Příspěvky označené conctractors

Sen o stahování a afghánský nůž na krku kontraktorů

Generál David Petraeus a americký ministr obrany Robert Gates v iráckém Campu Victory (16. června 2007); Foto staff Sgt. Curt Cashour, U.S. Army

Bílý dům ukončil týdenní tahanice o to, jak to bude se začátkem stahování z Afghánistánu příští rok v červenci. Velitel spojeneckých sil generál David Petraeus už několik dní totiž naznačuje, že by tolik nespěchal. Přece jenom aplikace COIN doktríny zabere v Afghánistánu více času, než se původně čekalo.

“The president didn’t send me over here to seek a graceful exit,” General Petraeus said at his office at NATO headquarters in downtown Kabul. “My marching orders are to do all that is humanly possible to help us achieve our objectives.”

Je ale otázka, do jaké míry jsou cíle jednotlivých hráčů „kompatibilní“. Prezident Barack Obama včera vzkázal, že stahování příští rok v červenci začne, ať se děje cokoli:

“The date is not negotiable,” the deputy press secretary, Bill Burton, told reporters aboard Air Force One at the start of a three-day campaign-style swing around the country by the president.

Bill Burton se zároveň snažil všechny přesvědčit, že neexistují žádné rozpory mezi prezidetem a jeho veliteli. Vysvětlení ovšem zní poněkud omšele: často opakovaná slova Davida Petraeuse, že není dobré nic uspěchat, jsou prý pouze malou součástí velkého rozhovoru, ve kterém generál vyslovuje přesvědčení, že prezidentova strategie funguje. Dobrý pokus, ale kdo by jej bral vážně…

David Petraeus je větším diplomatem, než byl jeho předchůdce generál Stanley McChrystal. Strategie, kterou se snaží aplikovat je v tuto chvíli jen jediná možná. Je to zkrátka poslední pokus. Na frontě se to ale nevyvíjí zcela podle časového harmonogramu upleteného loni – například nyní měl být už pod kontrolou Kandahár, ale není a ani v příštích měsících nebude – a navíc podpora shora je vrtkavá.

To, že jde o poslední šanci, se dá chápat i z rozhovoru Freda Kaplana s jedním z nejlepších amerických ministrů obrany historie Robertem Gatesem pro Foreign Policy. Tento rozhovor s mužem, který sloužil už sedmi prezidentům (všem od Richarda Nixona kromě Billa Clintona) stojí za to si přečíst celý. Robert Gates chce nejpozději příští rok opustit Washington, který nesnáší, a odejít do důchodu. Přitom to byl on, který stál mimo jiné za změnami přístupu k Iráku i k Afghánistánu. Jestli měli u někoho Stanley McChrystal i David Petraeus podporu, byl to vždy Gates, který se neváhal pustit do střetu i s politickou reprezentací včetně viceprezidenta Joe Bidena.

You know, I’ve been around bureaucracy long enough to know what the strategy is in terms of waiting me out. To tell you the truth, that strategy would be in place if I were here four or eight more years. So I intend to start fast and with some fairly significant decisions to make it clear I won’t be outwaited, that this is going to happen. The point of all of that is I think that by next year I’ll be in a position where, you know, we’re going to know whether the strategy is working in Afghanistan. We’ll have completed the surge. We’ll have done the assessment in December. And it seems like somewhere there in 2011 is a logical opportunity to hand off. I think that it would be a mistake to wait until January 2012.

A pak je tu ještě jedna věc, nad kterou přemýšlím. Minulý měsíc jsem psal o tom, že stahování amerických sil z Iráku je vyrovnáváno zvýšenou závislostí především ministerstva zahraničí na kontraktorech. Včera afghánský prezident Hámid Karzáí dal nůž na krk kontraktorům, kteří podle něj podkopávají činnost policie a armády – do čtyř měsíců ukončete činnost. Udělal tedy to, co sliboval loni na podzim po řadě stížností na aktivity soukromých bezpečnostních společností.

„Within four months, all private security companies will be disbanded,“ (presidential spokesman Waheed) Omar said without providing details of Karzai’s expedited decree… Karzai’s spokesman said greater regulation of the companies would not solve the problem. „It’s not about regulating the activities of the private security companies, it’s about their presence and it’s about the way they function in Afghanistan,“ Omar said. „It’s about the way they have developed into alternative forces.“

Američané příliš nadšení nejsou, ale vcelku jsou na straně Afghánců, i když tvrdí, že čtyři měsíce nejsou příliš realistický požadavek. Ještě hůř na tom bude NATO, které závisí na kontraktorech pomalu více, než Američané. Afghánský prezident odhaduje, že je v zemi 30 až 40 tisíc kontraktorů. Zdaleka ne všichni se ovšem zabývají poskytováním bezpečnosti. Podle afghánského ministerstva vnitra v zemi operuje 52 licencovaných bezpečnostních firem. Americké ozbrojené síly dodávají, že jich bude ale ještě více, protože v oblasti působí i nelicencované společnosti, které dokončují starší projekty z doby, kdy nebyla opatření tak striktní. Oficiálně Pentagon uvádí, že je v Afghánistánu 26 tisíc kontraktorů pracujících pro 37 společností.

Ale stejně, nějak mi to nejde dohromady. Prezident Obama by rád začal stahovat nějaké síly příští léto. Zároveň, pokud Karzáí naplní hrozby, do čtyř měsíců se mu povede zbavit se kontraktorů. Kdo pak bude v Afghánistánu odvádět práci jejich a práci stažených vojáků? Afghánská policie a armáda? Byl bych skeptický. Není od věci se poučit v Iráku.

, , , , ,

3 komentářů

Když se ve velkém dává, ve velkém se i bere

Námořníci z NMCB 4 (Seabees) staví v afghánském Ghazní "super" B-hut. Jak ukazují různá vyšetřování v Iráku, některé soukromé firmy, které dostaly zakázky především na výstavbu, nesprávně používaly, či dokonce zneužívaly svěřené fondy; Foto Builder Constructionman Brendan Conaty, U.S. Navy

Jak se zdá, v Iráku si skutečně přišel na své kdekdo. Jistě, musí se dát prostor vyšetřování a následně soudům, ale zprávy, které se objevují nesvědčí o precizní kontrole vydávaných peněz a efektivního nakládání s nimi. V posledních šesti měsících bylo podle The New York Times otevřeno více než 50 nových případů týkajících se přesunů velkých objemů peněz. Vyšetřovány jsou banky, realitní kanceláře, kasina a dokonce i plastičtí chirurgové. Na iráckou rekonstrukci bylo údajně utraceno 150 miliard dolarů (Američané dali přes padesát miliard dolarů a zbytek tvoří irácké zdroje a mezinárodní pomoc).

A to přitom už v minulosti byla několikrát zpřísňována kontrola. Přesto to zdá se nefunguje a asi ani fungovat nebude – neexistuje dokonalý systém, každý se dá obejít. Důležité je, kolik se toho podaří odhalit. Každopádně se zdá, že si ti, kteří v Iráku zneužívali pomoc se příliš neupejpali. Někteří z Iráku posílali desítky tisíc dolarů sami sobě, nebo peníze převáželi v pytlích a kufřících. Podezřelí si prý za tyto peníze kupovali BMW, humvee, šperky, nebo platili dluhy v kasinech. Jiní zase měli tajné účty v Ghaně, Švýcarsku, Nizozemsku či Británii.

There have already been dozens of indictments and convictions for corruption since the 2003 invasion of Iraq. But the new cases seem to confirm what investigators have long speculated: that the chaos, weak oversight and wide use of cash payments in the reconstruction program in Iraq allowed many more Americans who took bribes or stole money to get off scot-free.

Odhalování podezřelých transakcí má v USA na starosti úřad s akronymem Fincen (Financial Crimes Enforcement Network), který kontinuálně sleduje a vyhodnocuje data z více než 275 federálních a státních úřadů zabývajících se bezpečností. V zásadě se snaží odhalovat „špinavé peníze“. Ročně prochází 15 až 16 milionů zpráv o podezřelých finančních transakcích, v čemž jsou započítány i vklady nad deset tisíc dolarů.

V souvislosti s transakcemi v Iráku bylo doposud obviněno 35 a usvědčeno 27 lidí (možná i firem) ze zpronevěry (údaje generálního inspektora). Když se k tomu připočítají vyšetřování vedené dalšími agenturami počet usvědčených stoupne na 58.

Často se hovoří o tom, že vyšší kontrola vydávaných peněz vede k vyšším úsporám a vyšší efektivitě. Jak například ale tvrdí James Carafano a Eric Sayers na strankach konzervativniho think-tanku The Heritage Foundation, pokud se člověk podívá do historie, realita není tak jednoduchá. A řešením podle nich nejsou ani drakonická restriktivní opatření. V svém textu mají i pár pěkných historických příkladů zneužívání fondů v minulých konfliktech:

  • In the North, during the Civil War, Congress was so enraged over reports of fraud by companies supplying the military that it established a spe cial committee to investigate corruption.
  • During World War I, the Senate launched a num ber of investigations into a $640 million aviation appropriation (not adjusted) that promised to fill the skies over Europe’s trenches with American planes, and which produced almost none.
  • In the years between the World Wars, the House Military Affairs Committee believed the Army to be rife with corruption. One complaint resulted in the investigation of an officer in charge of parachute development who tried to steer busi ness to a firm in which he had a financial stake.
  • The Special Committee of the Senate to Investi gate the National Defense Program (the Truman Committee) investigated fraud, waste, and abuse during World War II.
  • During the Vietnam War, the construction firm Brown & Root had the preponderance of con struction projects in the country–and a public relations problem as well. Antiwar demonstra tors called the company „burn and loot.“ A report by the General Accounting Office (GAO, now the Government Accountability Office) charged Brown & Root with unaccountability of funds. Congressional critics cited the company for fraud and corruption.

Po skončení války ve Vietnamu bylo vypracováno na 128 studií týkajících se špatného používání a zneužívání fondů v obranné oblasti. Následovaly reformy a přijetí opatření, která měla situaci zlepšit. V roce 1999 jedna studie ovšem konstatovala, že i přes veškeré úsilí nedošlo k podstatnému zlepšení. Přesto autoři navrhují další reformy, který by snad tentokrát mohly zafungovat:

  • Rebuild the government contract workforce– the people and technologies needed to make government a better customer;
  • Adopt realistic acquisition reforms that address the imbalance between research and procure ment and do not hamstring government’s ability to be adaptive and innovative; and
  • Undertake the challenge of restructuring man power compensation to preserve the affordability and the utility of the all-volunteer force.

, , , , ,

Žádné komentáře