Příspěvky označené arms
Libyjská opozice si najala významné americké lobbisty
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 4. 7. 2011
Jeden z cílů spojeneckého bombardování v Libyi - vojenská základna tvořená mimo jiné komplexem tunelů; Zdroj NATO
Operace v Libyi probíhá již více než sto dnů. Už si nikdo moc nepamatuje začátek a ani si netroufá odhadnout budoucnost. Válka může skončit z ničeho nic, podobně jako bombardování Kosova, anebo pokračovat ještě dlouho pod rozlišovací schopnosti většiny publika. Pozornost sem tam sice připoutá nešťastná náhoda, při které jsou zabiti civilisté, či snaha, aby už konečně povstalci byli schopni něco dobýt, když už mají přes tři měsíce veškerou možnou podporu ze vzduchu, ale pak zase opadne.
Minulý týden se objevily informace, že Francie začala na počátku června zásobovat bojovníky proti Muammaru Kaddáfímu zbraněmi a municí. Mluvčí francouzského generálního štábu plukovník Thierry Burkhard řekl, že k tomuto rozhodnutí došlo, když byly berberské vesnice v oblasti Džbel Nafúsa ohrožovány věrnými plukovníka Kaddáfího.
„We began by dropping humanitarian aid: food, water and medical supplies,“ he said. „During the operation, the situation for the civilians on the ground worsened. We dropped arms and means of self-defense, mainly ammunition.“ Burkhard described the arms as „light infantry weapons of the rifle type“ and said the drops were carried out over several days „so that civilians would not be massacred“.
Podle agentury AFP bylo ovšem mezi humanitární pomocí ukryto mnohem více, než pár ručních zbraní. Prý šlo o více než 40 tun zbraní, včetně lehkých obrněných vozidel a munice. Alespoň budou mít povstalci víc šance vyhovět přání Spojených států, aby, když už budou pokračovat v postupu, zadrželi atentátníka z Lockerbie Abdala Basata Muhammada Alího Midžrahího. Ten byl před lety ve Skotsku odsouzen za organizaci pumového útoku na Boeing 747, v jehož troskách zahynulo 21. prosince 1988 270 lidí.
Midžrahí byl zadržen, odsouzen a v srpnu 2009 propuštěn ze skotského vězení, protože prý umíral na rakovinu. Zdálo se, že nepřežije víc jak pár měsíců. Byl to ovšem trik, protože terorista, který byl v Libyi přivítán jako hrdina, se zázračně uzdravil a žije v klidu pod ochranou Kaddáfího. Nyní by údajně americký prezident Barack Obama rád zjednal nápravu a s pomocí povstalců dostal Midžrahího do Spojených států, kde jeho propuštění před dvěma lety vyvolalo velké emoce.
Pokud by se podařilo povstalcům teroristu dopadnout živého nebo mrtvého, jistě by to přineslo u americké veřejnosti kladné body. Bojovníci proti Kaddáfímu ovšem nechtějí nic ponechat náhodě. Najali si totiž společnost Patton Boggs, která patří k nejvíce vydělávajícím lobbistickým firmám sídlícím na K-Street ve Washingtonu (Libyjci ostatně nejsou první zástupci z rozvrácených zemí, kteří chtějí zlepšit svůj obraz). Lidé z Patton Boggs mají pomoci přechodné vládě získávat ve Spojených státech podporu a lobbovat za její zájmy.
Thomas Hale Boggs Jr., a partner at the firm who is one of Washington’s top lobbyists, will be leading the Libya account.
“I will be primarily responsible for overseeing the work done on behalf of the Council and will supervise the lawyers and other professionals who may work on this project,” Boggs wrote in a letter on May 20 to Aujali that was filed with the Justice Department.
Patton Boggs will receive a fee not to exceed $50,000 per month under the contract, though the firm says the fees might not be paid at first.
(Counsel David) Tafuri wasn’t sure how long Patton Boggs had been working with the group, but he told The Hill the firm has completed some pro-bono work already. It would depend on their situation as to whether the firm gets paid at all, the outside counsel said.
A nakonec nápad: pokud už bude nutné platit, jsou dvě možnosti. Buď dostane Patton Boggs od povstalců hotovost (ta bude ukryta do francouzské, či britské humanitární pomoci a shozena z letadel nad Libyí), nebo firma dostane maximálně 50 tisíc dolarů na účet přímo z francouzské, či britské centrální banky.
Ruský rekordní prodej zbraní a ztráta Libye
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 7. 3. 2011
Minulý rok plánovalo Rusko prodat zbraně za 9,5 miliardy dolarů. Trh ovšem překonal očekávání Moskvy, takže nakonec dokázala prodat zbraně za deset miliard dolarů a to především do Číny, Indie a na Blízký východ.
Russia is the world’s second-largest exporter of arms behind the United States. Russian-made tanks, helicopters and fighter jets are among the best-sold products — albeit mainly to developing and emerging countries, which value the Russian price-performance ratio.
Byť se ruské systémy v zahraničí neprodávají špatně, Kreml několikrát naznačil, že ozbrojené síly potřebují něco lepšího, než dokáže vyprodukovat domácí průmysl, a proto se rozhlíží v zahraničí. Dobrým příkladem je nákup francouzských výsadkových lodí třídy Mistral. Ruští představitelé mají v plánu investovat do modernizace ozbrojených sil do roku 2020 650 miliard dolarů. Mimo jiné by se za ně mělo nakoupit tisíc vrtulníků, 600 letounů, 100 lodí a osm jaderných ponorek. Nicméně vůbec není jisté, zda se plán podaří naplnit.
A nejenom to. Revoluce na Středním východě jsou čarou přes rozpočet i rostoucímu vývozu zbraní. Jenom kvůli sankcím v Libyi by mohlo Rusko přijít o čtyři miliardy dolarů. Od počátku protestů, které přešly v občanskou válku Moskva to, co dělá Muamar Kaddáfí, příliš neodsuzovala, nicméně spolu s ostatními hlasovala pro embargo, i když to může znamenat ztrátu trhu.
Libyan Defense Minister Yunis Jaber had gone on a major spending spree during a January 2010 visit to Moscow, signing 1.3 billion euros ($1.8 billion) worth of deals including for six Yak-130 military planes. Libya was expected to become the first foreign buyer of Russia’s new Su-35 fighter and a contract worth $800 million for 12 to 15 planes had been ready for signing, reports have said. A range of other contracts for helicopters and missile systems also were being discussed.
Změny v dalších arabských zemích mohou také zasáhnout ruský obchod se zbraněmi, i když v mnohem menší míře. Nejde o zcela novou situaci. Loni v červnu, když Organizace spojených národů zpřísnila sankce na Írán, musela dát Moskva k ledu obchod za 700 milionů dolarů. Tehdy měla do Íránu dodat raketový systém S-300PMU, který Íránci potřebovali především na ochranu jaderných zařízení před možným izraelským útokem.
Libye na kolečkách
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 28. 2. 2011
Česká ambasáda v Tripolisu byla uzavřena a většina Čechů je na cestě domů. Někteří odletěli, jiní odjeli na lodi. Jsou jedni z tisíců lidí, kteří zemi zmítanou nepokoji opouštějí. Už přes týden svádějí v Libyi boje věrní autokrata Muamara Kaddáfího a jeho odpůrci. Kaddáfí podle všeho tento boj prohraje. Jediné co není jasné, kolik za ním zůstane mrtvých. Nejprve to vypadalo, že se evakuovat nebude muset, ale v posledních dnech prchali všichni, kdo mohli.
Některé britské občany zachraňovali příslušníci Special Air Service (SAS) a Special Boat Service (SBS). Využili speciálně upravených Herkulesů, aby dostali ze země co nejvíce Britů. Nicméně podle odhadů v Libyi stále zůstává na 300 pracovníků na ropných vrtech.
The rescue teams, who flew out of bases in Malta, searched an area four times the size of Britain to locate workers before evacuating them back to Valletta in Malta last night. They were given food and water and medical assistance before being taken to hotels to rest. They will begin arriving home today.
K evakuačnímu úsilí se přidala i Čína. Jestli mně paměť neklame, jde o první větší podobnou operaci a je možné, že, vzhledem k expanzi čínského obchodu po světě, se tato zkušenost může v budoucnosti hodit. Evakuace se účastní fregata Sü-čou (Xuzhou), který byla odvelena z protipirátské operace u somálských břehů.
China has already evacuated some 12,000 of its 30,000 nationals in Libya, flying some to nearby Egypt and placing others on chartered passenger lines. Pressure for a swift exit has grown as the Chinese National Petroleum Corporation (CNPC) reported attacks against its oil facilities in Libya, though the company’s 391 employees are reportedly unharmed.
Za pozornost stojí počet Číňanů, kteří byli v Libyi. Jenom to podtrhuje globální vzestup Číny. Severní Afrika a Střední východ jsou v plamenech a konec není na dohled. Především mladí dávají najevo svou nespokojenost s autoritářskými režimy a nedostatkem pracovních příležitostí. Minulý týden velké demonstrace zasáhly i Irák, jehož vláda s velkým přispěním Američanů stěží přežila občanskou a sektářskou válku. Další demonstrace má proběhnout za několik dnů a není zcela pravděpodobné, že sociální válku vláda přežije.
Co mně mezi zprávami zaujalo je, že bez ohledu na nepokoje, země v oblasti nakupují zbraně vesele dál. Tedy s výjimkou Iráku, který už veřejně oznámil, že 900 milionů dolarů, za které měl nakoupit 18 amerických strojů F-16 už převádí na zabezpečení potravin pro přibližně pět milionů chudých. Apetit v nakupování zbraní se projevil na IDEXu, kde byly uzavřeny obchody za 3,8 miliardy dolarů. Největšími nákupčími byly tradičně Saúdská Arábie a Spojené Arabské Emiráty. Byť se vlna nepokojů zatím nepřelila do nálady zbrojařského tržiště, nikdo si ovšem jistý budoucností být nemůže.
„It’s difficult to judge the impact of the latest events, and those probably to come, on the outlook for the promising defense market,“ observed Nicolas von Kospoth, managing editor of the Defense Professionals Web site. „The wildfire of uprisings and protests spreading throughout the region and their present unexpected results, has shown how unpredictable the political and strategic development has become within a matter of a few weeks.“
Těžko budoucnost předvídat, nicméně se odvažuji odhadnout, že v záplavě zpráv z Libye a dalších revolučních zemí zanikne obnovení občanské války v jednom africkém státě. Podle všeho se znovu do krvavé lázně potápí Pobřeží slonoviny, které prožívalo několik let klidu. Po zfalšovaných volbách a neochotě „prezidenta“ Laurenta Gbagba uznat skutečného vítěze se mohlo chvíli zdát, že mezinárodní tlak napomůže tomu, aby v zemi znovu nevypukla válka. Bylo to ovšem pouhé zdání a pozornost upřená na revoluční zápasy na severu Afriky asi uvolní Gbagbovi ruce, což nebude znamenat nic dobrého nejen pro Pobřeží slonoviny, ale i pro Západní Afriku.
Zbrojní závody u Kaspického moře
Autor: Michael Romancov Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 15. 9. 2010
Kaspické moře z vesmíru; Foto NASA
Bazén Kaspického moře představuje od rozpadu SSSR na počátku 90. let minulého století jeden z nejzajímavějších geopolitických regionů, a to hned z několika důvodů. Zaprvé ve hře byla a stále jsou ložiska energosurovin. I když se již dávno ukázalo, že Kaspik nemá potenciál stát se druhým Perským zálivem, stále se jedná o (relativně) bohaté a, zejména z evropské perspektivy, blízké naleziště.
Zadruhé jde o jeden z (přinejmenším ekonomicky) významných světových regionů, kde probíhá letitý spor o vymezení hranic. I když tato problematika bude pravděpodobně přitahovat zejména geografy, právníky a ekonomy, nepochybně též ukazuje na (ne)schopnost zdejších aktérů efektivně vyjednávat o závažných mezinárodních otázkách. Jelikož přímými aktéry jsou Rusko a Írán, neměla by tato problematika zůstat zcela stranou, neboť například ruská argumentace, používána v tomto prostoru, může být velmi návodná v dalších oblastech, kde Rusko řeší teritoriální spory (Podněstří, Krym, Arktida, Kurilské ostrovy).
Zatřetí je třeba zmínit, že evropské, potažmo západní perspektivě dlouhou dobu unikalo, respektive nebyla věnována dostatečná pozornost skutečnosti, že zhroucením SSSR se jeho gigantický prostor otevřel nejenom směrem na západ – do Evropy -, ale také na jih – do Asie od černomořského pobřeží Gruzie, přes Kaspik a Střední Asii až k hranicím Číny. Jestliže v kontextu 90. let minulého století byla věnována pozornost zejména možné renesanci vlivu Turecka (v Turecku dokonce někteří snili o možnosti pomyslné reinkarnace Osmanské říše, jež by se tentokrát rozprostírala v turkické střední Asii) a byly diskutovány možnosti a pravděpodobnost „infikování“ postsovětského prostoru radikálním islámem, ať již za pomoci Íránu, Saúdské Arábie či Afgánistánu/Tálibánu, stranou pozornosti zůstávala Čína.
Jestliže se Západu výstavbou a zprovozněním ropovodu Baku – Tbilisi – Ceyhan podařilo, alespoň částečně, vyšachovat ze hry Moskvu i Teherán (transport ropy z Ázerbájdžánu by byl nejsnazší na jih přes íránské území k Perskému zálivu), dnes je v Kaspiku čím dál tím silněji pociťován, jakkoli zatím spíše nepřímý, vliv „vzdálené“ Číny. V souvislosti se shora zmíněnými teritoriálními spory – postsovětské státy byly schopny docílit kompromisní řešení, s nímž ovšem silně nesouhlasí Írán – je pak velmi zajímavá informace o nových zbrojních/námořních závodech, kterou před nedávnem přinesl server The Diplomat:
The Caspian Sea, an oil-rich body of water on the border of Iran and the former Soviet Union, has seen an unprecedented amount of naval activity this year: Iran has launched its largest ship yet into the Caspian, Kazakhstan has declared plans to start construction of six new ships by the end of the year and Turkmenistan announced the creation of its first navy. This military build-up, though so far still modest in scope, has observers wondering if the stage is being set for an arms race on this heretofore quiet sea.
Vojenská stránka věci asi zatím není natolik významná, aby jí musela být věnována zvýšená pozornost. Tu však, dle mého názoru, již v současnosti zasluhuje skutečnost, že navzdory mnohým deklaracím o dobrých vztazích mezi Moskvou a Teheránem se opět ukazuje, že rétorika a skutečnost k sobě mají dosti daleko. Rusko se sice Íránu v současnosti nemusí nijak výrazně bát, ale nová oblast potenciální konfrontace (navíc s muslimským sousedem disponujícím radikální ideologií a vůlí ji použít proti svým protivníkům) není v jeho zájmu. Pokud by se navíc ukázalo, že Teherán více naslouchá hlasům a přáním z Pekingu, než z Moskvy, znamenalo by to další oslabení Ruska v celém středoasijském prostoru.
Piráti, zbraně a Arctic Sea
Autor: Michael Romancov Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 10. 9. 2009
List Rossijskaja Gazeta s odvoláním na oficiální informace poskytnuté ruskými vyšetřovateli, a potvrzené ministrem zahraničích věcí Lavrovem, uvedl, že na palubě uneseného plavidla „Arctic Sea“, se dosud nepodařilo nalézt žádný nezákonný náklad. Podle ruské strany loď převážela pouze deklarovaný náklad dřeva, ale na definitivní vyjasnění celé záhady se bude muset počkat až do důkladné prohlídky, jež bude provedena v přístavu Novorossijsk, kam plavidlo míří.
List uvedl, že západní a izraelská média „fantazírovala“ o možnosti pašování zbraní určených pro Írán a/nebo Sýrii, zejména pak o raketovém systému S – 300. RG přímo uvedla:
Буквально на следующий день в некоторых западных СМИ, в частности Великобритании, Израиля и Финляндии, появилась информация со ссылкой на некие спецслужбы: на борту „Арктик Си“ якобы могли находиться зенитные ракетные комплексы С-300, предназначенные для Ирана. Заявления же российских официальных лиц, что сухогруз перевозил только пиломатериалы стоимостью около двух миллионов долларов, всячески игнорировались. Но сенсации не получилось. Глава российского МИДа Сергей Лавров вчера заявил: „Насчет С-300 на борту сухогруза „Арктик Си“ – это абсолютная неправда“.
Případ je i nadále obestřen řadou záhad a nejasností. Stále není známo, proč by někdo ve frekventovaných a ostře sledovaných západoevropských vodách podnikal pirátský útok na plavidlo převážející ne příliš cenný náklad dřeva. V důsledku této očividné nelogičnosti, a po zjištění, že předtím, než bylo dřevo naloženo na palubu, kotvila Arctic Sea v Kaliningradu – nejdůležitějším ruském vojenském přístavu na Baltu a zároveň jednom z důležitých center ruského organizovaného zločinu, se objevily shora zmíněné spekulace o zbraních.
Na loď pak prý měli proniknout agenti Mossadu, a izraelská vládní místa měla vyrozumět ruskou stranu. Moskva pak uvedla do chodu zcela bezprecedentní „záchrannou“ akci. Na jejím průběhu bylo zvláštní zejména to, že stát kvůli 15 členům posádky, kteří se plavili na cizí lodi (Arctic Sea je registrována na Maltě) a převáželi finské dříví do Alžírska, uvedl do pohybu značné námořní síly, přičemž náklady výrazně převyšovaly cenu převáženého dřeva. Oficiální sdělení, že ruská strana cítí stejnou povinnost pečovat o své občany, ať jsou kdekoli, jako západní státy, po zkušenostech z teroristického útoku v Beslanu či tragédii ponorky Kursk rovněž nevzbuzuje přílišnou důvěru.
Zajatí útočníci, údajně se jedná o občany Lotyšska, Estonska a Ruska (v případě prvních dvou jmenovaných států se rovněž může jednat o etnické Rusy), byli bez jediného výstřelu dopadeni vyslaným komandem námořní pěchoty a přepraveni do Moskvy, kde probíhá výslech. Loď, eskortovaná ruským válečným plavidlem Ladnyj, směřuje na prohlídku do Novorsiijska, což je další důvod k možným spekulacím. Není totiž jasné, proč loď i s nákladem nebyla vrácena maltskému majiteli a nasměrována do Alžírska, kde stále čekají na deklarovaný náklad. V této souvislosti se otevírá otázka, jak – a zda vůbec, se v případu bude angažovat Evropská unie, když do případu jsou údajně zapleteni občané členských států a plavidlo patřící členské zemi.
Poslední spekulativní úvahou je, že rychlý a nenásilný zásah proti únoscům vylepší pověst ruského námořnictva a dá admirálům pádnější argumenty pro zdůvodnění minimalizace škrtů v těch kapitolách rozpočtu, které se týkají námořnictva. Akce provedená daleko od pobřežních vod obklopujících Rusko by se dokonce mohla stát cenným argumentem ve snaze najít prostředky a politickou vůli k prosazení výstavby letadlové lodi.
Americká jistota
Autor: Vit Stritecky Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 9. 9. 2009
Podle pravidelné (neveřejné) zprávy výzkumníků knihovny amerického Kongresu Spojené státy v loňském roce zvýšily svůj podíl na globálním trhu se zbraněmi. Dle všech předpokladů tak ekonomická krize americký zbrojní sektor nijak nezasáhla. Naopak.
Americké firmy v roce 2008 uzavřely zbrojní obchody v hodnotě 37,8 miliardy dolarů, což představuje více než 2/3 z celkového zbrojního balíku, který v loňském roce dosáhl 55,2 miliard dolarů. Samotný nárůst amerického podílu není až tolik překvapivý, nečekaná je však jeho výše. V roce 2007 Američané prodali zbraně za 24,8 miliardy, což představovalo 41 procent ze srovnatelně vysokých globálně realizovaných obchodů. O rok dříve americké prodeje dosáhly 16,7 miliard dolarů, což představuje necelou polovinu hodnoty z roku 2008. Americký „úspěch“ navíc kontrastuje s globálními trendy, podle kterých byl rok 2008 z hlediska objemu nejchudší od roku 2005 a přinesl meziroční propad o 7,6 procenta.
Zajímavou otázkou samozřejmě zůstává, s kým americké korporace obchodují. Odpověď se tradičně pokouší poodkrýt další zpráva zabývající se prodeji v tzv. rozvíjejících se zemích (velmi nehodný termín pro všechny země mimo NATO, Austrálii, Nový Zéland, Japonsko a Rusko), které dnes představují klíčové trhy. Do těchto zemí byly prodány zbraně za 42,2 miliardy dolarů (z 55,2), přičemž z tohoto rance americké firmy urvaly hned 29,6 miliard (přes 70 procent). Nejvíce zbrojily Spojené arabské emiráty (PAC-3, THAAD), Taiwan (helikoptéry Chinook), Maroko (F-16) či Saudská Arábie, která však v roce 2008 zcela výjimečně neuzavřela žádný obchod s americkou firmou.
Za Američany zásadně zaostaly italské firmy (3,7 miliard dolarů) a také Francouzi (2,5 miliardy dolarů). Před Francii se ještě dostalo Rusko (3,5 miliard dolarů), které však utrpělo téměř dvoutřetinový meziroční propad. Tato zpráva jistě nepotěšila mocenský tandem v Moskvě, který podpoře zbrojního exportu věnuje značnou pozornost. Pro Rusy je to poměrně bolestný ústup ze slávy, neboť ještě v roce 2006 dominovali obchodům s rozvíjejícími se zeměmi. Za propadem podle všeho stojí především rozvoj čínských technologií, který vytváří na ruské straně dilema týkající se prodeje sofistikovanějších technologií, se kterými by však Číňané jistě naložili dle všeobecného očekávání. K proliferaci ruských sofistikovanějších systémů však nejspíše stejně dojde, neboť i latinskoamerické země či Indie brzy přestanou mít zájem o ruský studenoválečný „šrot“.
Nedávno vydaná statistická data je třeba vnímat v dlouhodobějším kontextu. Velká část prostředků se točí okolo udržovacích procesů, úprav či upgradů, které jsou nedílnou součástí „velkých obchodů“. Rozumné (!) armády také nakupují technologie, které jsou kompatibilní s těmi, kterými už disponují a které například mohou snáze a levněji opravit. Na druhou stranu se však poměry v roce 2009 celkem určitě poupraví. Jak OWOP pravidelně informuje, i v roce 2009 se ve světě uskutečňují velké nákupy a probíhají významná výběrová řízení.
Tričko OWOP | OWOP T-shirt
Knihovna | Library
Komentáře | Comments