Příspěvky označené bezpilotní letoun
Existenciální krize pilotů robotů
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 21. 12. 2011
Kapitán Sam Allen je instruktor, který cvičí nováčky v ovládání bepilotních systémů. Kurzy trvají čtyři týdny; Foto Rich McFadden, U.S. Air Force
Americké letectvo si nechalo udělat výzkum, jak jsou na tom operátoři (piloti) bezpilotních (robotických) prostředků, kterých je v současnosti 1100. Letouny, které řídí ze základen ve Spojených státech, sledují terén v zemích s válečným konfliktem a často se do války i zapojují. Podle všeho se jedná o první rozsáhlejší studii na toto téma. Jedním z výsledků je, že 29 procent operátorů/pilotů má pocit vyhoření, respektive má pocit přetížení. Toto číslo ovšem letectvo nepokládá nikterak za alarmující.
However, 17 percent of active duty drone pilots surveyed are thought to be „clinically distressed.“ The Air Force says this means the pilots’ stress level has crossed a threshold where it’s now affecting the pilots’ work and family. A large majority of the pilots said they’re not getting any counseling for their stress.
Existuje několik důvodů, proč se zvyšuje stres u lidí, kteří řídí bezpilotní prostředky:
- během služby se pohybují ve válečných zónách, vidí tamní realitu a zapojují se do bitvy. Potom ovšem sednou do auta a jedou domů – ocitnou se ve zcela odlišném prostředí s řadou jiných stresorů. Toto „střídání prostředí“ vyvolává nápor na psychiku;
- je jich stále málo, byť probíhá horečný výcvik. To znamená, že slouží více, než by bylo zdrávo;
- na rozdíl od pilotů klasických letounů, operátoři/piloti robotů tráví nad bojovou zónou dlouhý čas, mohou sledovat stejnou skupinu lidí, stejnou vesnici po nějakou dobu, takže se s ní lépe seznámí (sžijí) a pak přijde rozkaz k útoku. Navíc se letectvo snaží rekrutovat lidi s rodinnými hodnotami, takže jejich práce je pro ně vyšším stresorem. Jinými slovy, čelí existenciální krizi.
Air Force officials say they are putting plans in motion to try to address some of the causes of the elevated stress levels in drone pilots. Right now, there are 57 drones flying in 57 different positions in the world at any given moment. That number surged this summer to 60, but the Air Force is going to cap the number at 57 for the next 12 months.
Podobné výzkumy jsou velice důležité, aby se zavčasu mohly podchytit stinné stránky používání bezpilotních prostředků. Jejich využití zaznamenalo ohromný rozmach v posledních deseti letech a mají před sebou velkou budoucnost. Dobrým příkladem není jenom Afghánistán, ale i Pákistán, kde neoficiální válku nevede letectvo, ale tajná služba CIA. V současnosti sice v útocích na teroristy nastala nejdelší odmlka od roku 2008, kdy se program rozjel ve velkém, ale to vcelku nic pro budoucnost nemusí znamenat. Letouny nezaútočily již 33 dnů. Důvodem jsou prý zhoršené vztahy s Pákistánem.
One US official told The Long War Journal there is concern that another US strike on Pakistani soil will „push US-Pakistan relations past the point of no return.“ Another official said, however, that the US would attack if „an extremely high value target pops up.“ The 33-day-long gap in strikes is the longest since another pause that took place in the spring of 2009 (28 days, May 16 to June 14). US officials attributed that gap to operational issues with the unmanned aircraft.
Význam bezpilotních prostředků poroste a již se plánuje jejich využití pro vesmírné lety. Do jednoho demonstračního projektu za 1,2 miliony euro se nyní pouštějí Evropská obranná agentura (EDA) a Evropská vesmírná agentura (ESA). Cílem je prokázat výhody bezpilotních strojů pro cesty do vesmíru.
Kdo je vlastně pilot
Autor: František Šulc Kategorie: Technologie | Hi-tech Datum: 3. 12. 2011
Americké letectvo letos poprvé vycvičí více pilotů bezpilotních letounů, než pilotů stíhacích a bombardovacích letounů dohromady. Tato statistika je dalším důkazem o proměně vzdušné války, kterou můžeme sledovat zvláště v posledních deseti letech. Tradičnímu letectvu vyrostl konkurent, což má samozřejmě pozitivní i negativní aspekty.
Nejvíce pilotů bezpilotních strojů projde Hollomanovou leteckou základnou v Novém Mexiku. Učí se létat se stroji MQ-1 Predator a MQ-9 Reaper.
The student pilots at Holloman begin their training in simulator bays — small rooms jam-packed with computer processors and monitors. It’s there that they first get their hands on the remote controls. At their workstations, the student pilot sits on the left, the sensor operator — the person who monitors the aircraft and weapons systems — on the right. An instructor loads in images of Afghanistan and gives the assignment: The pilots, sitting in New Mexico, are to fly a drone over Afghanistan, providing an escort for Humvees… After the student pilots have mastered the simulator, they move on to ground control stations out on the tarmac. From these metal rectangular storage containers, the student pilots control Predators and Reapers out on test runs.
Jedním z negativních trendů vývoje je prohlubující se propast mezi „piloty“ a „piloty“ v souvislosti s nárůstem počtů před pár lety ještě „operátorů“. K nevraživosti těch, kteří se vždy považovali za špičku letectva, přispívají i finanční škrty projevující se v tradičním a drahém letectvu. U bezpilotních strojů, které jsou levné, je trend přesně opačný.
Samozřejmě nevraživost, ať má jakékoli kořeny, má i své symboly. V tomto případě jde například o to, že jsou všichni označováni jako „piloti“, že obsluhy bezpilotních strojů nosí letecké kombinézy, aniž by kdy opustily zemi, že musejí procházet stejnými přísnými testy, že mají příplatky a podobně. Zkrátka to, co se odehrává je kulturní změna, nikoli sci-fi, a my máme to štěstí, že ji můžeme sledovat v přímém přenosu.
…It’s something Steve is still trying to make sense of for himself. „That distance and that separation is there that prevents you from feeling that piece of the airplane, or maybe being as one with the airplane. But what it also does is take the risk out of you flying the airplane, so you don’t have to worry about being shot down,“ he says.
So the very thing that protects these pilots — not being in the cockpit — is what makes them wonder if they’re really pilots.
Outside, an F-22 flies overhead — a plane with a fighter pilot in the cockpit. Fighter jets do fly out of Holloman. It helps remind new pilots like Kelly how they are supposed to think of themselves when they’re flying a drone.
Havranovo oko vidí daleko
Autor: František Šulc Kategorie: Armáda ČR | Czech Armed Forces Datum: 16. 11. 2011
Obsluha připravuje bezpilotní prostředek RQ-11 Raven na vypuštění, základna Shank, Lógar (říjen 2011); Foto FŠ
Už na začátku roku 2005 byl nejmenší bezpilotní průzkumný prostředek s názvem RQ-11 Raven velice oceňovaný veliteli v Iráku. Raven nahradil ve výzbroji FQM-151 Pointer, který sloužil již v první válce v zálivu v roce 1991 (první kusy byly dodávány od roku 1988). Mimochodem, v té době byla slavná Sojka ještě snem, který se v následujících letech začal zhmotňovat, ale příliš pozdě na to, aby zachytil vývoj.
Raven je skutečně velice malý – rozpětí křídel má 140 cm, jeho délka je 91,5 centimetru a váha i s kamerami je 1,9 kg. Vypouštěn je z ruky a může létat ve výškách 46 až 305 metrů nad zemským povrchem. Dolet má deset kilometrů a ve vzduchu vydrží 60-90 minut. Jde o velice dobrý taktický prostředek, který umožňuje vojákům sledovat okolí a v kombinaci s dalšími zdroji informací může poskytnout velice dobrý obraz o situaci na bojišti.
Několik těchto letounů má ve výzbroji i Armáda ČR a mimo jiné je využívá v Afghánistánu. Systém se vejde do několika kufříků, takže se dá snadno přenášet, rozkládat a skládat. Má několik kamer a je schopný operovat ve dne i v noci. Řízený může být manuálně, nebo létá autonomně. K úspěchu Raven, který je vyroben z kompozitního kevlaru, předurčila i velice nízká cena – cca 250 tisíc dolarů za celý systém (několik letounů a vybavení).
První „ostrý“ let bezpilotního průzkumného prostředku RQ-11 Raven na území Afghánistánu byl proveden před více než rokem, krátce po svém zavedení do struktur 102. průzkumného praporu a vyškolení obsluh. Přes počáteční mírnou nedůvěru ve schopnosti Havrana v náročných a specifických podmínkách a obavy z bezpečnostních rizik pro jednotku v případě pádu letounu a jeho dohledávání, se podařilo tento typ bezpilotního prostředku zavést do sestav jednotek plnících úkoly v terénu a přizpůsobit jejich taktiku.
Hlavními úkoly UAV RQ-11 Raven jsou zejména plnění úkolů force protection (ochrany) jednotek, základen a stanovišť na předpokládaných směrech nebo prostorech působení sil nepřítele. Velmi účelné, ale složité vzhledem ke koordinaci, je využití UAV při ochraně pěší jednotky za přesunu a zaujímání pozorovacích nebo palebných stanovišť. Efektivně, s minimálním rizikem, poskytuje obraz o bezpečnostní situaci v prostorech, které jsou mimo dosah pozorování nebo za snížených viditelnostních podmínek.
Úroveň vycvičenosti obsluhy je klíčová při plánování misí (letů) a vyhodnocování informací ze získaných obrazových materiálů. Vyžaduje dlouhodobé zkušenosti a znalosti specifik operačního prostředí (teplota, nadmořská výška, meteo podmínky atd.). Vzhledem k určení Havrana, není přirozeně technická dokonalost obrazových výstupů ani zdaleka na úrovni operačních bezpilotních prostředků.
The Raven three different cameras that attach to the nose of the plane, an electrical optical camera that sends data either through a nose camera or a side camera, an infrared camera in the nose, and a side-mounted IR camera. The IR technology is still too big to fit into the nose section of the plane. The camera does not have a zoom and is unable to lock on a target but provides enough resolution to show someone carrying a weapon. The Raven has about 45 to 60 minutes of flight time on a battery. The kit comes with spare batteries and a charger that plugs into a Humvee so they can land it, pop in a spare battery and get it back in the air.
Bezpilotní prostředek RQ-11 Raven se vrací na základnu, Shank, Lógar (říjen 2011); Foto FŠ
Stroje samozřejmě nevydrží vše. Opakovaná přistání na kamení mohou být tvrdá, čímž trpí minimálně trup letounu. Operátoři tak musejí neustále opravovat jednotlivé součásti, dokupovat je a nahrazovat, či jsou letouny posílány na větší opravy k odborníkům. Jedním ze způsobů, jak Raven šetřit, je chytat jej při přistání do ruky. Byť se to zdá jednoduché, není tomu tak a vyžaduje to značný cvik. Ne vždy se ovšem zachycení povede a ne vždy se akce vydaří bez toho, aby operátor neměl nějaký šrám, či naražený prst.
A za chvíli nás nebudou potřebovat
Autor: František Šulc Kategorie: Technologie | Hi-tech Datum: 22. 8. 2011
Už mnohokrát jsem zde psal o velké budoucnosti bezpilotních prostředků. Zdá se, že škrty v rozpočtech na obranu mohou jejich rozvoj ještě urychlit bez ohledu na to, zda bude někde probíhat nějaká reálná válka či nikoli. Stačí se podívat třeba na zprávy za poslední dva měsíce. Všechny jsou ze Spojených států, ale asi by bylo iluzí se domnívat, že by minimálně Čína nebyla v oblasti bezpilotních prostředků podobně aktivní, byť je stále mnohem zaostalejší. Napravení její zaostalosti v této oblasti je však jen otázkou času.
Je možné, že zanedlouho bude existovat první zvláštní koridor pro bezpilotní letouny. Zažádala o něj Federální úřad pro civilní letectví Oklahomská státní univerzita. Chce získat povolení na neomezené lety v prostoru mezi Fort Sill a starou Clinton-Shermanovou leteckou základnou, která je vzdálena necelých sto kilometrů. Šlo by o další krok v „emancipaci“ bezpilotních letounů, které jsou obvykle v normálním přeplněném vzdušném prostoru vnímány jako něco rušivého, či dokonce ohrožujícího.
O tom se ostatně mohli nedávno přesvědčit piloti stroje C-130. Kdesi nad Afghánistánem se měl tento transportní letoun srazit s bezpilotním prostředkem. Doporučuji fotografie na DefenseTech. A konečně, podle tohoto serveru, mohlo jít i o letoun MC-130 patřící velitelství sil pro zvláštní operace.
The collision apparently ruptured the wing fuel tank and may have done damage to the spar and wing box. Still, this could have been much worse. Good job to the pilots for bringing the Herk home safely. It will be interesting to see how this changes protocols for operating UAVs in congested airspace. Maybe this was a fluke incident that no amount of UAV sense and avoid technology could have stopped or maybe the collision is a prime example of why this technology must be implemented ASAP.
Je možné, že už nebude trvat dlouho a k podobným situacím nebude docházet. Nikoli proto, že by se vytvářely zvláštní koridory pro pilotované a bezpilotní stroje. Spíše proto, že bezpilotní budou postupně vytlačovat pilotované a zároveň se budou stále zdokonalovat systémy komunikace mezi letouny – stroj se strojem se holt vždy domluví lépe. Tedy pokud mu nikdo nepřeruší spojení.
Důkazem, že náhrada pilotovaných letounů, především kvůli finančním prostředkům je myšlena vážně může být rozhodnutí amerického námořnictva nahradit do roku 2020 průzkumné stroje EP-3 flotilou bezpilotních prostředků. Námořnictvo chce v příštích pěti letech investovat osm miliard dolarů do rodiny zpravodajských, sledovacích a průzkumných letounů.
A co se vylepšované komunikace, respektive schopnosti bezpilotních strojů autonomně „myslet a rozhodovat se“ týče, pak na počátku července došlo k velice zajímavému a významnému pokusu (oznámenému až nyní). Dva malé bezpilotní letouny ScanEagle vyráběné dceřinou společností Boeingu Insitu dokázaly nad Oregonem autonomně komunikovat s třetím bezpilotním letounem Procerus Unicorn, který patří Laboratoři aplikované fyziky při Johns Hopkinsově univerzitě. Nešlo ovšem jen o komunikaci, letouny byly schopné autonomně spolupracovat a operovat.
Pro komunikaci posloužilo ad hoc mobilní spojení a takzvaná „technologie roje“ (swarm technology), která je inspirována hmyzem. Jde o program, který umožňuje, aby se stroje spojily do větší a inteligentnější skupiny a snáze tak splnily zadané úkoly. V tomto případě tři bezpilotní letouny byly schopny samostatně si určit nejvhodnější orientační body ve vytyčené oblasti, společně ji prohledat, zmapovat terén a data posílat týmům na zemi.
„This is a milestone in UAV flight,“ said Gabriel Santander, Boeing Advanced Autonomous Networks program director and team leader. „The test team proved that these unmanned aircraft can collect and use data while communicating with each other to support a unified mission. This swarm technology may one day be used for search-and-rescue missions or identifying enemy threats ahead of ground patrols.“
„The decentralized autonomous vehicles we demonstrated show the potential for improved response time and reduced manning requirements when compared with current systems,“ said Dave Scheidt, JHU/APL principal investigator. „We’re excited we were able to demonstrate this capability on deployed vehicles such as the Boeing ScanEagles.“
Další testy této technologie mají proběhnout do konce září. Je to hodně zajímavé a připomnělo mi to jednu věc. Před dvěma lety jsem psal pro Lidové noviny článek o úspěších profesora Vladimíra Maříka, respektive katedry kybernetiky na ČVUT (jde o poslední článek na stránce), kterou vede a ten mi vyprávěl o velice zajímavých projektech, na kterých na katedře dělají, mimo jiné pro americké ozbrojené síly. A byly docela podobné výše popsanému experimentu v Oregonu.
Jde například o podmořské roboty, kteří jsou schopni v případě nalezení podezřelého předmětu se sami pospojovat a vytvořit tak dostatečný přenosový videokanál. Dalším projektem je AgentFly pro americké letectvo, díky kterému může být koordinovaný provoz stovek bezpilotních prostředků. Každý letoun je autonomní jednotka, která komunikuje s ostatními tak, aby nedošlo třeba ke kolizi. Katedra si tento systém patentovala v USA a zároveň byl testován Americkým úřadem pro civilní letectví (FAA). Nemusí jej totiž využívat pouze bezpilotní letouny, ale i ty pilotované, nebo třeba automobily.
Podobných projektů se objevuje stále více, stejně jako možností jejich využití. A nejde zdaleka jenom o vojenství. Robotické prostředky, nejenom ty letecké, budou, i kvůli nižším nákladům a vyšší efektivitě zcela určitě v příštích letech sehrávat stále důležitější roli. Na jednu stranu jsem tímto vývojem fascinován, na stranu druhou se mi vždy okamžitě vybaví kultovní film Terminátor.
Global Observer poprvé letěl na vodíkový pohon
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 20. 1. 2011
Global Observer poháněný vodíkem během prvního testovacího letu 6. ledna 2011 na Edwardsově letecké základně v Kalifornii; Foto Bobbi Zapka, U.S. Air Force
Bezpilotní letoun Global Observer od firmy AeroVironment poprvé úspěšně provedl let pouze na vodíkový pohon. Test trval čtyři hodiny a stroj se pohyboval ve výšce 1500 metrů. Jedná se o krok vpřed, protože Global Observer a jemu podobné stroje budou mít pravděpodobně v budoucnu velké využití. Mohou fungovat nejenom jako „oko na nebi“, ale především, podobně jako satelity, i jako komunikační uzel.
Two Global Observer aircraft, each flying for up to a week at a time, could alternate coverage over any area on the earth, providing a seamless, persistent platform for high-value missions such as communications relay, remote sensing, long-term surveillance and border patrol, officials said. Offering greater flexibility than a satellite and significantly longer duration than conventional manned and unmanned aircraft, AV officials said Global Observer is designed to provide critical new capabilities in a reliable and more affordable manner while consuming no fossil fuels and releasing no carbon emissions.
Stroj se pohybuje ve výšce až dvacet tisíc metrů a díky pohonu má velkou výdrž. Náklady jsou přitom velice nízké ve srovnání například se satelity. Je schopen „pokrýt“ velkou část zemského povrchu což zajišťuje, že může být využíván, i když se bude pohybovat ve značné vzdálenosti od bojiště. Výrobce předpokládá, že se bude dát využívat nejenom pro vojenské účely, ale i pro ty civilní.
“Global Observer has moved quickly from development and testing toward demonstrating mission-ready, affordable persistence,” said Tim Conver, AV chairman and chief executive officer. “Similar to a satellite, Global Observer is the first system designed to provide a 24/7/365 unblinking eye and continuous communications link over any location on the earth’s surface for as long as needed. The joint AV and U.S. government team developed Global Observer to meet today’s urgent requirements for persistence and to enable the development of much more cost-effective solutions for the future. The speed with which we have achieved this milestone reflects the benefits of an effective government-industry partnership.”
Vítejte v budoucnosti
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 28. 12. 2010
Na začátku roku by měl podstoupit první letové testy bezpilotní letoun od Boeingu s názvem Phantom Ray. Ten byl v listopadu zachycen při pojíždění po vzletové dráze. Podobně se k testům příští rok chystá námořní verze bezpilotního prototypu X-47B od Northrop Grummanu.
Na první pohled si obyvatel Česka může říct: proč bych se měl o něco takového zajímat? Měl a to především z toho důvodu, že mnohoúčelové bezpilotní stroje jsou budoucností a to relativně blízkou budoucností. Jako první se projeví v oblacích a pak bude postupovat dále, až se to změní ve skutečnou revoluci, která promění samozřejmě nikoli podstatu, ale charakter válčení. Robotika, kybernetika a informatika budou tím, co bude ovládat válčení budoucnosti (Terminátor byl v 80. letech výborným sci-fi, ale jenom sci-fi; dnes už je to trochu jinak). Paradoxně ale zdaleka ne všichni si budou moci tyto technologie dovolit, takže největším zabijákem i nadále zůstanou Kalašnikov a jeho varianty.
Ale zpátky k bezpilotním strojům. Není to dobrá zpráva pro piloty (a to přesto, aniž bych chtěl naznačit, že všichni jak mávnutím kouzelného proutku budou najednou posláni do důchodu; spíše půjde o soužití pilotovaných a bezpilotních letounů). Ve vyspělém světě budou postupně nahrazováni. Stačí se podívat na raketový růst nákladů na pořízení stíhacích letounů a bombardérů. Porovnejte ceny za posledních devadesát let (to je i odpověď na stesky, že prvorepublikové Československo bylo schopné provozovat několik typů a značek vojenských letounů, zatímco dnes toho nejsme schopni – v debatách je jako důvod uváděna neschopnost státu zajistit výrobu, respektive odbyt; jde ovšem o naprostou mýlku).
Podívejte se, kolik stály letouny F-16, F-18, F-22 a F-35. Popravdě, nebyl bych překvapený, pokud by F-35 byl poslední americký pilotovaný letoun svého druhu. Nikdo není schopen nést astronomické náklady na pořizování letounů, ani Spojené státy a do budoucna ani Čína. A právě pilot je jedním z aspektů, který stroj prodražuje a zároveň omezuje vylepšování jeho vlastností. Zbývají tedy dvě cesty – odstranit pilota a zlevnit výrobu (pokud se podíváte do historie, naleznete mnoho příkladů – parou poháněné tkalcovské stroje, Ford model T, kontejnerová přeprava atd. atp.), nebo se spojovat a vyrábět letoun v konsorciích více zemí (nižší vklad, vyšší počet kusů) a tím rozkládat náklady. Druhá varianta je ovšem poměrně komplikovaná a bez absolutní důvěry, nemůže fungovat. Náklady navíc sníží možná krátkodobě, ale nikoli dlouhodobě.
Češi by se měli o tuto blížící se budoucnost (maximálně půjde o několik desítek let) živě zajímat. Příští rok se totiž znovu rozhoří debaty na všech úrovních o tom, co s českým nadzvukovým letectvem. Před lety se rozhodlo, že jedním z „atributů“ suverénního státu je stíhací letectvo a tak se pořídily Gripeny. Tehdy jsem brojil proti, ale lidé s podobnými názory prohráli a tak je nutné to dnes, o mnoho miliard později, plně respektovat. Máme letouny, které pravděpodobně budou patřit k poslední generaci stíhacích letounů švédské provenience. Bude se diskutovat o tom, jestli se má prodloužit leasing, Gripeny odkoupit, vypsat nové výběrové řízení, budou se střetávat milovníci těch, či oněch tvarů, motorů, značek a zemí.
A bylo by dobré, aby se v debatách zohlednila i budoucnost a to budoucnost bezpilotních letounů. Pokud budeme brát pilotované stíhací stroje jako jistý přechod a začneme se zavčasu připravovat na to, až bezpilotní letouny začnou nebi dominovat, budeme mít výhodu. Do výzkumu a vývoje bezpilotních letounů se totiž může český průmysl zapojit už nyní mnohem větší měrou, než tomu kdykoli bude u pilotovaných strojů.
Čínské hi-tech dovednosti (UPDATED)
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 3. 12. 2010
Už dlouho jsem nepsal nic o čínských pokrocích, kterým bychom měli věnovat pozornost. Tak abyste si nemysleli, že jsem zapomněl, nabízím vám dvě zprávy, které jsou o rozdílných věcech, ale spojuje je Čína.
Jak nyní vyšlo najevo, čínský státní telekomunikační gigant stál v dubnu za zvláštní operací: na 18 minut bylo 15 procent světové internetové komunikace přesměrováno („uneseno“) do Číny. Zjednodušeně řečeno, nezabezpečené e-maily a vzkazy cestovaly nejprve do Číny a poté dorazily k příjemcům. Nikdo není schopen říct, co se s daty stalo. Dmitrije Alperovitche z McAfee to popsal takto:
“This is one of the biggest — if not the biggest hijacks — we have ever seen.” And it could happen again, anywhere and anytime. It’s just the way the Internet works, he explained. “What happened to the traffic while it was in China? No one knows.” The telephone giants of the world work on a system based on trust, he explained. Machine-to-machine interfaces send out messages to the Internet informing other service providers that they are the fastest and most efficient way for data packets to travel. For 18 minutes April 8, China Telecom Corp. told many ISPs of the world that its routes were the best paths to send traffic.
Těžko říct, co bylo cílem této operace. Každopádně Číňané popírají, že by k nějaké cílené akci vůbec došlo, protože prý šlo o náhodu. Podle expertů však mohlo jít o test, o snahu získat data, či o zakrytí jiného útoku.
Danny McPherson, chief security officer at Arbor Networks, an Internet security firm, said the data could be diverted to a computer where a user didn’t intend to go, for example, a “spoofed site” that could be used to trick him or her into downloading data. The massive diversion of traffic could have “been intended to conceal one targeted attack,” the report said.
Druhá zpráva se týká ozbrojených bezpilotních prostředků, které poslední léta sehrávají významnou roli na bojištích. Dá se předpokládat, že robotické stroje budou v operacích příštích desetiletí stále důležitější, což se zdaleka netýká pouze letounů (občas si tak říkám, jestli F-35 není posledním pilotovaným letadlem). Na 8. Čínském mezinárodním leteckém veletrhu byla údajně snaha orientovat se na bezpilotní prostředky jasně patrná.
The China Aviation Industry Corp. (AVIC) displayed a model of the new Pterodactyl I UAV. Similar in configuration to as the U.S.-built Raptor, the model was equipped with an unidentified air-to-ground missile under each wing. The 9nine-meter-long UAV has a wingspan of 13 meters and a fuselage width of 1 meter. Performance capabilities include a range of 4,000 kilometers, an endurance of 20 hours, maximum speed of 280 kilometers per hour and a maximum altitude of 5,000 meters. It was also outfitted with a sensor turret under the nose.
Pterodactyl byl jeden z celé řady bezpilotních strojů, které se objevily na výstavě. To první nepříjemné, co každého napadne je, že Čína získává převahu v nejmodernějších systémech, ať to jsou počítače, či bezpilotní prostředky a zároveň je schopna si udržovat slušný konvenční potenciál (my Evropané zaostáváme v obojím). Ovšem to druhé, na co je dobré nezapomínat je čínská ochota vše zpeněžit. Možná větší obavy než z Číny, pro tuto chvíli, bychom mohli mít z těch, kteří jsou méně vyzpytatelní a kterým by se mohly čínské výdobytky techniky dostat do rukou za peníze, nebo výměnou za něco jiného.
UPDATE: Podle některých informací se Čína „přesměrováním“ patnácti procent světové internetové komunikace nesnažila získat informace o jiných zemích, ale pouze o svých občanech.
“As I understand it, the redirection has been reported as a glitch in attempt to institute some controls within China,” said Greg Schaffer, assistant secretary for cybersecurity and communications at DHS’ National Protection and Programs Directorate, said during a breakfast with reporters in Washington. “I have no indications otherwise,” said Schaffer when asked if he believed the reports describing the whole incident as just a “glitch.”
K tomu se dá dodat pouze jedno: A tato informace má člověka uklidnit?
Britové vyvinuli letoun bez klapek
Autor: František Šulc Kategorie: Technologie | Hi-tech Datum: 28. 9. 2010
Bezpilotní stroj s názvem Demon nepotřebuje k řízení tradiční klapky, ale využívá proudu vzduchu z trysek. Vědci z Manchesterské a Cranfieldské univerzity věří, že jejich vynález by mohl zásadně napomoci při vývoji letounů se stealth charakteristikami, protože by zmizely hrany, které mohou být zachytitelné radary. Jak řekl profesor a hlavní konstruktér letounu John Fielding z Cranfieldské univerzity:
To make an aircraft fly and manoeuvre safely without the use of conventional control surfaces is an achievement in itself. To do that while at the same time bringing together new construction techniques and new control mechanisms could be said to be over-ambitious – but we have done it. The DEMON UAV has been developed within a research programme but it is a representative, complex, high technology aircraft. Gaining approval from the Civil Aviation Authority and flying it successfully has required great skill, dedication and patience by the team and they should be very proud of their achievement.
Letoun je ovládán stovkami malých trysek, ze kterých proudí vzduch podle toho, jak má letoun manévrovat. Díky tomu se mimo jiné sníží počet pohyblivých a elektrických částí u letounu. Demon byl otestován 17. září. Jde o projekt s názvem Flapless Air Vehicle Integrated Industrial Research (FLAVIIR), který běží už pět let a sdružuje devět britských univerzit, zbrojního giganta BAE Systems a organizaci Engineering and Physical Sciences Research Council. Vyjde na 6,2 milionu liber a je rozdělen do tříleté výzkumné fáze, následované dvouletou demonstrační fází.
The technical research has been split into 7 themed areas; Aerodynamics, Control systems, Electromagnetics, Manufacturing, Materials/Structures, Numerical simulation and Integration.
Nejslabší a nejdražší článek – člověk
Autor: František Šulc Kategorie: Technologie | Hi-tech Datum: 14. 7. 2010
V posledních dnech byly představeny tři zajímavé projekty létajících strojů, respektive v jednom případě hybridního letounu. První dva návrhy jsou realističtější, třetí je jenom představa, která má ještě daleko k realizaci.
Britské ministerstvo obrany, které šetří, kde může, představilo prototyp bezpilotního letounu Taranis, který pochází z dílny BAE Systems. Stroj by měl projít testováním příští rok. Výroba tohoto prototypu zabrala tři miliony „člověko-hodin“. Jmenuje se po keltském bohu hromu a má být schopen zasahovat bez problémů třeba v Afghánistánu, zatímco „piloti“ budou, jak je obvyklé, sedět v bezpečné vzdálenosti třeba v Británii.
Defence Minister Gerald Howarth said it was a „truly trailblazing project“ and featured „the best of our nation’s advanced design and technology“.
Jde prý o první bezpilotní stroj vybavený technologií „stealth“, díky které je těžko zachytitelný radarem. Britové doufají, že tento stroj může napomoci oživit ostrovní letecký průmysl a popřípadě do budoucna nahradit „nejslabší článek“, tedy pilota. Taranis by mohl v budoucnu (dle odhadů v letech 2018-2020) sloužit například namísto Tornád.
The trial aircraft, unveiled at BAE’s Warton site in Lancashire on Monday, was developed by an industry team made up of BAE, Rolls-Royce, Qinetiq and GE Aviation, in partnership with the Ministry of Defence. It cost £142.5m to develop – of which industry invested some 25 per cent – and will start flight tests next year. BAE, which alone has already invested more than £100m in developing unmanned systems technology, hopes the programme will convince the MoD to back a new generation of unmanned aircraft and help retain key capabilities in the UK. Any future requirements, however, still need to be determined by the ongoing Strategic Defence and Security Review that will report in October.
Druhým zajímavým projektem je průzkumný letoun Phantom Eye od Boeingu, který má létat ve výšce až 20 kilometrů a vydržet plnit úkoly nepřetržitě až čtyři dny. Poměrně unikátní je pohon tohoto demonstrátoru – vodíkový.
„Phantom Eye is the first of its kind and could open up a whole new market in collecting data and communications,“ Darryl Davis, president of Boeing Phantom Works, said today at the unveiling ceremony in St. Louis. „It is a perfect example of turning an idea into a reality. It defines our rapid prototyping efforts and will demonstrate the art-of-the-possible when it comes to persistent intelligence, surveillance and reconnaissance. The capabilities inherent in Phantom Eye’s design will offer game-changing opportunities for our military, civil and commercial customers.“
Letoun má rozpětí necelých 50 metrů a dosahuje rychlosti necelých 300 kilometrů za hodinu. Letos v létě by měl být Phantom Eye převezen do výzkumného střediska NASA na Edwardsově letecké základně v Kalifornii, kde by měl být testován. Nejprve proběhne pojíždění a začátkem příštího roku by se stroj mohl vznést.
A konečně, americká DARPA by chtěla zahájit průzkum letounu, který může sloužit i jako „ponorka“. Letoun by měl letět nad hladinou a ve chvíli, kdy se přiblíží k cíli, by se měl ponořit, aby se vyhnul zjištění, a pak zaútočit. Po splnění úkolu, pravděpodobně po útoku na pobřežní cíle, by se měl otočit a odletět zpět na základnu.
While the principles of hydrodynamic and aerodynamic flight are similar, the technological challenges are profound. Aircraft need to be as light as possible, so that they can use a minimum of power to get airborne, while submarines need to be dense and strong to withstand water pressure. Heavier-than-air aircraft get their lift from airflow over their wings – submarines simply pump water in and out to change their buoyancy.
Na rozdíl od předchozích dvou projektů je s tímto letadlem/ponorkou celá řada zásadních problémů, takže se jej jen tak nedočkáme. Nicméně, první dva stroje jsou potvrzením směru, který se nebude týkat pouze letectva. Výpadky v rozpočtech a počtech lidí, které budou mít v naší oblasti dlouhodobější charakter, budou do budoucna zaplňovány právě vyšším využíváním hi-tech strojů, které budou schopné zajistit jak moment překvapení, tak převahu. Nicméně, zdaleka ne každý bude mít peníze na podobné „hračky“, ani na dostatečně kvalitní personál, takže kalašnikov zůstane ještě dlouho nepřekonaným „zabijákem“. Naše nahlížení na válčiště a vedení války však bude stále více ovlivňováno roboty.
Bezpilotní letadla a problémy s mezinárodním právem
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 6. 6. 2010
Není pochyb, že bezpilotní letoun se stává jednou z nejoblíbenějších zbraní vyspělého světa současnosti. Je zkrátka vítězem pomyslného klání na bitevním poli. Především ozbrojené bezpilotní stroje jsou hojně využívány k útokům na představitele teroristických a povstaleckých sítí. Počty provedených operací, jak ukazují statistiky, rostou. Zatímco loni provedly v Pákistánu 53 akcí, letos jich bylo už 39. Od roku 2004 do současnosti při nich zahynulo mezi 967 až 1467 lidmi. Z nich bylo 665 až 994 označeno jako „militanti“, což znamená, že bylo zabito přibližně 33 procent civilistů.
Před pár dny zveřejnilo OSN zprávu Philipa Alstona „Study on targeted killings“, která se mimo jiné problematikou bezpilotních prostředků, respektive jejich používáním k cílenému odstraňování osob na území cizích států, zabývá z právního hlediska. Jde o velice zajímavou studii. To nejvíce zmiňované byl závěr, že používání dronů nemá v zásadě oporu v mezinárodním právu. Tento závěr se dá považovat za logický, protože právo obvykle reaguje například na technologie. Jen těžko je může předcházet. Za zmínku stojí třeba problematika jaderných zbraní a jejich užití, či hrozba, že budou použity.
V případě válečného konfliktu mezinárodní právo humanitární i lidské právo povoluje „cílené zabíjení“ (targeted killing), ale cíl musí být bojovník. Civilista může být cílem pouze v případě, pokud se přímo účastní válečných operací. Navíc:
…killing must be militarily necessary, the use of force must be proportionate so that any anticipated military advantage is considered in light of the expected harm to civilians in the vicinity, and everything feasible must be done to prevent mistakes and minimize harm to civilians. These standards apply regardless of whether the armed conflict is between States (an international armed conflict) or between a State and a non-state armed group (non-international armád conflict), including alleged terrorists. Reprisal or punitive attacks on civilians are prohibited.
Pokud daná situace není válečným konfliktem, je celá věc relativně komplikovanější. Z hlediska lidských práv „cílené zabíjení“ není legální, protože samo zabití nesmí být cílem operace. To však neznamená, že není možné bojovat proti teroristům. Zabití, například teroristy, musí být však jakýmsi „vedlejším produktem“ snahy ochránit lidský život. Není tedy možné si říct: odstraníme toho a toho, protože patří k teroristům. Je nutné, aby dotyčný přímo ohrožoval něčí životy, tzn. přímo prováděl, nebo bezprostředně připravoval nějakou akci.
Další otázkou je suverenita jednotlivých států, na jejichž území k zásahům proti teroristům může docházet. Podle článku 2(4) Charty OSN, která je jedním ze základních dokumentů mezinárodního práva, je zakázáno používání síly na území jiného státu. Samozřejmě i zde platí výjimky:
(a) the second State consents, or (b) the first, targeting, State has a right under international law to use force in self-defence under Article 51 of the UN Charter, because (i) the second State is responsible for an armed attack against the first State, or (ii) the second State is unwilling or unable to stop armed attacks against the first State launched from its territory. International law permits the use of lethal force in self-defence in response to an “armád attack” as long as that force is necessary and proportionate.
Do jisté míry by se podle Alstona dalo ospravedlnit používání útoků bezpilotními letouny v Pákistánu, protože ten se chápe jako součást boje proti Al Kajdě a jejím spojencům na svém území. Nicméně ani to neplatí úplně. Mnohem problematičtější je „cílené zabíjení“ v jiných zemích.
Spojené státy oficiálně nepřiznávají, že by teroristy likvidovali důstojníci Ústřední zpravodajské služby (CIA) prostřednictvím bezpilotních letounů. Nicméně neoficiálně je CIA odpovědná za velkou část provedených operací na území jiných států. V tom je ovšem další problém, protože její příslušníci nejsou členové ozbrojených sil, takže se na ně nevztahuje ochrana jako na vojáky. Mohou být tedy legitimním cílem a měli by být stíháni za vraždu jak v zemích, kde k útokům došlo, tak podle příslušných zákonů Spojených států. Totéž se samozřejmě týká i kontraktorů, kteří se přímo na programu CIA na likvidaci teroristů podílejí.
Philip Alston přichází s řadou doporučení, které by státy (v tomto případě především USA) měly zavést, aby používání bezpilotních prostředků vybavených zbraněmi odpovídalo mezinárodnímu právu. Součástí je například včasné varování civilní populace v místě útoku, stát, na jehož území k útoku dochází, by měl veřejně vyjádřit souhlas s operací, USA (a další země používající tyto technologie) by měly být otevřené a poskytovat detaily o útocích, aby se dalo provést ověření a vyšetření atp.
Samozřejmě, jeden si může postesknout, pokud by to bylo aplikované, výhoda bezpilotních prostředků by prakticky zmizela. Dá se tedy předpokládat, že připomínky se vesměs v praxi neprojeví až na ty nejméně „bolestivé“. Ale, to že je porušena nějaká norma mezinárodního práva ještě neznamená, že neplatí. Tak zní obvyklá útěcha. A Alstonovu zprávu doporučuji ještě z jednoho důvodu – je tam pěkně shrnuté využívání „cíleného zabíjení“ nejenom Spojenými státy, ale i Izraelem a Ruskem.
Tričko OWOP | OWOP T-shirt
Knihovna | Library
Komentáře | Comments