Příspěvky označené akvizice
Ad: …Nakupovat, nakupovat, nakupovat
Autor: František Šulc Kategorie: Armáda ČR | Czech Armed Forces Datum: 11. 10. 2009
Pod textem Heslo dneška: Nakupovat, nakupovat, nakupovat se objevil zajimavý nesouhlasný názor čtenáře s přezdívkou „bojovník“. Je poněkud delší a stojí za to. Tak jsem se rozhodl, že z něj udělám text (přidělal jsem pouze odstavce, aby se lépe četl). Doufám, že by mohl vyvolat další debatu, protože jde o velice důležité otázky, které se dotýkají českých ozbrojených sil. A to nejenom současnosti, ale především budoucnosti.
Vážený pane redaktore,
Velice si vážím Vašich komentářů na téma Afganistan, rád čtu Vaše stránky, protože jsou zajímavé a působí velice korektně. Jsem ale přesvědčen, že v článku nakupovat, nakupovat a nakupovat jste celkem neobjektivní a zní to skoro jako bulvár. To mně k Vám nesedí a musím si dovolit pár komentářů. Vždy je velice jednoduché se trefovat do armády, protože AČR je apolitická, nemůže stávkovat, nemůžete být jako voják člen politické strany atd. To je zákon demokratické společnosti a vojáky je respektován.
Ve svém článku skloňujete slovo transparentnost a podivné praktiky armády. Tady si myslím, že jste ujel. Armáda (AČR) jako uživatel nic nekupuje, neřídí akviziční proces, nezadává veřejné zakázky ale v pozici uživatele zadává požadavky na sekci vyzbrojování k pořízení požadovaného materiálu. Tato sekce jak každý novinář určitě ví, není v podřízenosti NGŠ. Na druhou stranu je výsostným právem armády (bojovníků) požadovat moderní zbraně a spolehlivé vojenské technologie.
Jsem přesvědčen o tom, že stát, vláda a politici, kteří vysílají své vojáky do zahraničních operací, kde v současné době, třeba na území AFG bojují ve velice tvrdých podmínkách bez ohledu na to jestli jsou SF nebo PRT musí mýt vytvořeny všechny předpoklady k vedení bojové činnosti.
Jste přesvědčen o tom, že jsou? Například Sa vz. 58 je 50 let stará zbraň. Jel byste s 50 let starým autem na dovolenou do Chorvatska? Já ne! Máte pro mě jako pro vojáka vysvětlení proč je bojovník pozemních sil AČR vybaven zbraněmi z minulého století a vedle něj stojící příslušník VP nebo SF nese útočnou pušku M4, kulomet Minimi a v pouzdře má pistoli Glock? To přece nejsou zbraně výhradně určené pro speciální jednotky nebo snad ano.
Vysvětlení je naprosto jednoduché do akvizičního procesu SF a VP nezasahují žádné politické vlivy, ani dotazy komunistů proč Glock a hlavně transparentnost zakázek není diskutována novinářskou veřejností jestli je daná věc dostatečně veřejná, dostatečně dobrá a transparentní, protože velice důsledně dodržují zákon o veřejných zakázkách, který umožňuje postupovat mimo režim zákona bez transparentních výběrových řízení v případě nákupu vojenského materiálu.
Protože jsme národem dogmatiků, jiná legislativa říká, co je vojenský materiál a přesně ho specifikuje. Doporučuji prostudovat, je tam vyjmenována i pistole v ráži 9mm. Další postřeh proč se nikdo netrefuje do SF a VP je jejich počet (pouze několik stovek) a proto není celkový objem finanční prostředků do nebe volající ve srovnání s pozemními silami, kterých je několik tisíc.
Ano, lze po soudružsku namítnout, kupme jich 100 ks a půjčujte si je mezi sebou, ale to by byla jiná story asi někde z Konga. Teď zpět k Vašim transparentním akvizicím, už víme, že bojovník není v roli kupujícího ale žadatele a nákup probíhá v rovině, řekněme politicko civilní. Teď pokud nechcete posunout vaše stránky na úroveň Blesku a máte dostatek osobní statečnosti mluvme o konkrétních osobách, politicích a lobistech ze znalosti věci. Mluvme o trvalém podfinancování armády, škrtech, permanentních reformách a reorganizacích, bezuzdném ovlivňování některých politiků rozhodnutí velení AČR (např. zachování letiště Přerov, které nás bude stát miliardy, přestože tu díru po granátu armáda nechce a ani nepotřebuje, čtyři letiště jsou pro těch našich pár letadel víc než dost).
Závěrem, pane redaktore, je to složitý a komplexní problém, který je v případě armády demokratické země politicky a civilně řízen a kontrolován, přirozeně v prostředí kde je AČR na okraji zájmu. Sám za sebe a bojovníky této armády, nasazující život v AFG za naše, evropské a globální ideály demokracie včetně severoatlantické bezpečnosti říkám, chci moderní útočnou pušku, pistoli Glock a kvalitní balistiku. Je mně úplně jedno jestli podporuji český průmysl nebo Českou zbrojovku v době krize nebo ne (už jsme je párkrát podpořili a teď tu máme tolik letadel, že je nikdo nechce a pár tanků, které jsou naprosto perfektní avšak nekompatibilní v NATO – politické rozhodnutí).
Na druhou stranu pokud není politická vůle a ochota armádu i přesto, že neprodukuje zisk vybavit materiálem, který potřebuje do operací – zrušme ji. Vás, pane redaktore, v případě hodnocení potřeb armády žádám o fundovanost a objektivnost minimálně stejně jako to děláte v případě AFG. My jsme do AFG šli s tím co máme a nikde nebrečeli. Myslím, že teď je čás dát vojákum co už měli dávno dostat. Afganistan neví, že v ČR je krize a Talibanu je to jedno. I nadále Váš pravidelný čtenář, zatím…
Tohoto komentáře si vážím, ale vzhledem k tomu, že jsou mi podsouvány názory, které nezastávám, dovolím si pár poznámek na vysvětlenou:
- Myslím, že zmiňovaný text má daleko k bulváru, pokud by to měl bulvár být, asi by u toho iveca stála obnažená žena.
- Nekritizuji vojáky v poli, nekritizuji ty, kteří se snaží něco dělat a neustále narážejí hlavou do zdi. Kritizuji systém, který umožňuje klientelismus, netransparentnost a plýtvání. Nebýt toho, armáda by měla mnohem více peněz. Ano, do značné míry tento systém kontrolují politici, ale je tvořen i vojáky, z nichž řada nepatří mezi ty, jimž jde o blaho armády, nepatří mezi ty, kteří by se snažili vytvořit pro vojáky v Afghánistánu a v dalších misích nejlepší podmínky. Jednoduše, snaží se vytvořit si co nejlepší podmínky pro sebe.
- Co se týče politiků, stav je skutečně tristní. Bavíme se o civilní kontrole, co si ale pod tím představujeme? Naprostá většina civilistů, kteří se v posledních 20 letech „motali“ kolem armády neměla o bezpečnostních otázkách ani tušení. Pro politické strany byla armáda zdrojem peněz, jinak vlastně nezajímala nikoho. A tento stav přetrval dodneška. Zkombinujte neznalost s nezájmem a nemůže z toho vzniknout nic jiného než malér. A v něm přesně jsme. Ještě dodám, že civilní kontrola v zásadě nefunguje ani na úrovni civilního velení MO, pod které armáda spadá, ani parlamentu, zejména poslanecké sněmovny. A tím nemyslím, že by zde hrozil převrat. Nikoli, ale já si pod civilní kontrolou představuji trochu víc, než jen bránění převratu.
- Nezlobte se na mne, ale mnoha vojákům na vedoucích pozicích tento stav naprosto vyhovuje. Ono bylo a je snažší mlčet a možná se rozčílit maximálně v kanceláři, než riskovat. Kolik generálů odešlo ze svých pozic, protože se už nechtěli podílet na rozporcování armády? Vesměs všichni mlčeli a dnes jsme ve stavu katastrofálním. Jistě, v armádě jsou obětaví vojáci, lidé, kteří procházejí misemi, lidé, které práce baví a chtějí ji dělat co nejlépe. Ale obávám se, že to jsou přesně ti, kteří v těchto měsících armádu opouštějí. Znám jich několik. Buď proto, že už toho mají plné zuby a nevěří ve změnu, nebo proto, že jsou odstraňováni jako „nepohodlní“.
- Asi si nerozumíme, v textu nezpochybňuji to, že jsou zapotřebí vozidla, pistole či nové útočné pušky. Nikde nepíši o tom, že se mají půjčovat, nebo že stačí pouze pro SF. Taktéž ani náhodou nenaznačuji, že se mají preferovat české výrobky. Pokud jsou horší a dražší proč by měly být kupovány? A jen tak mimochodem, český obraný průmysl neskolila ani tak konkurence či nedostatek peněz, jako snaha politiků jej v posledních 20 letech chránit. Chci ale říci že možností je vždycky více.
- To, co mi vadí je něco zcela jiného: a) všechny nákupy mají probíhat výběrovým řízením, b) pokud jde o urgentní potřebu, musí být přijata taková opatření, aby byl obchod naprosto transparentní – musí být jasné, proč se vybral daný výrobek, nejlépe by měl být nakupován přes mezinárodní agenturu, nikoli přes českého zprostředkovatele a úplně nejlépe, smlouva nemá být tajná a to včetně finančního plnění a c) to nejdůležitější nakonec – veškeré větší, tedy neurgentní nákupy (a to jsou zmiňovaná iveca, útočné pušky atp.) se musejí odehrávat v rámci širší koncepce. To, co se děje v posledních mnoha letech je jenom látání děr podle toho, kde se „schrastí“ peníze a kdo si zrovna prosadí to, co chce. Neexistuje dohoda o finančním rámci, o směru rozvoje a smyslu sil. Pak lze tedy zpochybňovat téměř každý nákup. Kolikrát v posledních dvaceti letech jsme zjistili, že jsme za něco vydali peníze a že to nakonec nepotřebujeme? Potřebujeme modernizovat, vojáci mají dostat to nejlepší, ale musí být jasná pravidla a hlavně je musí všichni dodržovat. Kolik peněz se vyhodilo zbytečně? Miliardy. A mohly za ně být nakoupeny věci jako balistika, radiostanice a stovky dalších drobností, které dnes chybí.
- Říkáte, že armáda je podfinancovaná. Možná. Pokud by existovala širší dohoda na dlouhodobé financování, existovala by koncepce a hlavně popis toho, jakou armádu chceme mít a k čemu má sloužit, pak bychom to věděli stoprocentně. Zajisté, je to primárně vina politiků, ale i vojáků na vysokých postech, že mlčí a že nepřicházejí s návrhy. Uvedu jeden příklad, který se netýká financování, ale je dobrou ilustrací – kariérní řád. Proč ho nikdo nechce zavést? A druhý příklad, který se financování týká – proč nikdo nechce zrušit nutnost mít pro obchod s vojenským materiálem české zprostředkovatele (viz původně zákon 38/1994 Sb., dnes novelizovaný zákonem 220/2009 Sb.)? Jistě, pár úprav po velkých bojích letos proběhlo, ale ve finále se nic moc nemění. Jedná se stále o jeden z nejvíce prokorupčních zákonů, které máme. A nikomu nevadí?
- Vojáky do zahraničí vysíláme, aby hájili určité principy – svobodu, demokracii, zodpovědnost atp. Ale zároveň zavíráme oči nad pošlapáváním těchto principů doma. Korupce, klientelismus, neochota přijmout rozhodutí a následně zodpovědnost, lhostejnost, intrikaření a podobně rozežírají naší společnost. Za co pak bojují vojáci venku, když z těchto principů toho moc nezbývá?
- Nebudeme si nalhávat, že vojáci, kteří jsou uživatelé a kteří provádějí specifikaci zboží si v některých případech vymýšleli více než bylo potřebné a tím vše prodražovali a komplikovali. Viz vyjednávání a zmatky kolem Pandurů II.
- Doufám, že zůstanete čtenářem OWOP i nadále a že se nenecháte otrávit rozdílnými názory na některé věci! A pokud byste chtěl přispět, můžete přidat komentář, nebo mi napiště prostřednictvím kontaktního formuláře. Zajímají mně všechny názory, tedy i ty, se kterými ne zcela souhlasím.
Heslo dneška: Nakupovat, nakupovat, nakupovat
Autor: František Šulc Kategorie: Armáda ČR | Czech Armed Forces Datum: 6. 10. 2009

Iveco (zrušeného) SOGu v Lógaru (bez Konsbergu); Foto F.Š.
Minulý týden přivítal v Novém Jičíně náčelník generánlního štábu Picek Pandury slovy: „Konečně jsme se dočkali“. A jak to vypadá, armádu toho čeká v příštích letech mnohem, mnohem víc. Včera jsem v Týdnu psal o tom, že se chystá nákup lehkých obrněných vozidel (s největší pravděpodobností) Iveco. Na příští rok by mělo být vyčleněno více než 400 milionů korun. Podle mých informací by se mělo nakoupit 90 aut s automatickou věží Konsberg Kongsberg.
Psal jsem, že by se celkem mělo vydat mezi dvěma až dvěma a půl miliardami korun. Bylo neuvěřitelné s jakým mlžením jsem se během psaní setkával. Na jasných asi sedm otázek jsem po týdnu dostal odpověď zvící přibližně šesti vět, které byly naprosto o ničem. Tím si neztěžuji jen mi to přijde důležité: proč takové tajemno? Protože se to nejdřív má formálně probrat na výboru pro obranu? Ačkoli se o tomto obchodu hovoří už přes rok, s výběrovým řízením se nijak nepokročilo, protože je nutné počkat co nejdéle, aby se nákup bez výběrového řízení mohl uskutečnit, jelikož pak bude urgentní?
Leží mi na srdci bezpečnost českých vojáků, ale tohle je příliš. Oldřich Danda včera v Právu doplnil mé informace o další detaily vycházející dle všeho z kapitolního sešitu. Na lehká obrněná vozidla by mělo být letos vyčleněno 200 milionů (odpovídá to záměru nakoupit pět vozidel, o čemž se hovoří). Ale co je skutečná „pecka“, to je celková cena rozprostřená do pěti let – 3,49 miliardy korun.
Pokud skutečně existuje plán, že nákup proběhne bez výběrového řízení, protože půjde o pouhé „dokoupení“ vozidel ke stávajícím 19 Ivecům, pak si Praga-export může mnout ruce. Bohužel neznám cenové detaily předchozího nákupu 15 Ivec (obchodní tajemství je kladeno nad veřejný zájem – tady nad to, abychom se měli možnost dozvědět, za co a jak efektivně jsou utráceny peníze daňových poplatníků), takže se dá těžko dojít k přesným číslům. Ale i hrubý propočet vychází zajímavě/nepochopitelně:
- 15 LOVéček stálo cca 499 milionů korun = 33.266.667,- Kč/kus (včetně věže, servisu, doplňků – kromě těch dodávaných opravárenským závodem – daně, MARŽE, atp.)
Počet vozidel, který by se měl koupit je dle mých informací 90. Takže:
- 90 LOV má stát 3,49 miliardy korun = 38.777.778,- Kč/kus (to to nabobtnalo…)
- Pokud by to bylo 100 vozidel, počítání je snadné = 34.900.000,- Kč/kus (taktéž to nabobtnalo; neříká se: čím víc něčeho nakoupím, tím levnější to je?)
Nevypadá to obzvlášť výhodně. Navíc, na každém autě bude Konsberg Kongsberg? Proč? Pominu-li, že to není zapotřebí, pak to není ideální ani z taktického hlediska – z auta s věží je vidět jenom několik stupňů nahoru a dolů a přece jenom, když je postavený konvoj, je dobré, když je v něm někdo (střelec), kdo vidí 360 stupňů dokola, nahoru a dolů. A pokud na všech autech Konsbergy nebudou, tak proč to bude stát tolik?
Zkrátka, je tam víc otázek, než odpovědí a to není nikdy dobře, zvláště pokud má jít o peníze daňových poplatníků. Text Oldřicha Dandy ale není hlavně o „lehkých kolových“, nýbrž o nákupu útočných pušek s granátomety za (počítám-li dobře) přibližně 1,5 miliardy korun. Nové útočné pušky jsou zapotřebí, o tom nemá smysl diskutovat. Ale podle toho, co napsal Danda to vypadá, že se zase bude nakupovat bez výběrového řízení.
A to je špatně, byť to v tomto případě znamená, že by možná čeští výrobci s brutální pomocí politiků a lobbistů dokázali prosadit sice český výrobek, ale nakonec mnohem horší a dražší, než pokud se srovnatelný nakoupí v zahraničí. Ale povídejte to někomu. Klasická ukázka z poslední doby. Bez výběrového řízení se nakupují rakouské pistole ráže 9 mm Glock 17 (prostředníkem je MPI CZ, kterou vlastní Ivan Smrž, bratr Michala Smrže, který dodával Dinga). Komunistický poslanec Josef Šenfeld už kvůli tomu interpeloval 10. září ministra obrany:
V této souvislosti mě zajímá, kdo vybral typ pistole a její příslušenství, zda byla vypsána veřejná zakázka, kdo byl osloven, kdo se výběrového řízení zúčastnil a za jakou cenu bude nakupován jeden kus pistole. Ještě mám otázku, že údajně ze stejného zdroje na tuto zakázku navazují další zakázky zboží zahraniční výroby, např. náhradní díly a pouzdra na tuto pistoli. Je s podivem, že v době krize česká vláda nepreferuje české výrobce a tím i zajištění práce pro občany našeho státu. Jsou snad české výrobky, např. pistole srovnatelných parametrů, dražší?
Ano pane poslanče, jsou. A je to ještě horší. Glock je velice kvalitní zboží a navíc, mám-li věřit informacím, kterých se mi dostalo, vycházejí tyto pistole s doplňky a pouzdry levněji, než česká obdoba. Ale přesto se obávám, že to tak neskončí. Určitě přijde nějaká kompenzace (jsem zvědav co to bude a za kolik) – to je další česká specialitka. Všichni se nadlábnou a nikdo nepřijde zkrátka. Tedy, někdo ano, ten kdo to platí. Jenom aby bylo kde za pár let brát a hlavně, pokud půjdou stavy dolů jako doposud, aby měl kdo ty nákupy užívat.
Nechci to zlehčovat, investice jsou velice důležité. Mám ale zásadní problém s tím, že bez transparentnosti se nedá poměřovat efektivita a smysluplnost nákupů. Ale hlavně jsem neviděl žádný závazný koncepční dokument, který by jasně stanovoval jak výhled, tak politicky ODSOUHLASENÝ rozpočtový rámec ozbrojených sil ve výhledu minimálně pět let. Obávám se, že jako tradičně, jde o ad hoc investice bez širších a hlavně odsouhlasených záměrů, takže byť budeme nakupovat kvalitní zboží, nakonec bude stejně celková efektivita nevalná.
Jak rád bych se pletl!
Soutěž: nejméně efektivní armádní akvizice posledních 15 let
Autor: František Šulc Kategorie: Armáda ČR | Czech Armed Forces Datum: 25. 7. 2009

Toto je grafika, která vyšla k tématu o armádních akvizicích v Lidových novinách. Jediný tento list na ní má právo, proto prosím, abyste ji nekopírovali a dále nepoužívali. Pokud to zjistím, budu ji muset stáhnout a požádat o totéž všechny, kteří by ji využívali na webu či jiným způsobem. Děkuji za pochopení. © Lidové noviny
Před mnoha lety, tak někdy v roce 1997, když jsem byl ještě relativně mladý reportér, jsem byl v centrále NATO v Bruselu, myslím s českým ministrem obrany. I když je to dlouho, a mohla to být také jiná příležitost. Ale to je jedno. Důležité je, že jsme se, ještě s dalšími kolegy, v jednu chvíli setkali na chodbě s tehdejším 1. náměstkem ministra obrany. Kladli jsme mu otázky. Já jsem mu tehdy položil (bez postranních úmyslů) nevinnou otázku, která se týkala letounů L-159 a jejich výroby a využití.
Co jsem nečekal, náměstek se rozlobil a zvýšeným hlasem se tam do mně pustil, že jsem jeden z těch, kteří chtějí zlikvidovat český obranný průmysl. Pokud si dobře vzpomínám, to mně ani ve snu nenapadlo. A ani jsem tehdy netušil, že L-159 budou až takový malér – vyhodí se více, než 40 miliard, využita bude velmi malá část letounů (zbytek zůstane zakonzervován, kde tehchnicky a morálně zastarává a slibovaný kupec nikde), a Aero tahle zakázka nezachrání, pouze oddálí jeho pád v té podobě, ve které jsme ho znali a chtěli udržet.
Byli to lidé jako tento 1. náměstek (který se později neúspěšně snažil prodat alespoň nějaké L-159 v jedné velké, velké asijské zemi – Čína to není), kteří nejvíce poškodili český zbrojní průmysl a české ozbrojené síly jako takové. O miliardách, které vylétly komínem ani nemluvě (masochista by se mohl utěšovat tím, že v oblasti sicálních věcí či zdravotnictví jich padlo do stoupy mnohem víc). Je jasné proč poškodili armádu. Zbrojní průmysl poškodili tím, že mu neumožnili se restrukturalizovat a ani mu nikterak nepomohli s řízenou restrukturalizací na nové podmínky, jen jej udržovali v agonii a falešných nadějích.
Tento týden jsem v Lidových novinách zpracoval téma několika případů akvizic a modedrnizací (poděkování patří ministerstvu obrany za dobré zpracování podkladů, a že jich bylo). Konkrétně jsem jich vybral sedm – modernizace tanků T-72 M4, padáky VTP-100, radiolokátor Arthur, bezpilotní letoun Sojka, letouny L-159, letouny JAS-39 Gripen a modernizace vrtulníků Mi-171Š. Je to bratru nákup za necelých 70 miliard. Samozřejmě ne všechno z toho je k ničemu. Část se užívá, třeba Gripeny díky Baltům, část L-159 létá, tanky ještě jezdí (dokud nedoběhnou smlouvy s firmami, které prováděly modernizaci) a i ta Sojka se občas proletí. Ale celkově jde o projekty, jejichž úspěšnost je přinejmenším diskutabilní.
V textech o tomto tématu jsem se snažil ukázat, proč k tomu došlo. Je to několik faktorů – především bezkoncepčnost, neodbornost většiny politiků, kteří o obraně a bezpečnosti obecně rozhodovali (nejen na ministerstvu obrany, ale i ve vládách a v parlamentu), nezájem, nechota činit rozhodnutí a převzít za ně odpovědnost a tak by se dalo pokračovat. Vojáci si zase vymýšleli zlaté kliky (jestli někdo teď kroutí hlavou s tím, že vojáci jsou v tom nevinně, napíšu jediné slovo: PANDUR) a politici jim na to vesměs kývali.
V LN jsme použili číslo 50 miliard, o které se na těchto projektech přišlo kvůli tomu, že si nikdo nelámal hlavu s efektivitou vynaložených prostředků, udržitelností, využitelností atp. Včera jsem měl možnost o tom hovořit s bývalým ministrem obrany a současným náměstkem generálního tajemníka NATO Jiřím Šedivým. Připomněl mi, že na přelomu let 2004/2005, tehdy ještě učil na Marshallově centru v Německu, napsal kritickou analýzu transformace armády ČR pro speciální číslo NATO Review. A v ní po konzultacích s vojenskými ekonomy odhadl, že vniveč mohlo přijít až 30 procent celkových výdajů na obranu!!! (Článek týkající se této záležitosti vychází dnes v LN.) Bavíme se tedy možná o 100-150 miliardách. Jenom těžko se to ovšem dá spočítat přesněji a Bůh ví, jestli toto číslo se blíží realitě, protože záleží na tom, co se do toho zahrne, jak se to počítá a tak.
Nicméně, příběh onoho Šedivého článku je velice půvabný. Měl vyjít tiskem, ale protože byl na vkus aliance až příliš kritický, tak jej dali pouze na stránky. A i odtamtud jej po týdnu stáhli. Samozřejmě, nezmizel úplně, akorát byl upozaděn, aby nedráždil. Hledá se špatně, ale kdo chce a věděl jak, dostal se na něj. Stojí za to z něj zacitovat.
The problem can be viewed on three levels. At the top, the process has suffered from weak civilian control over the armed forces and unclear political guidance. This political and strategic deficit has helped create conceptual confusion at a second level where military reforms were drafted and implemented. And at a third level, doctrinal vagueness has opened the field of procurement to abuse.
A obzvláště zajímavá je kapitolka „The acquisition black hole“:
A poor acquisition policy accounted for the lion’s share of the resource depletion. According to a 1997 official report, of more than 700 acquisitions contracted since 1993 only nine went through a public tendering process. In the process, tens of millions of US dollar equivalent were effectively wasted… Instead of coordinating the transaction with our neighbouring NATO Allies within an integrated sub-regional system of air defence management – an option that was discussed with Poland as early as in 1996 – the Czech Republic decided to go it alone. Moreover, it did so at a time when NATO Europe was awash with fighters and other smaller Allies were either giving up supersonic aircraft or pooling the capability with others.
Je toho strašně moc. A proto tímto vyhlašuji jednu letní soutěž: POPIŠTE MI PĚT NEJMÉNĚ EFEKTIVNÍCH (z hlediska využitelnosti a vynaložených finančích prostředků) PROJEKTŮ V ARMÁDĚ ZA POSLEDNÍCH 15 LET. Nemusí jít o akvizice či modernizace za desítky miliard. I miliony se počítají. Moje preference je jasná a je uvedená výše. Jsem zvědav na tipy.





Komentáře | Comments