Pamatuji si, jak před mnoha lety chtěli vyhodit jednoho člověka, ale nikdo mu to nechtěl říct. Týden po týdnu se hledal ten, kdo mu to oznámí. Pak se našla jedna chytrá hlava – dotyčného poslali na služební cestu, a když se vrátil, nenašel ani svoje dveře, protože mu v době, kdy byl pryč, zrušili jeho úsek a z podřízených vytvořili nový. Pak se ještě nějakou dobu pohyboval po chodbách, než mu došlo, že skutečně nastal konec.

Někteří britští praporčíci dopadli možná ještě o něco hůř.  Třicet osm vojáků, včetně jednoho, který slouží v Afghánistánu, dostalo vyhazov e-mailem kvůli tomu, že „armáda musí projít zásadními škrty“. Není divu, že je ministr obrany Liam Fox naštvaný a požaduje vysvětlení.

Due to an error they were given the news that their contracts would be terminated in 12 months by email instead of in person. The message was reported to have said: „In my capacity as the Career Manager for the Versatile Engagement Long Career (VEng LC) and Long Service List (LSL), I write to notify you that with regret, I must issue you with 12 months’ Notice of Termination. „As I’m sure you are aware the Army has to make significant cutbacks and we as the VEng LC & LSL are expected to play our part in reductions.“ An Army spokesman said: „We apologise for the distress that this will have caused.

Americké a britské síly během bojové patroly v oblasti Sanginu v provincii Hílmand (2007); Foto Specialist Daniel Love, U.S. Army

Na iDnes jsem našel několik článků týkajících se Afghánistánu. Konkrétně popisují britské operace v distriktu Sangin a operace Tor Šezáda v distriktu Nad-e-Ali. Je hezké, že se i české deníky zabývají děním v Afghánistánu, ale pořád mi v těch článcích něco chybělo. Chci zde proto poskytnout svůj pohled na tyto události, protože se obávám, že autoři článků na Natoaktual a iDnes nečtou ani zprávy z webu ISAF a ani britský Helmand Blog.

Operace Tor Šezáda (Černý Princ) byla jednou z nových operací typu Moshtarak, o které se toho popsalo víc, než si ve skutečnosti zasloužila. Cílem této operace bylo postoupit do jižní oblasti distriktu Nad-e-Ali a pomalým a systematickým postupem vytlačovat povstalecké síly směrem na jih, kde na hranici mezi distrikty Nad-e-Ali a Mardža působí jednotky americké námořní pěchoty.

Jednalo se o společnou operaci sil ISAF a Afghánské národní armády (ANA), kdy některé úkoly byly striktně rozdělené – často je na fotkách vidět jak Britové zajišťují krytí a vojáci ANA prohledávají místnosti v compoundech. Podle mě jde o krok správným směrem, kdy se Talibanu upírá možnost vyvíjet tlak na obyvatele toho či onoho compoundu jen proto, že jejich obydlí bylo „poskvrněno“ tím, že do něj vstoupil „nevěřící“. Je to dobrá lekce pro ty, kdo se chtějí učit jak se chovat v prostředí boje proti povstalcům.

Toto je pouze jedna z věcí, které mi v článku na iDnes chybí – celkový pohled na situaci. Místo toho se článek soustředí pouze na některé body průběhu a ani ty neuvádí správně. Například, autor textu píše:

Nesetkali jsme se s velkým odporem. Došlo jen na pár přestřelek s povstalci,“ uvedl velitel britských jednotek Frazer Lawrence.

Podplukovník Lawrence, velitel 1. praporu Regimentu vévody z Lancasteru, toto opravdu řekl, ale bylo to až 12. srpna – tedy plné dva týdny po začátku operace. Citovat pouze některé zprávy a výroky (zvláště ty pozitivní) může být buď pokusem vyzvednout schopnosti sil ISAF a banalizovat sílu Talibanu anebo to může být pokus poukázat na to, že válka v Afghánistánu není až tak hrozná. A zde je ona pomyslná „druhá strana mince“ – tentokrát z dílny deníku The Independent z 2. srpna:

Resistance had initially been muted as British and Afghan forces headed south, with insurgent fighters focusing on US Marines coming in the opposite direction. But they had reorganised – with repeated radio calls for ammunition – and were now in a position to hit back. (…)
Despite the British and Afghan troops enjoying an element of surprise, the insurgents have been able to lay down belts of IEDs, their weapon of choice which have taken a lethal toll in the campaign. These had to be dealt with repeatedly. At least two of the bombs, discovered and detonated, were around 30lbs, capable of causing devastating damage.

Problém, který jsem zde nastínil, spočívá v přístupu k operacím v Afghánistánu – zatímco čtenáři OWOP mají zájem si ověřovat pravdivost informací studiem různých zdrojů, průměrný čtenář iDnes tak nečiní. A to se netýká pouze operací britských jednotek v silách ISAF, ale i nasazení AČR v provincii Lógar.

Pro shrnutí, článek o operaci Tor Šezáda je laděn až příliš pozitivně. Oproti tomu text o Sanginu v Independentu pesimismem až přetéká. Autor píše o Sanginu jako o místě kde „Přestřelky s povstalci v ulicích stejnojmenného správního města jsou na denním pořádku, stejně jako výbuchy nastražených náloží u silnic“ a o oblasti na kterou Britové „nemají ani v nejmenším dobré vzpomínky“. Zde odkazuje na tzv. Siege of Sangin z let 2006 a 2007.

Nechci tvrdit, že detailně sleduji každodenní vývoj situace v Afghánistánu, ale nemá snad každá provincie svůj „černý distrikt“? V některých provinciích je těchto distriktů možná víc, ale také jim je věnována větší pozornost. Podle Afghanistan Order of Battle pro srpen 2010 zveřejněného na stránkách Institute for the Study of War působí v Sanginu bojová skupina 40 Commando, Royal Marines a v okolních distriktech jsou rozmístěny síly americké námořní pěchoty. Vřele můžu doporučit nové stránky Helmand Blog kde je popisován i vývoj v Sanginu.

Každopádně stojí za to si položit v souvislosti s tímto článkem i otázku: „Jak se dívám na situaci v Afghánistánu? Je to pesimistický anebo optimistický pohled? Snažím se být objektivní?“ Odpověď do značné míry předurčuje to, co Afghánistánu říkám, či píši bez ohledu na složitou realitu v terénu.

Speaking about the incident, Cpl of Horse Harrison said: „The first round hit a machine gunner in the stomach and killed him outright. He went straight down and didn’t move. „The second insurgent grabbed the weapon and turned as my second shot hit him in the side. He went down, too. They were both dead.“

Podle něj byly podmínky naprosto perfektní – bezvětří a skvělá viditelnost. Kulka letěla k cíli tři sekundy. Horse Craig Harrison použil britskou pušku L115A3. Aby kompenzoval odchylku, musel mířit o 1,8 metru výše a 50 cm vlevo. Několik týdnů poté, Harrison přežil přepad, při kterém bylo jeho vozidlo zasaženo 36krát a jedna kulka prošla i jeho helmou.

During the Taliban ambush, his patrol vehicle was hit 36 times. He said: „One round hit my helmet behind the right ear and came out of the top. „Two more rounds went through the strap across my chest. We were all very, very lucky not to get hurt.“

Později najelo vozidlo, ve kterém jel na nastraženou výbušninu a zlomil si obě ruce. Nyní je v Británii na léčení a po vyléčení se chystá vrátit do Afghánistánu.

Pár dnů po americkém ministrovi obrany Robertu Gatesovi, který představil Quadrennial Defense Review Report, učinil britský ministr obrany podobnou věc. Zveřejnil „Zelenou knihu“ (Green Paper), která je podkladem pro diskusi a nakonec by měla přispět k tvorbě Strategic Defence Review.

We plan to conduct this review soon after the general election. The Green Paper does not reach any conclusions on future defence policy – this is for the Strategic Defence Review – but it rather sets out the questions that a Strategic Defence Review will have to answer.

Přesto si ministr obrany Bob Ainsworth neodpustil při představování dokumentu několik zajímavých poznámek. Například zdůraznil, že bude muset dojít ke šrtům jak na seniorních pozicích v ozbrojených silách, tak v řadách civilistů. Zatímco Ainsworth hovořil o tom, že je nutné prověřit, jestli počet vysoce postavených civilistů a vojáků je „ospravedlnitelný“, šéf letectva John Stirrup šel ještě dále:

Warning that the MoD’s bureaucracy was becoming „sclerotic“, Air Chief Marshal, Sir Jock Stirrup, chief of the defence staff, added: „The growth in the number of people is hindering decision-making.“

Měla by odejít i řada vysokých důstojníků, protože jak ukazují data ministerstva obrany, byť od konce Studené války klesl jejich počet, řady nižších důstojníků a praporčíků prořídly ještě více. To vedlo k „inflaci hodností“. V britských silách slouží například 47 důstojníků se třemi hvězdami – generálporučíků, viceadmirálů a maršálů letectva. A podle jedné studie má britské námořnictvo více admirálů, než válečných lodí. Největším problémem však bude udržení stanovené výše rozpočtu:

Last month, the Royal United Services Institute, a respected think tank, warned that the number of armed forces personnel would have to fall from today’s 175,000 to 142,000 in six year’s time if budgets are to be kept.

Škrtům se samozřejmě nevyhnou ani občanští zaměstnanci. V rezortu je totiž zaměstnán jeden civilista na dva vojáky, což se zdá být příliš. Počet občanských zaměstnanců je mimochodem vyšší než počet příslušníků námořnictva a letectva dohromady.

V neposlední řadě se bude škrtat i v nákupech. A z toho vyplývá, jak se píše v Zelené knize, že „všechny budoucí operace, s výjimkou případů nouze, budou pravděpodobně prováděny se spojenci a partnery… což omezí naší schopnost jednat národně, ale může to znamenat efektivnější příspěvek k mezinárodní bezpečnosti.“

Jinými slovy, byť je Francie zmíněná v dokumentu pouze jednou v souvislosti s jejím návratem do vojenských struktur NATO, což má umožnit větší spolupráci v obranné oblasti, je vcelku jasné, že Paříž je tím hlavním ke komu výše uvedené úvahy směřují. Především Francie, ale i další evropské země se mají stát řešením – jak šetřit a zároveň udržet schopnosti na výši. Pokud skutečně zotavování se z krize, což ve státním sektoru bude v příštích letech znamenat pouze škrtání, povede k hlubší spolupráci evropských zemí v bezpečnostní oblasti, může to mít zajímavý dopad na Evropskou unii, potažmo její vojenské schopnosti.

Je však lepší se nechat překvapit a přistupovat ke všem záměrům opatrně. Podobně jako Paříž, když se dozvěděla o tom, že by si Britové přáli spolupracovat ještě více, než v posledním desetiletí. Ministr obrany Herve Morin to odmítl veřejně komentovat, ale jeho mluvčí řekl, že „jakýkoli krok, který povede k větší evropské spolupráci je dobrou zprávou pro pana Morina, který je přesvědčený Evropan“.

However, he cautioned: „France and Britain are an old couple. There are periods of high passion and then things go back to normal.“

A nakonec, pro zajímavost, vývoj rozpočtu britských sil.

Voják z 1. praporu Grenadier Guards v Hílmandu; Foto Sergeant Keith Cotton, Crown Copyright/MOD 2009

V posledních 36 hodinách začali Britové a Afghánská národní armáda připravovat půdu pro Operaci Moshtarak (v dárí „společně“) v Hílmandu. Jde o akci ISAF, kterou povede americká námořní pěchota a která by měla být zahájena v nejbližší době. Cílem je vytlačit povstalce ze středního Hílmandu. Generál Gordon Messenger řekl, že

Task Force Helmand, the British with the Grenadier Guards Battle Group, supplemented by a company from the Royal Welsh and a company from the Scots Guards, and partnered at company level by the Afghans, have in the last 36 hours conducted a combined aviation and ground operation in this area here, with the intent to improve security in an area which has been a bit of an irritant in terms of insurgency operating from that area, and affecting the security around the district centre and the bazaar that abuts it.

Podle Messengera je cílem „zajistit bezpečnost populace“, nikoli primárně zabíjet povstalce. Operace Moshtarak má být prvním stupněm, druhým má být zlepšení schopností afghánských bezpečnostích sil a třetím „tranzice a reintegrace postalců a jejich sympatizantů do afghánské společnosti prostřednictvím Afghánci vedeného programu reintegrace“, praví se v prohlášení. Zkrátka „clear-hold-build“.

Jak vám to přijde? Pěkný plán. Proč jen mi to připomíná pasáž z jednoho dílu oblíbeného dětského čtiva/seriálu Tomáš a jeho přátelé? Mašinka Tomáš se rozhodne závodit s autobusem Bertie a v určité fázi závodu vagóngy Annie a Clarabel povzbuzují Tomáše skandováním: Po-spěš-me si, po-spěš-me si… Tomáš nakonec vyhraje, jak jinak.

Dát na oficiální stránky zprávu o tom, že zanedlouho začne ofenzíva a že pak nikdo netouží po ničem jiném než po odchodu není asi úplně nejlepší. Jakoby v Londýně (a nejenom tam) všichni křičeli: Po-spěš-me si… I když fakt je, že první začal křičet Barack Obama. A co křičí ná pákistánsko-afghánském pomezí? Po-spěš-te si?

Jak jinak chápat slova generála Sira Nicka Parkera, zástupce šéfa mise NATO v Afghánistánu, který ještě dříve než ofenzíva Moshtarak začala prohlásil, že bude důležitým přínosem ke stabilizaci země.

“By December 2010, I am confident we are going to be able to demonstrate that the approach we are taking is successful in bringing stability to a country that desperately needs it,” he said. Britain has around 10,000 troops in Afghanistan, and Gordon Brown has said that British numbers can start to fall when the Afghan government forces are able to secure the country themselves. Asked what success by the end of the year would mean for British troop numbers, Sir Nick replied: “Make your own assumptions. We are going to be successful.” He said that predictions that British troops will be in Afghanistan for many years to come were wrong, insisting that a „measured process of provincial transition“ would begin within the next 12 months.

Operace podle generála vyšle jasný signál povstalcům, že afghánské bezpečnostní síly s pomocí NATO jsou schopné povstalce porazit. A také jasně ukáže, že výcvik afghánských sil aliančními vojáky je úspěšný. Hod-ně štěs-tí, hod-ně štěs-tí… Za jedenáct měsíců to bude jasnější.

But critics said it was „offensive“ that civil servants who work only at Army bases or accompanying ministers on walkabouts should be given the same medal as the troops who face the Taliban on a daily basis. A total of 235 British forces personnel have died while serving in Afghanistan since the start of operations in October 2001, but no civil servants have been killed.

Tato informace se objevila poté, co vyšlo najevo, že zaměstnanci ministerstva obrany dostali letos na bonusech za „výkonnost“ 47 milionů liber (1,35 miliardy korun). Zaměstnanci ministerstva obrany berou za to, že jsou v Afghánistánu více než osm tisíc liber (necelých 230 tisíc korun), což je přibližně pětkrát více než vojáci.

But one civil servant who recently returned from Afghanistan said it was right that he received the OSM. “We are not on the front line facing the Taliban, but could be blown to pieces at any time,“ he told the paper. „I shall wear my medal with pride inside and outside the office.“ At a presentation ceremony in July, Armed Forces minister Kevan Jones said: „The welfare role these people do is vital in operations and I thought it important that they get public recognition.“

Princezna Anna vyznamenává vojáky ze 152. transportního regimentu Operational Service Medal; Foto britské MoD

Shodou okolností včera vyznamenala princezna Anna vojáky ze 152. transportního regimentu medailemi za operační nasazení. Tito vojáci z teritoriální armády obdrželi medaile za nasazení v afghánském Hílmandu. Konkrétně za:

• 12,000 kilometres travelled by road
• 5,000+ tonnes of ammunition delivered to combat troops
• 10,000+ tonnes of rations delivered to combat troops
• 15,000 tonnes of water delivered to combat troops
• 8.5 million litres of fuel delivered to combat troops
• 100 tonnes of medical supplies delivered to combat troops
• 15,000+ tonnes of infrastructure equipment delivered in support of the local Afghan communities
• £1bn+ of drugs seized/denied

A total of 224 British service personnel have died since the start of operations in Afghanistan in 2001, compared to 255 in the two-month war against Argentina 24 years ago. The number of servicemen and women injured has also been extensive – a total of 940 in the four years of combat.

Včerejší incident je ovšem v mnohém více šokující, než přechozí ztráty v boji. Vojáci, jejichž úkolem byl výcvik ANP zemřeli, když se zastavili na afghánské policejní stanici. Jeden z afghánských policistů po nich začal střílet zřejmě ve chvíli, kdy si sundali neprůstřelné vesty. Útočník uprchl, k útoku se přihlásil Taliban. Britský premiér Gordon Brown řekl:

„While we are assembling evidence, the Taliban have claimed responsibility for this incident,“ Mr Brown told MPs in the Commons on Wednesday. “It may be that the Taliban have used an Afghan police member or they have infiltrated the Afghan police force and that is what we’ve got to look at,“ he said.

Podle některých informací však střelec pracoval pro policii tři roky. Pravděpodobnější bude, že dlouhodobě nepatřil k Talibanu, ale že ho někdo uplatil. Napadlo mně také, že není nemožné, že si vyřizoval osobní účty, například kvůli někomu z bližší či širší rodiny. Ale to je skutečně jenom spekulace. Nic z výše uvedeného však nezmění na tom, že o život přišlo pět lidí, kteří se snažili Afgháncům pomoci. Jsou to:

1. Sergeant Major Darren Chant, 1st Battalion The Grenadier Guards
2. Sergeant Matthew Telford, 1st Battalion The Grenadier Guards
3. Guardsman James Major, 1st Battalion The Grenadier Guards
4. Acting Corporal Steven Boote, Royal Military Police
5. Corporal Nicholas Webster-Smith, Royal Military Police

Tato událost má a bude mít velký vliv na veřejné mínění, které je už tak proti britské angažovannosti v Afghánistánu. Jsou obavy, že by mohla být vláda přinucena dříve či později ke stažení. Co by to znamenalo pro misi v Afghánistánu není potřeba zdůrazňovat.

Lord Ashdown writes in The Times: “There is now a real chance that we will lose this struggle in the bars and front-rooms of Britain, before we lose it in the deserts and mountains of Afghanistan.” Lord Powell said that the public wouldn’t accept a strategy that did not include a cut-off point within three years.

Výcvik afghánských sil je klíčový, ale včerejší incident ukazuje na rizika, která jsou s tím spojena. A řekl bych, že toto je jedno z mnoha. Docela by mně proto zajímaly vaše názory a zkušenosti. Předpokládám, že někteří z vás něco podobného v Afghánistánu dělali a nebylo by od věci se podělit o názory na tuto věc. Mohou být velice zajímavé, ale havně mohou i někomu pomoci.

Jaká jsou při výcviku rizika? Dá se podobným incidentům nějak předejít? A jaké jsou dle vás dosavadní lessons learned v oblasti výcviku a spolupráce s ANP a ANA?

Brigádní generál Tim Radford po příletu z Afghánistánu; Foto britské ministerstvo obrany

V pondělí se vrátili do Británie muži a ženy z 19. lehké brigády. Brigádní generál Tim Radford prohlásil, že vojáci prošli „extrémní zkouškou“. Jenom během léta Britové přišli o 66 lidí a mnohem více bylo zraněno. Jak řekl Radford:

“This summer we have had a total of 1,800 improvised explosive devices laid in our path so we have had to adapt quickly and that’s never been seen before in Helmand.“

Pokud by člověk počítal, že brigádní generál myslí létem skutečně pouze tři měsíce, pak by vycházelo 20 IED na den, což je úctyhodný počet ze dvou hledisek – 1) ukazuje těžkosti, kterými Britové procházeli a b) ukazuje na schopnosti Talibanu a dalších skupin bojujících proti koaličním silám. Radfordovi vojáci se účastnili operace Panther’s Claw, jejímž cílem bylo vytvlačit Talibance a umožnit tak více lidem, aby se mohli účastnit voleb. Jak se ukázalo, volební účasti na jihu to ale příliš nepomohlo. Nicméně operace skončila na konci července a byla označena za úspěšnou.

Radford said the brigade had managed to build roads, 10 schools and seen the first opening of a domestic airport, north of Lashkar Gah. His soldiers, he said, had also found more than 1,000 tonnes of chemicals and opium. Describing the situation back in Afghanistan, he said: „My feeling at this stage is that the grip that the Taliban have on the population in the central belt is certainly weakening and I know it is something that 11 Brigade, who have taken over from us, will push forward over the winter months.“

Toto prohlášení zní docela optimisticky. Zvláště, pokud se člověk podívá na zprávy z jiných částí země. Je možné, že se Britům skutečně podařilo Talibance zatlačit, ale těžko říct, zda to má nějaký větší význam. Třeba s ohledem na zprávy z Nuristánu, kde při masivním útoku Talibanců na předsunuté stanoviště amerických a afghánských sil zemřelo na začátku října osm Američanů a 24 bylo zraněno. Pár dnů poté, se síly NATO z oblasti stáhly a okres opanovali Talibanci.

The Taleban claimed victory nonetheless. Zabiullah Mujahid, a spokesman, said that the US military destroyed what remained of the outpost. “This means they are not coming back,” he said. “This is another victory for Taleban. We have control of another district in eastern Afghanistan.”

Američané odmítají, že by šlo o vítězství Talibanu s tím, že opuštění předsunutých stanovišť, která byla při útoku zničena, bylo už nějakou dobu v plánu dle strategie generála Stanleyho McChrystala. Ale jak na The Long War Journal poznamenává Bill Roggio:

But the US military has not denied the Taliban now own the Kamdish district, which sits astride a Taliban ratline into Pakistan’s northern district of Chitral. US troops will no longer remain in Kamdish in an effort to „stop or prevent the flow of militants into the region.“ Despite the US military’s protests, the withdrawal from Kamdish will be viewed locally and regionally as a Taliban victory. A US withdrawal from the bases so soon after the attack, despite the reasons, which be characterized as the Taliban chasing US forces out. And the Taliban will be visibly in control of the district.

Taliban takovýchto okamžiků dokáže skvěle využívat k propagandě. A k dispozici má nejmodernější technologie, včetně tzv. Webu 2.0. Hodně aktivní je ve virtuálním světě podle expertů od roku 2007 a nyní využívá i oblíbený server YouTube, který před pár dny oznámil, že videa na něm sleduje více než miliarda lidí denně. Jak píše Danger Room, k využívání YouTube přiměla Talibance jednoduše vyšší kapacita pro přenos dat:

“Recent efforts to distribute high-resolution jihadi media in standard formats — RMVB, AVI, MPEG — have simply overloaded their web servers and exhausted their bandwidth.  Now, it appears that the Taliban webmasters have finally come around and recognized the merits of YouTube, using the U.S.-based service to test out directly embedding video into their sites.  By turning to YouTube, the Taliban gain a free, highly-reliable video broadcast service with the potential to reel in a vast, viral audience.”

Tento text začínal Brity a tak nebude od věci skončit s Němci. Jak se píše na stránkách Deutsche Welle německá pomoc rodícím se afghánským silám výrazně přispívá k válečnému úsilí Talibanu a dalších. Zbraně, které byly v roce 2006 z Německa do Afghánistánu poslány jako příspěvek ke zvýšení bezpečnosti se prodávají na černém trhu za 680 eur (tisíc dolarů)  za kus.

In 2006, the German Defense Ministry shipped 10,000 old Walther-P1 pistols to the Afghan Interior Ministry to equip Afghan police and army. However, both the German government and the responsible US-led security team in Afghanistan reportedly failed to properly monitor the guns’ whereabouts. The US unit said that it only had detailed records of 4,563 pistols out of a total 10,000. Current and former Afghan soldiers and police officers are said to be among those illegally selling and trafficking the pistols, some of which have ended up in Pakistan’s north-west border provinces and neighboring tribal areas. The German guns were also being traded in northern Afghanistan where German soldiers are stationed.

CPL GABRIEL MORENO/MOD/HANDOUT CROWN 2008

Začátek textu o Britech by asi neměl začínat jinak, než připomínkou padlých, protože toto léto bylo skutečně obtížné. Takže, v tuto chvíli (9. září) jich v Afghánistánu od roku 2001 padlo 213. Tím posledním je příslušník speciálních sil, který zahynul při osvobozování britsko-irského novináře Stephena Farrella pracujícího pro pro New York Times. Komando zasáhlo proti Talibancům, kteří drželi Farrella a jeho afghánského překladatele Sultana Munadiho účastnilo.

Novinář a jeho překladatel byli zadrženi v sobotu, když se snažili dostat do Kundúzu, kde NATO vybombardovalo cisternu. Při výbuchu zahynuly desítky civilistů a nějací Talibanci. Při osvobozovací akci byl afghánský překladatel zabit. Zahynula údajně i žena s dítětem. Farrellovi se nic nestalo. V jeho životě je to  už podruhé, co byl zadržen povstalci – poprvé to bylo v roce 2004 v irácké Fallúdži.

Describing his rescue in the early hours of Wednesday to his newspaper, he said the first he knew of the raid was the approaching thud of helicopters. He said: “We were all in a room, the Talibs all ran, it was obviously a raid. “We thought they would kill us. We thought should we go out.” As the pair ran out, they could hear British and Afghan voices. He said: “There were bullets all around us. I could hear British and Afghan voices.” As they reached the end of a wall, Mr Munadi went forward, shouting: “Journalist! Journalist!” but fell in a burst of gunfire.

Tato operace speciálních sil – britských se spojeneckou a afghánskou podporou – je epizodou v mnohem větším a ne zcela dobře se vyvíjejícím konfliktu. Hlavní problémy Britů, ale i spojenců jsou na jihu. Jak už jsme několikrát psali, kvůli nedostatečnému vybavení vypuklo politické zemětřesení a premiér Gordon Brown čelí neustávající kritice. A tak se snaží být co nejvíce viděn s vojáky a napravovat, co se dá. Jak řekl včera když oznamoval, že Farrell byl zachráněn:

„As we all know, and as last night once again demonstrated, our Armed Forces have the skill and courage to act. They are truly the finest among us, and all of us in Britain pay tribute to them, and to the families and communities who sustain them in their awesome responsibilities.“

V posledním týdnu se ovšem debata prohloubila a přesunula dál – hlavním terčem je kritika britské strategie v Afghánistánu. Londýnské Timesy upozornily na texty v posledním čísle British Army Review (časopis je určen pouze pro interní použití v rámci armády), ve kterém se často objevují kontroverzní komentáře a články. Soudě podle Timesů, tentokrát se opravdu urodilo.

Some of the most critical comments come from Colonel Peter Mansoor, a former American commander who worked closely with General David Petraeus, the top US commander in Iraq until a year ago, and an academic who lectured at the Royal Military Academy Sandhurst. However, other insights into the military campaigns and the consequences for the soldiers, and for the way the missions are being run, are provided by a reservist major, formerly a company sergeant-major in the 1st Battalion The Parachute Regiment, and a Territorial Army trooper.

Autoři vidí problémy především v tom, že Britové, kteří obvykle byli v counterinsurgency (COIN) lepší než Američané, jakoby nyní zaostávali. Daniel Marston, který učí na Sandhurstu napsal:

„Observers expected that the British forces going into Afghanistan and Iraq, given their history of success in counter-insurgency, would automatically be better suited to waging wars among the people than their American counterparts. The British Army, in practice, appeared to be losing its way in terms of practical application of key facets of COIN. “Many officers and NCOs … were apparently unaware of important operational and strategic aspects of COIN. The British Army cannot turn its back on a difficult campaign and disregard lessons, some of which are admittedly very tough to swallow … The British campaign in [Iraq] was not a glowing success, as some within Whitehall and PJHQ [the MoD’s Permanent Joint Headquarters] may try to claim.”

Plukovník Peter Mansoor dokonce hovoří o britském „selhání“ v Basře:

“The British failure in Basra was not due to the conduct of British troops, which was exemplary. It was, rather, a failure by senior British civilian and military leaders to understand the political dynamics … in Iraq, compounded by arrogance that led to an unwillingness to learn and adapt, along with increasing reluctance to risk blood and treasure to conduct effective counter-insurgency warfare… “British commanders attempted to cut deals with local Shia leaders to maintain the peace in southern Iraq, an accommodation that was doomed to failure since the British negotiated from a position of weakness.”

Je zajímavé číst i komentáře čtenářů článku. Některé jsou samozřejmě v duchu: Co nás ten Američan bude vyučovat… Jde o dosti závažnou debatu, která už překročila akademický a novinářský svět. Že by v Británii vypukávala s tříletým zpožděním obdoba americké „revoluce generálů“? V této souvislosti doporučuji text Davida Betze a Anthonyho Cormacka Iraq, Afghanistan and British Strategy z letošního jara.

Ale napadá mne, když popisuji debaty v Británii a Spojených státech, co ostatní spojenci? Možná by nebylo od věci soustředit se na ně. Co si má člověk myslet o tom, co se nyní děje v Německu? Došlo k omylu, byli zabiti civilisté, což je politováníhodné a musí to být vyšetřeno. O tom není pochyb. Ale je nutné debatovat o stažení? To je přinejmenším bizarní. Holt, Gerhard Schröder v kampani v roce 2002 v tomto ohledu svázal ruce všem svým nástupcům, když dokázal zneužít pacifistického sentimentu jenom proto, aby získal post.

A tak by se dalo pokračovat. Zkrátka, Američané ani Britové už nepočítají, že by nějaká další spojenecká země poslala své lidi na jih Afghánistánu, kde se skutečně musí bojovat.

…the only country to make a significant response was France when it sent around 1,000 extra troops to Afghanistan last year. The issue of Nato’s approach to the Afghanistan crisis was highlighted by Eric Joyce MP, who last week quit his post as a junior aide to Bob Ainsworth, the defence secretary, when he called into question the alliance’s commitment. In a letter to the Prime Minister, he wrote: „For many, it seems that Britain fights; Germany pays, France calculates and Italy avoids. If the United States values each of these approaches equally, they will end up shouldering the burden by themselves.“

Hlavně, že ti, co se nejvíce vezou, se obvykle nejvíce odvolávají na spojenecké svazky. Statistika je neúprosná: Od roku 2001 Američané, kteří mají v Afghánistánu 29 950 vojáků, přišli o 813 lidí, Britové s devíti tisíci vojáky o 212, Kanaďané s 2 800 o 124, Němci s 4 050 o 33, Francie s 3 160 o 28 a Dánsko se 700 o 24. V červenci bylo v Afghánistánu provedeno přes sto útoků nástražnými výbušnými systémy, většina z nich na jihu. Zemřelo při nich 459 vojáků, většinou Britů a Američanů.

Pokud se chceme ještě bavit o spojencích a spojenectví, nebylo by na čase s tím něco udělat? Více pomoci těm nejvíce zkoušeným? Jistě, je to velice riskantní, voličstvo tomu tleskat nebude. Ale současný stav, kdy se dovoláváme spojenectví a přitom největší tíhu nasazení necháváme na několika zemích je naprosto nemorální. Co si zvolíme? Teplíčko nebo hanbu?

The soldier was killed as a result of an explosion that happened whilst on a foot patrol near Gereshk, central Helmand Province yesterday afternoon.

A navíc houstnou spory mezi premiérem a velením armády. Velitel pěchoty generál Sir Richard Dannatt a náčelník štábu Sir Jock Stirrup se nechali slyšet, že v Afghánistánu je zapotřebí více vojáků a helikoptér. Říkají tedy přesně to, co nechce Gordon Brown slyšet. Sir Jock po jednání s premiérem doslova řekl:

„In this situation where you have lots of improvised explosive devices, the more you can increase your tactical flexibility by moving people by helicopters then the more unpredictable your movements become to the enemy,“ Sir Jock said, speaking in Downing Street after talks with the Prime Minister. „Therefore it is quite patently the case that you could save casualties by doing that.“

Britské síly na jihu Afghánistánu; Foto Crown Copyright/MOD 2009

Hlavní zprávou pro britská média nebylo ani to, že britský nejvyšší velitel pěchoty generál Sir Richard Dannatt navštívil zkoušené síly v Afghánistánu jako to, že na místo určení letěl americkým Blackhawkem. Jakoby tato skutečnost byla pouze potvrzením toho, o čem britská média píší řadu dnů – za velkými ztrátami stojí i nedostatečná výbava britských sil zejména helikoptérami (viz OWOP Největší ztráta Britů od Falkand). The Daily Telegraph v textu Shortage of helicopters undermining „protextion“ of troops in Afghanistan píše:

When asked about his travel arrangements, Gen Dannatt replied: “Self-evidently… if I moved in an American helicopter it’s because I haven’t got a British helicopter.”… Gordon Brown, the Prime Minister, has insisted it is „absolutely clear“ that the heavy death toll recently has not been due to a shortage of helicopters. But committee chairman James Arbuthnot said: „It seems to us that operational commanders in the field today are unable to undertake potentially valuable operations because of the lack of helicopters for transportation around the theatre of operations. We are also concerned that operational commanders find they have to use ground transport, when helicopter lift would be preferred, both for the outcome and for the protection of our forces.“

Britská výbava je skutečně o poznání horší než například americká. Kritika, která se sype na vládu se však netýká pouze helikoptér. problémy jsou i s pancéřovanými vozidly. Jak poznamenává David Axe v Danger Room, to se týká například Vikingů, ve kterém při výbuchu bomby zemřel podplukovník Rupert Thornloe – důstojník s nejvyšší hodností, který zemřel v boji od války o Falklandy. David Axe dodává:

The expense of supporting and equipping almost 10,000 troops in Afghanistan has all but bankrupt the Ministry of Defense. The Royal Navy and Royal Air Force have given up large numbers of destroyers, frigates, submarines and fighter jets — and further cuts are likely, as London struggles to maintain its commitment to the Afghanistan war. But is the current, high level of funding even adequate, in light of the vehicle and chopper shortages?

Zatímco Britové měli v posledních týdnech poměrně vysoké ztráty, Američané, kteří vedou souběžnou ofenzívu na územích ovládaných Talibanem, doposud ztratili dva příslušníky námořní pěchoty v Hílmandu. Dle The Philadelphia Inquirer Pentagon nesdělil detaily o příčině smrti, pouze to, že se tak stalo v sobotu Hílmandu.

Podle generála Stanleyho McChrystala, nového velitele spojeneckých sil v Afghánistánu, americké síly na jihu Hílmandu čelily menšímu odporu Talibanu než se čekalo a naopak Britové se dostali do mnohem tvrdších střetů. To se však může změnit. Dá se předpokládat, že Talibanci budou čekat na to, až se Američané rozmístí na předsunutých „outpostech“ a pak začnou útočit, aby se je pokusili vytlačit. Jak uvádějí The New York Times v textu Warning From General on End to Afghan Combat:

General McChrystal said the operation’s next stage would be to expand to other important towns in the southern Helmand River valley, to clear out militants there, and hold the reclaimed ground until Afghan civilian authorities and officials could take charge. But moving into these new areas will require more Afghan police officers and soldiers than are currently expected to be available, General McChrystal said. As part of a 60-day mission review, the general said he would recommend expanding the Afghan Army, now scheduled to increase to 134,000 troops. He said he would also seek to speed the process to do that before the scheduled completion date of 2011.

ISAF i jednotky spadající pod operaci Enduring Freedom čelí v Afghánistánu řadě problémů a bojují na mnoha frontách. Například stále zůstávají „kapsy“ povstalců v oblastech, které byly považovány za klidné. To se týká například Kundúzu, kde jsou němečtí vojáci či Farahu, kde jsou Italové. V neposlední řadě se objevují stížnosti na špatnou koordinaci mezi jednotlivými částmi spojeneckých sil.

McChrystal však neopomněl zdůraznit to, co opakují všichni zastánci Counterinsurgency: primárně jde o ochranu Afghánců.

“At the end of the day, you’re fighting for the population, not with the population or against the population,” General McChrystal said. “As you fight for them, you are trying to convince them. You are in an argument with the enemy over the population, and they are listening, and they are watching what you do and what you say. They are going to decide based on who makes the most convincing argument… Are you protecting them? Can you stop them from being coerced at midnight by an armed man who shows up and threatens them?” the general continued. “It’s a retail war.”

Britové, které jsem měl možnost potkat, jsou skvělí válečníci a opravdu dobří vojáci, od nejnižší funkce až po tu vyšší. A to i přesto, že mají podstatně horší vybavení (jak individuální, tak co se týče techniky), podporu a zázemí na základně oproti stejnému druhu vojska americké armády.

Bojovými operacemi projde opravdu každý. Do boje vedou vojáky kapitáni nebo majoři. Nebylo výjimkou, že se docela drsné rutinní patroly účastnili plukovníci ze štábu, aby mohli lépe zhodnotit situaci přímo v terénu, aby následující dny strávili nad mapou. To jsem opravdu na Britech oceňoval – neposílali nikoho nikam, kam by nešli sami. Podle toho vypadaly i jejich bojové operace a výsledky – minimum ztrát, velký počet eliminovaných nepřátel a neustálé obsazování dalšího, většinou poměrně vyčištěného, území. Na druhou stranu, i když jsou sebelépe připraveni, ztrátám se nevyhnou, protože na nich leží hlavní tíha bojů v oblasti. Nemohou si vybírat „čas a místo“ jako speciální síly.

Každé větší operaci vždy předcházelo varování místního obyvatelstva. Využívaly se  letáky shazované z letadel, ampliony připevněné na vozidlech i přímá komunikace s obyvatelstvem. V den „D“ se kompletně vyčistilo dané území. Akce se účastnily přibližně dva až tři tisíce vojáků. Předcházela tomu samozřejmě dělostřelecká a minometná příprava. K dispozici byla po celou dobu vzdušná podpora. Je zajímavé, že oblast obvykle opustili civilisté, ale Talibanci zůstali, aby bojovali. A to velice tvrdě.

Viděl jsem třeba compound po třech náletech F-15 – jen se slehl prach a Talibanci spustili z trosek opět těžkou palbu. Je jasné, že gramáž pum se každým náletem zvyšovala. Pak strojům F-15 došla munice a útok zahájily AH-60. Výsledek byl stejný. Je nepochopitelné co pouze s kalašnikovem, RPG (občas i s minometem) a s nástražnými výbušnými systémy (IED) dokážou. Byly okamžiky, kdy jsem opravdu obdivoval jejich houževnatost a odhodlání bojovat proti takové přesile, jak početní tak i technologické.

Abych to shrnul, Britové používali taktiku „dobij území – postav hrad“. To je sice náročné na počty nasazených vojáků v oblasti, ale fungovalo to. Teď, když čtu ty smutné zprávy z Hílmandu nevím co říct. Už jednou, minimálně za nás, to stálo desítky životů a mnoho zraněných. Promrhal se ale čas a tak se to, co už bylo dobité musí dobíjet znovu.

Terén
Pro tuto oblast je charakteristická písečná či kamenitá poušť (kameny velikosti grepu) protkaná různě hlubokými vádími. Z ničeho nic se také objevují velké skalnaté kopce, jakoby je tam někdo „posadil“, aby rozbil nudnou rovinu. Hlavní hrozbou vždy byly IED umístěné na cestách (po výbuchu nenásledoval útok), nebo stará ruská minová pole. Pro zajímavost – v oblasti byla pouze jedna asfaltová cesta, 75 procent provozu probíhalo právě v poušti v naprosto nepochopitelném spletenci cest. Mimo cesty se nedalo jezdit kvůli různým kanálům, vádím a kamenům. Proto bylo opravdu snadné najet na IED.

Takto vypadá "Green zone" prostírající se kolem řeky Hílmand

Oblastí protéká řeka Hílmand, která je po obou březích lemována zeleným pásem širokým přibližně 300 metrů až 1 kilometr. Oblast je prošpikována kanály, je velmi úrodná, a proto je i osídlena. Nejedná se zpravidla o vesnice ale o roztroušené compoundy spojené často jen jednou cestou.

Jde o nepřehledný terén, který poskytuje výhodu útočníkům. Každý pohyb vojáků je pečlivě sledován již od opuštění základny. „Nepřátelské oči“ jsou všude, takže je velmi jednoduché způsobit mezinárodním silám velké ztráty. Protivník samozřejmě výborně zná místní terén a podmínky a ví, kam se vojáci přesunují , takže má dost času dostat se na výhodnou pozici k útoku, i když je od ní relativně vzdálený. Ke komunikaci zcela běžně používá civilní vysílačky.

Poslední měsíce za našeho působení v oblasti začali nepřátelé úspěšně používat v „green zone“ IED, což bylo do té doby nezvyklé. Okolí každé cesty je stejné – buď si drhneš rukáv o nějakou vysokou zeď, nebo nevidíš přes zelenou stěnu vzrostlých stromů, křoví, marihuany a velmi vysoké kukuřice. Nepřítel na tebe v lepším případě střílí i z jednoho metru, v horším odpálí výbušninu a pak střílí.

Je jasné, že v tomto terénu má protivník velkou převahu, a chvíli trvá, než zjistíš co se vlastně děje. Výstřely a pozice nepřátel nejsou vidět a cesty jsou velmi členité, takže se přední část týmu v okamžiku kontaktu může nacházet i za druhou zatáčkou. Nepřátelé jsou v „green zone“ velmi dobře připraveni na boj. V každé oblasti, kde jsou „stromy“ (tree line) je systém samostatných i vzájemně propojených zákopů (na výšku muže).

V compoundech jsou těsně nad zemí vytvořené díry, do kterých se vejde hlaveň a ze kterých má dotyčný omezený výhled do okolí. Absolutně se nedá zjistit, odkud se střílí. Letecká podpora je vcelku k ničemu, protože není jasné, na jaké cíle by se měla zaměřit a navíc, kolem je „civilní idylka“ – děti pasou dobytek nebo dělají s rodiči na políčkách. Děla jsou také k ničemu, protože kvůli balistice se granáty rozbíjejí o stromy a hlavně, pokud se nejedná o velkou operaci, všude jsou civilisti nebo alespoň ženy s dětmi.

Našli jsme v kukuřici i betonový bunkr vzdálený pět metrů od cesty. Britové přišli o několik lidí, než zjistili, odkud se střílí. Navíc, když protivník cítí, že už jsi opravdu blízko, odejde z objektu nebo se vyplíží některou z připravených děr ve zdi těsně nad zemí a střílí z dalšího křoví nebo compoundu. Mnohokrát se nám stalo, že jsme obsadili objekt, na ohni se ještě vařilo jídlo a u děr ve zdi byly koberce pro větší komfort a prázdné nábojnice.

Samotné compoundy jsou taky velmi zajímavé. Každý je úplně jiný, od tloušťky zdí po samotný dvůr a interiér. Nikdy předem není jasné, jakou zvolit taktiku, kolik lidí bude potřeba na „čištění“ a kolik jich zbude na „krytí“. Vše totiž záleží na fantazii stavitele, nikoli na nějakých obecně dodržovaných pravidlech. Někdy je to labyrint se skrytými prostorami, jindy pravidelné stěny. Moc nepomohou ani letecké snímky. Použít trhavinu pro boční vstup? Většinu zdí jsme klasickou trhavinou neprorazili (nevím proč ale v „green zone“ byly obvodové zdi daleko silnější než v běžných vesnicích). Mají to skutečně dobře vymyšlené. Je znát že už tam mnoho století bojují.

Samozřejmě jsme se také snažili pohybovat mimo cesty, ale nebylo to jednoduché. Člověk neustále postupuje kolem menších nebo větších zavlažovacích kanálů, kterým se musí přizpůsobovat – nedají se většinou přeskočit ani přebrodit. Používali jme proto improvizované lávky, klády atd. Výsledkem bylo, že jsme byli „vidět“ stejně dobře, jako na cestě a navíc jsme museli dávat ještě větší pozor. Když jsi spadl do vody, mohl ses utopit, protože strouhy jsou hodně hluboké a výstroj tě stáhla okamžitě ke dnu.

Co se mohlo stát Britům?
Pokud nepromluvil o jejich plánech místní překladatel, což se stává, museli Britové svým pohybem nepříteli napovědět, kam jdou, takže na ně mohl předem připravit léčku. Jakmile se do takové léčky bez varování dostaneš a jednotka není rozdělena alespoň na dva samostatné celky, tak už to není o boji ale o holém přežití (tedy pokud není protivník úplný pitomec).

Spojenecké vozidlo po explozi nástražného výbušného systému (IED)

Takovým místem, kde je nastražená léčka mohou vojáci projíždět bez problémů i několik dní. Nepřítel čeká na správný moment – buď jsi moc silný, nebo máš dobré vybavení nebo je překvapíš nějakým postupem, který nečekali. Na to byly výborné naše čtyřkolky. Protivník se také rychle učí a po krátkém váhání najde tu správnou taktiku. To, co jsme dělali na začátku, jsme si v žádném případě nemohli dovolit na konci.

Autor je příslušníkem AČR a nepřeje si zveřejnit své jméno. Fotografie pocházejí z roku 2007.

Britští vojáci odpočívají po dalším dnu operací v Hílmandu. Foto Crown Copyright/MOD 2009

Už dvakrát jsem psal o narůstajících britských ztrátách (zde a zde) v Afghánistánu. V pátek se  vyrovnaly ztrátám v Iráku – 179 mrtvým. Ovšem ještě poté oznámilo britské ministerstvo obrany, že při dvou separátních explozích – taktéž v pátek – zemřelo dalších pět vojáků z 2. praporu The Rifles:

The two explosions, which occurred during the same patrol, happened near Sangin, Helmand Province this morning. Spokesman for Task Force Helmand, Lieutenant Colonel Nick Richardson said: “While there are no words to ease their loss, our heartfelt sympathies go to their families, friends and fellow soldiers at this very difficult time: their deaths were not in vain.“

Během jednoho dne tedy zemřelo osm vojáků, což je údajně nejvyšší počet britských vojáků zabitých během 24 hodin od války o Falklandy v roce 1982. Počet mrtvých Britů tak stoupl na číslo 184. Ministerstvo obrany je kvůli tomu pod palbou kritiky. Rodiče zabitých obviňují ministerstvo z toho, že vojáky dostatečně nezabezpečilo, The Times popisují do detailu páteční incident a zároveň kritizují ministerstvo za nedostatečné množství helikoptér, které by mohlo ztrátám zabránit. Politici a vojáci se brání tím, že na zlepšení ochrany sil (především na pancéřování vozidel) utratili navíc v posledních třech letech miliardu liber.

K situaci se konečně vyjádřil i premiér Gordon Brown. Podle něj bylo posledních deset dnů „velice těžkých“. V dopise poslancům však napsal, že Operace panterův dráp, jejímž cílem je dostat Taliban ze středního Hílmandu, je úspěšná:

„Despite the tragic losses, morale remains high – and I can report the assessment of commanders on the ground: that the current operations are succeeding in their objectives,“ he said. „They are having a marked impact on the Taliban in central Helmand, will improve security for the population in the run up to the elections, and will allow longer term work on governance and development to begin.“

Příští týden by měl premiér poslancům přinést důkazy o úspěších operace. Ještě předtím ministr zahraničí David Miliband pronesl, že v této bitvě je v sázce budoucí bezpečnost Británie, protože má zabránit, aby se Afghánistán znovu stal „inkubátorem terorismu“ a základnou pro útoky proti Západu. Bude zajímavé sledovat, zda Brownova a Milibandova slova budou mít nějaký zklidňující účinek. Tipuji 4:1, že žádný.

Zde je popis cílů a průběhu operace z páteční tiskové konfenerce v Hílmandu (z internetové stránky britského ministerstva obrany. A zde je článek z Telegraphu popisující to, co se stalo při tom krvavém útoku. Vypadá to, že Taliban Brity očekával, a že mimo jiné proto byly ztráty tak vysoké:

But most worryingly, it also indicates that the insurgents have now learnt to predict the actions of Nato troops when under attack. The placement of bombs in what was thought to be a secure position, possible landing sites and routes into the ambush area suggest that the Taliban knew precisely how the British would respond. This is a classic response in an insurgency and they are tactics, which the British have seen before, most recently in Northern Ireland. In that counter-insurgency the terrorists developed a whole range of sophisticated IEDs but the British continued to conduct patrols even in the most dangerous areas of the province. Questions will also no doubt be raised over the need to conduct routine patrols in such a dangerous Helmand.

Britský voják předává dál informaci během útoku čety na obydlí v Hílmandu. Foto Corporal Dan Bardsley RLC, Crown Copyright/MOD 2009

Britské síly zaznamenaly další tři ztráty v Afghánistánu, čímž se počet padlých Britů vyšplhal k deseti za posledních deset dnů. Britské ministerstvo obrany totiž oznámilo, že v Hílmandu ve čtvrtek zahynuli při dvou incidentech dva vojáci:

In the first incident, a soldier from 4th Battalion The Rifles was killed in a contact explosion. The incident took place whilst he was on a foot patrol near Nad e-Ali, Helmand province, on the afternoon of 9 July 2009. In a second incident, a soldier from The Princess of Wales’s Royal Regiment attached to 1st Battalion Welsh Guards was killed as a result of a gunshot wound. The incident took place as part of Operation PANCHAI PALANG (Panther’s Claw) in an engagement with insurgent forces near Lashkar Gah, Helmand province, on the evening of 9 July 2009.

V dalším prohlášení ministerstvo oznámilo, že dnes zahynul voják z 2. Královského tankového regimentu:

The soldier was killed as a result of an explosion that happened during a deliberate operation near Nad-e-Ali, central Helmand province this morning.

Podle listu The Daily Telegraph tak britské ztráty v Afghánistánu dosáhly výše ztrát v Iráku. Od roku 2001 zemřelo v Afghánistánu 179 britských vojáků. V Iráku zemřel stejný počet vojáků od března 2003 do dubna letošního roku.

Eight of the 10 most recent fatalities came during Operation Panchai Palang, or Panther’s Claw, a major British assault against the Taliban in Helmand ahead of next month’s Afghan elections. Some 3,000 troops are involved in the operation, which began on June 19 and has seen fierce fighting and significant casualties on both sides.