Příspěvky označené David Petraeus
Špioni a zabijáci
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 6. 9. 2011
11. září uplyne deset let od teroristických útoků na Spojené státy. Nepatřil jsem a nepatřím k propagátorům sloganů typu „svět se změnil“. Svět se mění kontinuálně a jedna událost (pokud by to nebyl konec světa) to nezmění. Jedenácté září nicméně akcelerovalo některé trendy, zatímco jiné utlumilo. Akcelerace je logicky patrná především v bezpečnostní oblasti, zatímco jistý útlum naopak třeba v oblasti lidských práv, či obecně v jakési politické korektnosti, která sehrávala klíčovou roli v politice 90. let minulého století (pamatujete například na módu omlouvat se vše špatné v historii?)
Nyní se budou objevovat příběhy a zprávy, které budou jednak tragické výročí připomínat a také budou hodnotit uplynulých deset let. Témat na bilancování bude více než dost, zaručuji. Jedno z těch hodně zajímavých otevřel před pár dny deník The Washington Post. Týká se proměny Ústřední zpravodajské služby (CIA), má název CIA shifts focuse to killing targets a vřele jej doporučuji. Základní proměnu autoři popisují ve třech dosti vypovídajících odrážkách:
- The drone program has killed more than 2,000 militants and civilians since 2001, a staggering figure for an agency that has a long history of supporting proxy forces in bloody conflicts but rarely pulled the trigger on its own.
- The CIA’s Counterterrorism Center, which had 300 employees on the day of the attacks, now exceeds al-Qaeda’s core membership around the globe. With about 2,000 on its staff, the CTC accounts for 10 percent of the agency’s workforce, has designated officers in almost every significant overseas post and controls the CIA’s expanding fleet of drones.
- Even the agency’s analytic branch, which traditionally existed to provide insights to policymakers, has been enlisted in the hunt. About 20 percent of CIA analysts are now “targeters” scanning data for individuals to recruit, arrest or place in the crosshairs of a drone. The skill is in such demand that the CIA made targeting a designated career track five years ago, meaning analysts can collect raises and promotions without having to leave the targeting field.
To, že se CIA proměnila především v protiteroristický stroj, je zcela logické. Že je v tom úspěšná (ponechávám stranou hodnocení metod) je také nepochybné – viz smrt Usámy bin Ládina, likvidace minimálně jedné generace (spíše více) Al Kajdy a dalších teroristických organizací. Na druhou stranu si samozřejmě člověk může klást řadu otázek. Například, neproměňuje se „firma“ v „jednoúčelovou“ organizaci? Je a bude schopna reagovat na neteroristická ohrožení typu Čína a podobná? Jak poznamená činnost CIA velice úzké propojení jejích důstojníků, speciálních sil a kontraktorů v rámci honů na teroristy? Není možné, aby tato zkušenost nezanechala v organizaci a jejích operačních postupech stopu. Jaká bude?
V uvedeném článku experti tvrdí, že důraz na protiteroristické informace nikterak neovlivňuje základní poslání CIA. Mimochodem, podle zdroje, který nechtěl být jmenován, strávil bývalý šéf CIA Leon Panetta nejméně 30 procent času řešením protiteroristických aktivit. Další zajímavý údaj se týká analytiků – 35 procent z nich přímo podporuje operace a 10 procent je v zahraničí.
V neposlední řadě má CIA licence to kill. Byť stále údajně převyšuje počet zadržených, či upozornění na podezřelé teroristy bezpečnostní složky některého státu (s následným zatčením) počet těch, kteří byli zabiti například bezpilotními prostředky, přesto se dá tvrdit, že likvidace cizích státních příslušníků v zahraničí kvete. V této souvislosti to za zajímavý konec uchopil Spencer Ackerman v článku na Danger Room:
That raises the biggest question of all surrounding the new post-9/11 CIA. If it’s acting like a military organization, shouldn’t it have the (relative) transparency and accountability of a military organization? Most members of Congress don’t have the security clearances necessary to know anything at all about CIA operations, preempting effective oversight. Congress is basically reliant on the CIA to check its own work, content to believe the CIA director when he says that the drones kill terrorists, not innocent people. Meanwhile, the Post reports that CIA proxies have “used more indiscriminate means, including land mines, to disrupt insurgent networks.”
Někteří tvrdí, že by bezpilotní zabijáky měly od CIA převzít ozbrojené síly. Těžko říct, ale nepředpokládám, že by se zpravodajská služba tohoto nástroje snadno zbavovala, zvláště když v současnosti stojí na teroristické hrozbě a boji proti teroristům. Asi bude zajímavé sledovat, co udělá a eventuálně změní nový šéf CIA generál David Petraeus. Byť pochází z ozbrojených sil, přesto by bylo asi naivní předpokládat, že by nějak razantněji měnil styl práce agentury (pokud nebude přinucen). Zvláště v době, kdy se operace v Afghánistánu definitivně začne proměňovat z counterinsurgency na counterterrorism.
Legendární generál Petraeus odešel do civilu
Autor: František Šulc Kategorie: Různé | Other Datum: 1. 9. 2011
Generál David Petraeus (vpravo) s bývalým ministrem obrany Robertem Gatesem, se kterým si výborně rozuměli (Afghánistán, 6. června 2011); Foto Cherie Cullen, DoD
Včera po 37 letech v pěchotě odešel do civilu generál David Petraeus (58). Pravděpodobně nejvlivnější generál své generace nastupuje jako ředitel CIA. Prý ředitelem špionů moc být nechtěl. Přátelům se svěřil, že by nejvíce bral post předsedy sboru náčelníků štábů, ale prezident Barack Obama byl jiného mínění. Poté, co vypadl z přízně generál námořní pěchoty James Cartwight, prezident v květnu oznámil, že si vybral na tuto pozici mnohem méně výrazného a známého generála pěchoty Martina Dempseyho.
Jsem přesvědčen, že dějiny budou generála Petraeuse hodnotit ve velice příznivém světě. Podařilo se mu totiž radikálně ovlivnit myšlení o válce nejenom v Pentagonu, ale především v Bílém domě. Ostatně díky politikům – prezidentovi George W. Bushovi – dostal ve chvílích naprosté beznaděje v letech 2005-2006 šanci vyzkoušet jiný přístup. Dokázal protlačit counterinsurgency do nejvyšších pater a z tohoto teoretického přístupu učinit módní slovo. Dokázal ovšem svou verzi COINu i aplikovat a – ať se to komu líbí, nebo ne – vyvázat Spojené státy z Iráku. Nepředal Irák jako kvetoucí demokracii, kde fungují všechny služby, ekonomika roste a všichni jsou šťastní. Irák má mnoho problémů, ale dostal šanci i prostředky si je řešit sám. V Afghánistánu byl generál Petraeus poslední rok a jeho výsledky jsou přinejlepším smíšené.
Není překvapením, že generál ve svém projevu před odchodem z pěchoty varoval, aby se Spojené státy v žádném případě nevzdávaly doktríny counterinsurgency, která je sice drahá, náročná na počet vojáků, náročná kvůli spolupráci s civilisty a velice riskantní, ale může fungovat tak, jako fungovala v Iráku. Tato slova říkal ve chvíli, kdy se těžiště pozornosti Bílého domu od budování silnic, škol a pomoci místních komunit pomalu, ale jistě přesouvá ke couterterrorismu, tedy soustředění se na likvidaci teroristů zároveň se snahou co nejrychleji se vyvázat z Afghánistánu. Dá se říci, že spor mezi COINem a counterterrorismem, který se rozhořel před dvěma lety především mezi bývalým ministrem obrany Robertem Gatesem (a Petraeusovým ochráncem) a viceprezidentem Joe Bidenem nakonec vyhrál viceprezident, byť se zpočátku zdálo, že tomu bylo naopak.
General Petraeus said that the United States should keep counterinsurgency as a doctrine – he helped write the military’s updated manual on it in 2005 and 2006 – if only because war is unpredictable and the military needs to be trained for all possibilities.
“We have relearned since 9/11 the timeless lesson that we don’t always get to fight the wars for which we’re most prepared or most inclined,’’ General Petraeus said at the retirement ceremony, held in the bright sunshine of the parade ground at Fort Myer, near Arlington National Cemetery. “Given that reality, we will need to maintain the full-spectrum capability that we have developed over this last decade of conflict in Iraq, Afghanistan and elsewhere.’’
S Petraeusem se přišli rozloučit především lidi, se kterými úzce spolupracoval v Iráku a v Afghánistánu. Mimo jiné, viceprezident Biden mezi nimi nebyl. Odcházející předseda sboru náčelníků štábů generál Mike Mullen o Petraeusovi řekl, že už nyní patří mezi velikány.
Members of General Petraeus’ 1974 class from the United States Military Academy at one point lustily chanted “Peaches, Peaches, Peaches’’ – the general’s nickname at West Point. General Petraeus’ two children and his wife, Holly Petraeus, were there as well. General Petraeus thanked Mrs. Petraeus for being “Mrs. Dad for the bulk of the last decade while I’ve been deployed.’’
Washingtonská škatulata II
Autor: František Šulc Kategorie: Různé | Other Datum: 27. 4. 2011
V posledních dnech poněkud OWOP zanedbávám. Omlouvám se a doufám, že mi zachováte přízeň.
Dnes vydala agentura AP zprávu, která věrné čtenáře OWOP příliš nepřekvapí. Již před čtrnácti dny jsem psal o tom, že se zřejmě chystá velká rošáda na nejvyšších postech v americké administrativě. Nyní se s odvoláním na zdroje, které si nepřejí být jmenovány, objevila informace, že šéf Ústřední zpravodajské služby (CIA) Leon Panetta má skutečně vystřídat ministra obrany Roberta Gatese a současný velitel sil NATO v Afghánistánu generál David Petraeus má zamířit do čela CIA.
O změnách by už tento týden mohl jednat prezident Barack Obama se svým týmem, či by je mohl dokonce zítra oznámit. Rošáda by se mohla odehrát už v létě. Spekuluje se ovšem i o tom, že by Petraeus zůstal v Afghánistánu do konce roku. Generála Petraeuse by měl v Afghánistánu vystřídat generálporučík John Allen, který je nyní zástupcem velitele CENTCOMu. Novým velvyslancem v Afghánistánu by se měl stát Ryan Crocker.
Sending Crocker to Afghanistan would briefly reunite him with Petraeus, re-creating the diplomatic and military „dream team“ credited with rescuing the flagging American mission in Iraq. Crocker would replace Ambassador Karl Eikenberry, a former Army general whose two-year tenure has been marred by cool relationships with major players in the Afghanistan war, including the White House, U.S. military leaders and Afghan President Hamid Karzai, administration and other sources said.
Tím ovšem změny nekončí. Na konci srpna vyprší termín předsedovi sboru náčelníků štábů admirálovi Mike Mullenovi a odejít do akademické sféry chce náměstek ministryně zahraničí James Steinberg.
But Mr. Gates’s role looms largest. On important issues he has often allied with Secretary of State Hillary Rodham Clinton — who has said that she, too, intends to leave the government when the current presidential term ends — including persuading Mr. Obama to start the military buildup in Afghanistan in 2009. Together they won many other battles, but they split visibly last month over the military intervention in Libya. As Mr. Gates’s retirement has drawn near, he has become increasingly outspoken — sometimes uncomfortably so for the White House. He warned bluntly of the risks of imposing a no-flight zone over Libya, a warning that has proven prescient in recent weeks as the fighting between rebels and forces loyal to the Libyan leader, Col. Muammar el-Qaddafi, has bogged down into a civil war.
Pokud by vás zajímala krátká, ale výstižná charakteristika hlavních hráčů výměny doporučuji vám obvykle dobře informovaného Toma Rickse. Jako vždy si pokládá dobrou otázku:
What does President Obama think he is gaining from these moves?
Washingtonská škatulata hejbete se…
Autor: František Šulc Kategorie: Různé | Other Datum: 11. 4. 2011
Ve Spojených státech se blíží prezidentské volby (listopad 1212) a zároveň několik klíčových lidí projevilo zájem odejít, nebo odchází. Je tedy čas na úvahy kdo vystřídá koho a kdy. Odejít chce úspěšný ministr obrany Robert Gates, předpokládá se, že na konci roku skončí klíčový generál David Petraeus a v září by měl svůj post opustit i předseda sboru náčelníků štábů admirál Mike Mullen.
Doposud se spekulovalo o všem možném. Nově se začalo hovořit o tom, že by Roberta Gatese vystřídal ředitel Ústřední zpravodajské služby (CIA) Leon Panetta, který má slušnou podporu obou stran v Kongresu. To samozřejmě vyvolává otázku, kdo by v takovém případě Panettu nahradil. A tak se tedy začalo mluvit o Petraeusovi.
Some unnamed officials told National Public Radio that General Petraeus was being „seriously considered“ for the job of CIA director. The same report by NPR’s Pentagon correspondent said that Petraeus’ supporters were disappointed and „amazed“ that the general was unlikely to be named as successor to Mullen as the next chairman of the Joint Chiefs of Staff. Some former CIA officials and analysts touted Petraeus as a perfect fit for the spy agency, citing his work with intelligence operatives battling al-Qaida in Iraq, Afghanistan, Yemen and elsewhere, as well as his experience in Washington’s policy debates.
Panetta, kterému bude v červnu 73, se ovšem prostřednictvím svého mluvčího nechal slyšet, že příliš velký zájem o post ministra obrany nemá a ani nebyl zatím o nic požádán, ale spekulace již žijí vlastním životem. Doposud se hovořilo především o tom, že by generála Petraeuse mohl v Afghánistánu vystřídat generál John Allen. A generál Petraeus by buď šel do důchodu, nebo by mohl získat vysoký vojenský post v USA, či v NATO (SACEUR), nebo by se stal šéfem CIA.
Podle některých analytiků je problém v první možnosti – Petraeus v důchodu. Pak by hrozilo, že by mohl příští rok kandidovat za republikány na prezidenta, což by mohlo Obamovi způsobit problémy. Spojené státy mají dlouhou tradici ve volení zasloužilých válečných hrdinů do nejvyšší civilní funkce. Asi nejzajímavějším příkladem za posledních šedesát let je zvolení prezidenta Dwighta Eisenhowera. Ten se stal prezidentem v roce 1953 za republikánskou stranu, když hravě porazil demokratické protikandidáty.
Teprve před několika lety se zjistilo, že mohlo být všechno jinak. Podobně jako dnes se spekuluje o Davidu Petraeusovi, na konci 40. let minulého století se skloňovalo jméno jiného generála, který by mohl ohrozit demokratickou kandidátku – Douglase McArthura. Byl takovou hrozbou, že tehdejší prezident Harry Truman žádal Dwighta Eisenhowera, aby už v roce 1948 kandidoval za demokraty na prezidenta s Trumanem jako viceprezidentem. Nezískal však pro tento nápad dostatek příznivců a tak kandidoval sám a zvítězil.
Ale zpátky do současnosti. Pokud by Petraeus získal republikánskou nominaci, mohl by být slušným Obamovým protikandidátem. Nicméně v tuto chvíli podle mě není příliš pravděpodobné, že by se tak stalo. Za čtyři roky možná, ale ne nyní. Navíc Petraeus by zdaleka neměl jistou republikánskou podporu. Pokud by měl generál Petraeus nějaké prezidentské choutky musí být jednak opatrný a také zvolit správné načasování. Možná si vzpomenete na spekulace před více než deseti lety o prezidentské kandidatuře populárního generála Colina Powella. Promrhal vhodnou příležitost a pak jeho působení na postu ministra zahraničí ve vládě George W. Bushe nedopadlo zrovna hvězdně.
Podle některých informací by Barack Obama yna post předsedy sboru náčelníků štábů raději než Petraeuse viděl generála Jamese Cartwrighta. Nicméně kandidátů na všechny posty je mnohem více, zdá se a prezident má ještě minimálně několik měsíců času na to, aby rozhodl.
Apart from Panetta, possible candidates to replace Gates at the Pentagon reportedly include a former deputy defense secretary, John Hamre; Sen. Jack Reed, D-R.I.; the current undersecretary of defense for policy, Michele Flournoy; former Sen. Chuck Hagel, R-Neb.; and former Secretary of State and retired Army general Colin Powell.
Předávání, statistika a spekulace o odchodu generála Petraeuse
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 21. 3. 2011
Velitel sil NATO generál David Petraeus s afghánským prezidentem Hámidem Karzáím (5. listopadu 2008); Foto SSgt Bradley A. Lail, U.S. Air Force
Hámid Karzáí dnes oznámí, které provincie a kdy budou předávány, aby spojenecké jednotky mohly co nejdříve opustit Afghánistán. K tomu je ostatně rád vyzývá, aby si udržel doma alespoň nějakou podporu. Pak to ovšem zase bere zpátky, když se ho spojenci na to začnou dotazovat. Hlavním pravidlem pro tranzici je to, že se spojenecké síly nesmějí vrátit do provincie, kterou jednou opustí. To bude ostatně velký test, protože návrat by zpochybnil vše.
Situace na zemi, z hlediska čísel, není dvakrát dobrá. Za rok 2010 zemřelo nejvíce civilistů za posledních deset let. Šestnáct procent z 2777 mrtvých mají na svědomí spojenecké síly, což je pokles o 26 procent oproti roku 2009. Mimochodem, to je v protikladu k obecné představě, že spojenci mají na svědomí většinu mrtvých afghánských civilistů. Počet zabitých, které má na svědomí Taliban, loni vzrostl z 28 na 55 procent.
And the Taliban’s assassination campaign — which the U.S. warns will return in force in the spring — killed 462 civilians alone, mostly in Helmand Province, where assassinations are up a whopping 588 percent; and Kandahar Province, where they’re up 248 percent.
Velitel spojeneckých sil David Petraeus minulý týden vystoupil v Kongresu a všechny ujišťoval, že posun v Afghánistánu je reálný, ale stále křehký. Mimo jiné řekl, že doporučil prezidentovi, aby schválil navýšení počtu afghánských sil na 352 tisíc a možná až na 378 tisíc.
That’s going to be a costly increase. The Pentagon asked for over $11 billion last year to get the Afghans ready to take over security by 2014. Sustaining an Afghan force of just over 300,000 will cost $6 billion a year; and Afghanistan is a financial ward of the international community. There was no estimate on offer for what 378,000 Afghan soldiers and cops will cost.
Generál Petraeus zklamal ty, kteří očekávali, že alespoň naznačí, kolik vojáků začne v létě stahovat, což před rokem a půl přislíbil prezident Barack Obama. Nedá se ale čekat žádné zásadní stahování, nicméně něco bude muset prezident ukázat. Podle průzkumů totiž většina Američanů netouží po ničem jiném. Už 64 procent obyvatel Spojených států si podle posledního průzkumu myslí, že válku v Afghánistánu nestojí za to vést.
Petraeus argued that a substantial number of American troops will be needed well after this July, while the Afghan government, at the national and local levels, is prodded and encouraged and trained. While the Post-ABC poll found that nearly 80 percent of respondents wanted a „substantial“ withdrawal of troops this summer, Petraeus said many of those who are withdrawn from secure areas may be reassigned within Afghanistan rather than brought back home.
O stahování z Afghánistánu se zatím hovoří velice opatrně, zato se ale objevují informace o tom, že by měl skončit generál Petraeus a spekuluje se o jeho nástupci. Tom Ricks, která má obvykle poměrně slušné informace napsal, že by mohl být nahrazen generálem námořních pěšáků Johnem Allenem.
Allen was the deputy commander of the Marines in Iraq in 2007, as the Anbar Awakening took hold and changed the politics of Iraq. He played a big role in that by meeting with insurgents and other Sunni leaders, often in Jordan and the Gulf states. Generals Petraeus and Mattis are both big fans of Allen. As I understand it, when Petraeus was given the Centcom command, he asked for Allen to be his deputy. As a captain, Allen won the Marines’ Leftwich Trophy, awarded to the best company commander in the Corps each year.
Letos by měl také svůj řad opustit ministr obrany Robert Gates. Pokud odejde i Petraeus, bude to pěkná tečka za několika posledními lety, kdy byli tyto dva muži symbolem změn, které se odehrály v Pentagonu.
Jarní ofenzíva je na spadnutí
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 21. 2. 2011
Poručík Brendan Roche z amerického PRT v provincii Kunar se snaží přetlačit afghánského policistu; Foto 1st Lt. Nicholas Mercurio, U.S. Air Force
V sobotu zveřejnil Afghanistan Analysts Network zprávu s názvem Untangling Afghanistan’s 2010 Vote: Analysing the electoral data. Popisuje loňské parlamentní volby a vyplývá z ní, že 1) deset let zavádění pluralitní demokracie v Afghánistánu není jednoduché a 2) možnost svobodně odvolit ještě neznamená svobodné volby. Podle všeho Nezávislá volební komise (Independent Election Commission, IEC) a Volební odvolací komise (Electoral Complaints Commission, ECC) zasáhly zásadně do výsledků hlasování.
The IEC and ECC interventions however had far‐reaching consequences. The IEC claims to have disqualified 1.2 million votes (although no details were given), which could represent around 20 per cent of the total vote. The ECC disqualified far less (probably under 300,000 votes),31 but by targeting winning and almost winning candidates, it changed the composition of the parliament. Although in most cases details were provided on which polling stations or candidates were affected, the underlying reasons for the decisions remained highly opaque.
Kdyby tohle byl jediný problém, dalo by se ještě něco dělat. Když se člověk snaží ale dělat něco v zemi, kde jej nechtějí a ještě po něm všichni střílejí, není to žádná legrace. I přes některé pozitivnější náznaky se situace v Afghánistánu lepší jen velice opatrně. Jaro se blíží a spojenci čelí ofenzívám na dvou frontách ve značně nepřátelském prostředí. V neděli se třeba v Dželalabádu odpálil sebevražedný útočník a zabil přes 38 lidí. Taliban, byť je značně pošramocený, stále „umí kousat“ a na politické frontě si Hámid Karzáí říká a dělá, co chce. Dobrým příkladem budiž jeho vypuštěný balonek s požadavkem na zrušení Provinčních rekonstrukčních týmů s jednoduchým cílem – kontrolovat všechny peníze směřující do země. Jakoby si neuvědomoval, že pokud bude podobné dobré nápady prosazovat, donoři se mu na to postupně vykašlou.
Spojenci spolu s afghánskými silami provádějí stále více operací proti povstalcům. To bude i jeden z důvodů, proč se za poslední rok zdvojnásobil počet leteckých bombardování. Letouny nyní provádějí průměrně deset bombardovacích misí denně. Loni, když byl velitelem ISAF Stanley McChrystal, který si dával na používání síly pozor, to bylo pět. Generál Petraeus se tak údajně snaží terorizovat Talibance a zároveň co nejméně uškodit civilistům.
Petraeus hasn’t just ramped up the air war, however. He’s increased the aggressive tactics across the entire Afghan war effort. Petraeus unleashed special operations forces, who have killed or captured thousands of militants. His generals relied on massive surface-to-surface missiles to clear the Taliban out of Kandahar, and ordered tanks to help crush opponents in Helmand province. In perhaps the signature moment of Petraeus’ campaign, U.S. forces flattened three villages in the Arghandab River Valley which the Taliban had jury-rigged with homemade bombs. Petraeus promises that all the additional raids and bombing runs are exacting a relatively minor civilian toll. “There are very, very few civilian casualties in the course of those operations, and very little infrastructure damage,” he tells the Financial Times.
Ne vždy se to ovšem daří. ISAF a afghánské síly byly například včera obviněny z toho, že při operacích v provincii Kunar zabily 64 civilistů. Hámid Karzáí, jak jinak, incident odsoudil. Zástupce mezinárodních sil se nechal slyšet, že o něčem takovém nemá informace, ale že se bude vyšetřovat. Fascinuje mě, kterak Karzáí cokoli odsoudí dříve, aniž by se to snažilo vyšetřit. Jistě, Afghánce štve, že při vojenských operacích přicházejí o život civilisté, takže je nutné něco říct. Co si ale prezident asi neuvědomuje je, že na operacích se stále rostoucí měrou podílejí afghánské síly, kterým svými rychlými a tvrdými prohlášeními podráží nohy.
Minulý týden se objevila informace, že generál David Petraeus má na konci letošního roku odejít z Afghánistánu. Pentagon to vzápětí popřel s tím, že o ničem nebylo rozhodnuto. Nicméně stát se to může, protože vysocí důstojníci rotují po osmnácti měsících a Petraeus je v tuto chvíli v Afghánistánu osm měsíců. S jistotou se dá říct, že to bude Petraeus, který bude uprostřed letošní jarní ofenzívy. A prý bude stát za to:
„When you’re on the offensive taking away areas that matter to the insurgents, the insurgents have to fight back and violence goes up. It’s a necessary part of any counter insurgency,“ he said. „They’ve sustained significant losses, but this is a resilient insurgency and we have our eyes very wide open and we clearly recognise the challenges that lie ahead,“ Petraeus said. Last year was the deadliest one for Western troops in Afghanistan since the US-led overthrow of the Taliban regime in 2001, with 711 foreign soldiers killed.
„Breeze of change“ blows?
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 3. 1. 2011
Američtí námořní pěšáci při silvestrovském pětikilometrovém běhu na základně Leatherneck v Hílmandu; Foto Cpl. Shannon McMillan, U.S. Marine Corps
Velitel sil ISAF generál David Petraeus už pár měsíců říká, že se na zemi začíná projevovat změna, že Taliban a další skupiny jsou zatlačovány. Samozřejmě to neznamená, že by vše bylo hotovo, a že spojenecké „zisky“ nejsou nevratné. Mnoho lidí by řeklo, že opatrný Petraeus je až příliš velký optimista. Není však od věci generálu Petrausovi naslouchat, dobře si pamatuji, kolik pochybností panovalo v letech 2007/2008 kolem Iráku. S ohledem na to, co říká generál Petraeus je dobré si číst dvě zprávy – první se týká tzv. sítě Haqqani, která tradičně patřila k nejaktivnějším skupinám Talibanu a druhá uvolnění, které je údajně cítit v Hílmandu.
Bojovníci sítě Haqqani, kteří působí i ve východním Lógaru, už neprovedli v Kábulu komplexní a rozsáhlejší útok sedm měsíců, což je na ně dost dlouhá doba. Zajímavé je i to, jak administrativa Baracka Obamy s touto informací zachází – nevyhlašuje ji jako úspěch, spíše se snaží, aby se nikde příliš neobjevovala, a když už se objeví, tak tlumí nadšení.
That is because even in its weakened state, the network remains the most formidable enemy that American troops face in Afghanistan, and the group is showing signs of adapting its tactics and shifting its combatants to counter the allied strategy, American commanders say. “They’re financed better, they’re better trained and they’re the ones who bring in the higher-end I.E.D.’s,” said Maj. Gen. John F. Campbell, the top allied commander in eastern Afghanistan, referring to improvised explosive devices, or homemade bombs, which the Haqqanis have employed with lethal efficiency in the past several years.
Americké speciální jednotky se už dlouhé měsíce soustředí na útoky proti výrobcům bomb a logistům zásobujícím síť. Je možné, že i to nyní přináší ovoce. Seznam útoků, které má skupina na svědomí je dlouhý. Je mezi nimi i útok na hotel Serena a má prý prsty i v akci proti americké CIA v Chóstu. Zajímavé na „odmlce“ je i to, že k ní došlo v době klimaticky poměrně příhodné – poslední větší útok se totiž odehrál 18. května 2010, kdy při útoku na americký konvoj zahynulo 18 lidí včetně pěti amerických vojáků a jednoho Kanaďana.
Podle listu The New York Times je za tím, co v tuto chvíli vypadá jako útok několik faktorů:
- akce sil pro speciální operace – jenom za poslední tři měsíce spojenecká komanda provedla po celém Afghánistánu 1784 operací a zabila či zadržela 880 představitelů povstalců. Třetina z operací byla zaměřena proti síti Haqqani;
- ve východním Afghánistánu bylo rozmístěno přes pět tisíc Američanů, čímž se zvýšil počet vojáků v oblasti na 37 tisíc. Zároveň se zvyšují schopnosti afghánské policie a armády, což komplikuje pohyb povstalců;
- svou daň přinášejí i útoky bezpilotními letouny v Pákistánu proti spojencům této sítě Haqqani;
- a pak se šeptá ještě o jednom důvodu odmlky věrných páně Haqqaniho – prý vláda Hámida Karzáího síti platí, aby vynechávala ze svých útočných plánů Kábul…
Druhým textem, který jsem zmiňoval v úvodu, je vánoční reportáž Thomase Hardinga z Hílmandu. Překvapivě tam, kde ještě před několika měsíci nebylo místo pro optimismus, zaznívají slova naděje. Jsou opatrná, ale přesto. Rok 2010 byl z hlediska spojeneckých obětí sice nejhorší (zahynulo 705 vojáků), ale v britském sektoru v Hílmandu poklesl za posledních šest měsíců počet obětí na 38, což je polovina ze 76 za stejné období roku 2009.
Commanders are understandably reticent about trumpeting success in Helmand but they are getting close enough to whisper phrases such as „irreversible gains“ and „unstoppable momentum“. They also mention „virtuous circles“, one of which will become apparent in early spring with the next poppy harvest. If it is like last year’s low yield – due in part to the farmers’ fear of eradication, which led them to harvest too early – then there will be less money for the insurgents. That means fewer guns, bombs and hired foot-soldiers, which in turn means a less cowed population who will be more inclined to believe Nato’s promises of security.
Opět je jednou z příčin tohoto stavu „surge“ (navýšení sil). Tam, kde byly v roce 2006 tři tisíce vojáků, jich je nyní třicet tisíc, což samozřejmě komplikuje povstalcům život a umožňuje to lepší ochranu místních obyvatel. Útoky jsou také cílenější (díky silám pro speciální operace a bezpilotním letounům), takže se vojáci tolik nespoléhají na leteckou podporu, což snížilo i počet civilních obětí. A konečně, zlepšily se schopnosti místní policie a armády.
Across Helmand, there are tangible signs of progress. More roads are opening; journeys that would take a day, fraught with risk, now take 45 minutes and there has been a 20 per cent rise in traffic density. Parents are happy to transport their children to school, and more schools are opening. Shop rents in Lashkar Gah have risen and last month the Afghan Elvis, Farhad Darya, played before an audience of 6,000 in Lashkar Gah – with all the security provided by Afghans.
Pokud se generálovi Davidu Petraeusovi podaří splnit to, co opatrně slíbil a zajistit, že spojenci budou z Afghánistánu odcházet se ctí, mohl by uvažovat o navázání na dlouhou americkou tradici prezidentů-generálů. Kdo by odolal člověku, který vyvedl zemi ze dvou komplikovaných konfliktů? Ale za koho by asi tak kandidoval? Věrně už posloužil prezidentům z obou táborů.
Nalévání filtrovaného vína IV
Autor: Jan Spacek Kategorie: Afghánistán Datum: 30. 10. 2010
Předchozí části naleznete zde (I), zde (II) a zde (III).
Velitel sil ISAF generál David Petraeaus v provincii Kandahár (7. října 2010); Foto Cpl. Carol A. Lehman, U.S. Army
Generál McChrystal byl nakonec po otištění článku v časopisu Rolling Stones 23. června odvolán. Pro dnešní dobu je charakteristické, že byl odvolán za to, co neřekl. Se špatně probíhající kampaní v Afghánistánu to nemělo nic společného – patrně to Washington nepovažuje za důležité.
Sluší se připomenout i to dobré, co McChrystal vykonal. Byl všeobecně považován za nejlépe informovaného velitele ISAF. Rozhýbal masivní výstavbu ANSF, zahájil přebudování zpravodajství ISAF a nově díky němu budou mít spojenci z NATO přístup k části zpravodajských zdrojů USA. Navázal i pozoruhodně dobré vztahy s prezidentem Hámidem Karzáím. Zlé jazyky by dokonce mohly tvrdit, že byl manipulován.
Jeho nástupcem se stal generál Petraeus, bývalý velitel CENTCOM, úspěšný vrchní velitel v Iráku a jeden z tvůrců COIN manuálu FM 3-24. Jednou ze zajímavostí FM 3-24 je absence takzvaného Abramsova testu. Ten je pojmenovaný po generálovi Abramsovi, posledním veliteli amerických sil v Jižním Vietnamu. Jde o jednoduchou zkoušku úspěšnosti COIN, která zní:
Když tam nemůžete jet normálním autem, tak oblast nedržíte. A když tam nemůžete přespat, tak tam nemůžete začít budovat.
Není těžké uhodnout, proč se v příručce pro test nenašlo místo. Jedna z prvních věcí, kterou generál Petraeus změnil, bylo ROE. Jen na první pohled nedošlo k patrným změnám, ale:
Subordinate commanders are not authorized to further restrict this guidance without my approval.
A další podstatná změna je v odlišení population-centric McChrystal a population-centric Petraeus.
Protecting the Afghan people does require killing, capturing, or turning the insurgents. Indeed, as I noted earlier, we must pursue the Taliban tenaciously.
V dokumentu ještě nejsou uvedeny další tajné podrobnosti týkající se například pronásledování povstalců do pákistánského vnitrozemí. Vrtulníky Apache AH-64D poprvé zaútočily na Taliban za hranicemi v pátek 24. Září a 30 jich zabili. A aby si náhodou nikdo nemyslel, že se jednalo o omyl, v sobotu si to ve stejné oblasti zopakovaly Kiowy TF Viper s dalšími čtyřmi mrtvými. Víceméně se zdá, že pokusy o nastolení ochrany populace neletálními prostředky skončily. Potvrzení nového trendu v americké armádě zní od velitele speciálních sil SOCOM.
The head of the U.S. Special Operations Command, Adm. Eric Olson, has said too much emphasis is being placed on protecting locals and not enough on fighting the enemy. “Counterinsurgency should involve countering the insurgents”…
Nic to ale nemění na tom, že posily jsou nutné. Americké ztráty dosahují rekordních výšek. Ještě v lednu to bylo „jen“ 25 mrtvých a 169 zraněných. V červenci již 56 mrtvých a 591 zraněných a v srpnu šlo zatím o rekord – 54 zabitých a 600 zraněných. Jinými slovy, americké ozbrojené síly ztrácejí jeden prapor měsíčně. Posily budou muset být rozhodně větší, než dva tisíce, o které žádá generál Petraeus Bílý dům.
Washington se rozhodl alibisticky požádat o posily NATO. Jak to asi dopadne? Americké ministerstvo zahraničí nelení a shání další posily po světě. Naposledy oslovilo Bangladéš. Zřejmě podle další oblíbené intelektuální teorie, že Talibanci nebudou útočit na muslimské vojáky. Pokud by to mělo platit, proč tedy v Pákistánu probíhá již několik let občanská válka? A jak se zachová pákistánská tajná služba ISI k vojákům z provincie, která se na popud Indie „zrádně“ odtrhla v roce 1971?
COIN
David Galula, klasik a praktik protipovstalecké literatury, uvádí tři nejběžnější chyby v aplikaci COIN:
- Neschopnost jednotek přizpůsobit se úkolům;
- nedostatečná systematičnost operací;
- nedostatek přísnosti k obyvatelstvu (v originále firmness).
Všechny výše uvedené chyby lze objevit v operaci Moštarak v Mardžáh. V první fázi operace byla sice oblast uzavřena, ale nebylo přijato žádné opatření k izolaci obyvatelstva od okolí. V Iráku se používaly panelové bariéry, nebo valy a Britové v Hílmandu ničí mosty přes zavlažovací kanály. Znemožní se tím používání vedlejších přístupů do oblasti. Na hlavních cestách se zřídí kontrolní stanoviště, což pravděpodobně vyvolá negativní reakce u místních, ale bez tohoto opatření má Taliban volný přístup do a po oblasti a může útočit dle libosti.
V oblasti nebylo také provedeno komplexní sčítání obyvatelstva s úplnou registrací do biometrické databáze. Bez toho, aby byla zavedena evidence obyvatel s identifikačními průkazy, nemůže být COIN efektivní. V Mardžáh byli evidování jen zájemci o tzv. Cash for Work v rámci rekonstrukčních projektů. To byl ale jen zlomek populace a ještě k tomu jen v oblastech s menším vlivem Talibanu.
Odebírání vzorků zatím brání afghánská vláda (zde by měli zapracovat diplomaté). Galula si v Alžírsku vystačil s papírovou kartotékou a na každém domě s křídou napsaným počtem obyvatel (počtem dospělých mužů a počtem přítomných). Hlídky to mohly po nočním zákazu vycházení kontrolovat. To ale není population-centric. Biometrická databáze se samozřejmě nepoužívá jen k evidenci obyvatel, ale i k další zpravodajským účelům.
Až po těchto opatřeních, díky kterým se získá kontrola nad obyvatelstvem, má smysl intenzivně hlídkovat a začít oblast čistit od povstalců. Základny musejí být v blízkosti obyvatel. Ne kvůli ochraně, ale protože Taliban potřebuje lidi, aby mohl bojovat. Potřebuje přístřeší, potraviny, peníze a tak dále. Jestliže neprobíhá hlídkování 24/7, Taliban se vrátí a vezme si, co potřebuje a hlavně potrestá ty, kteří spolupracují se spojenci a vládou.
Dnes již jsou ti, kteří spolupracovali s mariňáky v Mardžáh pravděpodobně mrtví a zbytek obyvatel celkem oprávněně silám ISAF nedůvěřuje. Znovu je získat na svou stranu si přitom vyžádá mnohem více úsilí, sil a peněz.
Další problematickou záležitostí, se kterou se musejí spojenci a afghánská vláda vypořádat je zadržování vězňů. V současnosti se osoba po zadržení ISAF musí do 96 hodin předat místním úřadům. To je pokrok proti roku 2008, kdy to bylo jen 48 hodin. Za tak krátkou dobu stihne sepsat žalobu český státní zástupce, ale ne zpravodajský důstojník ISAF, nebo negramotný policista.
V zemi kde neexistuje centrální evidence obyvatelstva a rejstřík trestů musí být žaloba přeložena do dárí či paštó a projednána místním soudem. Není tedy divu, že Afghánistán má v přepočtu na obyvatele méně vězňů než Švédsko. V Iráku Američané zadržovali desítky tisíc podezřelých bez soudního příkazu. Je to sice proti pravidlům právního státu, ale jedinou další rozumnou alternativou je takového člověka nezatýkat, ale raději zabít.
Na závěr si dovolím ocitovat generála Petraeuse:
Situace je vážná, nikoliv beznadějná.
Nalévání filtrovaného vína III
Autor: Jan Spacek Kategorie: Afghánistán Datum: 28. 10. 2010
Předchozí texty naleznete zde a zde
Existuje rozdíl mezi válkou v teorii a válkou, jaká je ve skutečnosti. (Carl von Clausewitz)
Ekosystém konfliktu dle Davida Kilcullena; Zdroj Three Pillars of Counterinsurgency
Protipovstalecký boj bývá často označován jako souboj o srdce a mysl obyvatel. Jde o přístup, který nejvíce závisí na nejnižších článcích armádního velení. Stalo se módou je nazývat strategičtí seržanti, nebo kapitáni. Ale aby jakákoliv taktika mohla uspět, je nutné vybrat odpovídající strategii. V armádě jsou proto mnohem důležitější strategičtí plukovníci a generálové.
Na konci minulého roku vybralo velení ISAF jako nejlepší možný směr k dosažení vítězství v Afghánistánu population-centric Strategy. Generál McCrystal ji představil jako upravenou iráckou variantu COIN přizpůsobenou na místní podmínky. Polní manuál protipovstaleckých operací FM 3-24 pokládá důraz na budování státu a demokracie v západním stylu, ekonomický rozvoj, právní stát, akceschopnou vládu a budování demokratického státu. Problém je aplikovat to na afghánské podmínky.
Je pochybné, jestli je afghánská společnost připravena na západní demokracii. A stejně pochybné je, jestli může NATO budovat demokratické instituce. Armády jsou ve své podstatě nedemokratické a jejich potenciál k budování demokracie není velký. Zatím toho Západ mnoho nasliboval, ale velmi málo splnil. Místní se proto cítí podvedeni.
Afghans, it seems, know the difference between genuine apologies and bribes, true commitment and false promises, generosity and self-interest. And since the whole point of COIN is to gain the hearts and minds of “the population,” those angry Afghans are a bad omen for the U.S. military and President Obama.
Jeden z hlavních pilířů populačně zaměřeného COIN, rekonstrukční projekty, jsou často mrháním peněz, respektive vedou k financování nepřítele. Otázka nezní jestli, ale jak velká část u něj skončí. Část fondů u něj skončí jako výpalné, další peníze si neoprávněně ponechají místní představitelé jako odměnu za zprostředkování kontraktu stavební firmě. To opět zdvihá mezi obyvateli vlnu nevole. Další část rozkradou místní warlordi. A všichni nakonec obviňují místní vládu z neschopnosti a posluhování cizincům.
Další modifikací COIN na místní podmínky bylo omezení pravidel pro použití síly (Rules of Engagement, ROE), aby se omezily ztráty civilního obyvatelstva. Vzorem byla populární rovnice 10-2=20: zabití dvou Talibanců z deseti neznamená, že zbývá osm povstalců, protože k odboji se připojí další příbuzní zabitých, aby vykonali pomstu. Čím méně zabitých tedy je, tím více popularity mají zahraniční síly mezi obyvateli.
Bohužel se ukázalo, že jde pouze o teoretickou hypotézu bez vztahu k realitě. Počet zabitých civilistů silami ISAF opravdu poklesl, ale Taliban jich zabil třikrát více! Popularitu vlády ani ISAF to nezvýšilo. Naopak, Afghánci obviňují vládu z neschopnosti zabránit vraždění.
Převedeno do jazyka matematiky: 10-0=10. A těch deset Talibanců může volně operovat, zastrašovat lidi, mlátit je a vraždit. A vy stále nic neděláte, abyste neporušil ROE a neohrozil civilisty. Výsledkem je z deseti Talibanců dvacet a z vašich deseti sympatizujících obyvatel zbudou možná dva.
Války nejsou soutěží krásy v popularitě, ale bezohledný souboj o moc. Nezvítězí ten, kdo je populárnější, ale ten kdo je silnější. Zastánci population-centric COIN si nepoložili zásadní otázku: Jestliže si NATO znepřátelí obyvatele náhodným zabitím, tak proč Taliban cíleně vraždí třikrát více lidí, bez toho aby si znepřátelil třikrát více lidí?
Omezení ROE dosáhlo absurdit hodných Hlavy XXII: hlídkování bez náboje v nábojové komoře, odmítnutí vypálení osvětlovacího granátu (po vyhoření by mohly zbytky náboje dopadnout do vesnice), Afghánec si mohl v dohledu COP kopat díru na cestě (velení odmítlo povolit střelbu – musela se vyslat Quick Reaction Force, QRF a než přijela, Afghánec utekl). Druhý den tam auto najelo na IED. Další den Afghánec znovu kopal díru a celé se to opakovalo.
The base commander reminded me of one of the principles of COIN: security should be established by non-lethal means. So most infantry missions are “presence patrols,” described by one officer as “walking around in places where we won’t get shot at just to show the Afs [Afghans] that we’re keeping them safe.”
Ztratili jsme respekt nepřítele, důvěru obyvatel, protože z nich děláme pokusné králíky a poklesla i morálka spojeneckých jednotek, které nevěří v správnost vytyčeného směru. Population-centric COIN v provedení Generála McChrystala by snad uspěl v Iráku v roce 2003 nebo v Afghánistánu v letech 2001-2004, ale ne dnes, kdy oblasti ovládá Taliban. Zápas o srdce a mysl prohráváme. Srdce jsme nezískali a rozum velí se od nás držet zpátky.
Throughout Afghanistan, insurgent attacks have gone up 51 percent since the official adoption of COIN as the strategy du jour. On this eastern front, where the commander had served six years earlier, he now faces a “surge” of intimidation, assassination, suicide attacks, roadside bombs, and fighters with greater technical capability than he has ever seen in Afghanistan.
Dokončení v sobotu
Nalévání filtrovaného vína II
Autor: Jan Spacek Kategorie: Afghánistán Datum: 26. 10. 2010
Předchozí část naleznete zde.
Afghánští vojáci stojí u stožáru s afghánskou vlajkou po vyhnání Talibanu z hílmandského Mardžáh. 22. února 2010 vše vypadalo nadějněji; Foto Cpl. Mary E. Carlin, U.S. Marine Corps
Generál David Petraeus se v jednom rozhovoru zmínil o prvních náznacích zvratu v Hílmandu. Konkrétně popisoval zoufalou zprávu talibanského velitele v Mardžáh, zachycenou rozvědkou. Každopádně bude lepší, když si zopakujeme vývoj událostí v Mardžáh.
Po šesti týdnech přípravné fáze – shape – skládající se z cíleného zabíjení talibanských velitelů, diskusemi se zástupci místních šúr a dalších zpravodajských aktivit, začala 13. února operace Moštarak, při které bylo nasazeno 15 tisíc vojáků. Okres byl obsazen překvapivě lehce – povstalci raději přešli do ilegality, než aby se postavili na větší odpor.
Mohutné spojenecké seskupení skládající se ze šesti britských a amerických praporů, doplněné šesti afghánskými prapory (kandaky), zajistilo oblast a začalo odminovávat okresy Mardžáh a Nadi Ali. Samozřejmě, tak velké uskupení nebylo možné držet v oblasti příliš dlouho a tak začalo postupné stahování. V Mardžáh zůstaly dva prapory námořní pěchoty – 1-6Mar a 3-6Mar – doplněné třemi kandaky. Celkem šlo o 3500 vojáků na 70 tisíc obyvatel. Teoreticky to byl dostatečný počet na provádění COIN. Manuál FM 3-24 v článku 1-67, vyžaduje 20-25 vojáků na tisíc obyvatel. V Mardžáh to bylo 50. Síly by pravděpodobně stačily, pokud by byla prováděna klasická COIN kampaň a ne takzvané population-centric COIN (populačně zaměřené).
První problémy začaly při odjezdu zkušených armádních kandaků, přesunutých do Hílmandu z Regionálního velitelství Východ (RC-East) a sousedního Kandaháru. Byly nahrazeny nově stavěným afghánským četnictvem – ANCOP, které ISAF inzerovalo jako elitu ANP. Příslušníci ANCOP mají delší výcvik a dvojnásobný žold.
ANCOP se ukázal jen o vlas lepší než normální ANP. Jeho příslušníci se na hlídky odvážili jen s mariňáky, v noci spali na stanovištích, kouřili opium, a když už hlídkovali samostatně, zřídili si vlastní kontrolní stanoviště, na kterém odírali místní. Navázání vztahů s obyvateli se jim nedařilo, protože šlo většinou o Tádžiky ze severu mluvící jen dárí. Paštó uměli jen výjimečně.
Další eso v rukávu – dovezený guvernér Abdal Záhir – se ukázalo podobně neúčinné. Tento emigrant z Německa se ukázal jako neschopný, nevyvíjel dost aktivity, nepodařilo se mu získat důvěru místních a v červenci byl odvolán. Mariňáci se ocitli ve vzduchoprázdnu. Místní se chovali velmi rezervovaně a nedodávali dost tipů na Talibance.
Prapor 1-6Mar byl přece jen o něco úspěšnější. Měl štěstí na schopného velitele ANCOP který ovládal paštó a postupně se zapojil i do výuky místních dětí ve škole. Prapor operoval v jižní a střední části Mardžáh, navázal vztahy s místními a prožil relativně klidnou túru. Jestliže se tedy 10 zabitých a 214 zraněných dá nazvat klidnou službou…
Severní prapor 3-6Mar na tom byl o poznání hůře. Nedařilo se mu navázat spolupráci s místními obyvateli, takže do oblasti pronikali Talibanci z okolí. Žádosti o informace narážely na hradbu mlčení. Koncem dubna se počet tipů v celé oblasti znatelně snížil – Taliban se vrátil zpět. V květnu během sklizně opia nastalo chvilkové uklidnění, které ale bylo následováno dramatickým nárůstem bojů a nestability. Část pracovníků, kteří přijeli na sklizeň z Pákistánu, zůstala jako posila Talibanu!
Zhoršení situace si vynutilo osobní návštěvu generála Stanleyho McChrystala a velitele Regionálního velitelství jih (RC-South) generála Cartera a radikální změnu přístupu. Během 90 dní aplikování population-centric COIN nedosáhli mariňáci téměř ničeho. Ztráty za květen byly větší než za předchozí tři měsíce dohromady.
Předsunutá rota 3-6Mar která zachytávala talibanské útoky z pouště Sistáni se stáhla zpět do Mardžáh, aby posílila hlídky v hustěji zabydlených oblastech. Bylo zničeno 10 mostů, aby se ztížil pohyb povstalců v oblasti. A začal přísun posil.
Na hranici sousedního distriktu Nawa zřídila rota 3-3Mar řadu stanovišť, aby ztížila přesun Talibanu do Mardžáh z východu. Byl nasazen odřad zelených baretů SFODA (Special Forces Operational Detachment Alpha), který se zatím bezúspěšně pokoušel založit milice (místní se ovšem zatím příliš báli). Poslední posila pro mariňácký surge v Hílmandu – 1st Reconnaissance Bn – začal hlídkovat okolo Mardžáh, aby z oblasti vystrnadil povstalce. Definitivní uzavření oblasti severovýchodně od Mardžáh zajistili Britové během operace Black Prince na konci července. Obsadili město Sajdabád a zřídili zde základnu pro Battle Group 1st Lancs-CF Nadi Ali South.
Avšak ještě měsíc po zahájení nové mariňácké operace New Dawn (Nový úsvit) v Mardžáh, se lidé stále báli. Třeba zdravotníci námořnictva nabízeli během deseti dnů v červenci místním pomoc, ale ošetřili jen 97 pacientů. Považovali to za velký úspěch. Přitom si stačí vzpomenout na fronty před českými zdravotníky v Kábulu…
A právě v této době (17. srpna 2010) dostává generál Petraeus zprávu, že Talibanci v Mardžáh jsou na pokraji zhroucení. A v tom je ten problém. Sedmdesát tisíc obyvatel zajišťuje osádka 3500 vojáků plus asi 2000 dalších v bezprostředním okolí. Celý surge byl založen na rychlém obsazení a zničení povstalecké infrastruktury a následným předáním oblasti ANSF pod jistým dohledem ISAF. Uvolněné jednotky zatím měly obsadit další oblast a postup se měl opakovat.
Mardžáh ale ukazuje nereálnost načasování plánu: jednotkám bude trvat déle, než odstraní Taliban z oblasti, ANSF bude trvat déle, než dosáhne bojeschopnosti, ANSF bude trvat déle, než převezme vyčištěné oblasti a vládě bude trvat déle, než se ujme moci.
A hlavně, ISAF bude potřebovat více sil. I Marine expeditionary Force – MEF(Fwd) – nasadilo v Mardžáh poslední větší posilu. V listopadu převezme od Britů oblast Sangin, který si vyžádá dalších minimálně 1200 mariňáků. Kde vezme Námořní pěchota další lidi? Již dnes se mluví o vyklizení Salám Bazár v oblasti Now Zad kde operuje rota 1-2Mar, aby se mohl zintenzivnit COIN jinde.
Ale Hílmand byl jen vedlejší cíl surge. Hlavním cílem byl Kandahár a okolní okresy. V rámci Moštaraku působilo 15 000 vojáků na 70 000 obyvatel. Kandahár a okolí má 750 tisíc obyvatel. K dispozici jen přitom jen 2500 Kanaďanů, 8500 Američanů a 12 000 ANSF. Úplně poslední brigáda Obamova surge – 4-101 IBCT – je určena pro RC-East. Poláci z ní mají slíbený jeden prapor, zbytek půjde do provincie Paktika. Posila se rozpustí stejně rychle, jako voda v písku.
Ani RC-East na tom není se silami lépe. V dubnu bylo vyklizeno údolí Korengal a dnes se zvažuje vyklizení celého údolí řeky Pech. Mimochodem, povodí řek Pech a Konar tvoří několik přilehlých údolí, které byly vyklizeny v roce 2008 (přepad COP Wanat), Kamdeš vyklizený v roce 2009 (přepad COP Keating) a Korengal vyklizený v roce 2010 (několik COP v údolí bylo permanentně několik let v obležení).
Situace se zhoršuje i v dřívější oáze stability Dželalabádu, jednoho z nejdůležitějších měst Afghánistánu. Leží v provincii Nangahar na silnici Kábul-Torkham, nejdůležitější spojnici s Pákistánem. Až do letošního roku zde byla situace klidná, cizinci se mohli v městě volně pohybovat. Síly ISAF mají základnu FOB Fenty nedaleko města, ale v Dželalabádu samotném zatím hlídkovaly jen afghánské síly.
Problémy začaly explozemi na silnici do Pákistánu ve větší vzdálenosti od města. Pak začaly vybuchovat bomby ve městě a na začátku srpna Taliban zakázal holičství a prodej DVD a CD, protože jde o neislámské činnosti. Během jediné noci se obchody s dotčeným zbožím zavřely. Pár set metrů od FOB… Takovou moc má dnes Taliban v Dželalabádu.
Situace se stále zhoršuje – za první tři dny v září explodovalo šest IED, bylo odpáleno 16 raket a před guvernérským palácem byl zabit šéf okresu. Dželalabád je přitom mnohem důležitější, než nějaká díra v Hílmandu.
Pokračování ve čtvrtek
Tričko OWOP | OWOP T-shirt
Knihovna | Library
Komentáře | Comments