Pod textem Heslo dneška: Nakupovat, nakupovat, nakupovat se objevil zajimavý nesouhlasný názor čtenáře s přezdívkou „bojovník“. Je poněkud delší a stojí za to. Tak jsem se rozhodl, že z něj udělám text (přidělal jsem pouze odstavce, aby se lépe četl). Doufám, že by mohl vyvolat další debatu, protože jde o velice důležité otázky, které se dotýkají českých ozbrojených sil. A to nejenom současnosti, ale především budoucnosti.

Vážený pane redaktore,
Velice si vážím Vašich komentářů na téma Afganistan, rád čtu Vaše stránky, protože jsou zajímavé a působí velice korektně. Jsem ale přesvědčen, že v článku nakupovat, nakupovat a nakupovat jste celkem neobjektivní a zní to skoro jako bulvár. To mně k Vám nesedí a musím si dovolit pár komentářů. Vždy je velice jednoduché se trefovat do armády, protože AČR je apolitická, nemůže stávkovat, nemůžete být jako voják člen politické strany atd. To je zákon demokratické společnosti a vojáky je respektován.
Ve svém článku skloňujete slovo transparentnost a podivné praktiky armády. Tady si myslím, že jste ujel. Armáda (AČR) jako uživatel nic nekupuje, neřídí akviziční proces, nezadává veřejné zakázky ale v pozici uživatele zadává požadavky na sekci vyzbrojování k pořízení požadovaného materiálu. Tato sekce jak každý novinář určitě ví, není v podřízenosti NGŠ. Na druhou stranu je výsostným právem armády (bojovníků) požadovat moderní zbraně a spolehlivé vojenské technologie.
Jsem přesvědčen o tom, že stát, vláda a politici, kteří vysílají své vojáky do zahraničních operací, kde v současné době, třeba na území AFG bojují ve velice tvrdých podmínkách bez ohledu na to jestli jsou SF nebo PRT musí mýt vytvořeny všechny předpoklady k vedení bojové činnosti.
Jste přesvědčen o tom, že jsou? Například Sa vz. 58 je 50 let stará zbraň. Jel byste s 50 let starým autem na dovolenou do Chorvatska? Já ne! Máte pro mě jako pro vojáka vysvětlení proč je bojovník pozemních sil AČR vybaven zbraněmi z minulého století a vedle něj stojící příslušník VP nebo SF nese útočnou pušku M4, kulomet Minimi a v pouzdře má pistoli Glock? To přece nejsou zbraně výhradně určené pro speciální jednotky nebo snad ano.
Vysvětlení je naprosto jednoduché do akvizičního procesu SF a VP nezasahují žádné politické vlivy, ani dotazy komunistů proč Glock a hlavně transparentnost zakázek není diskutována novinářskou veřejností jestli je daná věc dostatečně veřejná, dostatečně dobrá a transparentní, protože velice důsledně dodržují zákon o veřejných zakázkách, který umožňuje postupovat mimo režim zákona bez transparentních výběrových řízení v případě nákupu vojenského materiálu.
Protože jsme národem dogmatiků, jiná legislativa říká, co je vojenský materiál a přesně ho specifikuje. Doporučuji prostudovat, je tam vyjmenována i pistole v ráži 9mm. Další postřeh proč se nikdo netrefuje do SF a VP je jejich počet (pouze několik stovek) a proto není celkový objem finanční prostředků do nebe volající ve srovnání s pozemními silami, kterých je několik tisíc.
Ano, lze po soudružsku namítnout, kupme jich 100 ks a půjčujte si je mezi sebou, ale to by byla jiná story asi někde z Konga. Teď zpět k Vašim transparentním akvizicím, už víme, že bojovník není v roli kupujícího ale žadatele a nákup probíhá v rovině, řekněme politicko civilní. Teď pokud nechcete posunout vaše stránky na úroveň Blesku a máte dostatek osobní statečnosti mluvme o konkrétních osobách, politicích a lobistech ze znalosti věci. Mluvme o trvalém podfinancování armády, škrtech, permanentních reformách a reorganizacích, bezuzdném ovlivňování některých politiků rozhodnutí velení AČR (např. zachování letiště Přerov, které nás bude stát miliardy, přestože tu díru po granátu armáda nechce a ani nepotřebuje, čtyři letiště jsou pro těch našich pár letadel víc než dost).
Závěrem, pane redaktore, je to složitý a komplexní problém, který je v případě armády demokratické země politicky a civilně řízen a kontrolován, přirozeně v prostředí kde je AČR na okraji zájmu. Sám za sebe a bojovníky této armády, nasazující život v AFG za naše, evropské a globální ideály demokracie včetně severoatlantické bezpečnosti říkám, chci moderní útočnou pušku, pistoli Glock a kvalitní balistiku. Je mně úplně jedno jestli podporuji český průmysl nebo Českou zbrojovku v době krize nebo ne (už jsme je párkrát podpořili a teď tu máme tolik letadel, že je nikdo nechce a pár tanků, které jsou naprosto perfektní avšak nekompatibilní v NATO – politické rozhodnutí).
Na druhou stranu pokud není politická vůle a ochota armádu i přesto, že neprodukuje zisk vybavit materiálem, který potřebuje do operací – zrušme ji. Vás, pane redaktore, v případě hodnocení potřeb armády žádám o fundovanost a objektivnost minimálně stejně jako to děláte v případě AFG. My jsme do AFG šli s tím co máme a nikde nebrečeli. Myslím, že teď je čás dát vojákum co už měli dávno dostat. Afganistan neví, že v ČR je krize a Talibanu je to jedno. I nadále Váš pravidelný čtenář, zatím…

Tohoto komentáře si vážím, ale vzhledem k tomu, že  jsou mi podsouvány názory, které nezastávám, dovolím si pár poznámek na vysvětlenou:

1. Myslím, že zmiňovaný text má daleko k bulváru, pokud by to měl bulvár být, asi by u toho iveca stála obnažená žena.
2. Nekritizuji vojáky v poli, nekritizuji ty, kteří se snaží něco dělat a neustále narážejí hlavou do zdi. Kritizuji systém, který umožňuje klientelismus, netransparentnost a plýtvání. Nebýt toho, armáda by měla mnohem více peněz. Ano, do značné míry tento systém kontrolují politici, ale je tvořen i vojáky, z nichž řada nepatří mezi ty, jimž jde o blaho armády, nepatří mezi ty, kteří by se snažili vytvořit pro vojáky v Afghánistánu a v dalších misích nejlepší podmínky. Jednoduše, snaží se vytvořit si co nejlepší podmínky pro sebe.
3. Co se týče politiků, stav je skutečně tristní. Bavíme se o civilní kontrole, co si ale pod tím představujeme? Naprostá většina civilistů, kteří se v posledních 20 letech „motali“ kolem armády neměla o bezpečnostních otázkách ani tušení. Pro politické strany byla armáda zdrojem peněz, jinak vlastně nezajímala nikoho. A tento stav přetrval dodneška. Zkombinujte neznalost s nezájmem a nemůže z toho vzniknout nic jiného než malér. A v něm přesně jsme. Ještě dodám, že civilní kontrola v zásadě nefunguje ani na úrovni civilního velení MO, pod které armáda spadá, ani parlamentu, zejména poslanecké sněmovny. A tím nemyslím, že by zde hrozil převrat. Nikoli, ale já si pod civilní kontrolou představuji trochu víc, než jen bránění převratu.
4. Nezlobte se na mne, ale mnoha vojákům na vedoucích pozicích tento stav naprosto vyhovuje. Ono bylo a je snažší mlčet a možná se rozčílit maximálně v kanceláři, než riskovat. Kolik generálů odešlo ze svých pozic, protože se už nechtěli podílet na rozporcování armády? Vesměs všichni mlčeli a dnes jsme ve stavu katastrofálním. Jistě, v armádě jsou obětaví vojáci, lidé, kteří procházejí misemi, lidé, které práce baví a chtějí ji dělat co nejlépe. Ale obávám se, že to jsou přesně ti, kteří v těchto měsících armádu opouštějí. Znám jich několik. Buď proto, že už toho mají plné zuby a nevěří ve změnu, nebo proto, že jsou odstraňováni jako „nepohodlní“.
5. Asi si nerozumíme, v textu nezpochybňuji to, že jsou zapotřebí vozidla, pistole či nové útočné pušky. Nikde nepíši o tom, že se mají půjčovat, nebo že stačí pouze pro SF. Taktéž ani náhodou nenaznačuji, že se mají preferovat české výrobky. Pokud jsou horší a dražší proč by měly být kupovány? A jen tak mimochodem, český obraný průmysl neskolila ani tak konkurence či nedostatek peněz, jako snaha politiků jej v posledních 20 letech chránit. Chci ale říci že možností je vždycky více.
6. To, co mi vadí je něco zcela jiného: a) všechny nákupy mají probíhat výběrovým řízením, b) pokud jde o urgentní potřebu, musí být přijata taková opatření, aby byl obchod naprosto transparentní – musí být jasné, proč se vybral daný výrobek, nejlépe by měl být nakupován přes mezinárodní agenturu, nikoli přes českého zprostředkovatele a úplně nejlépe, smlouva nemá být tajná a to včetně finančního plnění a c) to nejdůležitější nakonec – veškeré větší, tedy neurgentní nákupy (a to jsou zmiňovaná iveca, útočné pušky atp.) se musejí odehrávat v rámci širší koncepce. To, co se děje v posledních mnoha letech je jenom látání děr podle toho, kde se „schrastí“ peníze a kdo si zrovna prosadí to, co chce. Neexistuje dohoda o finančním rámci, o směru rozvoje a smyslu sil. Pak lze tedy zpochybňovat téměř každý nákup. Kolikrát v posledních dvaceti letech jsme zjistili, že jsme za něco vydali peníze a že to nakonec nepotřebujeme? Potřebujeme modernizovat, vojáci mají dostat to nejlepší, ale musí být jasná pravidla a hlavně je musí všichni dodržovat. Kolik peněz se vyhodilo zbytečně? Miliardy. A mohly za ně být nakoupeny věci jako balistika, radiostanice a stovky dalších drobností, které dnes chybí.
7. Říkáte, že armáda je podfinancovaná. Možná. Pokud by existovala širší dohoda na dlouhodobé financování, existovala by koncepce a hlavně popis toho, jakou armádu chceme mít a k čemu má sloužit, pak bychom to věděli stoprocentně. Zajisté, je to primárně vina politiků, ale i vojáků na vysokých postech, že mlčí a že nepřicházejí s návrhy. Uvedu jeden příklad, který se netýká financování, ale je dobrou ilustrací – kariérní řád. Proč ho nikdo nechce zavést? A druhý příklad, který se financování týká – proč nikdo nechce zrušit nutnost mít pro obchod s vojenským materiálem české zprostředkovatele (viz původně zákon 38/1994 Sb., dnes novelizovaný zákonem 220/2009 Sb.)? Jistě, pár úprav po velkých bojích letos proběhlo, ale ve finále se nic moc nemění. Jedná se stále o jeden z nejvíce prokorupčních zákonů, které máme. A nikomu nevadí?
8. Vojáky do zahraničí vysíláme, aby hájili určité principy – svobodu, demokracii, zodpovědnost atp. Ale zároveň zavíráme oči nad pošlapáváním těchto principů doma. Korupce, klientelismus, neochota přijmout rozhodutí a následně zodpovědnost, lhostejnost,  intrikaření a podobně rozežírají naší společnost. Za co pak bojují vojáci venku, když z těchto principů toho moc nezbývá?
9. Nebudeme si nalhávat, že vojáci, kteří jsou uživatelé a kteří provádějí specifikaci zboží si v některých případech vymýšleli více než bylo potřebné a tím vše prodražovali a komplikovali. Viz vyjednávání a zmatky kolem Pandurů II.
10. Doufám, že zůstanete čtenářem OWOP i nadále a že se nenecháte otrávit rozdílnými názory na některé věci! A pokud byste chtěl přispět, můžete přidat komentář, nebo mi napiště prostřednictvím kontaktního formuláře. Zajímají mně všechny názory, tedy i ty, se kterými ne zcela souhlasím.