ale o devatenáctiletého občana Spojených arabských emirátů, který žije v Mexiku.
Ať je to Saúd, nebo občan Spojených arabských emirátů důležitější je, že jde o další z řady případů poměrně závažných narušení bezpečnosti státu. Podle informací z bank finanční ztráty nejsou veliké, ale o to hackerovi nejspíše ani nešlo. Izraelští představitelé zareagovali okamžitě a přirovnali útok k terorismu.
Such cyber-attacks are „a breach of sovereignty comparable to a terrorist operation, and must be treated as such“, Deputy Foreign Minister Danny Ayalon said during a speech at a community center. „Israel has active capabilities for striking at those who are trying to harm it, and no agency or hacker will be immune from retaliatory action,“ he said, without elaborating.
Před několika týdny se hackerské skupině AntiSec (frakce Anonymous) podařilo ukrást e-mailové adresy a další osobní údaje bývalého amerického viceprezidenta Dana Quayleho, bývalého ministra zahraničí Henryho Kissingera a dalších stovek až tisíců lidí ze zpravodajských služeb a z ozbrojených sil. Hackeři dokázali obejít bezpečnostní ochranu dosti významné společnosti Stratfor, která připravuje ceněné analýzy týkající amerických domácích i mezinárodních záležitostí, včetně bezpečnostních.
Na webové stránce Stratforu byla ještě v neděli jen informace o útoku a o tom, že se společnost snaží zhodnotit jeho rozsah a proto zatím nespouští své stránky. Do nepovolaných rukou se tak dostaly informace o 860 tisících předplatitelích – 75 tisíc z nich bylo zveřejněno na internetu i s adresami a čísly kreditních karet.
„The exposure is huge,“ said John Bumgarner, who analyzed the release for the U.S. Cyber Consequences Unit, an independent, nonprofit research institute. „We can assume that a foreign intelligence service has already taken advantage of this information.“
Bumgarner said the Stratfor data included 19,000 email addresses from the „.mil“ domain, meaning members of the military. He also found 212 email addresses from the FBI; 71 from the Defense Intelligence Agency, the Pentagon’s spying arm; 29 from the National Security Agency, which conducts global eavesdropping and cyber espionage; and 24 from the CIA.
Bumgarner said he used off-the-shelf software to crack many of the Stratfor passwords. One intelligence officer used „intel“ as a password, and a Navy SEAL officer used „frogman1,“ he said.
Podobných útoků přibývá a není možné polemizovat s tím, že jsou stále nebezpečnější a nebezpečnější. Většina lidí má pořád asi největší strach z toho, že jim někdo prostřednictvím podobného útoku vybere peníze z kreditní karty. Proto má tendenci vnímat informace o útocích proti velkým společnostem či státům do jisté míry jako sci-fi. O kybernetické bezpečnosti se hodně mluví a dělá se i řada věcí, to je pravda, ale ti, kteří tuto bezpečnost narušují, jsou stále hodně napřed. A k obvyklé otázce koho trestat se navíc přidává ještě jedna: jak?
Vsadím se, že když přemýšlíme o ohrožení státu a jeho funkčnosti, většina z nás má v myslích primárně obrazy útočících tanků a pěchoty a padajících bomb z letadel. A přitom jsme svědky probíhající kybernetické války, která sice možná může připomínat „Podivnou válku“, což ovšem neznamená, že není. Parafráze na větu George Lakoffa by mohla znít asi takhle:
Těžko se podaří vyhrát kybernetickou válku 21. století s mozky nastavenými na druhou polovinu století dvacátého.
Jak naučit robota skákat? Stačí sledovat ještěrku
Autor: František Šulc Kategorie: Technologie | Hi-tech Datum: 8. 1. 2012
Výzkumný tým z Kalifornské univerzity v Berkley zkoumal, jak zajistit stabilitu robotům i při těch nejbláznivějších pohybech. Znovu se ukázalo, že není zapotřebí vymýšlet kolo a stačí se podívat do přírody – Tvůrce totiž dobře věděl, co v oněch několika dnech, které měl k dispozici, činí. Přírodu proto začali studovat i výzkumníci v Berkley, které zčásti platí Výzkumná laboratoř pozemního vojska. A jako dobrým zdrojem inspirace se jim ukázala být ještěrka.
“We showed for the first time that lizards swing their tail up or down to counteract the rotation of their body, keeping them stable,” said team leader Robert J. Full, UC Berkeley professor of integrative biology. “Inspiration from lizard tails will likely lead to far more agile search-and-rescue robots, as well as ones having greater capability to more rapidly detect chemical, biological or nuclear hazards.”
První bezpilotní zásobování
Autor: František Šulc Kategorie: Technologie | Hi-tech Datum: 22. 12. 2011
Včera jsem psal o existenciální krizi, které čelí někteří piloti robotů a o tom, že podobné výzkumy jsou důležité, protože roste význam bezpilotních prostředků, či systémů, jak se nějakou dobu nově říká. Na potvrzení těchto slov není nutné ani dlouho čekat. O víkendu totiž byla námořní pěchota v Afghánistánu poprvé zásobována bezpilotním prostředkem, helikoptérou K-MAX od firmy Kaman, která patří společnosti Lockheed Martin.
That’s important. IED and ambush risk aside, the terrain in Afghanistan isn’t always conducive to overland resupply. And putting choppers in the air introduces a whole new set of problems, including the risk of being shot down (or simply crashing). It also means you need to have a rested flight crew that hasn’t already maxed out its flight hours for a given period.
Výhodou je, že bezpilotní zásobovací stroje jako je K-MAX mohou létat prakticky 24 hodin denně. Jejich používání uvolní ruce osádkám pilotovaných helikoptér, které mohu být využívány jinak. Každý ví, že jeden z velkých problémů, kterému spojenci od počátku mise v Afghánistánu čelí, je nedostatek přepravních kapacit.
Poslední F-22 Raptor sjel z výrobní linky
Autor: František Šulc Kategorie: Technologie | Hi-tech Datum: 17. 12. 2011
Poslední letoun F-22 Raptor pro americké letectvo opouští montážní hangár společnosti Lockheed Martin v Mariettě ve státě Georgia (13. prosince 2011). Jde o 187 sériově vyrobený letoun F-22; Foto Senior Airman Danielle Purnell, U.S. Air Force
Má trupové číslo 4195 a z linky sjel před čtyřmi dny, 13. prosince 2011. Je posledním vyrobeným letounem F-22 Raptor. Tento stroj od firmy Lockheed Martin měl původně tvořit páteř stíhacího letectva Spojených států. Takové byly plány ještě v 80. a 90. letech minulého století. Realita je však nakonec jiná. Celkem bylo sériově vyrobeno pouhých 187 letounů a osm bylo vyrobeno během vývojové fáze.
Operational since 2005, the Raptor was originally envisioned as a counter to hordes of Soviet fighters during a hypothetical conflict over Europe. With this in mind, the jet was designed to be faster and more maneuverable than anything else in the sky.
With its two Pratt & Whiney F119 engines, which produce about 38,000 pounds of thrust each, the Raptor has the ability to cruise at speeds of about Mach 1.8 without afterburners. With its afterburners on, the jet can reach a maximum speed of about Mach 2.2 and fly at 60,000 feet, an altitude limited only by Air Force regulations.
The sheer kinematic performance of the F-22 is unlikely to be equaled any time soon; next-generation aircraft are more likely to focus on weapons.
F-22 Raptor nemá jen skvělé výkonové charakteristiky, ale pravděpodobně patří k nejdražším operačně používaným letounům v historii. Důvodem je právě nízký počet sériově vyrobených letounů – výzkum a vývoj tohoto letounu byl skutečně drahý. Vzhledem k tomu, že se cena stroje dá vypočítávat různě, nepřekvapí, že u F-22 Raptor se pohybuje v rozmezí 137 milionů dolarů až po 678 milionů dolarů za kus.
Over the years, the Raptor’s cost has been the subject of intense debate in the Pentagon, the White House, Congress and the media. But advocates and critics tend to quote different figures to serve their various agendas. Fans of the twin-engine fighter usually refer to the “flyaway cost” — that is, how much Lockheed charged the government to piece together each Raptor after all development has been paid for. In other words, just construction spending.
Ceny za jeden letoun vypadají následovně:
- každý z posledních 60 letounů stál 137 milionů dolarů (pro srovnání, F-35 vychází na 110 milionů dolarů);
- pokud se do ceny za kus připočítá vývoj, výroba a již schválené modernizace vyšel celý projekt na 74 miliard dolarů. Jeden letoun tedy stál 377 milionů dolarů (pro srovnání, pokud se vyrobí necelých 2500 kusů F-35 ustálí se cena vypočítaná podle stejné metodiky na 157 milionech dolarů za kus a podobné by to bylo s F-22, pokud by jich byl vyroben původně předpokládaný počet). Pro představu, rozpočet ČR na rok 2012 je 1,189 bilionu korun, neboli 61 miliard dolarů. Program F-22 představuje roční rozpočet ČR plus 255 miliard – 1,444 bilionu korun a
- pokud se počítá celý životní cyklus letounu (například palivo, opravy či náhradní díly) jeden Raptor vyjde na 678 milionů dolarů za kus (u F-35 by to mělo být 469 milionů dolarů).
Kdo je vlastně pilot
Autor: František Šulc Kategorie: Technologie | Hi-tech Datum: 3. 12. 2011
Americké letectvo letos poprvé vycvičí více pilotů bezpilotních letounů, než pilotů stíhacích a bombardovacích letounů dohromady. Tato statistika je dalším důkazem o proměně vzdušné války, kterou můžeme sledovat zvláště v posledních deseti letech. Tradičnímu letectvu vyrostl konkurent, což má samozřejmě pozitivní i negativní aspekty.
Nejvíce pilotů bezpilotních strojů projde Hollomanovou leteckou základnou v Novém Mexiku. Učí se létat se stroji MQ-1 Predator a MQ-9 Reaper.
The student pilots at Holloman begin their training in simulator bays — small rooms jam-packed with computer processors and monitors. It’s there that they first get their hands on the remote controls. At their workstations, the student pilot sits on the left, the sensor operator — the person who monitors the aircraft and weapons systems — on the right. An instructor loads in images of Afghanistan and gives the assignment: The pilots, sitting in New Mexico, are to fly a drone over Afghanistan, providing an escort for Humvees… After the student pilots have mastered the simulator, they move on to ground control stations out on the tarmac. From these metal rectangular storage containers, the student pilots control Predators and Reapers out on test runs.
Jedním z negativních trendů vývoje je prohlubující se propast mezi „piloty“ a „piloty“ v souvislosti s nárůstem počtů před pár lety ještě „operátorů“. K nevraživosti těch, kteří se vždy považovali za špičku letectva, přispívají i finanční škrty projevující se v tradičním a drahém letectvu. U bezpilotních strojů, které jsou levné, je trend přesně opačný.
Samozřejmě nevraživost, ať má jakékoli kořeny, má i své symboly. V tomto případě jde například o to, že jsou všichni označováni jako „piloti“, že obsluhy bezpilotních strojů nosí letecké kombinézy, aniž by kdy opustily zemi, že musejí procházet stejnými přísnými testy, že mají příplatky a podobně. Zkrátka to, co se odehrává je kulturní změna, nikoli sci-fi, a my máme to štěstí, že ji můžeme sledovat v přímém přenosu.
…It’s something Steve is still trying to make sense of for himself. „That distance and that separation is there that prevents you from feeling that piece of the airplane, or maybe being as one with the airplane. But what it also does is take the risk out of you flying the airplane, so you don’t have to worry about being shot down,“ he says.
So the very thing that protects these pilots — not being in the cockpit — is what makes them wonder if they’re really pilots.
Outside, an F-22 flies overhead — a plane with a fighter pilot in the cockpit. Fighter jets do fly out of Holloman. It helps remind new pilots like Kelly how they are supposed to think of themselves when they’re flying a drone.
Robot, který přistává sám
Autor: František Šulc Kategorie: Technologie | Hi-tech Datum: 25. 11. 2011
Příští rok proběhnou ve Francii námořní testy bezpilotního Boeingu H-6U Little Bird. Na tom by nebylo nic zas až tak zvláštního, kdyby tento malý vrtulník nepřistával sám. Jedná se o projekt firem DCSN a Thales, jehož další testování již schválil francouzský úřad pro obranné akvizice.
Tento bezpilotní stroj dokázal v rámci zkoušek v červnu a červenci ve Spojených státech sám přistát na pohybující se přívěs. Příští rok mají testy pokračovat na francouzské válečné lodi. Cílem je vyvinout stroj, který bude schopen samostatně přistávat na palubě válečných lidí na volném moři i při špatném počasí. Bezpilotní vrtulník musí absolvovat vzlety a přistávání za zhoršených podmínek.
This automatic system for take-off, landing and deck-landing of UAVs is the fruit of the joint expertise of Thales and DCNS. Thales is responsible for the positioning system and its interface with the UAV system, the supply of a UAV demonstrator system and slaving of the flight path along a trajectory. DCNS is responsible for predicting the vessel motions, the harpoon system as well as the interface and integration with the vessel. The D2AD automatic deck-landing system constitutes a key stage in the run-up to the use of UAV rotorcraft by naval forces, for operations over land and sea.
Mohlo by se zdát, že přistání robotů na lodích jsou poměrně snadnou záležitostí. Opak je pravdou. Je poměrně jednoduché z lodi odstartovat, ale je velice složité na ní přistát. Důvodem je to, že se pohybuje do třech směrů a to zvláště na neklidném moři.
Další test hypersonické zbraně
Autor: František Šulc Kategorie: Technologie | Hi-tech Datum: 19. 11. 2011
Americké pozemní vojsko úspěšně otestovalo vlastní prototyp hypersonické zbraně. Pokud vývoj pokročí, mohla by hlavice zasáhnout jakékoli místo na planetě do dvou hodin. Testovací střela byla odpálena z Havajských ostrovů a letěla necelé čtyři tisíce kilometrů k ostrovu Kwajalein. Podle informací Pentagonu projektil dosáhl hypersonické rychlosti, což znamená, že část trasy překonal rychlostí vyšší než pět Machů.
Today’s test was meant to “collect data on hypersonic boost-glide technologies and test range performance for long-range atmospheric flight. Mission emphasis is aerodynamics; navigation, guidance, and control; and thermal protection technologies,” reads a Pentagon press release on the flight.
Advanced Hypersonic Weapon byla vynášena trojstupňovou raketou. Vyjde přibližně na 200 milionů dolarů, a pokud půjde vývoj dobře, měla by být schopna zasáhnout do 35 minut cíl ve vzdálenosti šesti tisíc kilometrů s menší než desetimetrovou přesností. Jde o docela zajímavý konvenční projekt. Více o něm se dá dozvědět z materiálu Advanced Hypersonic Weapon Program a jeho dopady na životní prostředí. Podobný projekt má i americké letectvo. Hypersonické zbraně mají být určeny k ničení cílů vysoké důležitosti na velkou vzdálenost a ještě chvíli bude trvat než se ukáže, zda mají budoucnost.
-
Procházíte archivy kategorie Technologie | Hi-tech.
Tričko OWOP | OWOP T-shirt
Knihovna | Library
Komentáře | Comments